Depersonalizace,derealizace -život jako

jeste neco...pokud me budete chtit kontaktovat tak na muzete i na ICQ 244012539

Ahoj vsichni....predem vam chci rict,ze DP neni vec ktere se neda zbavit. Pred peti mesici jsem se predavkoval 3 pilulkami XTC a od te doby jsem mel silne stavy DP/DR + depresivni stavy. Bylo to vylozene peklo.Kdyz jsem se na sebe podival do zrcadla nepoznaval jsem sama sebe apod. Citil jsem ze moje telo je oddelene od duse a jsem nekde mezi. Dale me pronasledovali myslenky typu ze se zblaznim nebo ze uz to nevydrzim apod. Po mesici jsem navstivil psychologa a nasledne psychiatra. Po dalsich 14 dnech jsem uz byl v lecebne kde jsem stravil 2 dlouhe mesice. Diagnoza kterou mi vsak urcili byla podle meho nazoru mylna. Generalizovana uzkostna porucha F41.3. Vyzkousel jsem asi 4 druhy antidepresiv,ale bezvysledne. Na uklidneni mi nasaldili Rivotril0,5, ktery zabral a DP za nekolik dni zmizela. Ted uz ji asi 3 mesice nepocituji. Derealizace vsak pretrvava v obcasnych intervalech. Hlavne vecer..zacina to vzdy tak ze se zacnu jakoby motat a pak uz jsem schopny jen lezet a vidim vse jako by z nejake bubliny. K tomu vsemu se pridavaji jeste vtirave myslenky. Posledni dobou nedokazu myslet na nic jineho nez na svou poruchu. Rano kdyz se probudim prvni vec ktera mi proleti hlavou je: jak mi je? jsem mimo nebo ne? Muzu vsak s jistotou rict,ze se stavy zlepsuji. Zacal jsem znovu chodit do prace a chodit mezi lidi. I kdyz je to obcas neprijemne snazim se to prekonat. Take je dobre najit si nejakou cinnost, treba lestit kachlicky v koupelne kartackem na zuby nebo neco podobneho a odvracet tak mysleni na neco jineho. Vim, ze zit s pocitemy ze s vami neni neco v poradku je velice neprijemne, ale clovek se to musi naucit zvladat a musi se naucit v tom zit. Jina cesta asi neexistuje. Moje sestra trpela pred 4 lety podobnymi stavy jako ja a dostala se z toho za pomoci leku zvaneho Citalec. Take se u ni tyto stavy projevili po predavkovani..tentokrat intoxikaci THC. Ja momentalne beru 5 dni 1x Citalec+ 3x 0,25mg rivotrilu. Zacal jsem meditovat a od pristiho tydne zacinam s jogou. Delam proto vsechno mozne a mam vysledky. Obcas se probudim do normalniho dne a je to skvely pocit. Clovek se dokaze radovat i z obycejneho vanku, ktery mu ovane tvare. Jednou se z toho snu probudim uplne. Dulezite je verit. Kdyz tak se mi ozvete na mail. Rad si skymkoliv z vas promluvim. pa Misa

