Reklama

Těhotenství po čtyřicítce

Kopřiva (Pá, 7. 12. 2007 - 18:12)

Ano Karle,duchem mladí to je ono:-)
A jinak pokud je budoucí mamina po čtyřicítce zdravá tak ji moc to malé přeji ať si to vše užije a vychutná.Proč ne když to jde?

Karel (Pá, 7. 12. 2007 - 18:12)

Iva napsala to nejdostatnější v předposlední větě. Pro to dítě je velmi důležité, aby rodiče nebo alespoň jeden zůstali duchem mladí.

iv. (Pá, 7. 12. 2007 - 18:12)

Zdravím Evu a tiše závidím k těhu.Je mě 40 snažíme se a "zatím "se nedaří.Ale až se "povede"tak bych si vůbec nemyslela že jsem nezodpovědná, naopak bych si to vychutnávala a moc se z toho těšila.A navíc jsi mi příspěvkem dodala více síly to hned tak nevzdávat!

Iva (Pá, 7. 12. 2007 - 16:12)

Ahojky, uz jsem to sem nedavno psala. Ja si dovolila ten luxus - dite po ctyricitce, proste priroda si zalaškovala, ale nelituji ani chvilinku, i kdyz jsem se musela temer vseho vzdat a po materske zacnu v petactyriceti od píky.
Sve starsi, uz davno plnolete deti, jsem si nikdy tak neuzivala jako tohle mimco, proste v tomto veku je to strasne krasny a nemam vubec pocit omezeni. Mam velke stesti, ze se kluk narodil zdravy a navic je moc sikovny, beru to tak, ze co se melo stat, stalo se a ja s nim prozivam krasne chvile, jsem daleko trpelivejsi a hodne jsem omladla.
Myslim,ze moje dite nebude trpet tim,ze ma stare rodice,jsem urcite duchem mlada.
Na tyhle veci v zivote nemuzou byt zadne grafy, ani tabulky! Evo, drzim palce.

Růže (Pá, 7. 12. 2007 - 15:12)

Znám pani, kterou maminka porodila jako 5. dítě v 56 letech. Ta maminka se v plné síle dožila dceřiných dvacetin, bohužel poté ji přejelo auto. Ta pani tvrdí, že v životě jí maminka nepřišla stará či nemohoucí. Nic není pouze o věku.

Jinak dítě po čtyřicítce měla např. Madona, takže si mezi dobrýma exotkama.

Karel (Pá, 7. 12. 2007 - 15:12)

Mamka mněla sestru a bráchu ve 40 a 42 letech. Tak těch " exotů " bude určitě více.

Ivana (Pá, 7. 12. 2007 - 15:12)

Evo, proč bys měla být exot?
Já se teď ve čtyřiceti taky cítím daleko líp, než před dvaceti lety...

Eva (Pá, 7. 12. 2007 - 15:12)

Ahoj všichni,
bála jsem se někde pípnout, že jsem si dovolila otěhotnět ve svých 44 letech, i zde, na webu. A dál se bojím, že se na mě bude pohlížet jako na nezodpovědnou osobu.
Připadám si jako exot, blázen. Kdykoli jsem u doktora, je vše v pořádku, dokud si nevšimnou mého ročníku narozením (vyhlížím o 10 - 15 let mladší) a zděsí se. Je mi to opravdu nepříjemné. Moje tělo vůbec nestrádá, cítím se výborně, zato psychicky jsem na tom špatně. A proč vlastně píšu? Asi hledám zpřízněnou duši, nějakou podporu. Je tu taky nějaký ten exot???

iva (St, 5. 12. 2007 - 09:12)

taky jsem měla prvního syna ve dvaceti a taky mi nervy rupaly,jenže byl celkem hodnej,holka pak byla úplně zlatá.Ted jsem si to celé vychutnávala v max.míře,bez nervů a v pohodě,jenže kluk roste a jeho povaha se formuje a má najednou v sobě ještě víc energie než před měsícem,je to vývoj,no a já zjištuju,že mu přestávám stačit,že potřebuje sobě rovné,aby se z něj nezformoval mamánek,k tomu má naštěstí daleko,je to ďáblík a já pokulhávám.To jsem chtěla říct.Jasně,že si to člověk vychutnává líp,než ve dvaceti,líp to prožije,ale dítko odrůstá a já nestačím jeho temperamentu.Až bude ve školce,zase to bude jiný,najdu prostor i pro oddych,ale ted ho nemám,on mi absolutně žádnej nedává.Chce mně celou a pořád.

