Zlobivé děti

Ahojte, taky bych potřebovala poradit. Dcera mi chodí do 1 třídy. Učení je v pořádku, je šikovná a zvládá s přehledem. Problém je ale v chování. Nevím jak přesně bych to popsala, ale připadá mi že nemá respekt vůči nikomu, tedy k dospělím, ani k dětem, je hrozně urážlivá a "drškatá". Zákazy, příkazy, domlouvání a vlastně se mi zdá, že nic na ní nefunguje. Nebo funguje, ale jen doma, když jde do školy, tak je to to samé.

Neznám rodiče, kteří by...A to já zase takové znám.

to pouze jednou a když neposlechne,tak už plácnout přes zadek.Pak to dítě poslechne hned napoprvé.

a o tom to je.mamina něco...Neznám rodiče, kteří by dítěti zakázali a pak povolili vlítnout do silnice, utíkat při procházce z dohledu, skákat po gauči atd. Myslím, že v tomto jsou rodičee ze strachu o dítě velmi důslední a některá děcka stejně opakovaně zdrhaj či dělaj zakázanou věc. Ele máte pravdu, že každé děcko jde zvládnout, jenom nejde každé zvládnout domluvou a vysvětlováním.

dnes měla děti,tak vím,na co bych si dávala pozor,pokud by mi zrovna někdo volal.Mluvila jsem po telefonu s jednou paní,asi jenom 2 krát,kterou osobně vůbec neznám,ale stačilo mi to.Pokaždé,když semnou mluvila,tak děti neskutečně křičely a vypadalo to opravdu hrozně,jako kdybych mluvila s cikánkou.V té chvílijsem si říkala,jak ty děti jsou asi nevychované.

tak.Ona i rozmazlenost je spíš na škodu.

oni jsou děti tak trošku...a o tom to je.mamina něco zakáže a pak aby měla pokoj od žadonícího děcka,tak mu to radši povolí.a to je chyba.dítě zvládnout jde,i tak zvaně živější,ale rodiče a vychovatel si nesmí protiřečit a něco zakázat a pak nakonec dovolit,aby rodič měl radši klid.

Tohle jsou krásný řeči...a nebo se jen vymlouváš.taky řešení, vše si ospravedlnit.

Tohle jsou krásný řeči...oni jsou děti tak trošku vyčůrané,oni dobře ví.Můj syn,to byl živel,všude ho bylo plno.V jedné věci mě také zlobil a dnes vím,že bych ho po zadečku plácla,ne mu to 10 krát říkala,to by bylo k ničemu.Vím na 100%,že je to pouze o důslednosti,pokud mu povolíme,i když jsme předtím zakázali,tak je to největší chyba,takhle to oni na nás zkouší.

svaž ho a zavři do koupelny, nebo do skříně. stoprocentne se polepší, i muj se zlepšil.

Samozřejmě je něco jiného dát dítěti přes zadek a řezat ho. To věřim, že může zanechat na některých dětech následky. Plácnutí přes zadek nebo přes prsty, když dítě na nic jiného nereaguje, nemůže určitě nijak ublížit a dítě většinou chápe, proč to rodič udělal, když se mu to vysvětlí.

Ále máme, já třeba jo. A...Tohle jsou krásný řeči lidí, kteří mají klidnější a rozumnější děti, ale jsou děti, které jsou od přírody velmi živelné a divoké a není to o tom, že by se jim nikdo nevěnoval. Mám kamarádku, která má čtyřletého chlapečka, kterému stále, jak já říkám kouká rarášek z očí. Věnuje se mu perfektně, každý den chodí s ním a jeho sestrou v průměru na tříhodinové výlety. Snad již tisíckrát mu řekla, že nemá utíkat někam daleko, že se má vždy na určitém místě zastavit a počkat na ní, ale on se jen směje a vůbec neposlouchá. Dokonce s ním byla na ušním, protože se obávala, že má poruchu sluchu, ale vše v pořádku. Opravdu zareaguje, až když dostane pár na zadek. Není to nic, co by ho nějak bolelo, ale vždy ho to na chvíli v řádění zastaví. Jinak chlapeček mámu miluje a velmi často vyžaduje i mazlení. Vidím to i ve školce, kde mají pani učitelky pedagogické vzdělání na to, jak děti zvládnout, že většina dětí poslouchá velmi dobře, ale vždy se najdou 2,3 kloučči, kteří jsou prostě velmi temperamentní a dávají pani učitelkám velmi zabrat a bez křiku se to neobejde ani ve školce.

