Reklama

Strach ze strachu a z panických atak

Stále více lidí se objevují s podobným příběhem. Stěžují si na to, že se jim jednoho dne zčista jasna udělalo nevolno, srdce se prý prudce rozbušilo, dostavily se návaly potu. To mělo vést k tomu, že od oné chvíle měli tyto symptomy stále častěji. Lékař však nedokázal na srdci nebo na žaludku nic zjistit. Tato porucha se označuje jako panický syndrom.

Symptomy nastupují většinou v situacích, nad nimiž dotyční nemají žádnou kontrolu, jako např. v dopravní zácpě, v obchodním domě, v divadle, ve frontě u pokladny, u kadeřníka, zubaře nebo ve výtahu. Jsou to situace, v nichž si nemohou zajistit rychlou pomoc nebo z nichž nemohou rychle uniknout. Pro své symptomy si postižení hledají vysvětlení. Nemůže-li lékař nic shledat, objasňují si své symptomy danou situaci. Určitým situacím se tak začnou vyhýbat a stále znovu si v duchu představují, jak by bylo zlé, kdyby takové symptomy dostali ještě jednou.

Život takto postižených ovládají dvě otázky: "Dostanu znovu záchvat paniky?" a "Jak tomu mohu zabránit?" Tím se symptomy dostavují stále hojněji a oni jsou stále více znejistění. Stále více se stahují z aktivního života nebo se snaží udržovat v každodenním chodu tím, že si berou uklidňující prostředky.

Celkový průběh:
A: Situace
Většinou v údobí tělesného a/nebo duševního vyčerpání a vypětí zažívá postižený v situaci, kterou nemůže kontrolovat, záchvat slabostí nebo nějakou poruchu krevního oběhu.

B: Hodnocení
Nebezpečí, teď je se vším konec.

Reklama

C: Pocit a chování
Panika, únik.

V důsledku toho se vyhýbá těmto a obdobným situacím, v nichž se dostavil tento první záchvat. Pokouší se chopit kontrolních opatření, aby už nikdy nemohl upadnout do stavu, který prožíval jakožto ohrožující. Neustále si v duchu opakuje tuto první traumatickou situaci a zvažuje, kde by se kdy v budoucnu mohla vyskytnout znovu. Tím si tyto panické pocity přivozuje stále častěji, až se nakonec dostavují i doma v křesle, jakmile jen na onu situaci pomyslí. Opět to jsou jeho myšlenky, jež vyrábějí pocity paniky, a ne příslušná situace. Problémy plodí zpracování těchto prvotních zážitků, a nikoli ten fakt, že se mu udělalo nevolno. Vší silou se chce vyvarovat toho, aby se mu ještě někdy stalo něco "tak zlého", a dosahuje tím pravého opaku. Symptomy se, tím že se intenzívně zaobírá danou situací, dostavují stále hojněji.

Jak můžete naložit se strachem z panických atak:

1. Nechte si udělat lékařskou prohlídku, abyste se ujistili, že zde nejsou žádné tělesné příčiny. Střezte se však toho, abyste přebíhali od jednoho doktora k druhému. Postačí, jestliže ani dva lékaři nezjistí příčiny tělesné.

2.Ujasněte si, že si své panické pocity přivozujete sami. Když na danou situaci myslíte a ustavičně si sugerujete, že v žádném případě nesmíte mít ty a ty symptomy, protože s nimi nedokážete zacházet, dostanete strach. Dokud máte katastrofické myšlenky, nutně zakoušíte také strach.

3. Přerušte svou vyhýbavost. Vydejte se do situací, jichž se obáváte. Vy sami si vytváříte své pocity strachu a také je i můžete překonat. Teprve když znovu půjdete do oné situace, časem Vaše pocity strachu vymizí.

4. Očekávejte svůj strach, v dané chvíli jej akceptujte a postavte se mu čelem: "Očekával jsem tě. V této situaci se jistě vynoříš. Moje bodání u srdce, moje nevolnost, moje závrať a moje pocity strachu musí přijít, protože jsem si je natrénoval. pádné nebezpečí však nehrozí. Opět všechny zmizí. Provedu teď uvolňovací techniku a soustředím se na své dýchání. Potom budu klidnější. Se svým strachem umím zacházet."