Dobry den Evo odpovidam na email zde, protoze bude nejspise zajimat i ostatni . Stravil jsem v PCP asi 7 týdnů. Během prvních ca 4 týdnů jsem podstoupil magnetickou stimulaci prevazne mista v levé frontalni kure mozku . Toto misto spolu s dalsim ve spankove oblasti, bylo po porovnani vysledku PET scanu, odlisne svou aktivitou od prumernych hodnot osob stejneho veku a pohlavi , takze se predpokladalo , ze snad muze jit o odlisnost zpusobenou DP (ale nemusi , mohlo jit i o neco jineho ). Mimochodem jde o misto , kde je zmena aktivity typicka pro depresi, a tohle misto se nekdy uspesne stimuluje u depresivnich pacientu . Bohuzel ja jsem necitil zadnou zmenu , ani po ctyrech tydnech. Pak bylo vyzkousena behem nekolika dnu stimulace dalsich mist , opet bez reakce. Nasledne jsem zacal brat Anafranil (clomipramin) a posl. tyden Naloxon , coz jsou jedny z leku , ktery jsem jeste nevyzkousel a ktere byly v nekt. lekarskych zpravach shledany uspesnymi pro DP. Bohuzel ani tyto leky mym potizim nepomohly. Anafranil jeste beru , abych mu dal vice casu . Ja jsem na tom tedy stale stejne (spatne). Nikde ovsem neni napsano , ze totez nemuze funfovat pro jine. Jinak pokud jde o PCP , tak slo o docela dobrou zkusenost. Nejde o lecebnu, ale o hodne otevrene zarizeni. Behem dne probihaji ruzne skup. terapie , ze kterych jsem si snad neco i odnesl. Mel jsem pocit , ze lekar, ktery mne osetruje , vi co dela a hlavne ma snahu, mne fakt pomoci .Hodne jsem obdivoval zdr. sestry v PCP , ktere byly moc ochotne a mile . Po mych predchozich zkusenostech u ambulant.psychiatru jsem neco takoveho ani necekal . Mezi spolupacienty jsem poznal hodne skvelych lidi , ochotnych pomoci - taky dost prijemne znovu-zjisteni. Michal

ta odpoved hore bola pre pisatelku "D"

ked som citala tvoj prispevok, ako keby som citala o sebe, aj s tym priatelom, otcom aj zahranicim, ale uz je tam nieco navyse, nieco sa vyriesilo, nieco sa pridalo,

Prosím vás chtěl bych se zeptat co vše může zavinit a ovlivnit užívání CITALECU s alkoholem.Není to můj případ a dost hodně by mě to zajímalo.Děkuji Vám

Ještě bych chtěl dodat,že jsem vyskoušel řadu léků a nic např.Zyprexa,Zeldox,Rivotril,Citalec,Tegretol,Solian,Leponex,byl jsem i na elektrošocích a žádná změna,prosím jestli někdo má podobné potíže at'když tak napíše nebo poradí na E-mail nomadic"seznam.cz ,díky.

Ahojte lidi,trpim nemocí,kterou nedokážu přesně popsat,mam problemy se vyjadřovat a komunikovat vubec,byl jsem už na čtyřech PL a tam mi určili Diagnozu Deperzonalizace(chronicka)zkusím to popsat,ale nejsem si jist jestli to jsou jenom me představy a nebo je to fakt.mam strašný tlak v hlavě a očích,(prý utlumené emoce)nic mně nebaví, nic mě nezajímá,bud cítim úzkost,hnus a nebo se cítím nijak,mam strašně unavené oči,takový pocit přivřených očí,přestali mne přitahovat dívky,necítím vzušení,připadá mi,že neprožívám žadné pocity,nemám za celý den ani jeden příjemný pocit,nedokážu se zamilovat,nesoustředím se,mám problémy s pamětí,mám vtíravé myšlenky,a to takové,že nemyslím,nepřemýšlím,neprožívám,nedokážu se naštvat,těšit,mít radost,připadám si otupělí a to hlavně po ránu,odpoledne mam pocit vymazané hlavy,mé myšlenky se soustředujou jen na mou hlavu a na nemoc kterou procházím a na sebe samotného,přiúpadam si i méněcený,nechodím vůbec ven mezi lidi,nevydržím dlouho v kontaktu mezi lidma,skoro pořád mlčím a mám zaplavenou hlavu,at'jsem na jakém koliv místě cítím se stejně,když se jdu občas projít a vrátím se domů tak mi připadne že jsem nikde nebyl,jako by se nic nestalo,jako bych nic neprožil,když jsem v kontaktu s nějakým člověkem tak jsem v neklidu a hlavou se mi honí myšlenky,že musím mluvit a přitom mně nic nenapadá,je zajímavé,že se mé příznaky projevují jinak než to popisujete vy a přitom mi doktoři určili tuto Diagnozu,mimochodem, mam to z kouření marihuany,trvá to už 3 roky.