Seřezat, nás taky řezali a...Ále máme, já třeba jo. A už proto svoje děti nebiji a nechovám se tak, jako moji rodiče. A jde to i bez fyzického a psychického násilí (holky jsou už slečny, učí se s vyznamenáním a nikdy s nimi potíže nebyly). Jak tu někdo psal, ano, důslednost. Nastavit pravidla a být důsledný. Děti zkouší, co si mohou dovolit, kam až mohou zajít. Vymezit určité hranice a přes ně vlak nejede. Snažit se ale také pozitivně motivovat. Ne jen zákazy, ale i odměny a pochvaly, pohlazení, dítě musí cítit lásku. To jde rurku v ruce. A člověk se mu musí věnovat. Není to, že ženská vyprdne dítě a pak ho nechá růst jako kůl v plotě a jak zazlobí, strašně se diví, proč a pak ho seřeže. Mít dítě je spíše posláním, je to velká zodpovědnost a dítěti se člověk musí věnovat na 100%. Otázkou je, proč dítě zlobí. Není to často tím, že je dítě zlé. Dítě spíš nemá dostatečné vedení, pozornost, v 5 letech už by mělo mít základní vychování a vědět, že některé věci se prostě nedělají a také vědět proč. Ať si každý sáhne do svého svědomí, jestli to, jak dítě vede a jak se mu věnuje, je dostatečné a správné.

Seřezat, nás taky řezali a žádnou ujmu nemáme.

Kluci se vždycky prali. Dřív to nepřišlo nikomu divný, že se kluci perou a vyrostli z toho. Dnes se to řeší a chlapi si pak musí celý život něco dokazovat.

Ahoj, má 5 letého syna a...je důslednost,to je největší chyba rodičů,kterou děláme.

Dnes se hodně doporučuje výchova, kdy se dětem domlouvá a vysvětluje, ale ze života vím, že ne na všechny děti domluva stačí. Jsou děti, které jako kdyby vůbec neslyšely. Něco jim říkáte, že nemají dělat a ony jdou a udělají to a třeba i opakovaně, i když jim to několikrát zopakujete. Myslím, že prostě děti jsou různé a platí na ně rozličné metody. Z psychologie je známo, že lidé dávají přednost vnímání světa prostřednictvím jednoho ze tří hlavních smyslů – zraku, sluchu nebo hmatu. Používáme samozřejmě všechny smysly, ale někteří lidé víc spoléhají na zrakové (vizuální) vnímání, jiní na sluchové (auditivní) a další na kinestetické (doteky nebo fyzické vjemy). Někteří vědci odhadují, že 55 procent lidí jsou vizuální typy, 30 procent kinestetické typy a 15 procent auditivní typy. Jiní to vidí v poměru 40 procent, 40 procent, 20 procent. To znamená, ze člověk nebo dítě, ktere vnímá především zrakem, tak se bude učit napodobováním toho, co vidí, dítě či člověk, který vnímá především sluchem bude přístupnější ke komunikaci a vysvětlování a člověk či dítě, které potřebuje fyzické vjemy si potřebuje vše ohmatat, vyzkoušet a na takové dítě při výchově nemusí vůbec platit vysvětlovani a komunikace. Pokud na syna nechcete používat tělesné tresty, pokuste se ho vždy při domlouvání aspoň chytit za paži, podržete ho. Pokud rozbíjí hračky, tak mu neříkejte jen, ať to nědělá, že to není slušné, ale pokuste se mluvit řečí, která obsahuje pocitové či dotykové výrazy. Třeba "To tvoje bouchání do hraček ty hračky bolí a může je to rozbít. Kdyby tebe někdo takhle bouchal, tak tě to taky bude bolet a může ti to ublížit. "

Ahoj, má 5 letého syna a šíleně zlobí, neposlouchá, je drzý, dělá si co chce, snažím se do nějak vždycky vyřešit, ale nikdy neposlechne, vždy řeknu co je dobře a co ne, ale je to zatím bez výsledku. Jinak ve školce se pere, a rozhazuje hračky. Znáte nějaké rady?