5. Nasaďte představová cvičení, při nichž si živě představíte situaci, ze které máte strach. Sledujte po té, jak si předříkáváte myšlenky, opravené pomocí dvou otázek zdravého myšlení, a jak se stále více uklidňujete.

6. Ze situace odejděte teprve po té, co se cítíte klidnější.

Zdroj: Jak porozumět svým pocitům a jak je překonávat - Doris Wolfová a Rolf Merkle - Pragma

Reklama

Komentáře

Jana (Po, 22. 11. 2010 - 15:11)
Ještě ses ptala čím je ta nemoc způsobena. Tak hlavně nějakým velkým náporem na tvou psychiku. Nějaký delší stres,nebo i učením. U mě to vyvolala škola. Já jsem se učila na zkoušky a prostě jak to neumím skoro nazpaměť tak si nevěřím,no a na vysoké se toto těžko zvládá.))
Ještě k těm lékům. Pokudsi vytvoříš hladinku,tak se na věci budeš dívat tzv. z vrchu. Nebudeš tak emoční a budeš tzv. nad věcí.Ze začátku se někdy stává,že se tvůj stav trošku zhorší,ale věř mi i ostatním,že tak po 14-3týdnech ucítíš na sobě velkou změnu a to k lepšímu. Hlavně to řeš,jinak to bude stále horší...Ahoj J.
Marťa (Po, 22. 11. 2010 - 23:11)
děkuji za informace trošku se těch léků bojím nechci být pod práškama abych zvládala sama sebe=o( je fakt že i když jsem mladá je mi 24 tak jsem si už v životě prodělala dost stresových situací a těžkých životních zkoušek už jsem si vlastně říkala , že už jsem si to vybrala ach jo=o( chtěla bych být zase tou holkou která se tak ráda smála a ničeho se nebála jsem silná osobnost dokážu bojovat,už jsem se začala v těch uzavřených prostorech směrovat snažím se si říct , že když odpadnu lidi mi pomůžou a že proč bych měla odpadat šak se nic neděje ale zatím mi to moc nejde=o( a bojím se že když začnu brát prášky na hlavu, že si o mě přítel bude myslet že jsem vážně cvok=o(
weruš (Út, 23. 11. 2010 - 19:11)
cvok rozhodně nejsi,a nikdy nevíš kdo další tímhle trpí.Dyt se to může stát prakticky každému :( bohužel
Marťa (Út, 23. 11. 2010 - 22:11)
Doufám, že se z toho dostanu=o) dneska jsem úspěšně absolvovala jízdu autobusem (plným) a ani mi to moc nepřišlo teda přišlo když jsem se chvíli bála ale začala jsem si říkat, že to zvládnu a zvládla a navíc mi hodně pomáhá to když se s někým bavím a nemyslím na to i když podvědomě jsem na to myslela pořád=o(
Jana (St, 24. 11. 2010 - 10:11)
Marťo gratuluji,nejsi na tom vůbec špatně,když jsi to nevzdala a do toho autobusu jsi nastoupila.Vůbec nic ale na tom není,když bys to nezvládla a ty prášky brát musela. Jak píší nade mnou. Dnes to bere skoro každý a nic to neznamená i když se najdou i tací,co tohle tvrdí,ale těch si fakt nevšímej.Já si stejně myslím,že se s stím popereš a vůbec nic nebudeš muset brát.Jen si musíš víc věřit. Ahoj J.
