ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Darjo, homeopatika se...Mílo, díky, já jednou za homeopatem byla, léčil mi ledvinu, pořád mi dával nové a nové léky, a pak se zjistilo, že moje ledvina je dávno nefunkční.
Tak jsem k tomu výběru homeopatik trošku skeptická.
Naopak - náš pes dostal homeopatikum cocculine, když zvracel v autě - a pomohlo mu!

Darjo, homeopatika se dávájí každému "na tělo" a na jeho konkrétní případ, nadá se říct, že když jeden lék zabere mně, že zabere i tobě. Je třeba navštívit homeopata a říct mu o svých problémech. Chvíli to ale trvá, hned se nemusí trefit. Myslím, ale že to stojí za to.

Ajo, ne to nebyla sugesce, v homeopatii, se dá skutečně pracovat se "zlomeným srdcem" a podobnými pocity. Píše se o tom v každé knize, která se tímto tématem zabývá.

Mílo-She, můžeš nám...Spíš to bude ta sugesce, homeopatika - to bude asi jen něco podpůrného. Ten doktor to asi s tebou rozebral, ne?

Ne, ne homeopatika, ty to...Mílo-She, můžeš nám napsat, jak by se dala taková homeopatika sehnat?
Znáš název?
Díky.

Ne, ne homeopatika, ty to umí, antidepresiva na tohle nemají. Ty tě jen omámí, že jsi celkově bez emocí. Nedokáží otupit jen jeden cit, který člověka sráží na kolena

Ahoj, nevím jak je to...Homeopatika??Snad antidepresiva, ne?

Ahoj, nevím jak je to možná, ale homeopatika tohle umí, mne zase zbavili pocitu, že jsem rodiči nebyl dost milovaný.

Ahoj všichni, chci napsat něco k jednomu mému dřívějšímu rozchodu před několika lety, bude to znít asi šíleně, ale skutečně se mi to stalo, treba to někomu z vás bude připadat zajímavý, nebo alespoň jen tak pro odlehčení týhle krajně slzavý diskuze...Rozešel se se mnou kluk po 3 letech, já ho měla naprosto zbožštělýho, je nádhernej, byla to naprostá vášeň, první, koho jsem si představovala jako otce svých dětí:)Já tomu vztahu zasvětila strasně moc, byl to vztah na dálku (Jižní Amerika) ale vídali jsme se často, já jen dřela a dřela na letenku a jakmile jsem na ni měla, už jsem tam frčela a takhle furt dokola ...pak mi jednoho dne oznámil, že už "necítí totéž" a chce to ukončit. Byl to šok, asi 14 dní jsem byla úplně paralyzovaná, nemohla jíst, spát, fyzicky doslova cítíla tu "díru" v hrudníku...pak jsem náhodou kvůli nějakému banálnímu zdravotnímu problému šla k jednomu nejmenovanému homeopatovi (je to něco jako kombinace léčitel/homeopat) a ten viděl že jsem v p...deli, tak jsem mu řekla, že jde o "zlomené srdce" :) a on na to, že to umí "vyléčit", jestli chci...chvíli mluvil o tom, že nesmím být na dotyčného hlavně naštvaná, protože ten vztek ubližuje hlavně mně, že musím pochopit, že milovat ho můžu dál, ale bez touhy vlastnit ho, a pak mi dal nějaký homeopatikum a řek, že za 2 hodiny budu v pohodě. no a já jsem šla domů, celý mi to připadalo pěkně uhozený, a...za dvě hodiny jsem byla naprosto v pohodě, ta"díra" zmizela, mohla jsem s nim mluvit, vtipkovat, nic mi to nedělalo, tu lásku cítím pořád, ale bez potřeby vlastnit, jakoby to už neberu osobně, jsme nejlepší kamarádi, řešíme všechno včetně vztahů, žárlivost nulová (téměř:)...asi to zní ulítle, ale zafungovalo to skvěle:)asi to byla nějaká sugesce....

Hlavně ty lži ještě...Vsichni delame chyby a obcas jedname v afektu pod vlivem emoci, jsme lidi, nejsme roboti. Takze to co se stalo, uz nejde vratit. Nema smysl se zabyvat minulosti, tu nezmenis. Ale potrebujes prinejmensim pscyhoterapii.

Hlavně ty lži ještě...Jak pisu, okamzite si vyhledej odbornou pomoc. Mozna potrebujes i nejaka antidepresiva, nevim. Ale neoddaluj to, bez tam co nejdriv.

