Můj děsivý příběh

Už jen poslední příspěvek, ze kterého, doufám, Aldu nepostihne infarkt myokardu. I když člověk takového zrna asi vydrží hodně. Je to samozřejmě opět citát:"Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací

Martino, ty nevidíš v Pepinčině vyprávění dost určité náznaky chování oběti? Nemyslím její současný stav, je jasné, že když je člověku mizerně, platí jiná měřítka. Mám na mysli její první příspěvek tady, kdy popisovala, jak u ní vše začalo. Znovu jsem si ho přečetla a vzpomněla si na sebe samu před pár lety, moje reakce byly tenkrát dost podobné Pepinčiným. A já byla oběť jak vyšitá, a vůbec mi to nedocházelo. Ještě dnes občas přijde stíha-já chudák, doktoři ani přátelé mně nemají rádi... ale už rychle přepínám na vlastní osu, naštěstí. Mám teda určitou výhodu osobní zkušenosti, a tedy chování oběti celkem dobře rozeznám. Je mi jasné, že mnoha lidem, hlavně Pepince, bude můj příspěvek znít jako obvinění, jako přitěžování... Ano, přesně tak jsem reagovala já dřív, každá taková poznámka mně bolela a dostávala, ptala jsem se, proč jsou ti lidi tak zlí? Ale nebyli zlí, naopak. Když bylo takových reakcí okolí na mé chování už hodně, konečně mi došlo, že je opravdu chyba ve mně. A mohla jsem začít jinak. Možná bez těch "zlých" lidí bych se dnes plácala v podobném průšvihu jako Pepinka.

Ke slovům Marly - takové zmaty může napsat jen ten nejubožejší chudák!:-) Tobě doporučím, radostně se nalaďuj jinde, když toto nevydýcháš.Jo, a nemyslím si, že Pepča si v roli oběti moc libuje. Každému tězce trpícímu člověku se upraví smýšlení tak, že se snaží bránit atd. Mnohdy to druhým připadá, že i útočí, čemuž se ani trochu nedivím, ale to je jen pud sebezáchovy.M.

Ajko,ty jsi ale kráva,která nemá obdoby.Jdi se bodnout se svým testem,co tu chceš dokázat?Jen aby sis ho nemusela brzy dělat sama!