Marťa (Po, 29. 11. 2010 - 14:11)
Děkuji za podporu snad to půjde=o) teď mám skvělou náladu protože miluji sníh a ten mi dodává plno energie=o)
Lau (Po, 29. 11. 2010 - 16:11)
Bere prášky! To je takové stigma a blbost lidí, co to říkají. Léky jsou na to, na co jsou. Po nějaké době vyléčí a zase bude dobře. K tomu ten trénink, překonávání situací. je to správný postup. VždyT každý berer prášky- ibuprofen, paralen, Renie, ...a další. Nebo to nejsou prášky?
doktorka_soutěž (Po, 29. 11. 2010 - 16:11)
Nyní probíhá na doktorce soutěž o několik zajímavých cen. Přijďte soutěžit sem http://zdravi.doktorka.cz/atlantsky-ocean-leci-rymu-suchozemcum/. Odkaz na soutěž najdete na konci článku.
standa rojik (St, 19. 1. 2011 - 09:01)
Jak se to dá lečit?pomaha Tiapridal a maryhuana
hanka (Út, 22. 2. 2011 - 22:02)
Ahoj lidicky spem rada ze sem...dobry den,ja beru jen takovy na rychle uvolneni lexaurin,ale dr.mi doporucil,ze mam brat neco po cely rok a ze mi muze slibit,ze to odejde.vim,ze pokud nasdite dlouhodobe leky,zacnou zabirat az po nejakem case.je to tudiz normalni.take se stava,ze vam nemusi vyhovovat a tady u nas lekar naordinuje jine,dokud se pacient neciti dobre.ja to mam po porodu,sileny stavy.ale dokonce jsem to 1,5 nemela,naucila jsem se to rozdejchat...taky jsem ted byla za lecitelkou a ta mi podle pristroje zjistila,ze to mam od ledvin,ale ze hlava je uplne cista.ten pristroj se jmenuje OBERON.jsem z Tabora.hodne stesti.bude lip,uvidite.hanka
jeste hanka (Út, 22. 2. 2011 - 22:02)
tady v Tabore existji terapie na tenhle problem.a co jsem slysela,uz po mesici maji vyborne vysledky a lide se toho zbavili uplne!!ja jsem objednana za mesic.
Simona (Út, 22. 2. 2011 - 23:02)
Hani,a co to je za terapie,nevíš jak se jmenuje nebo aspoň jakým způsobem probíhá?
Však poznáš..... (St, 23. 2. 2011 - 10:02)
Hanko, to ti nepomůže, je to jen na tahání peněz, vzpomeneš si na mě. napřed budeš v euforii, jak je to výborné, ale po čase se objeví ataky paniky ještě víc. Chce to léčbu u psychiatra. To není od ledvin!!!
monmon (Čt, 17. 3. 2011 - 10:03)
dobry den,ja beru jen takovy...ahoj, trpim s prestavkami pan. atakou nekolik let, ted se objevila znovu posedmi letech. Take bych doporucila antidepresiva po dohode s psychiatrem, dale...naucte se celit svemu strachu, bojujte. Doporucuji pripravky nebo konzultace

