Sebevražda

Vysoke zivotni naroky jsou...nikdy jsem zadne naroky nemela.
jen dustojne a moralne zit.
a k tomu mi staci minimum.
takze to o zadnem slevnovani naroku neni.

Vysoke zivotni naroky jsou...ono nejde slevit ani ze svzch naroku bud to chces nebo nechces nic mezi tím není Debbie..

achjo v tomhle to maji chlapy jednoduší,...

Debi to mi zní divně, že...Vysoke zivotni naroky jsou jiste velky problem, nicmene se bohuzel jedna o daleko vice objektivni a daleko mene subjektivni problem, nez se ma obycejne za to. Mam tim na mysli to, ze svemu vlastnimu (a tim mene jakemukoli jinemu) mozku neporucis, co ma a co nema chtit. Proto rady typu "chces od zivota prilis moc, musis proto slevit ze svych zivotnich naroku" jsou prakticky bezcenne.

Kdybychom mohli svuj mozek preprogramovat tak, abychom mohli chtit jen to, co je pro nas pohodlne dostupne, a snadno tolerovali vsechny mozne obtize a formy utrpeni, kterym je nesnadne se vyhnout, pak by byl nas zivocisny druh opravdu extremne stastnou formou zivota na teto planete.

tros:sralo te to hodne v te leecebne vid? takove ta objimaci terapie a za dvermi lecebny ,,,,,,,...jj znám vím o čem si mluvila tenkrát když si to psala...

troska:hledám tu sílu kterou máš kde jsi našla?

trosko:ale ne nikdy me nebylo asi tak spatne jako tobe..

Debi to mi zní divně, že jsi nečekala, že se Ti začne dařit ve 32 letech. Vždyť přece když je člověk starší a zkušenější, tak si dokáže tyto (vztahy, přátelství) věci užít. Nejsou už povrchní. Nebo není právě toto je jeden z problémů - že člověk dává a teda očekává až moc?

me se taky zacalo darit uplne nejvic az nekdy ve 32letech.
profesne,vztahove (myslim pratelstvi ),kdy uz jsem nic takoveho necekala.

padu,kotrmelcu,bahna,vstavani ode dna bylo az az.
ale prave pak prislo proste neco,pres co nejede uz proste zadny vlak.
a tehdy jsem se rozhodla.
jinymi slovy - jak pise v jednom prispevku rada - uvedomila jsem si,ze sve problemy a sama sebe uz vyresit nedokazu .
tak nastal zkratka cas..

taky mam uz mam prave vekove...To je úhel pohledu.
Jiný by ve 40 letech "konečně začal žít".

Já jsem k podobnému "fatalismu" dospěla zhruba taky tak (tehdy v 35 letech) a moje vrstevnice teprve začaly rodit děti. :-) Takže zjevně se necítily na to, aby skončily a měly vše za sebou.
Věk není až tak směrodatný. Já teď taky nejsem v zásadě jiná než v 15, když na to přijde.
Ty jsi ale psala, žes to takhle vždycky neměla. Takže se něco stalo, co tě přinutilo se takto k životu postavit.

Pokud jde o mě, taky mám splněno. Můžu s klidným svědomím jít. Ono jde spíš o ten pocit, jestli tu chceme být.
já ještě chvíli chci.

Řekla bych, že mám dvě...taky mam uz mam prave vekove lecos nazito .
a po temer ctyriceti letech proste uz jen vim,ze zadne dalsi moznosti a cesty neexistuji.
nebo - existuji,ale neni k nim uz ani sila ani energie.
coz me proste utvrzuje jen v tom,ze je nejvyssi cas jit.
stejne tam jednou musime vsichni

Pro N: Jsem přesto, co jsem o sobě napsal rád, že se Ti daří se sebou bojovat. Vím, že se v člověku musí něco zlomit, aby sáhl po krajním řešení a pokud má nažito (myšleno v dobrém), tak jaksi jedná víc s nadhledem a možná je v co doufat?

Rado, to je zajímavý...Marťo víš, čeho jsem se možná trochu lekl? Sice až trochu později, ale o to víc mě to zaskočilo?
Že zatímco normálně jsem spíš "cíťa",dalo by se říci až melancholik, tak tehdy jsem jednal "metodicky", trochu jako Dr.Lecter.

ta nutnost byla k prvnimu prispevku 21.31
blbe jsem to odcitovala

troska:pujdu s tebou muzu?to neni sila,ale nutnost

troska:pujdu s tebou muzu?je Ti dneska zase blbe Elie?

Martine nemáš se zač...Rado, to je zajímavý postřeh. Nutno ale přiznat, že já jsem si v té hraniční době musel přiznat, že už na to nemám. Že už nutně potřebuji pomoc. Do té doby to byly všechno jakési plány, ale teď to najednou stálo za dveřmi. Hm, nic moc.

troska:pujdu s tebou muzu?

trosko:jsi tak silná tak nějak tě obdivuji že jsi už k tomu našla sílu ...

taky jsem to tak mela...Řekla bych, že mám dvě naprosto jasné situace. A musím říct, že jsem v životě zažila již několik situací, kdy jsem si je musela opět uvědomit.Ale já mám už v životě opravdu nažito i věkově,takže kdoví