Taky zajímavé, že?"Mentalita oběti je postoj, jenž někteří lidé zaujímají vůči dění kolem sebe; postoj, v jehož důsledku za svoje problémy viní ostatní. Poznat oběť je často velmi svízelné, protože žádnému z nás moc nevadí, když si nám partner vylévá srdce a stěžuje si na minulé vztahy. Pokud například poznáte muže, a ten vám vypráví příšerné historky o svých bývalých přítelkyních, v duchu jásáte, že mu nechybějí nebo že vás s nimi nepříznivě nesrovnává. Koneckonců, nechcete přece slyšet, jak skvělá ta poslední byla. Váš partner však má ve zvyku vinit za svoje problémy ostatní a neuznává svou zodpovědnost. Mějte se na pozoru: jste další na řadě, díky komu bude mít zpackaný život!U obětí je nejzáludnější to, že navzdory jejich stížnostem, že je v minulosti nikdo neměl rád a nerozuměl jim, jen těžko dokáží přijímat vaši lásku a podporu. Oběti se vyžívají v utrpení tím, že lpí na vlastní bolesti, získávají iluzi moci nad lidmi, kteří jim - podle jejich názoru - ubližují.Proto, milujete-li oběť, můžete mít pocit, že bez ohledu na to, kolik dáváte, nikdy to nestačí, a bez ohledu na to, jak hodně se snažíte ukonejšit ji, oběť vaši snahu sabotuje.Jste zamilovaní do oběti?Zamyslete se, kolik z následujících, pro oběť typických rysů, má váš partner (nebo vy):1. Na mě nebo na jiné se zřídkakdy otevřeně rozhněvá, místo toho si ustavičně stěžuje nebo trucuje.2. Když mu navrhnu nebo nabídnu pomoc s něčím, co ho trápí, vždycky na mých nápadech najde něco, proč mu nemohou být užitečné.3. Neřekne mi, co ho trápí. Místo toho chodí kolem, tváří se nešťastně a nutí mě páčit z něj informace.4. Přestože se partnera snažím milovat a utěšovat, mám pocit, že to nepomáhá, ba dokonce to ani nezmírňuje jeho věčnou nespokojenost.5. Vždycky si najde důvod k nespokojenosti a stěží uplyne den nebo týden bez události, kvůli které dostane špatnou náladu.6. Často lituje sám sebe a nechápe, proč jej potkávají samé nepříjemné věci.7. Velmi těžko se rozhoduje a často si hledá záminky, aby nemusel nic dělat.8.Má ve zvyku vinit lidi kolem sebe (rodiče, bývalé dívky, přátele) ze svých neúspěchů a za to, jak v životě dopadl.9.Často si připadá polapen v pasti okolnostmi, které jsou podle něj příčinou jeho neštěstí, a nevidí cestu ven.10. Žárlí na úspěchy a štěstí druhých a často se s nimi srovnává, což u něj probouzí ještě hlubší pocit hořkosti nebo deprese.Pokud jsou vám povědomé jedno či dvě z těchto konstatování, má váš partner mírný sklon k mentalitě oběti, o němž byste si spolu měli pohovořit. Jestliže se rozhodnete tyto příznaky ignorovat, čeká vás hněv a zklamání.Jsou-li vám povědomé tři až pět z těchto konstatování, váš partner má se svou mentalitou oběti vážný problém. Ujistěte se, že si nelibujete v roli zachránce, ani se nepřipravujete rezignovat proto, že se vaše snaha míjí účinkem. Dokud váš partner nevyhledá pomoc a neodstraní hluboko zakořeněné vědomí oběti ve svém nitru, nemůžete spolu mít zdravý a rovnocenný vztah.Jestliže jsou vám povědomé šest nebo více z těchto konstatování, jste zamilovaní do profesionální oběti. Přeji vám hodně vytrvalosti v úsilí probrat s ní tento problém: Bude mít pocit, že ho napadáte, rozčilí se a obviní vás z nedostatku pochopení nebo lásky, jinými slovy, postaví se k vaší výtce jako správná oběť! Jedná se o nezdravý vztah, a pokud se již necítíte ovládáni, plni vzdoru vůči chování svého partnera, brzy to tak dopadne. Váš partner potřebuje pomoc a stejně tak ji potřebujete i vy.

Příspěvek od Marly je dost krutý.Sama jsem byla několikrát blizoučko k sebevraždě, je to hrozně těžké něco takového provést. Vždycky jsem to na poslední chvíli vzdala. Naposledy se mi to stalo ve 20-ti letech, kdy to bylo lékařkou prokázaně způsobeno laktační psychózou (měla jsem stále velmi silné nutkání vyskočit z okna ze čtvrtého patra v náručí se svým čerstvě narozeným synem).Od té doby se to neopakovalo, ale podobné poznámky na lidi, kteří opravdu trpí, mi přijdou surové.

No, několik desítek lékařů jsou idioti a Pepinka má pravdu. Prostě nechce makat, evidentně leze na nervy rodičům i bývalému příteli. Psala, že eutanazii nepovolují, to na to potřebuje zákon a lékaře? Hop a je to.

