Sebevražda

Tak přemýšlím, jestli dá hodně práce vymyslet, jak někoho pošpinit, obvinit z "manipulace", či "zábavy" psát tu do diskuze.
Když se ještě nakonec popřeje ťafka od života, to už zavání, zvláště tady, celkem pěknou nenávistí.
Moralizovat pak o někom, o kom vlastně nevím vůbec nic (viz 20:37), hm...

"Troska, jsou bohužel...Ty jednou narazis chlapce!Bez jsi ty svy moudra placat nekam jinam!Tady na to není nikdo zvedavej!

Tady si lidé povídají jakoby z nudy a podporují se vtom

"Troska, jsou bohužel...Možná se sama stydí zato co tady psala a neví,jak z toho ven.Proto to tajemno, Naopak je spousta nemocných,pro které je sebevražda východiskem, lidí, kteří ztratili životy někoho z rodiny,zaviněné autohavarie, posttraumatické deprese,onkologická onemocnění

Vůbec nevíte co to je...já si myslím, že sebevraždu většinou páchají lidé v depresi, tudíž duševně nemocní. Každý člověk má v sobě pud sebezáchovy a pokud ho někdo dokáže překonat, tak je většinou duševně nemocný. Pak jsou ještě lidé, kteří to udělají v náhlém pominutí smyslů, typická je sebevražda z nešťastné lásky, to je ale spíš záležitost hodně mladých lidí. Existuje ještě tzv. bilanční sebevražda, kde lidé zhodnotí svůj život a mají pocit, že nemají jiné východisko, např, se dostali do dluhů, které nejsou schopni splatit, nebo jsou nevyléčitelně nemocní. Ale i tak si myslím, že v těch lidech je něco chorobného, protože normální člověk vždy doufá v to, že bude lépe, a to právě díky tomu pudu sebezáchovy.
Takže lidé, jako třeba zde Troska, jsou bohužel duševně nemocní. Je mi jich líto, ale vím, že jim nijak nepomůžu, ani když je budu litovat, ani když jim budu chtít jejich úmysl vyvracet. Nakonec - každý je strůjcem svého štěstí.

Zdravím vás! Tak jak tu bojujete? Rád vidím, že Janka i Pampeliška něco napíšou, že se ozvou a doufám, že napíše i někdo další... Ona by věděla...
Janko, jak jsi na tom se zdravím? Nějaké lepší zprávy? Doufám, že jo!
Tady ta diskuze se nám trochu "odklonila", ale možná je to pro někoho také styl terapie a třeba mu to pomůže.
Tak věřím, že to tady opět narovnáme..

Bohužel je velmi těžké,a...Jo, máš pravdu, georgu. víc se dělat nedá.
Ještě že ses tu objevil, už jsem si myslela,že jsem omylem zabloudila do jiné diskuze, jak jsem to tu te´d otevřela...:-)

Georgu,
jak píše J., a tak...Bohužel je velmi těžké,a snad i nemožné,vyhnout se stereotypním frázím,které jsou jedinou možností,jak se alespon,touto cestou,pokusit o pár laskavých slov.
Ty nic nestojí a zaslouží si je každý upřímný člověk,který se dostal do těžké životní situace.

Deb, nevím, jak to napsat,...Ahoj Rado a snad i Trosko! Myslela jsem, že Rada sem nechodí dlouho...a není to tak. Takže jsem pochopila, že Troska měla jiný nick - když jsem to kdysi vše zpětně pročítala, tak vím, že tam osoba pod zmiňovaným nickem byla. Snad je pořád mezi námi!

S komousema jdi do h.ajzlu ty i.diote jeden bolsevickej uz jste měli davno viset!!!

Georgu,
jak píše J., a tak...Ano,Pampeliška ví o tom své, i já i mnozí co se tu na chvíli zastaví sdílet.
Sdílení s tím, kdo chce naslouchat, je úlevou, alespoň na chvíli.
Bohužel většinou to bývá tak, že není kam jít, s kým být v úzkosti a proto si to těžce "řešíme" sami a vracíme se i proto čas od času na toto místo, do diskuse, kde hledáme trochu pochopení u podobně postižených duší, ač málokdy se málokdo i tak "trefí" přímo do našeho příběhu.

