Tabu: je tu někdo, komu byla lhostejná smrt rodiče?

Podle mojí zkušenosti se to chování pojí s nepříliš vysokou inteligencí a tedy neschopností pochopit co to postiženým způsobuje. Mě se mojí matce nikdy nepodařilo vysvětlit o co jde. Vždy se smrtelně urazila, pláč, výčitky ...

Lidi, nekazte tu diskuzi...Požádej Anonymku, aby odtáhla, protože jinak ta diskuse dopadne jako ostatní. Začne tě podezřívat, že jsi Standa z Kauflandu a jedeš po ní.

Rozumné,zodpovědné mít dnes jenom jedno dítě,nezávid,socko.

Jsou to hodně smutné...Proč máš jenom jedno dítě?
Ty jsi ta stupidní Anonymka, že ano?

Tys ji to vyrikal? A co ona. Pochopila? Bylo to k necemu? Nekdy nad tim premyslim, ale prochazet si dalsi hysterickou epizodou se mi nechce. Nevim, pokud by se mi ulevilo, tak to mozna cenu ma. I kdyz, ja uz si tu ulevu nachazim I bez toho, jaksi se ozdravuju sama.

A jak jsi se citil, kdyz ti umrela? Ja se nechci pres to vsechno citit spatne, jako sama za sebe, a proto s ni "vychazim".

Jsou to hodně smutné příběhy.Sama mám akorát jedno dítě,ale jsem si jistá,že bych obě měla stejně ráda a lásku bych dávala všem svým dětem.Asi je i dobře,žes to mamce dokázal říct,i když jí to také muselo trošku bolet.

Jak tady čtu nejsem sám kdo měl za matku studenou, bezcitnou mrchu která znala akorát sebe a staršího bratra. S tím se dokázala mazlit a mě doslova od sebe odháněla. Celý život jsem se s tím nedokázal vyrovnat. Ještě jako poměrně mladý bratr zahynul a zbyl jsem jenom já ale tím více si bratra zidealizova a já byl jen opět dobrej jen jako námezdná síla na práci darmo! Ale před její smrtí jsem jí to konečně dokázal vyříkat.Jak mě asi jako dítěti bylo,když mě jako dítě od sebe odháněla? Ta koukala jak péro z gauče! Vše akorát omlouvala, že jsem žádné mazlení od ní nechtěl. Je sned všem jasmé, že bratr dostal vše o co si řekl a já když jsem měl do školy přinést korunu na kino tak jsem jí nikdy nedostal.To dokáže pochopit jedině ten kdo zažil být nechtěný a ten kdo jí zkazil karieru!

A vidis, Ingrid, moje maminka tu lasku k diteti ma, k memu sourozenci. Je to jak nebe a dudy, a casto naschval. Pred lety jsme se s brachou kvuli tomu pohadali a nemluvili spolu leta... Ted uz bracha chape a vi ze ho mam rada. Ja zas vim ze to jeho vina neni, on je vlastne vyuzivany taky...

Nekde jsem cetla ze tyhle hystericke povahy potrebuje mit "obetniho beranka". Pokud jim budete vy, je jen na vas (kdyz jste uz dospeli). Cetla jsem take, ze pokud na tu jejich hru prijdete a prestanete hrat podle jejich pravidel, tak oni vam daji pokoj tim, ze nastoupi jinde, a to bez zavahani. Tohle udelala jak matka, ta to prevedla na sveho pritele a dusi hoi 24 hodiun denne (a ten si to snad I zaslouzi), a muj byvaly manzel, ten presedlaval casto ze sveho syna na me, stejnym stylem. Ten nas taky proti sobe stval. Mam se svym bylaym 16ti leteho syna, a pomalu mu to vysvetlim, jednou, az to pujde, protoze opatrnosti neni nikdy dost...

Odbocila jsem dost od tematu..

Ja myslim ze pokud mi mama umre, tak spis budu mit pocit, ze se ji konecne ulevilo, a dam ji smutny sbohem... Neni mi lhostejna a je to proste nemocny clovek. Kazdy si musime projit urcitymi lekcemi v tomto nasem soucasnem zivote, nekdy je to krute, nekdy je to nesrozumitelne, a zalezi co se naucime, jak se zivotu postavime, v co verime...