Hlavně ty lži ještě rozhlašoval svym kamarádům. Jsou to lidi, kteří budou jednou moji kolegové v práci. Tak jsem se je snažila v té době kontaktovat. Nějak se ospravedlnit. Udělala jsem ze sebe ještě většího magora. :-((( Začli si ze mě utahovat. A já to čím dál tím víc špatně nesla. Pořád nemůžu zapomenout na to, že jsem mu zalhala. Neustále si to vyčítám. A taky se sebe šíleně štítim, že jsem ze sebe dělala pěknou kravku, která se mu vnucovala. Brečim skoro denně už dva roky.

K tomu tu jeho sestru musím...Jezisi, to je hrozny. Problem je ten, ze jste se rozesli ve fazi te nejvetsi zamilovanosti, kdy ty city jsou vyostreny. Na nej uz nemysli, pokud poslouchal kraviny sestry, tak je to blbec, nestoji ti za to. Krom toho, vedel, ze jsi zranitelna a jeste te dorazil svymi poznamkami. Prosim te, zavolej si na nejakou krizovou linku duvery, at ti daji kontakt na odbornika. Pokud jsi z Prahy, muzes se stavit za pani Jitkou Douchovou, ta radi v pscyhoporadne na idnesu a prijde mi hrozne zkusena a sikovna. Kontakt na ni najdes pres vyhledavac.

Myslím, že právě něco...Nemáš za co děkovat .Jen jsem ti chtěla říct ,že ta cestička jak z toho dna samoty existuje .Není jednoduchá ,ale existuje .Vím dobře ,že že nebudeš šťasná ze dne na den ,ale zítřek už nemusí být tolik bolestný ,když nebudeš chtít ty sama.Jistě ,že volba je na tobě jen popřemýšlej ,co bys ještě v životě chtěla sobě dokázat .život ti vzal už dost a je na čase si od života něco vzít .Možná ,že jsem to teď napsala blbě ,ale je opravdu na tobě kolik chceš ještě ztratit nebo naopak získat.Přeju ti hodně síly a štěstí ať je ta cesta ven krátká a málo kamenitá .nezapomeň že život je tu pro tebe .

K tomu tu jeho sestru musím vídat denně ve škole. Takže mi ho o to víc připomíná. K ní cítím šílenej odpor. Musim se pokaždé ovládat, když ji vidim.... Nejvíc mě mrzí, že jsem ze sebe udělala pěknýho psychouše. Stydim se, jak jsem se chovala a jak se pořád chovám. :-( přijde mi, že už nemám žádnou cenu. Šíleně se sobě hnusim.

Totálně se sobě zhnusit. Nadávala mu. Telefonáty ho obtěžovala. Byla jsem úplně smyslů zbavená. Musel si mě dát v mobilu do ignorace, abych se mu nikdy nedovolala. Což mě ještě víc štvalo. Protože stejně jsem ho pořád milovala, i když mu nadávala a přála jen to nejhorší. Po půl roce jsem za nim jela. A chtěla si promluvit. Začli jsme se spolu opět bavit normálně. Vyspali jsme se spolu. Ale pak mi řekl, že stejně se mnou už být nedokáže. Začlo to úplně nanovo. Byla jsem ještě víc naštvanější. Opět si mě dal v mobilu do ignorace. Je to už rok a půl. Stále na něj myslim. Miluju ho a zároveň nenávidim. Potřebuju asi odbornou pomoc, protože to už nezvládám. Jsem asi na něm závislá. Kluci se na mě na ulici otáčejí. Vim, že se chlapům líbím, ale já si sobě sama připadám hnusná. A ted se sama sebe vůbec nevážim, protože jsem dělala šílený kraviny.... nevim, jak z toho ven. Nechci mu už volat, psát mu, jakej je to hajzl. Nechci na něj ani myslet a brečet, že to byl ten pravej. Chtěla jsem na něj zapomenout, tak jsem měla rušnější rok a scházela jsem se s několika atraktivními muži. Ale bylo to ještě horší. Pokaždé jsem se musela rozejít kvůli bývalému. Prosím o pomoc. Připadám si už jako blázen :-( nechci na něj myslet, chci novej vztah. Už nechci na něj denně myslet. Brečet. Zhoršila se mi i bulimie. Jsem strašně na dně.