Ten stereotyp a beznaděj je...Georgu,
jak píše J., a tak tady bylo již mnohokrát řečeno, když jde o depresi, je to zablokované, tahle schopnost radovat se a dělat věci do nás dříve bavily. V depresi tě nebaví nic. Patová situace.

I mně se čte psaní P. těžce, nevím, jestli má depresi, ale ten způsob uvažování se mi zdá hodně známý. Vlastně na to ani nemám co napsat, protože poradit nejde.
Dokonce ani odvolávání na povinnost vychovat dítě je spíše kontraproduktivní (ano, někteří bijou na to, že člověka vyburcuje, když se obviní ze sobectví).

Ty jsi ale zjevně citlivý, a neshazuješ cítění P. To se cení.

Vlastně nevím, jak se dá z toho začarovaného kruhu vystoupit. Někdo říká, že to rozetnuly léky. Nevím.
Když jde o myšlenky na sebevraždu je hlavně hrozně důležité to s někým moci sdílet beze strachu z odsouzení. Kdo má na to žaludek, může i probírat konkrétní postup. Už jen to prožití v představách a mluvení o tom přináší jakési odžití si té situace, takže k realizaci nemusí hned tak dojít.

Já o tom v terapii mluvila často, tam jsem fakt mohla. Bylo to velmi posilující, že to se mnou sdílí někdo, kdo mě neodsoudí. V té době jsem si ani neuvědomila, jak moc, jak důležité to pro mě bylo. To až zpětně.

P., přeji sílu a odhodlání to řešit.

Ten stereotyp a beznaděj je...To, co říkáš, je správné, stále proklamované, ale ještě by bylo třeba těm nešťastníkům vysvětlit, jak to udělat když to v depresi (tak silné, vedoucí až k myšlenkám na sebevraždu) není možné. Ač to i oni ví, stav mysli to nepřipustí, nedovolí.

Moc dekuju za podporu ale ten...Ten stereotyp a beznaděj je hodně blízký spoustě lidí kolem nás,je potřeba se naučit těšit i třeba na maličkosti které nám udělají radost.Co je hodně důležité,je mít nějaký koníček,nebo činnost,která člověka baví,úplně nejlepší pak je svůj koníček se společně zaměřenými lidmi sdílet.
Sice to zní možná jako fráze ale je to opravdu důležité zabývat se tím co člověka baví. Snáze se pak překonávají,často beznadějné deprese,které s sebou dnešní život přináší.

Je hrozně smutné číst...Moc dekuju za podporu ale ten zivot je tak tezky,nejak mam ze vseho strach a ani mi nic nebavi a netesi.navic sem mela kamarada ktery pred 2 lety taky spachal sebevrazdu,tak na nej casto myslim a rikam si ze uz ma snad od vseho klid.jestli neudelal nejlip.taky zalezi jestli je neco po smrti nebo ne.

Tak tu tak sedim a premyslim...Je hrozně smutné číst takovéto věty od maminky tak malého dítěte.Pokud jste zdravá stále je tu šance se vším špatným,co vás potkalo,něco udělat,ted rozhodně nemám na mysli to o čem přemýšlíte.Hodně důležité je že si uvědomujete i vlastní chyby,to si hodně lidí není ochotno připustit po celý život.Přejí vám aby jste našla sílu a odvahu žít.

Tak tu tak sedim a premyslim na co tu vlastne vsichni jsme.Je to jen porad dokola,starosti,unava,prace-kterou vlastne tak uplne ani nemam,jen malo dni je ze by mi to tu bavilo a vim ze jak starnem bude hur a hur.Nejradsi bych to zkoncila,napada mi to cim dal casteji ale mam 8 letyho syna a pritele a nemam zatim odvahu je tu nechat a nevidet syna vyrust.Ale-ja sama trpim,mrzi mi na sobe ruzny nedostatky s kteryma tezko neco udelam a nechci takhle trpet do stari,mozna to jednou udelam az bude ten spravny cas.Jen nevim jeste jaky zvolit zpusob ale jako nejlepsi se mi zda skok pod vlak a nebo se jit nekam utopit.

milá trosko a rado pleteš se není v tom žádná empatie a porozumění ale jen potřeba uspokojit své EGO namluvit mu že jsem dobrý člověk:sami sobě všichni předstíráme že jsme prostší než jsme ale jen se tak léčíme je to jen prostředek k žití mezi lidmi.

Ne tvuj*

Ne tvuj*