sociální fóbie

Markéto,
i já patřím mezi ty, jimž slova psychologů nepomohou. Psychologové jsou absolventi filozofických fakult a jsou to bezesporu vzdělaní lidé. Je jistě zajímavé se s nimi bavit (jako s každým vzdělaným člověkem), ale aby mi někdo slovem mohl pomoci, musel bych mu napřed věřit. A já budu věřit a pozorně naslouchat ne tomu, kdo se o filozofii "pouze" učil, ale tomu, kdo jako filozof také žije.

Ale každý jsme - díky Bohu - jiný a každý z nás má nějaké to přesvědčení; takže souhlasím s tvrzením, že jsou mezi námi lidé, kterým rozhovor s psychologem může pomoci.

ahoj, taky mám sociální fóbii, je to následek šikany, která mi navždy zničila život. těžko se s tím srovnávám, nemám přítele, malé sebevědomí a upadám do depresí... kéž by to bylo jinak, bojuju s fobii každý den, ale nejvíce se bojím, že si do mě někdo rejpne

ahoj mam pritelkyni ktera trpi take soc,fobie a ja se ji venuji jak muzu chci se te zeptat chodi od 16 let na psychiatrii a je ji 26 chci se zeptat muze clovek s touto nemoci jit do plne invalidniho duchodu?

long:
To se v mých lékařských zprávách neobjevilo, ale řešení mého nitra ponech znalcům, ke kterým trefím sám, když je potřebuji. Pověz nám tu raději, zda se ti soc. situace, kdy jsou lidé na dlouhou dobu ustájeni v čekárně MUDra, jeví být lidem přirozenou či nikoli. Mou psychikou se prosím již nezabývej.

Děkuji Ti a přeji Ti hezký zbytek dne!

Zdenku , netrpíš lehkou formou Aspergerova syndromu?

Adélo,
11. 8. jsi napsala: " .. soc. fobie obvykle není nijak opodstatněna, a vysvětlitelná, PROČ se bojíme lidí."

Už jsme si tu řekli, že se bojíme převážně soc. situací, kde jsou cizí lidé. Zkus si prosím Tě (i ostatní mohou) vždy to slůvko "cizích" doplnit. Podle mě je to důležité, protože není zas až tak nepřirozené, když se člověk necítí dobře mezi cizími lidmi. Já si myslím, že by si měl každý napřed ujasnit, co je mu přirozené a co mu přirozené není a pak teprve by měl zvažovat, zda je porucha opravdu jen na jeho straně, když se chce vyhnout nějaké odlidštělé soc. situaci.

Je snad lidem přirozená situace, když tito např. sedí u doktora v plné čekárně a dlouhé hodiny civí "do nikam?" Není, a proto by se lidé neměli hned považovat za porouchané, když k takto otupujícímu, ponižujícímu a odlidštělému zacházení s nimi, cítí oprávněný odpor. Citlivější lidé jsou pochopitelně sužováni úzkostí, již při pouhém pomyšlení, že toto ustájení v čekárně mají před sebou. A najít další podobné příklady odlidštělých soc. situací myslím není těžké.

Ajo-udělej si takový denní plán a ten dodrž i s fobiemi. Nic náročného - úklid, nákup, malé vaření, procházka pro noviny, drobná práce, oslov někoho venku, třeba požádej o radu, kde je to a to ...atd. ten drobný stereotyp tě utvrdí v tom, že to zvládneš. Pokud žiješ s dospělými syny, stanovte si pravidla- kdo bude jak doma pomáhat a ty musíš mít nutně jeden svůj pokoj i za cenu toho, že zrušíte třeba obývák. Tam ti nikdo bez dovolení nesmí. Soukromí hodně posiluje.

Menší fobie jsem měla již v mládí,pak to bylo lepší,no a teď mám pocit,že mě to drží tak 2roky,k psych.chodím 4roky a byla jsem čtyřikrát v léčebně a pořád se v to plácám...tedy jen se pořád bojím,poraď jak z toho ven??

Ájo,
to nemá s rozumem co dělat. Bohužel. kdyby to bylo tak snadné, poručili bychom si svým rozumem a fobie by rázem zmizely. :o)
Co říká psychiatr? Jak dlouho to máš?

Jo a připisuji,že jsem rozvedená a bydlím s dospělými syny a je mi 48 a to bych měla již mít rozum?...no a je to pořád horší!!!

Já mám taky fobie,nyní i deprese a pořád úzkosti,beru léky a bojím se lidí...nemám kamarádky a jen se mi pořád zdá,že život je jen trápení...nemám ani práci a jenom se bojím...

Myslim si, ze mi slova nepomohou.Tobe pomohli slova nebo mas s tim naky zkusenosti, ze si vylecen pouze ze slov? Myslim si ze ne ale to je muj nazor nebo jsem to nikde necetla.:)

to kaskaval: to není pravda, že psychoterapeut léčí bez léků, dobrý psychoterapeut je totiž zároveň většinou i psychiatr. A fobie a úzkostné poruchy se léčí kombinací psychofarmak a terapie

Kaskaval,
to je pravda. Ale nikdo za tebe tu práci na sobě neudělá. Psychoterapeut Tě navede, poradí. Dělat musíš sám.
Ale zas je to trvanlivější, než léky, ten výsledek.

Markéto, psychoterapeuti léči BEZ psychofarmak a jakýchkoliv léků - pouze slovem.

JA nechci a ani nebudu jist chemikalie, to si radsi odtrpim. Tak jsem se jenom ptala, verim tomu ale zrejmne jsem se tady nemela vubec ptat . Zeptam se nekde jinde, ehm ehm, az budu vylecena, tak se vam ozvu:)

Zdeňku
Bojím se jen cizích lidí. Těch co znám nikoliv.
S tím příspěvkem jako mají vozíčkáři ba to nešlo hlavně z toho důvodu, že SF a agorafobie se dá s úspěchem předstírat (oproti uříznutým nohám), a to by tu najednou bylo moooc pacientů se stejnými příznaky, jen aby dostali příspěvek...známe lidi, že.

Tak to "na dálku" jsem přehlédla, to se omlouvám.

Kasandra:
K směsi jablek s hruškami, obsažené v tvé první větě nemá cenu se vyjadřovat.

K druhé Tvé větě bych řekl, že pokud se Ti současná společnost zdá být bez chyb, pak havarijní stav Tvé psychiky velmi pravděpodobně nebude mít na svědomí soc.fobie ani jiná fobie, ale nějaký jiný duševní propletenec.

Tvou třetí větu bych upřesnil tak, že poroučet jiným lidem je snadné a umí to kde kdo, ale když má člověk poručit sobě samému, je to často nad jeho síly. Já jsem si - před více než deseti lety - dokázal poručit přestat chlastat a kouřit. Od té doby o sobě můžu říct, že jsem abstinent-nekuřák. A dokázal jsem to bez studování všelikých pouček slavných odborníků, kteří možná kolikrát nečetli ani to, pod čímž jsou podepsáni jako spoluautoři.

..jestli se dá SF "lecit na dalku prostrednictvym homeopatik"... Jinými slovy, bez přímého kontaktu s odborníkem (třeba homeopatem)- a to je špatně.