Alex (St, 5. 12. 2007 - 08:12)

Ivo, já jsem měla 1.syna v necelých 20 a nervy mi rupaly dost často, naopak daleko víc než při dalších klucích, které jsem měla v 27 a 29 a utahaná z probdělých nocí jsem byla taky strašně. V tom pozdějším věku jsem k tomu měla jiný přístup. Ten první syn jaksi neplánovaně přišel, kdy já měla hlavu plnou úplně jiných věcí, ale pryč bych ho nedala za nic na světě.

iva (Út, 4. 12. 2007 - 20:12)

už jsem sem někdy psala,je mi 43 a mám dvouletýho prcka,vše je super,cítím se moc dobře,ale.....ted byl marod,jsem sama doma a jelikož je hodně aktivní,tak se nemohl vybouřit a bylo to k nevydržení,myslím,že ještě takovej týden a nervy mi povolí.Vím,že to bude čím dál horší,je lev a je to znát.Dokud nebude chodit do školky,tak já chudák " stará" to nezvládnu.Tohle je obrácená strana mince.Jelikož je jako jedináček a já jediná jsem celý den po ruce,tak jesm už dost vyčerpaná,ale taky je to tím,že musím občas jít na brigádu abysme vyžili.Jenže tam si zase od jeho hyperaktivity odpočinu.....tak nevím.Jiný by to bylo,kdyby si měl s kým hrát.Takže hledám jesle na jeden den v týdnu,aby byl mezi svými,je až moc společenskej.
Ale jinak....neměnila bych za život před ním.

Návštěvník (Út, 4. 12. 2007 - 17:12)

tak bych byla v prdeli.....

Sony (Út, 4. 12. 2007 - 17:12)

Kdyby se měl každej zamilovávat, ženit a vdávat a rodit děti podle statistik...

Karel (Út, 4. 12. 2007 - 14:12)

Trochu vám upravím diskusi podle názorů lékařů. S věkem stoupají i rizika. A to platí od cca 20ti let. Každý dalši rok je horší, než ten předešlý. Pro ženu je z biologického hlediska podstatné, aby první dítě bylo do 30 ti let. Jestli je lepší věk 20 - 30 nebo 30 - 40 je irelevantní a záleží to na každém individuelně. Věk po 40 zvyšuje riziko.

Alex (Út, 4. 12. 2007 - 14:12)

Msp, z ničeho jsem fakt neopisovala, ale už v jednom příspěvku, který jsem zde psala jsem se zmínila o názoru mého gynekologa. Protože ještě mimčo chci, konzultovala jsem s ním svůj věk. A on mi řekl, že každé těhotenství je sázka do loterie at?je těhotné 20 nebo 40, samozřejmě s vyším věkem se zvyšují rizika. Sám doporučuje těhotenství do 40 a ženám po 44 to už rozmlouvá. Nikomu nic nevnucuju, ale předchozí příspěvek byl z mé zkušenosti.

m (Út, 4. 12. 2007 - 14:12)

Nesouhlasím.Já myslím,že těhotenství ve 30 je úžasné.Já otěhotněla ve 32,ne proto,že bych odkládala,ale proto,že to nešlo a ted si to mateřství užívám jinak,než mé kamarádky,které rodily ve 20.To je i jejich názor.

Msp (Út, 4. 12. 2007 - 14:12)

Alex ta poslední věta je tak trochu klišé, jakoby opsané z nějakého plátku "pro ženy". Fyzicky mít dítě mezi 30-40 prostě NENÍ LEPŠÍ než mezi 20-30. To je prostě příroda. Fyziologie člověka se nezměnila jenom proto, že díky kosmetice nevypadá 40letá jako babička. To přináší tato doba, bohužel ke škodě společnosti, že mateřství a těhotenství je odkládáno.

Alex (Út, 4. 12. 2007 - 14:12)

Zvládat puberťáka v 50? Já mám 3 syny. 1. se narodil, když mi bylo necelých 20, druhý v 27 a třetí ve 29. Nejstaršímu je teď 17 a s tím mám větší problém, než s těmi menšími. S odstupem vím, že jsem na něj byla moc mladá a blbá (bála jsem se malého dítěte : třeba jsem dělala i 3 večeře, když řval a nechtěl jíst...) a teď se cítím dost mladá na to, že mám skoro dospělého syna. Vlastně celý jeho život mám z něj pocit, jako že mám mladšího sourozence a podle toho vypadala i výchova. Dnes mi je 36 a ještě se cítím na mimčo. Fyzicky i psychicky se cítím líp než v těch 20.
Mít děti mezi 30 a 40 je podle mě ideální. Žena má už jasno, je vybouřená, má vybudované postavení a psychicky je rozhodně líp připravená než ve 20.

Helena (Pá, 30. 11. 2007 - 11:11)

U nás na vsi už to taky není běžný
( 20 let = Kinder, Küche, Kirche...) Naštěstí!

Karel (Pá, 30. 11. 2007 - 09:11)

Už ani na venkově to tak nechodí. Žiji tam i pracuji. Toto je spíše vyjímka.

Reklama

Přidat komentář