Beru to tak, ze ted uz aspon vim, neohlizim se co bylo, a snazim se spis prizpusobit, zasmat se, pochopit, a snad I politovat. Smrti se kapitola vzdy uzavre, a je dobre kdyz se uzavre uplne, ne tak ze pak ve vas hloda pocit, ze jste se spatne zachovali. Jsem slusna, mam odstup, pokud umre, bude mi to lito.

U nás je to podobné,u...Ano,já měl také raději manželčiny rodiče,kteří dokázali jednat na rovinu.Matka když něco potřebovala,tak to nikdy neřekla přímo,ale vždy bud na návštěvě nebo doma,před návštěvou začala brečet,co všechno by potřebovala.K tomu nasadila ten svůj nacvičený lítostivý výraz a plačtivou řeč....Vrchol hereckého výkonu ale byl,když před námi pomlouvala snachu,která jako jehovistka nedovolila aby manžel-můj bratr,dostal při vážné operaci,transfuzi krve a tím pádem jej odsoudila k smrti.Jakmile ale jsme nebyli v dohledu-objímala ji a líbala-to byl poslední hřebíček a od té doby,pro nás neexistuje.
Podobných excesů bych měl nepočítaně.Pokud tedy máte rodiče,kterých si můžete vážit a vycházíte spolu,budte štastní.
Takoví lidé,jako má matka,nemají mít děti,sama je totiž,celý život jako rozmazlené zlé děcko.Co jsem se nazáviděl svým vrstevníkům,rodiče,kteří jim byly kamarády,jezdili na výlety a žili normální život...Ti moji bohužel nikdy neměli ani na to,aby měli řidičák,natož vlastnili auto...Dům který zdědili uměli akorát totálně vybydlet..Omlouvám se za svůj výlev-někdy to z člověka musí ven...
Zde alespon vím že má matka není osamocený exemplář a potomků takových matek je více.

Jeste me napadl dalsi...Pokud matka nemá ten pověstný mateřský cit,pak by nikdy mít děti neměla.Každý rodič má stát při svých dětech a dát mu tu lásku.Pokud jí nedostane,nemůže očekávat,že jednou děti se o své rodiče postarají.Dáte lásku,tak se vám jednou vrátí,tomu zase věřím já.

Jeste me napadl dalsi problem, a to je to, ze vam nikdo neuveri. (pokud nejde o psychologa, nebo nejste tady na doktorce apod.). Jejich chovani je totiz natolik nenormalni, ze nemate proste sanci! Bud vam ostatni reknou ze si vymyslite, nebo ze prehanite, ze "vsude je neco", ze jste neuroticky typ, ze se litujete apod. Ty jednotlive konflikty totiz maji tolik ruznych pricin a tahnou se kolikrat leta, ze se I spatne popisuji. Ja sama ani nevim jak odpovedet, pokud se me nekdo z okoli zepta v cem je problem. Co na to rict...? Ja sama ted po letech odpovim ze mame ne moc dobry vztah, ze me maminka mela kdyz byla moc mlada a tudiz jsme si takovy ten vztah matka-dcera nikdy nevytvorili a z toho vznikaji problem. A mavnu rukou. Nez abych vysvetlovala... I kdyz samozrejme pokud mater chytreho partnera nebo zname, tak tem to rychle dojde, casto totiz ten ktery manipulator prestane byt opatrny, a I kdyz vy nevite co se vlastne deje, ostatni to bezpravi vidi hned.
Ja sama prave pozvala mamu na dovolenou a muj pritel byl absolutne v soku. I kdyz, musel si projit 2 tydny pobytu s mamou, aby mu to doslo. Vysvetlovani by nezabralo.

Takze take to je dost problem: izolovanost...

