Těhotenství po čtyřicítce

Kdyby napsala ve 30 nebo ve 33,tak bych to bral.

,Já si myslím,že rodit ve...Moc jsem nepochopil, proč by si dítě nemělo užít čtyřicetiletou matku.

,Já si myslím,že rodit ve...Babičkou v osmatřiceti? Skvělé! Jak u cikánů...

Zaznělo tady, že mít dítě ve starším věku je sobecké. Já mám dojem, že dítě si vždycky pořizujeme ze sobeckých důvodů. Ať je nám dvacet, nebo čtyřicet.
Nikdy nemáme dítě kvůli němu, ale kvůli sobě. Protože MY ho chceme. Jeho se neptáme, jestli chce na svět, nebo jestli chce právě k nám, vyrůstat v tomhle prostředí, co mu nabízíme...
Tak proč si najednou hrát na altruisty, lidumily a jánevímcoještě. Jsme především sobci. Proč to nepřiznat. Já měla děti relativně brzo, ale ne kvůli nim, vždyť jsem ani nevěděla co se mi narodí. Jak bych tedy mohla něco dělat pro někoho, o kom nevím, že bude existovat. Nelžeme si do kapsy.

Vy jste prostě Ludvíček.,Já si myslím,že rodit ve 40 je nezodpovědné.Jak kvůli děcku i sobě. Dítě si vás neužije a rodit sirotky je kruté i pro vás.ám takový pocit,že je to hra a boj se stářím.Já byla babčou ve 38 a je to super.Vždyd se ani neužijete.Tahle moda se mi nelíbí..Utěk před stářím..

A příště paní...Vy jste prostě Ludvíček.

Je mi 42,mám 3 dcery kterým...A příště paní Michaelo,můžete rodit společně s dcerou.

Je mi 42,mám 3 dcery kterým je 22,20 a 12 let a teď jsem těhotná a čekáme čtvrtou holčičku.Takže klidně i po 40.Jen u těch prvorodiček je určité riziko.

Nechci paušalizovat,jen jsem přidal v příspěvku svoje pocity z dětství.Vaše dětí to třeba budou brát jinak.Přeju vám i manželovi železné zdraví a dlouhověkost.

Když se mi narodil kluk, bylo mi 37. Průměrný věk kolem mne v porodnici byl tenkrát kolem 20-25 ( bylo obvyklé, nechat se zbouchnout ve dvaceti). Je fakt, že jsem tehdy vypadala podstatně mlaději, takže mne docela braly jako sobě rovnou :-)). Jedna paní, která tam také rodila, byla 43letá, měla první mimi, vymodleňátko. Pochopitelně, že porod nikomu na kráse nepřidá, takže vypadala velmi unaveně. Dost mne mrzely uštěpačné poznámky těch "mladic", které měly pitomé řečři. Fakt je, že když jsem ji pak vídala s kočárkem, vypadala úplně jinak, a daleko líp, než ty znechucené dvacítky. Dnes je těm našim "fakanům" třiadvacet, paní je stále za dámu a musím říct, že i když není nijak zvlášň bohatá, většina z těch mladších vypadá podstatně hůř. Ona je štíhlá, udržovaná...

Myslím si, že o tom zda mít či nemít dítě v pozdějším věku si musí rozhodnout především žena sama i když by měla brát také ohled na manžela. Na to, co si myslí příbuzní, sousedé, Bílý dům i Vatikán by ohled příliš brát neměla. Vždyť dítě bude vychovávat hlavně ona.

Já vám to paní...Víte, Ludvíčku, jsou lidi, kteří mají jiskru ještě v sedmdesáti... A někteří jsou už ve dvaceti duševně vyhaslí „starci". Ti druzí ať si radši nepořizují ani psa...
Je mi líto, že máte z dětství taková traumata, ale paušalizovat to nejde...

Je mi 44, mám dceru které je 26, syna kterému bude 18, a loni se nám narodil chlapeček. Všem maminkám, které váhají, zda ještě do toho jít vzkazuji: je to nádhera a teprve teď si to s manželem užíváme, naše „velké děti"už nás tolik nepotřebuji a ten malý špunt dal našemu životu jiný rozměr a spoustu štěstí. Chtěli jsme miminko trochu dříve, ale nevyjde to vždycky tak, jak si člověk přeje... A tohle štěstí nás potkalo v době, kdy už jsme nedoufali. A všem těm, kdo se tohle zdá nenormální, vzkazuji, je jedno jestli, máš děti ve 20 nebo ve 40, nejdůležitější je, co jsi ochotna pro toho človíčka obětovat a vím ,že dneska ve svém věku obětuji jakoukoliv zábavu a radši se věnuji tomu prckovi, protože mám už trochu jiné životní hodnoty než kdysi... Až mu bude dvacet, myslím, že už se nebude potřebovat držet maminky za sukně...prostě - udělejte to, co chcete vy, a ne, co říkají brožury, nebo okolí, který ví vždycky všecho líp!

Já vám to paní Martino,přeju.Ale já jako dítě jsem z toho měl trauma.Prarodiče jsem nepoznal,otec mi zemřel když mi bylo 8 a matka byla věčně nemocná a vypadala spíš jako moje babička a i o ní jsem měl velkej strach.

Kdyby se měl každej zamilovávat, ženit a vdávat a rodit děti podle statistik...

Vážení příznivci i odpůrci - ne vždycky je to otázka volby.

Já jsem se zhruba od pětadvaceti léčila, a když už jsme s manželem přestali doufat, ve čtyřiceti jsem otěhotněla, a pak v třiačtyřiceti podruhé. Těhotenství i porody celkem v pohodě (...:))) Máme dva úžasné kluky, vychutnávám si to...
Na nějaký tabulky, grafy a statistiky radím všem se vykašlat.

Celá tahle diskuze je nesmysl. Je každého věc, kdy se komu dítě podaří mít.

Náhodou, u nás na vsi je pořád názor : holka se má do dvaceti vdát a hned se nechat zbouchnout, jinak je divná.

Tak kdyby ňáká čekala s těhotenstvím třeba do třiceti, to by jí ale pomlouvali!

Tak nevím, naši Peťulu jsem měla ve čtyřiceti a rozhodně jsem si to mateřství vychutnala daleko víc, než u naší, dnes sedmnáctiletý Markéty...

A že bychom s manželem odmítali jezdit s dětma např. na výlety na kole , protože jsme „starý, úzkostlivý a nemocný", to teda určitě ne.

A každej, ať si to zařídí podle sebe, na tohle nejdou dělat tabulky.

Tak já nevím, jak je asi...Tak to nevím, ale já Ti můžu říct, jaký jsem měl já pocity, když na mě (šestiletýho)moji pětadvacetiletí rodiče neměli náladu, protože mě neplánovali a zřejmě na mě nebyl nikdo zvědavej...