sociální fóbie

Kocour evidentně podceňuje účinnost KBT léčby. Léky mají pouze podpůrnou roli, nejdůležitější je psychoterapie, kterou ovšem nepraktikuje zdaleka každý psychiatr. Ještě lepší je ale nastoupit do specializovaného stacionáře v některé z léčeben, ideálně do PCP.

A už jsi "vyléčený"?

Měl jsem taky fobie a léčil jsem se psychofarmaky a vím o čem mluvím. Musíte se v tomto případě postavit na nohy sami. Toto není žádná endogenní deprese, kde pomáhají jen léky. Když začnete chodit k psychiatrovi, dá vám vždycky léky, tady se to dá vyřešit velmi dobře, když si dovolíte červenání a civění atd, přeceňujete sami sebe a zároveň se podceňujete. Komu není rady, ten ať se cpe lékama a nevychází z domu.

Měl jsem taky fobie a léčil jsem se psychofarmaky a vím o čem mluvím. Musíte se v tomto případě postavit na nohy sami. Toto není žádná endogenní deprese, kde pomáhají jen léky. Když začnete chodit k psychiatrovi, dá vám vždycky léky, tady se to dá vyřešit velmi dobře, když si dovolíte červenání a civění atd, přeceňujete sami sebe a zároveň se podceňujete. Komu není rady, ten ať se cpe lékama a nevychází z domu.

Ahoj Evo! Tak si o sobe mysli, zkuz si pripustit, ze te nezajimaji, co si o tobe mysli. Bud sva v vne nitra a navenek bud silna a vazna. Chod pomalu a zkuzdelat vsechno s kilidem. byt klidna. Treba si nasad i slunecni bryle, kdyz ti ostatni na tebe budou koukat a treba i pomlouvat, co to za panicku jde. Bude ti to jedno, protoze ty se budes citit ok, pac ti nebude zalezet co si oni o tobe mysli. Nemusis vypadat a nebo delat neco podle druhych meritek. Proste se je snaz uplne vymazat a chovej se jak ty chces aniz by ti zalezelo co si ti druzi pomysli. drzim ti palce. pappa

Kocoure, nemluv tady o něčem, čemu nerozumíš. Tohle jsem slýchával taky a tyhle kecy k vyléčení nevedou. K tomu vede jen účinná KBT léčba.

Ahoj, je mi 18 trpím soc. fobií. Nikam nechodím, protože mám vždy pocit, že na mě druzí koukají a pomlouvají mě, kritizují. Doma si myslí, že jsem líná, jako, protože nechodím ven. Kluka nemám, kamarádky taky ne. Nejhorší je že tenhle rok mi začne praxe v nemocnici.....nevím jak to vyřeším

Já si myslím, že se někdy červenáme skoro všichni. Někdo víc, někdo míň. Já se červenám často, ale už dávno jsem si všimnul, že když se náhodou podívám např. prodavačce do očí, většinou zčervená též. No a co? Na to kašlu, to už dávno neřeším! Možná se červenám víc než "stanoví průměr", ale s tím, kdo se nečervená vůbec nikdy, bych raději neměnil. Červenat se, je podle mně člověku přirozené a jak správně řekla Marketa, někdy i velmi roztomilé.

Bohužel, v mých letech mi k roztomilosti ani to červenání už nepomůže a můj ksicht by se možná nějaké slečně zdál být roztomilým jedině v tom případě, že by mi ze saka vykukovala baculatá peněženka, ..což se samozřejmě neděje.:-((

P.S.
Přiznám se, že se tu a tam přistihnu, jak na nějakou slečnu zavrženíhodným způsobem civím, a při tom vůbec nejde o zjištění, zda se červená či nikoli.;-)

Jo v duchu si myslim, jsem pekna. Tak proc ne. Co bych podle tebe mela delat pro druhy? Jo rozum, snad ho nekdy dostanu. Pro kocoura

Marketo - moc prožíváš sama sebe. Dělej něco pro druhé lidi a uvidíš, že mají taky trápení a to tvoje je proti tomu prkotina. Nejsi střed vesmíru. Ty sice říkáš, že jsi nesmělá, ale v duchu si o sobě moc myslíš, chceš být víc než ostatní a až toto pochopíš a zapřáhneš rozum a dáš se do nějaké práce, bude po fobiích. Hraješ takovou hru sama se sebou. Chceš, abychom tě litovali? Vždyť ty máš tu SF jako berličku, na kterou se můžeš kdykoliv vymluvit.