Snad bych ještě...U nás je to podobné,u tchýně.Oni jsou hodně společenští,mají hodně koníčků,i aktivit,ale jejich povaha.O všech všechno ví,o všechny se starají a běda,pokud je něco u nich,to at si prý každý zamete před vlastním prahem.Že se ale starají o ostatní mi až tak nevadí,spíš lži,intriky.Musejí mít pocit,že je potřebujeme my,pokud nevoláme,nepřijedeme,tak oni se nikdy neozvou,jen když se něco děje,nebo když potřebují od syna něco udělat.Hned po svatbě si tchýně vymyslela před celou vesnicí,i před dcerou,že oni platili víc za svatbu,na to člověk nikdy nezapomene a samozřejmě to mělo dohru.Mě otiž nikdy nenapadlo,že by si takovou věc vymyslela,takže jsem jela hned k rodičům a i naši byli v šoku a překvapení.Jejich vnoučka že jim nechci dát na prázdniny-to když se sousedi ptali,kde je on,když tam mají vnučku,tak než aby řekla pravdu,svedla to na mě.Těch věcí je spousta,že bych mohla napsát knihu a snad i stačí,že vlastní jejich syn řekl,že mé rodiče má raději.S vlastními sestrami se nesnesla několik let a až jedna z nich vážně onemocněla a umřela,pak se teprve začala navštěvovat se svojí druhou sestrou.Takže,co to je za člověka už vypovídá i toto.Jsem štastná za své rodiče,protože s nimi je nemůžu vůbec srovnávat.Krom toho mají hodně přátel,ale i hodně nepřátel.

Jeste bych dodala, co jsem se tak nejak naucila:

1. Nenechte se nadchnout pro nejaky plan nebo akci, se kterou takovy clovek prijde! Urcite to sami znate, chcete klid, chcete pohodu a "usmireni" se s tou osobou za kazdou cenu, a pritim jste niuc neudelali (ale to je uz na jine povidani). Tohle je jejich typicka hra, prijdou s napadem: pojedme tam a tam! Bude to pekne, navarime napeceme, pojedeme, atd. atd. Tohle jsem stale nechapala: JE TO PAST. Pojede se ve spolecnem aute? Tak to uz terror zacne jeste nez se do toho auta nastoupi, pripadne presne nez se nastoupi je uplne nejlepsi. Necim vas vynervovat, rozcilit, pak nastouoit do auta, a v tom dusnu par hodin sedet... To je jejich. Dalsi pasti je nekam jit na navstevu, pojdme tam a tam, bude fajn! Clovek se tesi, a je rad ze je pohoda. Ta trva do te doby, nez se na navsteve nezacne probirat, co jste vyvedli kdyz jste byli pubertaci, a jak jste si skolou posrali zivot. Jak jste jim ublizili, casto I zacnou slzicky, a vy, vynervovani kvuli 20 letemu konfliktu na navsteve se mate dat do probirani nejakehi nesmyslu! Takze ZADNE SPOLECNE AKCE, uz nikdy.

2. Penize a dary. Musim pokracovat? Nejvetsi past jakou znam, je v toim kdyz vam mama neco nabidne, financni pomoc nebo dar. Nabizi nabizi, az toi vezmete, a pak zacne nalkezity a dozivotni terror. Ze jste je vysali (pritom vas ani nenapadlo to a to treba mit. (casto vam neco mati da, aniz byste I vedeli ze to potrebujete!). Nejoblibenejsim u nas doma je, kdyz tedy neco dostanu, at to potrebuju nebo ne, a pak postupne nestastne obliceje, ze to hodne stalo a ze to mamu uplne vysalo. Ze si sama nic nedopreje. Muze se I pridat chatrajici zjev, rozcuchane vlasy, stary svetr, vytresteny vyraz v obliceji a nasledne slzy, ze ona sama nic nema a co bude dal s ni, pripadne mensi vselijake poznamky, ze kdyz deti odejdou z domova, tak se neohlizeji na rodice a na nikoho. Specialitou u nas doma je casto povzdychavat "na co vlastne to je, mit deti". Ted kdyz to pisu, se tomu skoro smeju! Ale bylo to spatne kdyz jsem byla mala a timhle vsim si neustale prochazela! Bylo mi chudinky maminky lito a casto kvuli ni plakala v kotuku, a proc proboha??? Protoze mamince ublizuju tim ze jsem se narodila. Tak to uz me smich vzdycky prestane a mam vztek.

