ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahoj M.Jaký je Tvůj příběh ? Nechytila jsem nit.

Ahoj Nejediná, jsem ráda, že ses zase ozvala, i když teda Tvůj status quo mě moc nepotěšil. Netroufám si to soudit, život není lehký a sotva vyřešíš jeden problém, hned je tu druhý... To ultimátum je dobrá věc. Já taky sbírala dlouho odvahu k jednomu rozhodnutí. Budu ráda, když napíšeš. Taky Ti pak přiblížím moje "dilema" a jak jsem ho vyřešila. Mejlík platí, když najedeš kurzorem na můj nick, tak se objeví dole na příkazovém řádku. (To je návod jak pro blbý, co??? :-)) Ale rozhodně přede mnou nesmekej a ani mě neobdivuj. Fakt není důvod. Stále jsem zamilovaná, i když ne do toho, se kterým jsem chodila těch 5 let, ale do jednoho, co přišel potom. Trvá to nějak nezvykle dlouho vzhledem k délce toho vztahu, ale nějak to už neřeším, ono to ani nejde. Pocit mám, jako by mi srdce přetékalo láskou, kterou nemám komu předat.Aurélie, jsi určitě fajn baba, to vidím, když čtu, co jsi tu napsala. Nezoufej a věř si. Tohle není konec světa. Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. A ani ta smůla, co se Ti lepila na paty, tu nebude do konce života. Jen se snaž být větší optimista. Já vím (z vlastní zkušenosti), jak je to těžké, když má člověk lecos za sebou a táhne to jak šnek domek, ale musíme vytrvat. Jsou to těžké zkoušky, ale učíme se znát sami sebe, být lepší a moudřejší.

xxx

Ahoj, holky nevím, jestli más před Vámi smekat, nebo Vás moc moc obdivovat. Daleko mladší a zvládli jste to. Vzkaz pro Reyu - určitě jsem na tebe nezapomněla, žádný happy-end se u mě nekonal. Díky své povaze, nedostatku mít se ráda stále chodím v tom bludném kruhu. Jen se situace přiostřila o noční exkurze s kamarády po putykách a jejich ranních návštěvách. Miska vah už začíná reagovat, dala jsem sama sobě ultimátum do konce roku. Snad si na mě ještě vzpomeneš. Ten mail na tebe stále platí? Zatím se měj hezky a dík za všechny ty, které jste do dokázali. M.

Reyo, snad mas pravdu. Budoucnost ukaze.

Aurelie, znovu opakuji, zbytečně se negativně neprogramuj. Tím si fakt nepomůžeš. Já jsem se poprvé zamilovala ve 12, a to právě do toho kluka/muže, se kterým jsem 5 let chodila. Byl to můj ideál ve všem (vzhled, povaha, sex) a byla jsem přesvědčená, že my dva k sobě patříme podobně jako klíč do zámku. Pokud bych já byla ten zámek, tak si můžu říkat, že už nikdy žádný klíč neotevře to moje srdce. Ale já dnes vím, že ho někdo dokázal otevřít. Taky i proto, že jsem před světem nezavřela oči a neprogramovala se, že už nikdy nikdo.Takže klid, holka. Bylo to těžký období, jistě sis užila svoje. Pravda, sama sis to trápení prodloužila, což nebylo nutný, ale je to taky zkušenost, a cenná. Já věřím, že čas to všechno hodně změní a že i ty se změníš. A pak třeba zjistíš, že se i ten zámek změnil a pasuje do něj jiný klíč nebo dokonce víc klíčů.A ještě jedna věc: Já věřím, že osud nás může ještě v mnohém překvapit a stále nás překvapuje. Obvykle tam, tehdy a takovým způsobem, jak to nejméně čekáme.

