Sebevražda

Jen ještě k tomu, jak...Teď jsi Pampel přesně popsala situaci, na kterou by se daly aplikovat včerejší Da. slova. Při řešení jakéhokoli problému je nutné se na něj podívat s několika stran a pak ještě z dálky. Pak jej teprve vyhodnotit. Správně jsi se zamyslela nad slovy svého muže nejen ze svého pohledu, nepředjímala jsi, ale snažila jsi se o co nejobjektivnější vyhodnocení. O tohle také včera mluvil

Jen ještě k tomu, jak...Tomu rozumim co pises.
Proto yoss pisu,ze je uplne mimo.
Zit i umrit musime hlavne kvuli sobe,ale dokazu pochopit,ze nekdo,kdo ma rodinu,blizke premysli jinak,coz je na druhou stranu dobre.
Na treti stranu poslouchat to,co popisujes bych nezvladla,v tom Te fakt obdivuju,jak si to zvladas realisticky uchopit.

tedy pardon, každý...Neni to ani tak o intervalu.
Spis o tom,ze po zhruba tydnu se zmatorim z jednoho nezdaru ke schopnosti pokusit se o dalsi.

Kazdy tyden se o to pokousim...tedy pardon, každý týden...
proč tenhle interval?

Kazdy tyden se o to pokousim...???
Denně se zabíjíš???
To mě děsí.

Pampelisko,
pro zivot by...Jen ještě k tomu, jak píšeš, že aspoň nikomu neublížíš...
včera jsem se bavila se svým mužem, řekla jsem, že nemohu jet s ním na víkend, taky abych trochu byla s "dětmi" (jsou skoro dospělé). Usmál se a řekl, že jim by to rozhodně nevadilo. že mě mají hlavně na to, abych jim připravila jídlo, že zalezlá ve své posteli (která je zároveň i mým pracovním stolem) jim moc prospěšná nejsem. jala jsem se obhajovat, že i v tomto věku je pro ně důležité vědět, že tu jsem, dosažitelná, a že se v průběhu dne spolu bavíme a setkáváme, není nutné se jim aktivně věnovat tak jako když byli malí...ale pak jsem si uvědomila, že se obhajuji, a to přece nemám zapotřebí.
Můj muž to vůbec tak nemyslel, jak to vyznělo-že jsem jim k ničemu...ale uvědomila jsem si, že JÁ si to nemyslím, že jsem tu zbytečná. To je pro mě novinka. Myslím že v depresi bych po jeho výroku skočila jako po dalším potvrzení své bezvýznamnosti a nepotřebnosti.
Ale ve skutečnosti jsem tu kvůli sobě, ne kvůli dětem. A nepotřebuji svou existenci obhajovat, když tu chci být. i kdybych neměla děti a muže a sourozence...

Trosko, ono to ani u tebe není o tom, že by tě tu měl někdo držet. Ty by ses tu měla držet. kvůli sobě.

jednou jsem to tu už psala, když jsem byla v terapii, říkala jsem terapeutovi, že jsem v tomhle stavu špatná máma, a že i pro děti bude lepší, když to nebudu. Na to mi řek, že pro děti je lepší každá máma, než žádná..No tak úplně obecně to fakt neplatí, ale na tu mou situaci naroubované...chápala jsem co tím chce říct.

Jenže "Chtít tu být" fakt nejde předepsat na předpis, domluvit někomu, aby to tak měl, poručit, uprosit ho...prostě buď to tam je nebo není a druzí to mohou jen velmi těžko měnit.
Přeji Ti sílu...

Plánuješ pokus? :-/Kazdy tyden se o to pokousim znova a znova.

Pampelisko,
pro zivot by...Plánuješ pokus? :-/

Trosko, to zní děsivě, jak...Pampelisko,
pro zivot by tohle vedomi bylo asi dost sklicujici a depkoidni.
Pro tu mou volbu je to zas o to lehci a ulevujici,ze se nemusim nikam ohlizet.
Popel zkratka necha asi rozprasit nekdy kamsi mesto nebo jak se to dela v takovych pripadech,tak me aspon netizi,ze nekomu zpusobim extremni vydaje.
V tomhle je to zas ulevujici.
Jen uz se to musi povyst konecne,ty pokusy na prazdno jsou hnus.
Jinak s tim,co pises souhlasim.

jo, je mi to jasné, tyhle...Na to, abych řekla, co to dalo přímo mě ohledně mých problémů, mého života je ještě brzy. Přednáška byla včera. A jak říkám, nebylo to směřováno přímo k budhismu, ale k šanci na přežití:).

Samozřejmě mluvil anglicky, vždy delší úvaha a překladatelka to přeložila. Bylo to pro ni velmi těžké, při tomhle způsobu překládání šlo nejen o překlad jednotlivých vět, ale o zachycení smyslu té celé části, kterou překládala. Navíc on je tak přirozený, dělá si legraci sám ze sebe, že to je pro naše uvažování jaksi "nepatřičné"

O budhismu odmítl mluvit, i když taková otázka pak v diskzi padla. Řekl, že nemá smysl řešit budhismus do doby, než budou všichni lidé šťastni (dobří). Ale ne v tom sobeckém smyslu šťastní a dobří za sebe, jako plnění nějakého úkolu pro sebe, ale jakoby životního stylu. Prosím nezaměňovat s tím, čemu se dnes říká pozitivní myšlení

jak píšu Pampel, je to na...jo, je mi to jasné, tyhle věci jsou nepřenosné. zajímalo mě spíše co to dalo konkrétně tobě, jestli se na něco od té doby díváš jinak...a tuším, že žádné náboženství (filozofie) zrovna neopěvuje sebevraždy. Jen buddhismus mi v tomhle přijde docela tolerantní, nevyhrožuje peklem a věčným zatracením. Z pohledu dalších životů je to ale určitě brzda, krok zpět. Ale bez potřeby odsouzení a trestu. Ono to zdržení a prodloužení lidského putování je stejně dostatečným trestem samo o sobě, netřeba ještě přikládat.

