Sebevražda

Pampeliško můžu říct svůj názor na tebe, zajímá tě zpětná vazba na tvou osobu?

Rado, co se týká důvěrnosti diskusí, moc tomu nevěřím. Jistě existují způsoby, byť zákonem zakázané,jak vystopovat autora příspěvků. Pokud tedy nepoužíváš anonymizér IP.
Já osobně bych se tedy nerozepisovala příliš do podrobností, stačí náznak a většina si domyslí.
Myslím si, že je vžitá mylná představa, že se z "toho" stačí vykecat.
Jistě sdílená starost je poloviční starost, ale stejně tam ta půlka zůstane a to potom člověk musí řešit sám za sebe. Ale zase více hlav, víc rozumu.
Já už jsme zde na doktorka párkrát přiučila, získala jiný úhel pohledu...

ad troska a léčba šokem.
Tak nějak mám pocit, že léčba šokem nefunguje snad nikde. Vždy jen potlačí, zasune hlouběji, zmrazí...nevyléčí.
Jsem pro jemnější metody. Už proto, že těch drsných na sobě zkoušíme přece jen dost.

Když to vemu podle sebe, tak ve chvíli nejvyšší úzkosti, kdy jsem sama sebe doslova podřezávala zaživa, kdy jsem si odpírala jídlo a brutálním způsobem se ho zbavovala, když už mi pud sebezáchovy nějaké do útrob vpravil, a bylo toho víc...nedokážu si představit, jak hnusnější by člověk na sebe ještě musel být, aby byl na sebe dostatečně přísný.

Nutno říct, že dnes, jak to čtu, přijde mi to psychotické, opravdu ujeté, co jsem dělala. Zároveň jsem si jistá, že tenhle zaběhnutý scénář jsem ochotna kdykoliv znovu rozběhnout, pakliže život opět nebude k žití.
jsme stále na hraně, i když už ne v propasti, ta jedna noha si dost dobře pamatuje, jaké je to, být uvnitř...

Pampelisko,
ten posledni...Trosce:
Bylo by asi neupřímné nereagovat...vzhledem k tomu, jak to lichotí mému egu a moje narcistní povaha zase vystrkuje růžky...přesto:
Děkuji.
Leč sebestředně musím přiznat, že tu píšu kvůli sobě, nebo "i" kvůli sobě.

rada:
Já myslím, že není lepší místo, jež anonymní net, kde se dají napsat bez pardonu sračky, které se nám ženou hlavou.
Či jinudy. ;)
Klidně bych to sem plácla.
Taky se nežinýruji v tom, co sem napíšu. když je mi blbě tak je mi blbě, před kým bych to skrývala? Ne dost že to musíme skrývat ve společnosti, v rodině...

Nápad: Mě jen trochu nakrkl styl Tvého příspěvku, ale podle toho, co píšeš později jsem se jen nechal unést. Omlouvám se.
A ANO, máš pravdu v tom, že se nelze zavděčit každému, ale ani pomoci každému. Tady už by pár lidí mohlo "fušovat" do práce psychologům, jak jejich práci mají vyzkoušenou, předepisovat léčiva, která už často marně vyzkoušela atd. A stejně marně.
A jak by "léčba šokem" fungovala na nick Depka? Které zbyly dluhy? Tu by to jen poškodilo.
Proto také tu nemůžu rozpitvávat, co mi leží v hlavě - to by tu přibylo pár kolegů navíc...

Ano je dokázané, že lidé účastnící se terapeutických skupin se ze svých strastí dostanou, jen je třeba naučit se tomu nadhledu a ne každého, kdo jej nabízí pranýřovat.
Jinak děkuji ti Rado, za tvou odpověď, taky se mi líbí knižní vyjádření, je vidět, že jsi sečtělý a je ti nepříjemné, pokud si o tobě někdo myslí něco špatného. Ale znáš rčení" Není člověk ten, co by se zavděčil lidem všem" , není v lidských možnostech, dělat všechno tak, aby se to líbilo všem. Právě u lidí je krásná jejich odlišnost, tím se odlišujeme od strojů vyrobených na výrobních linkách.
Někdo je velmi citlivý, což necitlivý pochopit nechce a ani nemůže. Dopřejme jim tedy jejich nevědoucnost...

Nápad: Nejen na Tebe, pokud...cituji:
lidi si nás představují jako státem živené flákače, myslící jen na sebe, co z dlouhé chvíle nevědouce, co dělati, pášou sebeškodné skutky. Nejradostněji je nám, když můžeme ublížit svému okolí!
---
:-DDDDDDDDDD
Ó, jak lahodná to čeština dolehla k mému uchu.
když pominu závažnost sdělení, je to noblesní...:-)

Souhlasím s radou.
Ač oni...Jill a trosko...
jo, fakt to bere sílu. To je pravda. I já to cítím, že už se mi nechce to vysvětlovat, koneckonců to ani není o rozumovém pochopení jako o vcítění, což asi tady ani není možné předat.

Na druhou stranu se mi líbí názor "Nápadu", který když by to pojal jako svépomocnou terapeutickou skupinu, tak to má význam vyslechnout všechny názory, i opakující se.