Reyo, doufam, ze se ten happyend bude konat i u nas dvou:-) Vis, on neni zadny andel, to vubec ne. Ale ma vsechny vlastnosti, ktery jsem kdy u chlapa hledela a nasla. Az nebezpecne se priblizuje idealu (v mych ocich) vysnenyho muze. Problem je ten, ze JA nejsem pro nej ta prava zena, on si vysnil jinou. A tim se nejak neschazuju nebo tak, proste ja mam jednu predstavu, kterou on splnil, a on ma taky predstavu, kterou ja jsem nesplnila. Zkusenosti mam dost, par chlapu mi rukama uz proslo:-), mam s cim srovnavat. Rekla bych, ze takhle funguje vetsina vztahu, vzdycky ten jeden je spokojenejsi a ten vztah de facto tahne a pracuje na nem. Ten druhy se bud necha nebo utece. Nebudu hledat druhy ideal, staci mi hodny a solidni chlap. Nejak ale tusim, ze laska za hrob to uz z me strany nikdy nebude.

Jojo, happyendy potěší. Kdyby se tak v dohledné době konal nějaký i u mě :-). Aaach, to by bylo krásné.Víš, Aurelie, já si teda podle Tvého popisu moc nemyslím, že ten Tvůj byl takový anděl nikým a ničím nepřekonatelný :-), ale chápu, že to chce jakýsi delší časový odstup, abys věci začala vidět víc reálně. Sama to znám a věř mi, po zkušenostech vím, že nemá smysl ani reálný základ si KOHOKOLI nějak přehnaně malovat (rozhodně ne ve smyslu: on je tak sqělej, já na něj nemám, někdo jako já si ho nezaslouží, atp.) Nevím, jestli to byl Tvůj první vztah, ale pokud jo, tak je to taky trochu o chybějícím srovnání. Já si rozhodně nemyslím, že bys nemohla narazit na někoho ještě lepšího - tak se hlavně negativně neprogramuj. Sama píšeš, že Ti nedokázal dát lásku, přestože ty jemu ano - tak to fakt asi nebyl ten pravý. V tomto ohledu musíš být trochu větší "egocentrik".Verčo, máš to těžký, ale sobě vinu nijak přehnaně nedávej. Souhlasím s tím, že slova Tvého přítele o promarněném čase byla vyřčena v afektu a nemá smysl jim přikládat nějaký větší význam. Rozhodná by pro tebe měla být odpověď na otázku, zda jsi v tom vztahu šťastná.

Hodně štěstí, Aurélie.

Anno, jsem strasne rada, ze vam dvema to vychazi. Je mily precist si tady nejaky happyend. Reyo, jsem rada i za tebe, ze jsi se dokazala odprostit od byvaleho. Ted uz je jenom otazka casu, kdy potkas nejakeho fajn chlapa. Ja jsem si dva a pul roku blokovala mozne vztahy tim, ze jsem byla zamilovana do byvaleho a nikoho jineho jsem nechtela.Cely ten cas jsem promarnila. Ted mi to dochazi. Nikdy jsem to vlastne nebrala jako rozchod, ale jako pauzu, po ktere se k sobe vratime. Snazila jsem se, ale laska se bohuzel neda vynutit. Teprve TED vidim, ze tohle je konec, definitivni konec, pocituju to tak a tu myslenku akceptuju..hura. Sice to bude urcite jeste nejaky cas hodne bolet, ten rozchod si vlastne zacnu odbyvat az ted. Miluju ho, ale uz vim, ze to nema cenu a zacnu si zit svuj zivot s tim, ze se budu tesit na to, co prinese budoucnost. Budoucnost bez neho. Je mi jasny, ze lepsiho chlapa nez on uz nikdy mit nebudu, ale k cemu perfektni chlap, kdyz mi neda lasku, ze.Verco, taky si myslim, ze chovani tveho pritele musi mit nejaky konkretni duvod. Zkus trochu zapremyslet..tim ho ale nechci omlouvat, to vubec ne, mela bys to opravdu ukoncit. Jsi mladinka a mas jeste tolik let pred sebou, behem kterych muzes potkat lasku..