3. Davejte si pozor na narozeniny a svatky! Pokud se muzete vyvliknout uplne, tak to ve svem zajmu udelejte, nebo se aspon pripravte ze prubeh nebude hladky. U mne je to nastesti vyresene, jak jsem daleko :-))) (a pokud si nekdo mysli, ze se mi nestyska po ceskych vanocich nebo po letni grilovacce, tak to se moc plete). Svatky jsou na to, aby byl dostatek obecenstva, a vubec aby se pripravily ruzne "nasravaci" situace, ktere treba budou uplnymi prkotinami, ale bude jich tisic za den, a tak vas tak zarucene oddelaji, ze pak nebudete vedet ci jste, a v takovem stavu se budete schopni pohadat kvuli blbosti ktera se stala pred 30ti lety, a budete nadavat a silet pred obecenstvem sestavajicim z 20ti lidi!!! (a pokud k tomu budete mit v sobe nejake to vino, tak to uz uplne vezte ze si zavarite do konce zivota). Anebo - priklad. Mate narozeniny (promoci, vase dite ma narozeniny), a nic nedostanete, s tim ze uz jste tu mati stali majlant. Nebo vase dite nic nedostane, ale dostane dite vaseho sourozence, a rozdil bude tak markantni, ze vas to vytoci. To je prosim vzdycky ucelove, a ma vas to: nasrat a vyvezt z miry, ma vas to donutit se pohadat s vasim dejme tomu sourozencem, ma vas to ucinit nestastnym, a to je taky super, protoze to ve vas pak bude cely zivot a da se pak na to neustale hrat... treba na prostich vanocich.

4. Vubec se nenamahejte takove osobe pomahat! Ja napriklad pomuzu abych mela klid, ale naoko. Vim ze je to dalsi past, a tak nemam spatne svedomi, ze nic necitim. Napriklad kdyz je mamka nemocna, neco troche reknu, a jdu dal. Nesnazim se poslat ji k tomu a tomu doktorovi a nedejboze ji objednat a vzit ji tam! Nesnazim se pomoct ji uklidit, navarit, pokud je nemocna, I kdyz si pak vyslechnu narazky jak jsem spatna, a proc? Protoze je to pored leosi nez napr. navarit, ona s tim neco udela, treba to da ven "ptackum" (ha ha ha ha ha), nebo "zapomene" a jidlo se zkazi apod., pak si treba zavola bratra a pritele aby ji tedy nakoupili nebo navarili, a pak si pri pristich vanocich (a do konce zivota), bude stezovat jak ji "nikdo nenavaril" kdyz byla nemocna. Zni to povedome??? Takze radeji opravdu nic, zalhat ze musite nekam daleko, nebo neco privezte a zase utecte apod. apod. Urcite nemusim dodavat, ze v 90% je nemoc predstirana, ze?

Ufff, je toho tolik...
Skoro se mi tim ze to vypisuju ulevuje. Chodivala jsem na terapii a tam ti sepsani konfliktnich situaci poradili, a ma to neco do sebe! Aspon neco.

Souhlas s jirkou;
samotna Histrionska Porucha Osobnosti je sice problem trapici nejednu rodinu,nicmene unosnejsi to muze byt tam,kde si nositele PO svuj problem uvedomuji a snazi se s tim neco delat (venovat se aktivitam,pravidelne davkovat AD,nesedet a nestezovat si...).Bohuzel diagnozy se mohou prekryvat,napr.s Paranoidni,Narcistni,Hranicni,ci jinou PO.Takove nositele mnohdy k Psychiatrovi ani nelze dostat,nenormalitu vidi na komkoliv,jen na sobe ne.S takovymi lidmi se uz' ale opravdu zit neda...

Moje maminka je naprosta...Snad bych ještě doplnil,mám tak trochu vypozorováno,že pokud mají nějaký koníček,nejlépe více,není to tak zlé.
Nejhorší,podle mě je,když matka má,jako jediný koníček,pomlouvání lidí a neustálé drbárny.
S matkou jsme přestali,kvůli jejímu chování,před lety komunikovat,přesto má o nás zaručené zprávy,které si samozřejmě vymýšlí a řeší je s úplně cizími lidmi.
Hodně mě mrzí,že jsme její pravou tvář nepoznali ještě dřív a nezařídili si bydlení jinde.Dokud byly děti malé a manželčiny rodiče naživu,tak se přetvařovala a snažila se hrát jakž takž hodnou,jakmile ale i děti poznaly jaká doopravdy je a rodiče manželky k nám již nemohli jezdit,veškerá přetvářka šla stranou.