http://www.dedekkorenar.cz/zbozi-a-produkty/vyrobky-dedka-korenare-k25.html

dale toto, akupresurni bod pri atace:


http://www.panickaporucha.mistecko.cz/akupresurni-bod-pri-atace

a výbornou publikaci, kterou jsem si stahla na netu a nosim porad s sebou
Ján Praško a další....Panická porucha a jak ji zvládat. Fakt skvělé.
Dále....cvičte....tělesný pohyb. ve chvíli, kdy mne popadne ataka a je mi zle, slapu na steperu, mam pocit ze to nepreziju, ale pak....uleva. Proste makejte na sobe. Kniha je vyborna a v kombinaci s dalsim to zvladnete. Nespolehejte na nikoho kolem, naucte se spolehat sami na sebe!!!!
Lea (Čt, 17. 3. 2011 - 12:03)
Ta knížka je dobrá. To, co popisuje, přesně souhlasí. Skutečnost je však těžká- nejde to ze dne na den odstranit. Já se fakt snažím už hezkou řádku let, ale mám pořád panickou ataku, když mám někam cestovat. Chce se mi často na malou a střeva se taky kroutí. Nic s tím nenadělám. Kdyby mi bušilo srdce, řeknu si, to znám, to přejde, ale jakmile cítíte, že obsah útrob jde ven, nemůžete si říct, že to nevadí- to totiž fakt vadí. Znám veřejné záchody, a někdy jsou i zavřené, když se na ně spoléháte... je to prostě utrpení.
Petra (So, 21. 5. 2011 - 10:05)
Zdravím všechny.Panickou poruchou trpím zhruba pět let.Byla jsem 11 let ve vztahu který mě psychicky totálně zničil,když se mi poprvé udělalo špatně nechápala jsem,že to je jen důsledek mého trápení,byla jsem přesvědčená,že mám nemocné srdce a objehala milion doktorů. Nakonec jsem skončila u psychiatra a začala brát antidepresiva,ta jsem brala zhruba tři roky. Vztah s přítelem jsem ukončila,jenže spolu máme tříleteého syna,takže vymazat ze života si ho bohužel nemůžu.Nyní mám rok vztah s klukem o kterém jsem si mohla nechat jen zdát,miluje mě i malého,je pro mě obrovskou oporou,zhruba tři měsíce léky neberu,ale...stavy paniky mě stejně občas přepadnou,říkám si proč? Když jsem štastná a nic mi ted nechybí,ale jednou je to prostě v tobě a je to podle mého celoživotní boj.Kdo tyto stavy zažil,ví o čem mluvím,nepřála bych je nikomu.Někdy si říkám jestli i když je podle lékařů mé srdce zdravé,že tento psychický nápor kdy mi buší a přeskakuje jako o závod také nemusí vydržet.Všem držím palce,snad jednoho dne bude líp a jak už jsem četla v předchozích příbězích nejduležitější je se strachu postavit,nedát mu šanci...
katerina (Po, 23. 5. 2011 - 22:05)
Doporucuji vsem, podivat se na stranky www.eft.cz
tohle je reseni,me to moc pomohlo vysadila jsem citalec a ataku jsem rekla konec! Hodne stesti vsem
Laura (Út, 24. 5. 2011 - 07:05)
Jsi hodně mladá na to, abys měla všechny starosti o rodinu a dítě, ale situace je jaká je a musíš se s tím vyrovnat. MOžná podvědomě toužíš po svobodě a ty ataky jsou prostě únik, tělo se snaží svým způsobem zbavit napětí. Promluv si s psychologem, jak na to.
Jarka (St, 25. 5. 2011 - 13:05)
Strach ze strachu? Co je to za nesmysl?
Laura (St, 25. 5. 2011 - 13:05)
Dobře děláš, jděte obá dvá a klidně i k psychiatrovi- oni jsou totiž také psychologové a mají mnohem lepší skušenosti, umí nasadit i lehké podpůrné léky, které nemůže psát psycholog ani praktický.
Všechni si s manželem prober, udělejte si plán, vyčleň si jeden den jen pro sebe, a hlavně nezoufej a neboj se požádat o pomoc i širší rodinu.
Laura (St, 25. 5. 2011 - 13:05)
Jarko, když nevíš, o co jde, tak sem nechoď. Panická ataka je obrovský strach z něčeho, čeho se normálně lidé nebojí. Když ji zažiješ, bojíš se, aby se neopakovala. Máš strach z toho velkého strachu. Při něm jsou totiž takové tělesné potíže, že nejednoho člověka vezli na JIP s pseudoinfarktem.