Tak dneska moc neciveli. Vsimnu si toho kdy civi a kdy ne. Je to normalni a prirozene ale me je to nekdy neprijemne. Nejsem blazen a nemam halucinace, lidi jsou zvedavi a prohlizeji a divaji se na druhe, ja obcas take ale jak se zda, jim to nevadi. Jednou v zivote jsem potkala v tramvaji kluka ktry se zdal divny a byl strasne rudy, bylo mi ho lito a tak jsem si toho nevsimala pak vystoupil a byl neskutecne rudej, citil se urcite hrozne ale byl moc rostomilej. Taky si vsimnu, kdyz je nekdo takovej ci makovej. Proste se nadmerne stydim jako ten kluk. :)

Jaro mas pravdu.Nikdo na tebe necivi, to si jenom ty nalhavas. ale nesmis tomu uverit. peace

Zdenku- na tom neco bude. Pekny den

Jaro-Ale civi,zachvili pojedu tramvaji, tak si to dopreju. Treba to nebude tak hrozny, treba dneska nebudou tak civet :) Tak s Beatou jsem to nepochopila ale stejne bych sem asi nepsala, kdybych SF nemela.

Jaro-Ale civi,zachvili pojedu tramvaji, tak si to dopreju. Treba to nebude tak hrozny, treba dneska nebudou tak civet :) Tak s Beatou jsem to nepochopila ale stejne bych sem asi nepsala, kdybych SF nemela.

Marketo - žádní lidé na tebe neciví, každý se zajímá hlavně sám o sebe. Dopřej si to horko a červenání , nic se ti nestane. V psychoterapii by tě to takhle odnaučovali. Musíš se tomu vystavovat a zároveŇ zapojit rozum.
Beata chtěla si říct, že všechno nejsou fobie, ale jakmile znejistíš, nepřejdeš ani ulici.

Eduarde,
taky mám přítelkyni, která mi pomáhá zdolávat bariéry stavěné mi do cesty SF, a je tomu asi 4 roky, co jsem hledal odpověď na otázku, jak je to se SF a invaliditou. Rád si s
Tebou vyměním zkušenosti, když mi tu dáš nějaký Tvůj mail, abych se Ti na něj mohl ozvat. Třeba se Ti na něj se svou radou ozve i někdo další, který si takto veřejně netroufá.;-)

Mia:
Prosím Tě, a mohli bychom vědět, zda se ta šikana odehrávala ve škole, nebo někde jinde? Já když slyším slovní spojení "povinná školní docházka", nebo slovo pedagog, tak je mi špatně od žaludku ještě dnes, a to už je mi přes 50 roků.

Jak si tim muzes byt tak jista? Muze se to postuopem casu zhorsit, je lepsi si to overit ale kdyz sama tomu neveris, tak proc sem pises? Kdyz to nejsou zadny fobie a nemas pri tom nake fyzicke i psycycke problemy(cervenani, motani hlavy, nadmerne poceni, utyct pryc,schovat se nekam do bezpeci ale vlastne nemuzes, pac by jsi byla napadna a co by si o tobe ti druzi lide pomyslel? a tak zustavas a bojujes sama se sebou a jenom cekas, v mozku nemas vubec nic, je ti to neprijemne, nevis ani jak se jmenujes, cekas nez se tlak ztahne a ty nebudes v obliceji citit to hrozne horko, vsichni kolem tebe si toho vsimaji, nic nedelaji a jen civi, jsi uplne bezmocna....) tak muzes byt v celku stastna, ze se te to netyka

Zdenku, možná by sis mohl přečíst knihu od Irvina Yaloma - Léčba Schopenheuerem. Mohlo by tě to zajímat.

Nemám ráda přeplněné obchody a je mi mdlo v supermarketu, nerada sedím v divadle, protože je tam vydýchaný vzduch a o přestávce potupná fronta na dámské toalety, nerada cestuji autobusem, protože má zastávku po 3 hodinách a já musím na WC dřív, nerada chodím do úřadů a vyřizuji věci s úřednictvem, nerada sedím v čekárně u doktora a je mi z toho fakt blbě,....prosím, ale toto nejsou žádné fobie, je to tak a nehodlám se tím trápit a ještě k tomu to léčit práškama.