Kdyby to bylo tak jednoduchy, jen se odstrihnout navzdy. To se da v situacich jako je ta moje, ja se vdala do zahranici a nalezite daleko, domu se skoro nevracim. (Protoze kdyz se tedy vratim, tak me mati zve k sobe, a ztravit s ni vice nez 3 dny je nebezpecne, to vim presne a rikam tomu inkubacka 3 dny).

Jednim z nejhorsich a devastujicich nasledku je to ze deti ktere v tomhle vyrustaji, si mysli ze je vse v norme. Zvyknou si, ja sama jsem neuroticka, pokud vidim jen naznak konfliktu, zacnu mit starch a premyslim kam se zasit. Jsem nesmela, bojacna, neumim si o nic rict. Radsi sama zalezla. Bohuzel jsem mela 3 vazne vztahy a pokazde s muzem ktery je toho sameho razu jako mama. To je zjednodusene tak, ze ostatni od toiho cloveka rychle utecou, ale clovek jako ja ne. Nevidim ze necoi neni v poradku, protoze jsem tak naucena. Navic na urcity typ chovani navykla. Po letech... opet v troskach. Muj byvaly manzel si vymyslel, strasil me, samozrejme zahybal jak se da, vyuzival me, rikal mi vymyslene zle veci, a pak zase o mne vymyslel history ostatnim. Stejna zaliba v "obecenstvu" a v teatralnosti a neutuchajici touha stale neco dramatizovat anebo pokud je vse v pohode, tak vymyslet konflikty a ty pak zdramatizovat na en tou, vyvolavat vecny pocit rozchazeni se a usmirovani... Je toho dost a je to k neuneseni. Ja sama, sverim se tu, jsem z toho mela sklony k sebevrazde, a 2 vazne pokusy.

To je prave ten problem. Nestaci se jen odriznout, a samozrejme I v tom je problem, jak se odriznete od takove mamy? Sousedi, ostatni rodina (ktera casto netusi), se na vas divaji jak na nejvetsiho necitlivce, a mama to jeste vsude prikrmuje.Tihle lidi jdou az do extremu, ze I pridaji napriklad "chatrajici" zjev! Nestastny vyraz v obliceji. Finguji nemoce, tak to je zaklad.

Mne bude 50 a teprve se z toho vseho probiram jak z tezkeho snu... a kdyby nebylo internet tak bych nevedla dodnes.

Ta pani co tu pise ze neveri, prosim vas bud tu pisete abyste to tu rozhadala, anebo nevute a budte rada, a prestante se tady pored divit, jrnom ctete.

No, a k tem 1/2 litrovym kolam, tak to PLNE CHAPU a vim ze kdyz se clovek rozhodne tyhle prikladne incident sepsat, tak sepsane na papoire najednou vyzni jako prkotiny ktere prece nic neznamenaji, ale nazivo jsou predmetem tak obrovskeho konfliktu, ze vas uplne zotroci, popoletou a vubec zblbnou jako blazen! Opet musim pridat kdoi nezazil, nepochopi!

tak co chlapi? Najdi si nějakého,at ti ho můžu zase přebrat,hi,hi

záleží,o jakou lež se...Anonymko, jsi hloupá, tak se nemotej do věcí, kterým vůbec nerozumíš.

Ne, nemýlíš se.
Byla to...Simulovat vlastní nemoc ke získání pozornosti okolí je celkem běžná taktika, ke které se uchyluje řada mentálně nezralých či narušených lidí.

Některé zlé matky jdou ještě dále, a fingují (nebo dokonce záměrně vyvolávají) špatný zdravotní stav svých dětí, aby se jim následně dostalo pozornosti a podpory jakožto matkám nemocných dětí. V angličtině se jim říká "Munchausen Mothers by Proxy", kteréžto označení je odvozeno od německého šlechtice Hieronyma Karla Friedricha, Freiherr von Münchhausen, jehož v Česku známe pod jménem baron Prášil.

Ne, nemýlíš se.
Byla to snaha ovlivnit mé chování nějakým směrem a jako podpůrný argument byla použita účelová lež. A jinak ano, obecně je to spíše k pousmání.
Potom to byly lži o zhoubném nádoru, o kterém není ve zdravotní dokumentaci ani slovo, ani průběh léčby tomu neodpovídal.