Nová (Út, 7. 6. 2011 - 17:06)
Ahojky...Je mi 19 a mam...Ahoj,reaguji na tvůj příspěvek,to,co tíží tebe,pronásledovalo i mně.Už rok jsem definitivně zdravá.
19z (St, 8. 6. 2011 - 22:06)
Ahoj,reaguji na tvůj...Ahojky...Jak jsi to dokazala?Ja uz se ted citim trosku lepe,snad je to tim,ze jsem prisla na to co mi je...
Nová (Ne, 12. 6. 2011 - 15:06)
Ahojky...Jak jsi to...Ahoj,jestli chceš vědět jak sem to dokázala napiš na [email protected]
Rita (Pá, 29. 7. 2011 - 11:07)
Panický strach není nic jiného než náhlé znoobjevení se emocí spojených s dávno zasutými událostmi, prožitky, uloženými v podvědomí. Je to tzv. restimulace, mechanismus fungující v naší mysli, když mysl znovu prožívá nějakou nepříjemnou událost. Tabletky na to pomoci nemohou, maximálně utlumí celého člověka, o eventuálních negativních vedlejších následcích nemluvě. Vysvětlení lze nalézt v knize Dianetika, moderní věda o duševním zdraví. Zde jsou také popsány postupy, jak problém vyřešit, v dianetických centrech je možné nalézt pomoc kvalifikovaného auditora. Může být pro vás překvapením, jak snadno lze problém navždycky vyřešit.
šárka (Út, 29. 11. 2011 - 05:11)
prosím porad te jak se mam teto depresezbavit?Leky mam.Přestala jsem i jíst.Jak to překonat?
sarinka (Út, 21. 2. 2012 - 14:02)
ja ma strasny strach ze zubare kdyz k nemu mam jit tak mi je zle slysim jak mi srdce busi a minule jsem s toho chytla zacpu no je to silene pporadte mi co mam delat ????
KID (Út, 21. 2. 2012 - 15:02)
ja ma strasny strach ze...Buď ráda,že jsi nechytla průjem.
Veronika (St, 22. 2. 2012 - 06:02)
ja ma strasny strach ze...Tak takové pocity zažívám na gyndě, strašně se stydím. V 10. letech jsem u prohlídky musela být nahatá a i když teď jsem v ordinaci v tričku, stejně ten stud mám pořád. Asi jsem se tehdy nějak zablokovala, dodnes si na ten pocit pamatuju. A nevím, jak se toho zbavit. Jinde ten problém nemám.
ALICE HUSAROVA (Pá, 20. 4. 2012 - 13:04)
Ahoj Ivano,
v první ředě...TED SEM S PREETLA TVUJ VAS CLANEK A JE MI HNED LEPE DEKUJI MOC
nana (Čt, 9. 8. 2012 - 23:08)
som velmi rada že je taketo forum,veľmi nam to panikom pomaha,hlavne vieme že nie sme sami aj ked s tym musime bojovať len sami,ale je to úžasne mne to velmi pomaha,dakujem všetkym
nana (Čt, 9. 8. 2012 - 23:08)
Strach ze strachu? Co je to...myslim že poliaľ si to nezažila,tak nemôžeš ani vedieť,ale ja ti prajem aby si to ani nikdy nezažila,lebo ver že je to smrť za živa!!!!!!!!!
nana (Čt, 9. 8. 2012 - 23:08)
z 9.8. o 23.54 to bol odkaz pre Jarku
Pavel (Pá, 10. 8. 2012 - 07:08)
Uzkost,strach,panika.Jsou 4 základní druhy strachů.Ty souviseji tak trochu i s naší planetou,resp. s jejím pohybem ve Vesmíru..Strach s blízkosti,strach z oddálení/ ze stráty/,strach ze změny a strach z neměnnosti.Bojím se toho co neznám a to až panicky.Co poznám ,uvědomím si, toho se nebojím.!!!!
pavel (Pá, 10. 8. 2012 - 07:08)
ztráty
Iva (Pá, 10. 8. 2012 - 21:08)
Důležité je si věřit a říct si,že pokud to přijde,tak to musí aji odejít.
Klárka (Ne, 25. 11. 2012 - 11:11)
Ahoj Ivanka. Uplne sa dokazem...Krásné!mamku závidim a Tvůj přístup je úžasný.Z Tvého příspěvku si můžeme vzít mnozí hodně.Děkuji
Viera (St, 28. 11. 2012 - 00:11)