Tak si i uvědomuji, že se musí blbě číst, jak i já se stále opakuji. Vysvětluji nevysvětlitelné,pak musí nutně přijít pocit marnosti a únava. Zákonitý proces.
Ale bez toho, abych to tady s vámi absolvovala, bych si to vůbec neuvědomila. Takže díky za to. :-)

Nápad: Nejen na Tebe, pokud příspěvek z 27.8. z 21:54 je Tvůj (někdy pod jedním nickem je snad shodou okolností vícelidí).
Tedy vykoukávám ze své kopky hnoje a zkusím něco vysvětlit: Mě už delší dobu prostě štve, že lidi si nás představují jako státem živené flákače, myslící jen na sebe, co z dlouhé chvíle nevědouce, co dělati, pášou sebeškodné skutky. Nejradostněji je nám, když můžeme ublížit svému okolí!
Jenže tak to u většiny prostě není a můžu Ti odpřisáhnout, že dřív jsem nechápal o co jde a holedbal se, že já nic.
Narozdíl od Tvých slov, kde že jsem zahrabaný, se snažím a proto jsem i tady.
Tobě přeju, abys byla taková, jaká chceš, pokud jsi šťastná a nepotřebovala žádnou pomoc! To myslím upřímně a bez ironie!!

Trosko,pokud bychom toto považovali za jakousi sk. terapii, tak je třeba nějakým rozumným způsobem reagovat na všechny názory. Ne si jen plácat po ramenou s těmi, kteří to vidí jak nejhůř to jde. Nevěřím, že k vůli tomu sem chodíte, určitá část z vás chce žít, tu je třeba povzbuzovat,ne tu druhou.

Rado? To bylo na mne s tím shazováním a nepochopením situace?
Vůbec netuším čím bych koho mohla shodit a to že úplně nechápu situaci, s tím tedy souhlasit nemůžu.
Jen snad nejsem do svých problémů zababraná až po uši, to bych nemohla nacházet řešení i když někdy jen dočasná a částečná.
Zkus trošinku vykouknout ze své kopky hnoje a možná ti nepřijde všechno nesmyslné

Přátelé, díky za Nápady,...Souhlasím s radou.
Ač oni jsou tu zřejmě noví a tak nevědí, co všechno tu už proběhlo a že tyto záležitosti tu byly přetřásány mnohokrát a tak na nás již z toho padá těžká únava.
Omlouvám se,mluvím samozřejmě jen za sebe.

Přátelé, díky za Nápady, jak co řešit, důkaz, že mnozí nepochopili, o co tu jde a shazování druhých. To každému hned pomůže a svět je hned růžovější.
Mnohé tu bylo vysvětleno, prodiskutováno již dříve, tak se na mě nezlobte, že to nebudu papouškovat.

To je docela dobrý nápad:...Ano tak podobně to bylo myšleno, v myšlenkách se přenést do zatuchlého bunkru, představit si bolestivé střelné zranění, hlad, žízeň, nejistotu a trochu buzerace a člověk je najednou štastný, že může žít teď a tady.
Alespoň na mne to tak působí...
Jinak jsem samozřejmě přemýšlela o tom, že by se prohloubila deprese, ale z některých případů vyplývá, že lidé s depresí v krizových situacích naopak depku nemají a drží ty, co nikdy tyto stavy nezažili. Tuto informaci mám od lidí z bývalé Jugoslávie.

Práce přes internet
12ti letý kluk si dokázal vydělat
12. 000 Dolarů za 4měsíce. A co ty?
www.EZmoney.cz/zdeneks

To je docela dobrý nápad:......vvvo tom to je...

Drazí...To je docela dobrý nápad: ani ne tak realizovat to, jako si spíš takové situace představit. Lidé tyhle momenty totiž chtějí přežít:typické je chtít přežít okamžiky krize. Akorát, že když ony bombové nálety skončí, k jídlu jsou kvalitní potraviny, atd. se v nitru člověka objeví "vnitřní peklo" a mnozí lidé, kteří přežili období nějaké krize si pak např. vezmou život čistě proto, že neumí žít s traumatem...
a jsme zase na začátku diskuze o konci.....

Pampeliško, po domluvě s paní doktorku jsem medikaci AD dále snížil. Stejně jsem bral jenom 25mg Zoloftu, což je velmi málo. Spíše jsem uvažoval, zda bych si nenavýšil antipsychotikum Abilify, které má antimanický účinek. Začínám se ale cítit normálně, takže do toho asi nepůjdu.
Mám se tedy OK.

Někdo tu psal, že na dno se dostaneš kvůli činům. To je dle mě jen ta lepší varianta.Ciny, pokud bylo myšleno vlastní, se dají vždy napravit. Objektivní události, které nezvládneme vhledem k tomu, že jsme jen lidi, napravíme těžko. A nemyslím je o kruté nemoci, ztrátě blízké osoby, ale i o vyčerpání a depresi z přijímání hodnot společnosti, neustálé snaze obstát a držet lajnu

Pampeliško, s tím jídlem...Já myslím, že to máš naprosto předpisové a,logické-v depresích není chuť jíst, není síla si dojít kolikrát ani pro ten rohlík, a stejně je to zbytečné...že jo.
No a v mánii či hypománii prostě naní potřeba jíst, zdržuje to, není na to "čas".
:-)
Jj, to znám , přesně.
Moje hypománie bývají také docela sebedestrukční, protože tam je síla na vše, dokonce i na to, aby si člověk ubližoval-ať už nejezením, nespaním, nebo přepínáním síly duševní i tělesné.

Spíš mě zajímalo, jestli máte (měli jste) někdy v takových duševních stavech nějaké specifické chutě.

martine, a jak to máš teď vlastně Ty?
Jsi na AD? A vše O.K.?