Jájo dík. je nespokojenej v práci, jenže to byl koro vždycky,a když jí změnil, tak si pořád snad hledá záminku, co by se mu tam nelibilo. A když já se mu snažim poradit, nebo pomoc, tak to dělám špatně.Myslím, že to pramení z toho, ale já nejsem fackovací panák, na kterym si muze vsechno vylejvat. kdyby to trvalo chvili, prosim, ale to uz je dýl jak půl roku.A krom toho nedokáže uznat svojí chybu, když mi něco vyčte zbytečně, tak je stejně nasr a můzu za to já.

Verčo, to že ti řekl že promrhal 6 let, tak to tak ve skutečnosti nemyslí. To říkala má kamarádka,kterou po 6 letech opustil z ničeho nic přítel. je to jen zoufalství, kdy člověk musí začínat od začátku a nemůže na předešlých 6 let navázat. Nevíš proč na tebe začal být sprostý? to nemůže být bez důvodu. Většinou se za takovým chováním vyskytuje jiná žena,nějaký stres či problém.

Ahoj písnu taky svůj příběh. Bylajsem s partnerem 6let(je mi 20) a bylo to dlouho fajn.Ale poslední rok a půl ten vztah šel ke dnu. Dozvěděla jsem se od něj např. že na něj kašlu)a to jsem mu denně psala SMSky aspoň večer, snažila jsem se když přišel unavenej zpráce aby mu bylo fajn, no to asi každá známe)Přestali jsme si rozumět uplně ve všem, on na mě dokažal vyjet kvůli jednomu slovíčku, vydržel byt uzažený 14dní a to podotýkam naprosto neoprávněne.A do toho mi začal skoro denně dělat zárlivý scény, že mám určitě jinýho a tak. No a tak jsem po několika nedefinitivních rozchodech řekla dneska definitivní dost. Ale bojim se, že on to tak nevzal a bojim se, že třeba přijede, bude dělat jako by nic a já podlehnu. Miluju ho a hodně, ale vím, že tohle už prostě nechci, ponižování nemám zapotřebí. A navíc midnes řekl, že se mnou teda promrhal 6 let. I kdyby mě třeba zmlátil,nebojá nevim, tak by to nebolelo jako tohle,protože jeslti já s ním mrhala čas, tak možná tenposlendí půl rok, kdy to byl jeden rozchod za druhým. Tak prosím o radu, třeba i mailem.

Aurélie: Souhlas s Annou. Taky si myslím, že ses dostala do hodně špatné pozice. Já neříkám NIKDY SE NEVRACET, dovedu si představit, že druhý vztah s tím stejným člověkem může být jiný, lepší. Ale musí být zřejmé, že ten člověk ve svém životě udělal nějaký kotrmelec ve svém uvažování a přístupu. Nic proti Tvému příteli, Aurélie, ale podle mě se chová jako naprostý padouch. Pokud ví (a on to určitě ví), že ho stále miluješ a pomýšlíš na plnohodnotný vztah, zatímco jemu jde jen o sex, tak potom Ti strašně ubližuje. A Ty jsi masochista, jestli si ubližovat necháš. S takovou pro něj nikdy nebudeš mít pořádnou hodnotu.A co jinak holky, jak se vede? Od počátku diskuze už uplynulo hodně vody a mnohdy mi chybí aktuální vývoj...Anno, jsem ráda, že Ti to vyšlo a jsi teď spokojená. Nezavřené dveře od skříně vem čert do nebe.Co se týče mě, tak ohledně mého rozchodu po 5 letech jsem v pohodě. Už někdy na jaře jsem se s tím nějak srovnala a bývalý přítel je mi ukradený. Občas se vidíme, ale připadá mi, že mě kontaktuje jen tehdy, pokud něco potřebuje. Taky jsme se viděli na mých narozeninách - to byl takový delší časový úsek, kdy mi jeho přítomnost ke konci moc příjemná nebyla a pak jsem ještě asi 2 dny přemýšlela o tom, co říkal, ale zase jsem na to zapomněla. Je mi to fakt jedno, já si na něj vzpomenu asi tak jako na kohokoli jiného. Takže jde to, ne že ne, i když 5 let s někým se nedá jen tak vymazat a můj vztah k němu bude vždycky trochu jiný, než k jiným lidem.Od rozchodu s ním jsem se navíc znovu zamilovala a troufám si říct, že ještě víc. Bohužel to nebylo oboustranné a na toho člověka stále myslím. Ale vím, že to taky časem přebolí, tak se tím nestresuji. Aspoň vím, že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Ráda bych si našla jiné kvítí, ale momentálně nějak nemám štěstí. Případá mi, že narážím stále jen na zadané nebo ty, co se nechtějí vázat. Hm. Ale to je na jiné téma...Hodně štěstí, Reya