Mam 23r a uz dlhsi cas (viac...Ahojte,zijem v Taliansku,zajtra idem po dlhej dobe k lekarovi tu v IT,kvoli mojim pocit,co som asi zistila,ze su navaly strachy...Mam 32 rokov,tieto pocity mam uz od 12-13 rokov.Rodicia ma brali na vysetrenia,videla som dostatocne mnozstvo neurologov,jedine co mi zistili bolo,ze mam prvy stavec velmi blizko lebky a tak sa zastavi cirkulacia a dostavam sa kvazi do bezvedomia,z toho mozu byt pocity slabosti atd.,kt.mavam.Skusala som lekarov v BJ,BA na SK,potom, ked som mala 23 som dostala odvahu ist zazit rovnake tahanice,aj trpezlivost robit to,ci ono a pocuvat,co mi vravia a co je pre mna lepsie,bez toho,aby mi niekto vysvetlil o co ide.Lekarka,kt.mi robila vysetrenia,neurologicka mi po 3 EEG vysetrenniach dennych a 1-EEG spankovom (musim napisat,ze nezaspala som,pri vysetrenni EEG v spanku po prebdetej noci, vo vedlajsej miestosti v nemocnici opravovali murari ordinaciu a pri buchani kladivom a vrtacke atd...to nebolo mozne, aj ked musim napisat,ze je pre mna velmi tazko niekde sa uvolnit a zaspat,tak myslim,ze by sa to nepodarilo aj tak,ale iste by som nereagovala na zvuky v okoli) - pani doktorka mi po 3 dennych a 1-spankovom EEG napisala diagnozu Epilepsia, a predpisala tabletky Topamax 25,po uziti prvej davky,tj.polovica tabletky som do 10 minut zaspala,prebrala som sa a nepamatala som si,ze som zaspala,cely cas na mna davala pozor sestra,po tyzdni som mala davku zvysit na 2xdenne po 1 tab.(1tyzden to bolo 2xdenne pol.tabletky),ale to bolo nerealne,ako chodit do prace,ked clovek do 10min zaspi?koho to zaujimalo...? nakoniec sme sa dozvedeli,ze na zaklade 3-EEG a 1-EEG nevydareneho "v spanku", je nespravne urcit dagnozu epilepsia bez dalsich potvrdz.vys. , tiez nikdy sa mi nestalo, aby som epilepticky zachvat mala...Toto sa stalo pred rokom 2006,tabletky stale mam doma, lebo neviem zabudnut,doktorka si zvysovala kvalifikaciu a na pracu pouzila aj mna,. Hadam to zajtra dopadne lepsie, je dolezite pre mna vediet na com som,chcem byt zodpovedna...voci sebe aj dalsim
anina (Ne, 9. 12. 2012 - 14:12)
mila anonimko presne viem o com hovoris toto iste som prezila zacalo to po smrti mojej milovanej starej mame asi po roku sme boli na oslave u svagra rozbusilo sa mi srdce ako zvon nevedela som dichat mala som pocit ze zomriem chcela som odtial ujst domov manzel ma zobral na pohotovost tam mi pichli inekciu na ukludnenie trozku mi to pomohlo potom sa to stratilo ale nie na dlho
marci (Ne, 9. 12. 2012 - 17:12)
Tímhle procházím už 17.let .Doktoři ,prášky a pořád dokola.Jen sem se stým naučila žít.Ale někdy je to kruté.
Petra (Ne, 6. 1. 2013 - 15:01)
Dobrý den,
teda co jsem si přečetla tyto komentáře cítím se o trochu líp - hlavně v tom že to nemam jen já. Léčím se už 10let,mam panický strach ze samoty a jít sama někam ven - jak zde píše i jedna pani nejsem ani schopna jít pro dceru do školky. Vždycky se mi rozbuší srdce a mam pocit že nemůžu dýchat a bojim se že se udusim. Začátky byly hrozné,několikrát jsem si vynutila aby přijela záchranka,sama jsem chodila po doktorech,ale vždy byly všechny výsledky v pořádku,až mě poslali k psychiatrovi,ten mi předepsal fevarin který teda beru sroro těch 10let,jeden čas to bylo v pořádku začala jsem jezdit na kole a hlavně se osamostatňovat,nebýt závislá na rodičích a manželovi. Ale posledních 5měsíců prožívám zase stejné peklo,není to tak hrozné jako na začátku ale už nevím jak dál a jak se toho příšerného pocitu zbavit.Nechci být jenom zavřená doma a omezovat sebe i dceru - tím že s ní nejdu ani na procházku,ale zatím se toho nedokážu zbavit a štve mě to. I za malinkou radu budu ráda.Předem moc děkuji Petra
Šárí (St, 9. 1. 2013 - 12:01)
ragauian:
Hm, tak jak se ta vitřní Šárinka přestane bát? To by mně vážně zajímalo.
Pracovala jsem na tom sama celkem dlouho a výsledek žádný. Existuje nějaká speciální technika?
. (St, 9. 1. 2013 - 12:01)
Petro, za problémy tvé...spadl jsi z měsíce přímo na hlavu? jsi na všech vláknech pomocníku.
Domča (St, 9. 1. 2013 - 18:01)
Dobrý večer,

