3.odboj-máte v rodině postižené totalitním systémem?

Je načase aby už konečně začal.

jo a ještě jsem si...To, co tu uvádíte, je jen hrstka jedinců, kteří uspěli. Ale pořád mi chybí ty Vaše statisíce lidí. Já bych zase mohl uvést plno opačných případů. Pořád to nemění nic na faktu, že většina lidí zůstala a režim podporovala. Jenže problém je v tom, že ty uřvané a "ublížené" je víc slyšet.

: Drtivá většina lidí...Divím se, že tady ještě vůbec někdo zůstal. On si ty počty emigrantů každý upravuje, jak se mu to hodí do krámu. Nikde jsem netvrdil, že se vrátili všichni a že se měli všichni špatně. A že by zrovna takový významný emigrant, jako byl Pavel Tigrid, lhal, to se mi nechce věřit. Měl jsem možnost cestovat a poznávat ten Váš "civilizovaný" život na Západě. Nevím, kolik zemí jste navštívil Vy, ale to, co jsem kolikrát měl možnost vidět, mělo k nějaké "civilizaci" dost daleko. K tomu Vašemu zdevastovanému životnímu prostředí - běžte se podívat do USA. Ropná havárie v Mexickém zálivu, domky postavené na skládkách chemického odpadu, zplundrovaná příroda Aljašky po těžbě ropy a zlata, to samozřejmě podle Vás nic neznamená. Moře zasypané odpady a plovoucí ostrov odpadů o velikosti Francie v Tichém oceánu, za to USA a kapitalisti vůbec nemohou. A ta Vaše kdyby ? Kdybyste byl tak schopný, určitě by z Vás musel být nejméně milionář - vždyť ve "svobodném" světě přece není problém plně rozvinout své nadání. Na rodiče bych svou vlastní neschopnost nikdy nesváděl.

Demagog jste Vy. Tvrdit, že...: Drtivá většina lidí bývalého Československa tu v poklidu žila a pracovala, aniž by měla potřebu emigrovat.

Podle Doc. RNDr. Dušana Drbohlava, vedoucího katedry sociální geografie a regionálního rozvoje na Přírodovědné fakultě UK, emigrovalo z Československa bezprostředně po únoru 1948 asi 250 000 lidí, v letech 1968-69 asi 200 000, během 70. let asi 50 000, a během 80. let taktéž asi 50 000. Pramen: http://tinyurl.com/pr6zuhj

Přes půl milionu lidí na tak malo zemi, a "pouze" během necelých 42 let komunistické diktatury, se mi nezdá jako až tak zanedbatelné číslo.

Řada dalších lidí se kromě toho z tehdejšího Československa nevystěhovala jistě pouze proto, že se jim k tomu nedostala vhodná příležitost - komunisté je buď vůbec nepustili na Západ či do Jugoslávie, nebo pustili jen jednotlivce či část rodiny, a zbytek drželi jako rukojmí v Československu.

Pokud pak jde o lidi, kteří se v komunistickém Československu dobrovolně zdržovali, i když měli šanci se vystěhovat, nechci všechny házet do jednoho pytle. Většina z nich však musela být problematická. Dobrovolně zůstávali v zemi, kde nemohli pod hrozbou kriminálu svobodně mluvit, kde jim byl mařen přístup k mnohým potřebným informacím obecného zájmu, kde nemohli svobodně volit ani se bez posvěcení komunistů ucházet o mandáty v zastupitelských orgánech, kde nemohli volně podnikat, odkud nemohli svobodně vycestovat na Západ bez několikanásobného komunistického svolení, kde nemohli vlastnit západní valuty, kde byl obtížný až nulový přístup k řadě druhů zboží a služeb, kde bylo těžce zdevastované životní prostředí, mizerná obecná životní úroveň, nízká střední délka života, jakož i život podstatně znehodnocující branná povinnost pro muže, s dlouhou, dehonestující, degradující, životu a zdraví nebezpečnou presenční vojenskou službou, i řadou následných vojenských cvičení až do důchodového věku.

Kdo byl bez vážných důvodů (jako měli třeba disidenti) ochoten tohle všechno dobrovolně snášet, tomu muselo cosi v hlavě chybět. Podobal se těm, kteří dobrovolně jedí špinavýma rukama ze špinavé země, nebo kteří si dobrovolně nevytírají řiť po vykonání velké potřeby. Tak či onak mu prostě chyběl smysl pro základní pochopení toho, o čem by měl být kvalitní, civilisovaný lidský život.

Svým rodičům nikdy nezapomenu, že v letech 1968-69 nevyužili příležitost se i se mnou vystěhovat na Západ. Zkazili tak život nejen sobě, ale v podstatné míře i mně a mým, o něco později narozeným, sourozencům. Jejich vinou jsem musel prožít celé dětství a mládí v komunistickém a postkomunistickém svrabu, a byl připraven o západní životní úroveň, které mi mělo být dopřáno. A se svou minulostí života v Sověty a domácími komunistickými zrádci zmršené zemi se musím potýkat až dodnes - ač již dnes žiji na Západě, jistě bych tu nyní měl větší majetek, vyšší příjmy a daleko lepší společenské postavení. kdybych zde byl mohl pobývat již od útlého dětství.

