Jak dál?

Ale jak to zjistit?

Zkus zjistit, jaké je Tvé poslání. A nechej se vést.

ahoj! Vůbec nevím co mám dělat, připadám si jak v kleštích! Nemůžu se volně chovat, nadechnout, usmát prostě nic teda mylsím ve společnosti jiných lidí doma sem naprosto uvolněná a všechno je v pohodě už takhle dál nemůžu! poraďte prosím co mám dělat!

Petro rekla jsi to krasne a rada bych si to dala do ramecku. Preji mnoho dalsich uspechu.

Ahoj holky,mně je taky 25 let a jsem ten typ, které poslední dobou všichni závidí, co jsem už vše stihla (2 VŠ, studium postgraduálu, vlastní kůň, na kterého jsem si vydělala, ...) Teď se nechci chlubit, jen jsem chtěla napsat, že to všechno není tím, že bych byla tak dobrá nebo něco podobného. Jen jsem si vždy řekla, že něco chci a pak si šla za tím. Když si teď dáte třeba cíl naučit se jazyk, nemusí být všechno hned. Chce to přihlásit se do kurzu a pak hlavně vytrvat (nevzdávat to). Nebo si dodělat školu - dát si přihlášku, a pak se na ty přijímačky fakt připravit. A pak to studium za žádnou cenu nevzdát. Nebo si najít nějaký koníček (v mém případě kůň), který pro vás bude opravdu důležitý a za tím si jít - udělat pro něj vše. I tak se dá seberealizovat. Já si na svého koně vydělala jako ta nejlevnější pracovní síla (u těch nejhorších prací) v zahraničí. Prostě to chce jen přestat s pesimismem, začít se na věci dívat pozitivně, sepsat si, co všechno byste chtěly a jak se toho dá dosáhnout (krok po kroku) a pak se ty kroky snažit pomalu plnit.Ono to opravdu jde. Pro mě byl třeba kůň nedosažitelný sen. A taky to šlo.Držím palce pa Petra

Holky neblázněte! Je vám jen 25 let!Máte všechno před sebou, ale pozor pracujte ne sobě!Dělejte něco, co vás baví a snažte se být v tom dobré, aby přišel pocit uspokojení ( jazyk, cvičení, práce, to je fuk co ). Úkolujte se a věci dotahujte, začněte maličkostmi, (zhubnu např.1 kg za měsíc)a postupně přidávejte, ve všem na čem vám záleží. Mě se třeba začalo dařit až po 30-ce a to ve všech směrech, jsou to moje nejlepší a nejúspěšnější léta. Takže hlavu vzůru, trochu vůle a seběvědomí, disciplíny a sebezapření a půjde to, nebojte!

Ahoj Apolonie, jsem na tom úplně stejně jako ty, úplně zírám, že na tom vůbec může být někdo stejně jako já, protože kolem sebe vidím jen samé rozesmáté a rozevláté holky, kterým se všechno daří mávnutím proutku. Také na mě přišly deprese tohoto věku, brzy mi bude 25 let a nic jsem nedokázala, neustále mě to pronásleduje a nějak se s tím neumím vyrovnat. Plánů a cílů jsem měla spoustu, ale nějak jsem to prošvihla, nedotáhla do konce, prospala, ujel mi vlak... mám hrozné pocity úzkosti a méněcennosti. Narozdíl od tebe ani nemám žádnou práci, co bude dál? To nevím, připadá mi, že se to bude s věkem jen zhoršovat, připadá mi, že nejlepší léta mého života jsem ztratila, zahodila, prospala... je to příšerný pocit.

Za týden mi bude 25 let a nic jsem zatím nedokázala. Jazyk umím průměrně, dělám poskoka za 11 000 Kč hrubého v jedné malé firmě, už 10 let se snažím shodit 6 kilo a pořád nic, s přítelem chodím už 5 let a svatba v nedohlednu, necestuju, protože na to nemám... Když se kouknu na ostatní, jak se jim daří, jak cestují a tak, mám depku :-(( Co dál?