Sebevražda

Pampeliško, s tím jídlem je to složitější. V depresích jsem moc nejedl, protože jsem na to neměl sílu. Období depresí jsem proto někdy nazýval dobrou příležitostí, jak zhubnout. Překvapivě příliš nejím ani v hypomániích, protože na to prostě není čas a zdržuje to :-). Takže jím normálně pouze tehdy, když se také normálně cítím.

Drazí...Promiň, ale to, co jsi napsal(a)je pro mne
nesmyslné, zbytečné, to by přeci nepomohlo
ničemu, deprese by se prohloubila až na dno a touha po smrti by se zvětšila. O tom všem přeci víme, vidíme ty hrůzy v médiích, čteme o nich, umíme si to představit.
Omlouvám se, ale tvá "výzva" je bullshit.

Jak píše Jill:
Ach...I já si myslím,že to tady není nebezpečné, ba naopak, každé slovo a nesmírná rozmanitost osudů s hledáním východisek , byť převážně marným, je pro mne jeho sdílením zajímavé a do jisté míry pomáhající.
A pro trochu zlehčení té bezvýchodnosti- Pampeliško,já nerada jím a nerada spím.
Takže jím jak se dá,nedbale, ale přeci jen trochu, abych neskončila v ordinacích a spím jak se dá (krátce a ještě s práškem) když už musím tedy žít dál.
Pravdou je, že dobrá čokoláda je bonusem.
:-)

Pochybuji. Spánek nedokáže vymazat to co jsem provedla.

Pochybuji. Spánek nedokáže vymazat to co jsem provedla.

Pokaždé když usínám tak...to je dost pravděpodobné, že to tak dopadne. Je nutné s tím počítat.
Nepomůže ti se tedy pořádně prospat, když ti spánek tak prospívá?

Konečná:
Jo, to kdybychom...Pokaždé když usínám tak se cítím konečně uvolněně. Ale když se vzbudím je to nesnesitelné. Bojím se že se můj pokus nevyvede a já se budu cítit stejně jako po probuzení.

Vím, že chci se vším...Konečná:
Jo, to kdybychom tady věděli, tak netlacháme a jdem to udělat. ;)

Jak píše Jill:
Ach jo...
Co víc dodat.
Asi je to fakt nesdělitelné. Asi plýtvám taky silami na zbytečné vysvětlování, když to každý opravdu můžem vidět jen ze své perspektivy. pochopit můžeme asi až tehdy, když se ta perspektiva změní. Což nepřeju fakt nikomu.
Lidi, držte se a pište.
Ráno jsem chtěla zdechnout, v práci mi to pomáhá chvílemi být úplně O.K., až se sama divím.
Hodně dělá moje vysazování AD, už jde aspoň trochu brečet, ale zase ta zranitelnost je vyšší...všechno má své.

Chci se zeptat: Jak jste, depkaři, na tom s jídlem? Co živiny, dáváte do sebe aspoň fyzickou energii?
Já hrozně moc jím ovoce. Nikdy jsem nesnědla tolik švestek a hrušek jako letos. Řekla bych , že si tím podvědomě doplňuji cosi co mi chybí. Jenže to s sebou nese nadmíru cukru a tak mám celkem tenké tělo a bříško s pupíkem jak těhule. A těhotná určitě nejsem. Táhne vás to taky k nějakému druhu jídla ?
Moje kamarádka kdysi při zkouškovém jela na čokoládě. Má tři tituly, každý ji stál skoro 10 kilo navíc. Mazec.
To jsem ale na tom ještě dobře, když řeším postavu, co.
Hezkou noc všem

Vím, že chci se vším skončit. Nedokážu ale udělat poslední krok. Jak se odhodlat?

Vím, že chci se vším skončit. Nedokážu ale udělat poslední krok. Jak se odhodlat?

pochop,tady jde o myšlenku...A ty pochop, uvedu příklad trosku doufám, že se nebude zlobit,vnoučata asi těžko ona bude mít sice možná bude chodit na houby a studovat univerzitu 3 věku a nalhávat sijak je to fajn jenže na to nemá už asi sílu dál cokoliv plácat.

na dno se dostaneš jen díky...Ano ve všem ostatním máš samozřejmě pravdu,že existují horší věci než dluhy,ale když je člověk zadluženej opravdu v tu chvíli nepřemýšlí,že jsou horší věci.A každopádně je to tvůj názor, že je to tady nebezpečné já ho nesdílím

čeká vás ještě spousta...žít i s dluhy a účtenkami, to mi věř. Daleko líp něž s .. a nechci to sem opravdu psát.

Mě sice občas po kuchyni...pochop,tady jde o myšlenku na lepší budoucnost. A když nebudu mít vnoučata, tak budu třeba babka co chodí do lesa na houby, nebo studuje univerzitu 3.věku, cokoli.
Teď ti běhají vnoučata po kuchyni a jednou jim půjdeš na promoce. No ne ? Nebo potkáš nové lidi se kterými ti bude fajn, navážeš nová přátelství.

Drazí sebevraženíci,

pojdme udělat pokus Hru na Válku, zavřeme se do sklape ve špinavém několik měsícu nepraném oblečení, dáme si na nohu sádru a namaskujeme nějaké střelné zranění. Potom budeme třeba jen týden pít vodu a jíst brambory s trochu chleba. Nahrajeme si dp MP3 jak nad námi létají bojové letouny, hučí sirény a jsou slyšet výbuchy bomb.
Potom si přehrajeme nějaký hezký film s umírajícím dítětem, a jako kulturní vložku nás někdo bude moci buzerovat.
Uvidíme komu se bude chtít po 3 dnech pekla ještě umírat.....

čeká vás ještě spousta krásných dní _/ plný účtenek jak splatit nadělané dluhy.

to si zas nemyslím, že by...na dno se dostaneš jen díky reálu, ale druzí tě tu můžou buď podpořit a nebo dorazit a tím je to tady nebezpečný !!!
Často si člověk myslí, že je na dně, ale na opravdovym dně ještě nebyl a může být rád, že možná ani nebude. Je to jen Tvoje pomyslný dno. Současný dno, který se tváří falešně jako opravdový, ale není. Kdyby se ti stalo něco horšího, jak by byl člověk vděčný za to, co má i za ty dluhy...

každý má nějaké...Zdá se mi to nebo jen provokuješ?

A nškdo se třebas jen...každý má nějaké trápení, které má rozumné řešení. Nic netrvá věčně a jednou se tomu zasmějete, uvidíš. Jako mladá jsem si kolikrát myslela, že mám takový problém, který se ani vyřešit nedá a že se to potáhne věčnost. Nic netrvá věčně ! Dneska se tomu jen zasměju a říkám si, jak jsou mladí netrpěliví, vše by řešili s horkou hlavou a hned a nebo by ji strčili do písku. Musíme ale sbírat zkušenosti a ty špatné jsou pro život velmi důležité. Tím se prostě staví moudrost. Kdybychm měli cestu vystlanou růžemi, nic bychom nepoznali, s ničím bychom si nedokázali poradit. A i když si člověk myslí, že to nezvládne, chce to trpělivost a čas a pak kolikrát zírá, jak to zvládl a že to ani nebyla zas taková dřina. Tak nebojte a užívejte si mládí a to poznávání a všechno co k tomu patří. čeká vás ještě spousta krásných dní a obrat se oně, nevidět jednou své děti, vnoučata, není to škoda ? Jak já se těším až budu jednou moudrá babička, která peče koláče, kuchyń voní, kolem pobíhají vnoučata..