Ahoj D- podle tveho psani bys nemela mit komunikacni potize, jen to znamena mluvit nahlas. Nejjednodussi komunikace s novym clovekem je, davat jim otazky, vetsinou lidi radi mluvi o sobe a jsou vdecni za dobreho posluchatele. Hodne lidi maji recni talent vrozeny, nekteri to musi practisovat.V knihovne bys mohla najit hodne knih jak vest rozhovor pro lidi kteri se stydi, nebo nemaji moc praxi. Muzes si vzit i kursy jak uspesne komunikovat. Na zapade je velmi znama osobnost ktera napsala hodne knih pro tuto pomoc a ma i hodne skol a lidi si to nesmirne chvaleji. Bohuzel nepamatuji si jeho jmeno, ale je to neco jako - Carnagi, mohu to jeste zjistit. Jinak jsem rada, ze jsi positivni a to je vyborna vlastnost kdyz jsi s ostatnimi lidmi. Ahoj

Mimochodem, jedna otazecka. Jaky je styl mojeho psani, ktery souvisi i se stylem mojeho vyjadrovani ve spolecnosti. Je to tak hrozne nebo nudne? Vetsinou mi nikdo neodpovida.:( ???

Ahoj Saro, dik za ozvani. Mail mi bohuzel neprisel, ale ta diagnoza uplne sedi. Jo, mela jsem depku a je to lepso, ale samozrejme jen docasne, ale to je jen zivotni situaci, kterou si muze kazdy clovek zmenit nebo alespon upravit, ke sve vetsi spokojenost. K doktorvi nepujdu ze dvou duvodu - jsem v cizine, tudiz na to nemam a navic se snazim svoje problemy resit sama, protoze verim, ze muzu. Myslim, se nejsem az v takove krizi, jen to nekdy na cloveka spadne. Predtim jsem jen nevedela, ze jsou tu odkazy i na deprese a tak. Osobne jdu psychologii studovat, tak doufam,ze se z toho nezcvoknu. Nastesti mam kamarada, ktery me dokaze nabit pozitivni energii a hodne pomoct tim, ze me vyslechne a vzdycky odpovi pozitivne a da mi viru v sebe samou, kterou jinak sama tezko hledam. Nicmene si uvedomuji, ze pozitivni mysleni je klic ke stesti. Ale bohuzel mam docela komunikacni problemy, proste se neumim bavit s lidma a ani je bavit. Z toho mam pak taky depky a nizke sebevedomi. No, snazim se na tom pracovat. Ja si vubec nedokazu predstavit, jaka je spontanni komunikace, proto ctu tyhle fora a diskuze, a snazim se poucit. Tak, jeste jednou diky, kouknu se k tem depresakum, jak tam zapadam ;)

Ahoj D.Posílala jsem Ti minulý týden mail, ale nevím, zda jsi jej dostala.Pořád se mi totiž vracel.Doufám, že se Ti daří alespoň o trochu lépe.Osobně si myslím, že Tvůj problém není DP/DR,ale deprese,neadekvátní vztah k sobě samé, existenciální frustrace...Určitě bych se obrátila na psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra.Určitě Ti pomohou.Přeji Ti více spokojenosti a duševní pohody.

Výše psaný příspěvek je adresován pisatelce, která se představuje pod zkratkou D.Zapomněla jsem napsat, komu vlastně odepisuji.sara

Výše psaný příspěvek je adresován pisatelce, která se představuje pod zkratkou D.Zapomněla jsem napsat, komu vlastně odepisuji.

Ahoj.Posílala jsem Ti minulý týden mail, ale nevím, zda jsi jej dostala.Pořád se mi totiž vracel.Doufám, že se Ti daří alespoň o trochu lépe.Osobně si myslím, že Tvůj problém není DP/DR,ale deprese,neadekvátní vztah k sobě samé, existenciální frustrace...Určitě bych se obrátila na psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra.Určitě Ti pomohou.Přeji Ti více spokojenosti a duševní pohody.

PET scan ( PET=pozitronová emisní tomografie) - je jednou ze zobrazovacích metod při zkoumání procesů v mozku, schopná zachytit změny v metabolismu v různých částech mozku. Do mozku se dostane chemická látka (radionuklid) v kombinaci s glukózou. Radionuklid emituje positrony a velikost této emise je měřena PET scannerem kolem hlavy. rTMS terapie - (opakovaná transkraniální magnetická stimulace) - spočívá ve stimulaci určitých částí mozku magnetickým polem , jde asi o podobný mechanismus jako u elektrokonvulzní léčby (elektrošoky) , ovšem v mnohem šetrnější formě a omezuje se pouze na určité části mozku ( v tomto případě detekované PET scanem)M.