píši sem,...ahojky, musím reagovat a také se podělit o svůj "problém". Před 12lety jsem se dozvěděla, co se děje v naší rodině. Půl roku to bylo normál a potom jsem začla zažívat něco čemu já říkám, že bych to nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli - bušení srdce, neustále špatně, hledání na sobě nemoci.....nebyla jsem schopná se postarat sama o sebe natož o velmi malé dítě, byl to masakr. Zašla jsem za psychiatrem a tem mě nadávkoval takovýma sračkama, že mi ještě druhý den bylo hůř a to jsem si myslela, že to co mám už horšý být nemůže.
Tak jsem na to šla jinak, píši si každý den deník, jízda autem, která předtím pro mě byla něco nemyslytelného jsem zvládla tím způsobem, že jsem každý den postupovala o krůček vpřed - jeden den jsem si do toho auta jen sedla, další den jen nastartovala, další den jsem kousek popojela atd. hlavní je se po každém dobře odvedeném úspěch pochválit a tak to funguje u u dalších věcí.Když začnu přemýšlet že musím někam jít, tak si prostě řeknu že to zvládnu, vždycky jsem to zvládla tak to dám i ted.......
Jen jsem vám tím chtěla říct, že jen doktor vám nepomůže, že je to jen o vás jak se k tomu postavíte
ragauian (St, 9. 1. 2013 - 19:01)
ragauian:
Hm, tak jak se ta...zadej si do vyhledavaše heslo "ragauian", tam se dovíš více, pokud tě to zajímá...
Šárí (Čt, 10. 1. 2013 - 06:01)
ragauian:
Jo, vypadá to, že docela umíte, podle těch vašich stránek. To já ale už znám a nebude to to ono, co právě potřebuju.
Petra (So, 12. 1. 2013 - 01:01)
Tak mě zase přepad ten hnusný pocit strachu a musím říct že mi docela pomáhá to překonat číst si tady komentáře jak jsou někteří statečný a překonají to sami.Buší mi srdce,ruce se mi potí a v krku jako bych měla obrovký knedlík,ale v duchu si řikam překonáš to.... zvládli to jiný zvládneš to taky.
Katka (So, 12. 1. 2013 - 05:01)
ahojky, musím reagovat a...Mne už toto, o čem si tu píšete, přepadá pár let. Antidepresiva odmítám. Jako někteří z vás si poroučím-"musíš, neblbni, překonej". Přijde-li ale navíc i fyzická ataka, spolknu Rivotril. Jinak bych se ocitla na pohotovosti, už se mi to stalo-bušení srdce,
bolest v zátylku, třes, no prostě hrůza.
Ale vrací se to, ač se snažím ,pořád.
Alice (So, 12. 1. 2013 - 09:01)
Panickou poruchou a počátky agorafobie jsem trpěla cca 14 let,postupně se to tak zhoršovalo,že jsem nemohla ven,nemohla ani do vany s vodou,v ochodě jsem nevydržela a utíkala pryč.Chodit po ulici jsem nemohla.Prošla jsem veškerými vyšetřeními a zjistili,že je to od hlavy.Bušení srdce,když mě měli změřit tlak tak to nešlo,protože se mně tak rozbušilo srdce,že se na mně dívali jako na člověka před smrtí.To bylo hrozný,začala jsem brát léky AD a to citalon,po 4 létech léky už půl roku neberu,chodím ven,do restarací,stojím v obchodě ve frontě,prostě žiju jako dřív,ale ta cesta byla opravdu hrozná,všichni co tím procházíte,vydržte a nedejte se.Já si vždycky říkala a nepůjdu z obchodu ven,někdy to nešlo utekla jsem ,ale zkoušela znovu a znovu.A myslím si,že teď jsem na tom tak jako dřív.Všem držím palce,chce to asi čas a pevnou vůli,která když přijde ataka není,ale bojujte.Všem držímpalce.
Monika (So, 12. 1. 2013 - 15:01)
Zdravím všechny, mám také problémy s úzkostí. Začalo to, když mi bylo asi 8 let. Nemohla jsem spát a všechno se mi odvíjelo od toho spaní. Pak to na čas přešlo, pak se to zase vrátilo a znovu přešlo. Byly to intervaly 1 - 2 let. Nikdy jsem nebyla u žádného doktora. Po druhém intervalu mi to dalo pokoj snad na 4 roky. To jsem si říkala, že už jsem odolná, že už mě to nedostane. Jenže se to vrátilo. Hned jsem vyhledala psychiatra, protože jsem měla hrůzu z toho, že trpím depresí, že dopadnu jako Svoboda...no hrůza. K doktorovi chodím asi 3 měsíce. Ze začátku to bylo dobré, jenže teď pořád přemýšlím nad mým problémem a nedá mi to pokoj. Strach z toho, že večer neusnu nebo že se z toho nedostanu a budu se v tom pořád plácat. Cítím sevření na hrudi a tluče mi srdce, zrychlené dýchání. Většinou když usínám, ale teď jsem pokročila, že usínám v pohodě. Je teda fakt, že jsem nikdy neměla takový stav toho ataku, co tu popisujete. Já mám spíš hrůzu z toho, že se úzkosti nikdy nezbavím a nevím, co mám dělat. Snažím se toho nebát a pracovat s tím, jak radí doktor, ale moc mi to zatím nejde. Jsem z toho unavená, ale jako jinak normalně funguju, jen mám hrozný strach, že se z toho nikdy nedostanu :(.
Reklama