Ahoj, zdravím všechny a přeji odvahu všem, kteří doufají. Aurélie, mrzí mě Tvoje rozčarování, ale zdá se mi, že pramení především z toho, žes přistoupila na formu vztahu, která Tě ponižuje. Tvůj přítel se tak nemusí skutečně rozhodnout, necítí, že by Tě mohl úplně a doopravdy ztratit, což si myslím, je podmínka pro nový začátek. Tedy uvědomit si, že chceš být právě s tím člověkem a neřešit už, jestli být spolu, ale jak být spolu - i s tím, že jednoduché to nebude. Co je vlastně ve vztahu jednoduché, že? Pokud by vás všechny zajímala moje zkušenost: minulost je minulost, chce to odvahu, ale staré křivdy musí zůstat v šuplíku. Křivdy se přece hromadí i ve vztahu, ne vždy je vše OK. Můj přitel je člověk se kterým chci žít a budovat rodinu; není dokonalý a takového ho mám prostě ráda. Jsme dobří přátelé a věřím, že nám to vydrží "do posledního dechu". PS. Někdy mě ale štve naprosto neskutečně. Například po sobě zásadně nezavírá skříně:-)

Aurelie,já si myslím,že kdyby jsi teď sbalila kufry,nastane jedna z těchto dvou věcí: 1) bude "na větvi" ,protože Tě chtěl jen trápit,a s něčím takovým vůbec nepočítal-ty jsi přece ta vždy oddaná a bude Tě chtít zpět2) bude mu to jedno,ale pro Tebe to bude rychlejší vysvobození z nezvratné bolesti.A myslím si ,že by jsi to určitě měla udělat.

Aurelie,ono těch "break pointů" bylo více,po každém dalším podrazu ,ale ten naprosto zásadní byl moment,kdy jsem se dozvěděla přímo od něho,že vymetá bordely široko daleko v kraji a od dcery ,že má několik jiných žen na Slovensku (odtamtud pochází). To se stalo letos v srpnu. Jenomže já jsem k němu byla citově mrtvá už dlouho,poté,co "ve mně umřel" ,jsem si našla přítele,to bylo vloni v červnu,ale to byl také špatný krok-mé rozchodové radůstky si můžeš přečíst někde ve starších příspěvcích. Teď mám konečně vedle sebe normálního chlapa,který má srdce i mozek na správném místě,tím více si uvědomuji,jakou karikaturu jsem vedle sebe celé ty roky měla.

Dano, jinou zenu nema, jenom tak "blbe kvaka", zrejme, aby mi jeste vic zduraznil, ze zadna spolecna budoucnost neexistuje.Chtela jsem se zeptat, jak jsi to nakonec dokazala (nevadi, ze tykam?) po 25 letech vsechno utnout, co bylo tim breaking pointem?

Holky,já nevím,jestli to jde,znovu do stejné řeky a minulost nechat za sebou. Myslím,že ne.To by oba dva museli být hrozně moc uvědomělí a odhodlaní,a to většinou bývá jenom jeden,ten závislejší. Možná snad Anně to vyjde,uvidíme,snad se nám ozve.

Aurelie,to je hrozné. Skoro mám pocit,že to dělá naschvál,ví že tě má a zneužívá svoji moc. Cítí,že ho miluješ a něco dokazuje nejspíš sám sobě. Má už jinou ženu ,nebo zatím jen "blbě kváká" ?