Ahoj Michal,prosím Ťa, môžeš to trochu upresniť, čo to znamená PAT scan a čo si mám predstaviť pod pojmom liečba rTMS?Inak tiež Ti držím palce, dúfam, že to u Teba zaberie a tým svitne nádej aj pre nás ostatných. Jarmila

Ahojte .Diky Evo . Doufam , ze uz se konecne u mne neco zmeni , jsem v tom uz tak dlouho a celou dobu jde vse pomalu a jiste pouze jednim smerem - je mi porad hur a hur . Ostatni pisou (nebo nepisou) , ze se z toho dostali , a ja si casto pripadam jako uplny 'looser'.Adame je skvele , ze sis pro svou praci vybral tohle téma a ze chces vysledky prezentovat na netu . Klidne si me muzes napsat do sveho seznamu a pokud budes potrebovat nejakou pomoc nebo odkaz , tak staci napsat (jsem v oboru uz docela zbehly). Doufam , ze se ti ozve take dost ostatnich , abys mel z ceho vychazet. Ostatne , je dost velka skoda , ze i sem prispiva min lidi , nez by mohlo . Dostal jsem hodne emailu od lidi , kteri se v teto diskusi vubec neobjevili . Neni nas nakonec az tak malo, ale meli bychom se hlasit vic o sva prava , nejen na internetu. To ze , velka cast lekaru ma o DP/DR male povedomi , je pak dusledkem. Na PCP Praha jsem snad teprve druhym clovekem , ktery se tam s depersonalizaci lecil . Pritom mam pocit , ze lekari jsou tam o DP vice informovani a hlavne ochotni neco udelat nez radovi psychiatri. Kdybych nebyl teprve druhym , ktery se tam objevil , bylo by nejspis vic na cem stavet. Takto musim delat pokusneho kralika ja :)) Mejte se krasne.Michal

Michale přeji moc štěstí!!!!!

Ahoj, muj problem je asi trochu mimo toto tema, ale prislo mi nejvhodnejsi to napsat sem. Asi bych mela tento dotaz adresovat primo doktorce, jsem na techto strankach poprve. Muj problem spociva v tom, ze se neustale presvedcuju o zbytecnosti ziti a ze muzu byt jenom nestastna, protoze v nicem neni zadny smysl. Nemam zadne nadseni, ani chut k zivotu, citim se jako mrtvola. Hodne se ponizuju a snizuju si sebevedomi, ale jen sama pred sebou. Nekdy mam pocit, ze mam rozstepenou osobnost. Dokozu dobre zahrat, ze jsem sebevedoma, ale pritom v tu samou chvili se citim jako uplna nula. Porad se prirovnavam ke vsem lidem a I kdyz jsou ocividne horsi v jakemkoliv smeru, nejak je nad sebe povznesu. Obrazne bych to popsala, jako kdyby mi na jednom rameni sedel andel a na druhem dabel, ale dabel ma navrch. Kdysi jsem byla vesela, ale uz ani nevim, jako to je se smat. Mozna konzumuju moc negativnich informaci, ale jsem taky ve vztahu, kde jsem hrozne nestastna, I kdyz je to inteligentni kluk, nase kominikace je otresna, oba mame naprosto odlisne zajmy a charakter. Taky muj otec je nocni mura. Nestykam se s nim, ale jsem primo nastvana na sebe, ze ten hrozny clovek je muj otec a mam jeho geny, kterych se nemuzu zbavit. Uz sama se sebou nemuzu vydrzet. Uvedomuju si vsechny svoje problemy, jejich priciny I reseni, ale nejsem schopna nasbirat tu silu, se proti nim vzeprit nebo neco zmenit. Taky mam panicky starch ze samoty. Jsem v zahranici, kde je obtizne zmenit vztah a taky bez rodiny. Bojim se budoucnosti, ale bojim se I vratit kvuli situaci u nas. Jak se mam smirit s realitou?