Ahojky, přečetla jsem si celou diskuzi. A začínám se o trochu cítit lépe, že nejsem jediná, kdo se cítí děsně. Nevím, jak začít. Zdá se to absurdní, ale nemůžu zapomenout na člověka, s kterým jsem chodila jen 5 měsíců. Začnu hezky popořádku. Seznámila jsem se s bratrem mé kamarádky. (Bývalé kamarádky). Byla to láska na první pohled. V životě jsem nic tak silného neprožívala. A myslím, že on byl na tom stejně. Jenže stalo se to, že jsem mu zalhala a on na to přišel. Vim, že mě měl rád a špatně to nesl. Dodneška si tu lež neodpustim, protože ta byla impulzem toho rozchodu. Už mi nevěřil. Do toho se pustila jeho sestra, holka, o které jsem si myslela, že je kamarádka. Řekl ji, že jsem mu lhala a chtěl to s ní probrat. Ona mě pěkně zdrbla. Vymyslela si neskutečný věci, aby mu mě ještě víc zhnusila. Měl mě za totálního lháře a falešnou mrchu. V té době mu i přišla smska od jeho mamky - Pokud se s ní nerozejdeš, tvoje rodina s tebou končí! Přitom mu je 30. Bydlí sám. Pracuje. Dost mě to ranilo. Řekl, že na mamku nedá. Ale nakonec se rozešel, že na to moje zalhání musí pořád myslet a už mi nevěří. Pořád mi předhazoval věci, co mu říkala jeho sestra. Neměla jsem se jak bránit. Házel na mě věci, který jsem v životě neudělala a které tak vůbec nebyly. Ale řekla to jeho sestra a sestra má pravdu. :-( Chtěla jsem se nějak očistit. Přesvědčit ho, že to tak není. Protože jsem ho děsně milovala. A myslela, že i on mě, ale chce, abych mu to dokázala a vyvrátila řeči jeho sestry. Začla jsem se mu šíleně vtírat. Prosit ho, at se vrátí. Udělala jsem ze sebe šíleného blbce.Chovala jsem se jako totální kráva. Čím víc jsem ho prosila, tím víc byl na mě hnusnější. Řekl mi dost hnusný věci. Věděl, že mám problémy s jídlem. Mám anorexii a ted už i bulimii. A řekl mi, že vypadám jako šarpěj. Že mám prsa jako kokršpaněl uši.... A plno dalších věcí. Totálně mi snížil seběvědomí. Přestala jsem se sebe sama vážit. Připadám si ošklivá. Hloupá. Začla jsem se mu mstít. Chtěla jsem mu nějak ublížit.

psycholog je člověk který...Myslím, že právě něco takového, cos napsala ,jsem potřebovala slyšet.Budu moc přemýšlet.Nic jiného mně asi nezbývá,je to jen na mně. Díky.

Všem vám děkuju, asi,...psycholog je člověk který nesoudí ani nehájí ať už tebe nebo protějšek .je to nezaujatý člověk který má jen snahu lidi navést zase na správnou cestu ,ale je potřeba si tu novou cestu připustit že existuje .Jsou lidé kteří si myslí že nemužou být už šťastný protože jim ktomu chybí ta druhá polovička ,ale opak je pravdou .Jenom si člověk musí začit vážit sám sebe a až pochopíš kdo opravdu si bude to první krok zpátky .Vím ,že lidé mají pocit ,že se jim zhroutil celý svět během pár okamžiků a nevědí co dál ,ale je dobré vědět že jediný člověk na který vždycky bude musí záležet je člověk sám .To ostatní je otázkou času a navíc teď máš čas a možnosti dělat to co si chtěla .můžeš si plnit sny pokud to jen trocho půjde .Zalést pod peřinu a brečet umí každý ale postavit se tomu čelem a říct si tak takhle se trápit je to poslední co bych pro se be chtěla.neužírej se minulostí tu už nevlivníš to co bude zítra a jak se budeš cítit je jen na tobě .záleží na tobě ,co chceš .Trápit se nebo zíta být usměvává kočka za kterou se každý otočí protože z tebe bude sálat životní síla a navíc sebevědomí .?

Ino mluvím z vlastní...Všem vám děkuju, asi, Petro z té své ulity vylezu a začnu se nějak hledat.Kdysi tady někdo napsal,že když člověk otevře dveře, tak jimi něco vejde. Pokusím se.Díky za tvou empatii.

Ino mluvím z vlastní zkušenosti.Přej mu to štěstí a věř, že na teb taky čeká.Je normální, že o všem přemýšlíš a hledáš chyby v sobě i v něm.Psycholog moc neporadí,taky jsem to zkusila a bylo to ještě horší než před tím.Vždycky je na tom húř ten, kterého někdo opustí a jde za novouláskou, ale určitě si dokáže vážit toho, že ten opuštěný ho nevydírá, nenutí zůstat s ním.Ty jen žij a zaměř se na svůj život.