Buddhismus je mi ze všech směrů nejbližší, a byla doba, kdy jsem se o něj hodně zajímala. Věřím, že to muselo nabít, už jen Dalajl. přítomnost. Hovořil anglicky?

Zrovna jsem o Dalajlámovi a...jak píšu Pampel, je to na dlouhé přemýšlení. Bylo to velmi silné, velmi lidské, naprosto nenáboženské, dokonce odmítal v této přednášce mluvit o budhismu. Téma bylo Respekt, tolerance, aktivní soucit a přežití lidstva...Jinak sedět od něj pár desítek metrů je zážitek sám o sobě

O smrti mluvil jako o součásti života, nevyhnutelné nutnosti, kterou je třeba pozitivně zpracovat a pokračovat v tom dobrém, co dotyčný člověk v životě dělal. Smrt druhého by neměla brzdit dobro v nás...těžko se to interpretuje

Asi to sem nepatří, jen...Zrovna jsem o Dalajlámovi a jeho návštěvě četla na internetu.
jaké to bylo? Co to v tobě zanechalo?

Asi to sem nepatří, jen jsem vám chtěla říct, že jsem včera byla na přednášce Dalajlámy. Je to na dlouhé přemýšlení

Mně AD pomohla aspoň trochu. Pomohla mi zklidnit takové ty hraniční stavy emocí. Platím za to nižším výkonem ve všem, unaveností, ztrátou enthusiasmu.. Ale vím, že kdybych je nebrala, vrátila bych se do stavu, ve kterém jsem byla pro nejen sebe, ale i mé blízké nesnesitelnější, než když je beru. Psychiky, kterou jsem měla před mnoha a mnoha lety, než jsem si i vlastní vinou zavinila stav deprese a psychické poruchy, se nevrátí bez AD ani s nimi

Yoss,
jsi tak pruhledna,ze...Trosko, to zní děsivě, jak píšeš, že není jediný důvod mít hrob...ale máš pravdu, hrob je pro ty pozůstavé, aby se měli kde scházet (v horším případě k tomu aby jedna rodina pomluvila druhou jaké květiny to zase koupili, a že tu zase ještě nebyli...), já to mám vyřešené, a v tom se s mužem shodnem.
Žádný hrob, žádné svíce, žádné květiny.
když zapaluji svíčku svým rodičům, nebo jim chodím na hrob, dělám to jen proto, že vím, že oni to uznávali, a že takhle se s nimi mohu lépe spojit. je to jako jít po jejich cestě,jim naproti, protože vím, že tam je spíše potkám. Ale naše děti vědí, že nám tohle dělat nemusí. Že přijdem i jinak, a jindy. Ale dokážu pochopit, že pohřbívání a rituály kolem vzpomínek na mrtvé své opodstatnění měli a mají. Stejně tak pohřby. Zatímco já pohřby nesnáším, moje kamarádka tohle má nastavené tak, že jí to naopak pomáhá, rozloučit se se zemřelým. Uzavře to období největšího truchlení. Umožní nechat je jít, a obrátit se k dalšímu životu. Dává mi to takhle docela smysl.
To je zase téma...:-)

Díky Pampliško, už je mi...no, důležité je, že se vrátíš...;)

Martine, já ti rozumím, a...Díky Pampliško, už je mi téměř trapné
že musím stále opakovat své souhlasy s tvými názory a svůj obdiv.
K tomu, co píšeš v těch posledních příspěvcích bych chtěla říci něcí víc, bohužel,realita dne dne mi dala pouze tuto minutu na pár slov. Vrátím se, až...

Také ještě přidávám svůj pozdrav :-). Přiznám se, že se sem dívám pouze občas a často zde vidím takové příspěvky, že zase rychle odejdu...

Proč si Pampeliško...Martine, já ti rozumím, a děkuji za zájem o mé duševní zdraví. :-)
Jasně že když to půjde jenom z kopce, budu se muset vrátit k chemii, pokud nezvolím nějaké fatálnější řešení...

S těmi neurotransmitery, víš, lékařská věda tohle založila všechno na předpokladu, že to nějak funguje, pak se zjistilo, že je to trochu jinak, prostě to nevidím tak jednoznačně, že mám poruchu výroby nebo přenosu serotoninu. A že pomocí AD se problém vyřeší. Se serotoninem to ale něco bude, protože všechny ty věci s tím spojené se znovu vyrojily po vysazení.
Ale bodejť ne, když mi léta léky regulují s hospodařením serotoninu a noradrenalinu, a dopaminu, a GABA receptory...Který organizmus by z toho nebyl rozhozen, že.

Já neslibuji že se k lékům nevrátím, ani že se vrátím. Jsem tu teď a v tomto stavu (situaci) a nevím co bude.

nechci život prožít jako utrpení, jak píšeš, ale nechci ani nežít. raději asi budu šťastná a nešťastná, a vyčerpám se a umřu dřív...než žít v jedné lajně, pro výkon, pro ostatní, pro společnost...a přežívat desítky let. takhle jsem nastavená, no. musím asi lézt na nervy těmi svými výkyvy, ale tohle je pro mě život. Změna, reakce, emoce. Můj cíl není žít a přežít za každou cenu.
nicméně musím přiznat, že mi to přišlo milé, tvá reakce. Za to děkuji.