Věří, že někdo ji okrádá...

Soňo, kolik je tvojí mamince let?
Moje babička má úplně totéž, je jí ale už 88 a je v Domově důchodců... Pokud je to taky takhle starý člověk, je to bohužel normální projev stáří... To není schizofrenie a většinou ani Alzheimer, ale prostě a jednoduše stařecká demence. :-((( To je moc smutné, ale nic se s tím už nenadělá.

PODPOŘTE ČESKOU REPUBLIKU A POROVNEJTE JEJÍ INTELIGENCI S OSTATNÍMI NÁRODY. ZAPOJTE SE DO IQ TESTU NÁRODA NA ADRESE: http://cz.iq-test.eu/?d=2910

Eduarde,některé z Vašich otázek jsou zajimavé.Zkuste je položit lékaři-psychiatrovi na stránkách www.stopstigmapsychiatrie.cz.Také by mě zajímala jeho odpověď.Přeji Vám hodně štěstí.

Léčím se na schizofrenii od roku 1981. (Ročník 1960.) Doktorka o tom se mnou nemluví a maminka to popírá: mám pocit, že všechno bylo jinak. Otec byl také nemocen, ale úspěšně to tajil. Najevo to vyšlo vlastně až v roce 1989, to na sebe řekl i to, co nevěděl, a pak 2001 po jeho odchodu. (Našli jsme jeho zápisky.) A já si, ne pořád, musím klást otázky jako:
1.Stává se, že se syndromy nemoci vyskytují i u člověka, který ji nemá, ale žije s nemocným člověkem, notabene od narození?
2. Je možné, že jsou-li v komunitě více lidí se syndromy schizofrenie, že se jednoduše léčí ten nesprávný?
3. A pokuď skutečně trpím schizofrenií, bylo by to všechno tak drastické, kdyby lékaři o otcově pravé chorobě věděli?
4. Je matka zcela zdráva, když to na otci nepoznala? (Lékaři ho viděli za čas, ale ona s ním žila. A já, dítě, navíc už asi psychicky narušeno, jsem to prostě vycítil.)
Od roku 1989 sice ne, ale od roku 1998 dostávám zcela jiný typ léků. Do té doby léky jakoby nezabíraly. Od té doby mohu brát léky o dost slabší.
5. Byla to náhoda nebo těch devět let byla jen nutná doba k ověření údajů a vyvození závěrů?
6. Proč o tom se mnou lékaři takto nemluví? Protože se bojí, že bych to neunesl nebo jde pouze o moje smyšlenky?

Je to smutné,právě v této chvíli to prožívám s maminkou.letos jí bude 85 let,tedy pokud se toho dožije.Je to den ode dne horší ale snažím se to zvládat.Nikdy bych jí do nějakého ústavu nedokázala dát.Jsou ještě dny kdy mě poznává a usmívá se,to jsou pro mě šťastné chvíle.Někdy je to tak strašné a myslím si,že už nemám sílu.

Moje kamarádka má schizofrenii, má pocity, že jí sledují , má čip v hlavě, otravují jí potraviny-tak nejí, odebrali jí orgány atd. Radím co nejrychleji k lékaři, samo to neodezní.

taky jsem zažila něco podobnýho. fakt by to chtělo tu hospitalizaci. u nás to zabralo. příčinou byly nejspíš nějaký léky, protože to přišlo strašně rychle, ale pak to taky strašně rychle odešlo a vše už po hospitalizaci bylo OK.

Doufám, že se co nejdříve objevíte na psychiatrické klinice, opravdu to vypadá na diagnózu ze skupiny F20.X (paranoidní schizofrenie). Ta se může "rozjet" i po traumatické zkušenosti. Nečekejte prosím na to, že se stav sám od sebe zlepší, značná část pacientů reaguje na léčbu dobře. Neléčená schizofrenie končí špatně.

Obavam se, ze se Vase matka mela jiz davno lecit, zvlaste pokud k tomu mela nejake dispozice z drivejska. :(Prehnana neduvera, podezrivani, velka vztahovacnost, uzkosti.....tohle nekonciva dobre. Navstivte se svou matkou specialistu.

Milá Soňo, nejsem sice psychiatr, ani tě nechci zbytečně děsit, ale maminka jednoho mého kamaráda to měla také, neustále měla pocit, že se jí ztrácejí věci, že jí někdo okráda, postupně se to prohlubovalo, pak měla pocity, že jí někdo sleduje, že jí chce někdo zabít a neustále se to prohlubovalo. Oni s tím taky nic moc nedělali, protože s tím zkrátka nic moc dělat nejde, dokud ten člověk neudělá něco, co umožní jeho hospitalizaci, např. nepodpálí záměrně svůj vlastní, tak, jak to nakonec udělala ta zmíněná maminka mého kamaráda. Až teprve potom byla umístěna na psychiatrickou kliniku, ale za čas ji opět pustili domů, což byla chyba. Myslím, že by bylo dobré upozornit na to jejího ošetřujícího lékaře, i ten by vám mohl poradit, co dělat nebo na co dát pozor, ale opravdu si myslím,že zatím se nedá dělat nic. Ještě jsem zapomněla dodat, že diagnóza maminky mého kamaráda zněla schizofrenie.

Moje matka trpí od rozvodu duševní poruchou. Má stále pocit že se jí někdo chce nebo dostává do bytu, že jí někdo krade věci, že hrozí nějaké spiknutí, podezřívá sousedy/ky/, je přehnaně nedůvěřivá. Nevíme se sestrou jak ji toho zbavit, jak se s ní o tom bavit. Trvá to asi 2 roky, ale už z dětství si pamatuji že měla podobné sklony takto uvažovat (napr. obvinila sestru,že jí vzala šálu a pak ji někde našla po čase zahrabanou). Samozřejmě svým výmyslům pevně věří a proto k psychiatrovi v žádném případě nepůjde. Nevíme ani, jak se taková duš.porucha jmenuje...