Ten kdo něco uměl a byl přesvědčený že se uplatní na západě, měl tu odvahu, pokusil se utéct ještě dávno před r. 1968!také sem znala v našem podniku tři řidiče, kteří nemohli vykonávat svou profesi. Jeden utekl sám v roce 1966 do Švýcarska a pracoval v továrně kde navrhoval lustry. Zbytek rodiny následoval po okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Druhý utekl na zájezdu do Vídně v r. 1964 a prý s ním uteklo ještě dalších sedm lidí, kteří utěk neplánovali. Třetí šofér byl vyučený puškař, utekl do JAR a měl tam úspěšnou firmu, bohužel měl smůlu a zahynul při autonehodě. Pokud vím jeho rodina tam žije a daří se jim dobře.

Že to tady je na h...ví každém normální člověk.všude se dělá polovičním tempem, a za min.třikrát větší peníze. Bordel je všude, ale zatím tu aspoň nemáme tolik emigrantů výžirku. Naši indiáni stačí.

Přeháníte. Sám Pavel... jo a ještě jsem si vzpomněl že emgrace byla už před rokem 68, o té se vůbec nemluví, přesné počty neznám ale ze svého okolí znám tři kteří utekli dávno před ruskou okupací, všem šlo u profesi, první Josef byl malíř, je velmi bohatý, - kupodivu a byl o něm natočem dokument por. 1990, koupil si ostrov a má zde ateliér, Josef zde byl a žije pořád v kanadě, druhý velmi dobře známý, byl zahradník a pro kaktusy vzal dráhu už v r. 1965, žije v Peru a je má farmu, je milionář, další byl knihtiskař jirka, tomu jsem vlastně pomáhal utéct,neutelk napoprvé ale až po 3 pokuu, přes SFRJ, a žije ve Švýcarsku, prodával po celém světě tiskař. stroje, nikdy nevlastnil auto, protže neustále někam létal a auta si jen půjčoval. Dnes žije v klášteře. ale to je už jeho problém. Tkže zase tak špatně se emigranti neměli a ti co se vrátili hned anebo později měli jistě svůj důvod, i takové znám, dokonce jsem měl jednoho ,, ŠVÝCARA " za souseda, ale jinak netuším že by se někdo vrátil zpět do Čr

Přeháníte. Sám Pavel... Vůbec neměj péči, plácáš jen z vody, emigrantů bylo podstatně víc,přesné číslo uváděné bylo 360 000 jen do r. 1968-69, později emigrace pokračovala, ale jen ojediněle. Kořínková se měla dobře, nakonec lidé dělali cokoliv jen aby byli, to si nakonec sami dobře uvědomovali, někdo plakal jiný se nevrátil ani dnes, jen v Kanadě vím o 25 lidech kteří emigrovali do r. 69 a por. 89 se přijeli podívat a zase rádi odjeli domů do Kanady. dokonce si te´d zrovna vybavuji jednu slušnou romskou rodinu z Malé Chuchle, emigrovali nějak v r. 1980, dokonce na etapy. Pamatuji se že jejich dcery hrály na kytary a zpívaly na posledním zvonění a za pár dní už byli v Montrealu. A pokud vím jsou tam dodnes. Jestli se někdo vrátil, tak se to nedá odsuzovat, když tu možnost měli a využili ji, vrátili se třeba v 80 létech, ale zase tolik jich nebylo. Děláš z hovna bubáka, vůbec nevíš o čem píšeš! Naše Irma je dodnes ve Švýcarsku, to je šest lidí, tři děti, jsou to už dávno dospělí, švýcaři každým coulem jsou dokonce v nějakém klubu, chodí v krojích,mají také již malé švýcárky a že by uvažovali o Praze? To netuším, sice se jim tu líbí, ale jen chvíly a pak nadávají na špínu, okrádání a upalují domů. takže si tu klidně blafej, tak jako to děláš na jinech vláknech. Von to stejně nikdo moc nečte a ti co to čtou je jim to u prdele. čau. ........a Šejnu do emigrace nemotej, to byl zloděj a musel utéct, jinak by mu šlápli moc zle na kuří oka.

4.odboj. Potrestání...věřím, že to nebude trvat dlouho a dnešní režim v naší zemi se zhroutí již vzhledem k obrovskému morálnímu marasmu!

4.odboj. Potrestání polistopadovych politiku. Jejich činností, je poznamenán u nás každý...

Demagog jste Vy. Tvrdit, že...Drzost,a jít prez mrtvoly, to mají i dnes,když chtějí rozpoutat válku.

: A když vezmu např. naši...Demagog jste Vy. Tvrdit, že tady existoval komunistický koncentrák, může jen zaslepenec. Drtivá většina lidí bývalého Československa tu v poklidu žila a pracovala, aniž by měla potřebu emigrovat. Vy posuzujete většinu podle nespokojené menšiny. To, že jste Vy a jiní emigrovali, není směrodatné. Byla to jen hrstka lidí proti množství těch, kteří tu zůstali. A dolarovými milionáři se stali někteří lidé až po listopadu 1989, kdy se jim úspěšně podařilo pod rouškou privatizace rozkrást to, co tu jiní budovali 40 let. Jejich jedinou schopností bylo drzé čelo, ostré lokty a hroší kůže.

Přeháníte. Sám Pavel...: A když vezmu např. naši slavnou herečku Kořínkovou, která byla ráda za to, že dělala pokladní v samoobsluze v Austrálii a nakonec se vrátila, tak musím konstatovat, že těch, co se venku úspěšně uchytili, zas tak moc nebylo. Většina se vrátila potichu po r. 1989 a pak ze sebe dělala hrdiny.

a) Jste perfektní demagog. Uvedete příklad jedné osoby, která se vrátila, a pak prohlásíte, že se vrátila většina. Asi ve světě vaší fantasie téměř všichni živořili po těch 20 let na ulicích metropolí Západu, a tudíž po roce 1989 - v případě návratu do staré vlasti - nemuseli na Západě opouštět žádné domovy, rodiny, pracovní místa či vlastní firmy. Jenom za takovýchto absurdních podmínek by byla jen minimální šance návratu většiny posrpnových emigrantů do Československa/Česka po roce 1989.

b) Je taky otázka, co rozumíte "úspěchem emigrace". Je jisté, že většina posrpnových emigrantů se na Západě nestala dolarovými miliardáři nebo multimilionáři. Nezapomínejme ovšem, že srovnáváme s alternativou setrvání v koncentráku komunistického Československa. Než abych já osobně žil v takovém koncentráku, byl bych býval dal přednost i tomu nejobyčejnějšímu životu na Západě. A domnívám se, že podobně smýšlela i podstatná část posrpnových emigrantů.

Přeháníte. Sám Pavel...Podobně to bylo s disidenty...až na výjimky to byli ozralove a fetky, natáhla. Co neudělali za kacku práce.

A jak to bude se 4 odbojem?

tak to se dost mýlíš,...Přeháníte. Sám Pavel Tigrid uvádí, že po r. 1968 emigrovalo zhruba 110 000 lidí. Celkově se odhady pohybují zhruba mezi 70 000 (STB) až 138 000 (nezávislé organizace). Samozřejmě, že ti, co uměli jazyky to měli podstatně lehčí. Ostatní museli do kurzů a dělali testy. Těch zemí, co by ochotně přijímaly emigranty, zas tolik nebylo. A když vezmu např. naši slavnou herečku Kořínkovou, která byla ráda za to, že dělala pokladní v samoobsluze v Austrálii a nakonec se vrátila, tak musím konstatovat, že těch, co se venku úspěšně uchytili, zas tak moc nebylo. Většina se vrátila potichu po r. 1989 a pak ze sebe dělala hrdiny. Venku si ale moc neškrtli. Jak jsem uvedl, většina byla různých dobrodruhů, kriminálních živlů aj. Sice uteklo i pár akademiků, ale na stav naší vědy a techniky to zas nemělo takový vliv. Spíš byl problém ze "semínkovým generálem" Šejnou, který vyzradil dost věcí v USA.

jen ještě dodávám že ten kdo uměl hovořit nějakým jazykem, to měl poměrně rychlé, ti co se učili třeba jen němčinu museli do kursu a byli v táborech podstatně déle. já jsem se učil angličtinu už ve škole, jako samouk protože jsem chtěl létat, jeden dobrý pán mě doučoval, už v 17ti jsem se dokázal domluvit slušně anglicky, částečně německy i když jsem neprospíval matiky a češtiny.

Nevím, kde jste sebral ty... tak to se dost mýlíš, emigrovalo dost lidí mladých a produktivním věku. jednalo se v létech 68-69 o 300 000 lidí, a možnosti byly dost dobré, jen vmém okolí emigrovalo asi 50 známých avětšina se dostala brzo do Švédska, Švýcarska, JAR a Kanady. Postupně ještě v létech 70- 86 zmizelo v mém okolí asi 25 lidí, převážně do NSR,Holanska. Převážně to byli mladí okolo 20 let! Všechno středoškoláci a VŠ. vím o jednom nedaleko nás ,skoro soused se vrátil syn v. 1970,jen proto že si tam nevrznul, ale spíše měl ručičky od práce. Já jsem odešel v r. 1987 tedy už dost pozdě, přes Jugoslavii, doslova přes kopečky do Itálie. čekal jsem na azyl do usa jen pět měsíců, celkem dobře zaopatřen.