Nejsme jedna "Sonja nebo Jarča" jsme dvě, pouze máme shodné názory a i zkušenosti a že z nás čiší zloba, je jen proto že jsme měli smůlu onemocněli jsme nemocí, která se nevyléčí za pár dní, není snadno diagnostikovatelná a při tom všem srabu jsme byli v začátku napadáni jako simulannti od lidí - "lékařů" - kteří nám měli první pomoci. Musím podotkout, že jsem na své cestě za zdravím potkaka i Lékaře s velkým L a před jimi a jejich prací se hluboce skláním.Nepíšu to ale pro tebe XX, který se nepodepisuješ píšu to pro ostatní, kteří tento chat čtou.K tomu že Pepince nepomůžeme jen toto,za prvé nedisponuji ani jednou odborností kterou jsem výše psala, a za druhé nebydlím v blízkosti Pepči.Toho druhého však lituji protože když by toto nebylo tak bych jí ráda pomohla dle svých možností.Takhle si můžeme pomáhat pouze tím že o sobě víme že existujeme, máme společný problém a snažíme se ho řešit, nekdy více či méně úspěšně.Ona je velký vzor a opora.Jarča K. - to jméno je pravé.

Když je někomu opravdu dlouhodobě blbě a nemůže se dovolat základní pomoci, tak se nemůžete divit, že z jeho příspěvků "čiší zloba". To umí každý radit a moralizovat, když je mu zrovna dobře. Jak se správně říká: sytý hladovému nevěří, resp. zdravý nemocnému nevěří.

Milá Sonjo, (nebo Jarčo.K, či jak se jmenuješ)- jak říká Shakespeare: "... co je po jméně...". Stejně většina lidí, kteří sem píší, neuvádí své pravé jméno. Ale o to přece vůbec nejde.Chtěla jsem Tě jenom ujistit, že se hluboce mýlíš, pokud si myslíš, že je mi líto, že by tato diskuse měla skončit. Naopak!!! Z příspěvků Pepinky ale i z Tvých příspěvků, čiší taková zloba, až z toho mrazí. Takže bude lépe, když to skončí. Proč kritizuješ ostatní, kteří nabízejí občas alespoň radu a nezajistíš Pepince pomoc sama? Taky nevíš jak, tak neurážej ostatní. Každý snad má právo na svůj názor. Pepince přeji hodně zdraví, štěstí, síly a lásky.

Zarah radíš Pepince, avšak já v tvém příspěvku postrádám jakékoliv konktétní výsledky tvých léčebných metod na konktétní zdravotní problém. Myslím, (Pepča ať mě opraví) že z toho co tu popisuješ

Však ona se Pepča ventiluje v jiných tématech, kdo se bude chtít hojit na jejích problémech, lehce najde.

Neuvěřitelné je něco docela jiného. Že někoho beze jména štve, že už se nebude mít možnost bavit na účet nemocné osoby.

...neuvěřitelné...to už je Pepinka i nesvéprávná, že si dovolujete odpovídat a rozhodovat za ni???

Vážená Zarah, skláním se před precizností, se kterou jsi se věnovala Pepinčině příběhu a před upřímnou snahou jí poradit. Myslím si, že Pepinka už sem nebude psát a že svým způsobem tento svůj příběh už pro veřejnost uzavřela. Pomohla jím spoustě lidem. Já osobně jednoho z nich znám. Seznámení s Pepči vyprávěním pomohlo té milé osobě odrazit se ode dna a vydržet úděl, který byl k neunesení. Ale bohužel u řady lidí příběh vyvolal pocit, že je možné beztrestně si kopnout do trpícího člověka a spousta pisatelů vůbec nemá schopnost pochopit hloubku problémů, s kterými Pepča statečně zápasí, ačkoli jejich vzkazy neměly prvořadý účel jí ublížit. Pepča udělala maximum pro pochopení jejího příběhu. Mám za to, že další fungování Mého děsivého příběhu už má smysl pouze v jediném. A to kdyby se sem ozval někdo, kdo by mohl Pepče konkrétně pomoci. Dopomoci Pepince ke kvalitní lékařské péči, protože v jejím stavu jsou alternativní postupy slabé a málo účinné, dopomoci k sociálnímu zabezpečení, aby v nemoci nezůstávala bez prostředků a možnosti zajistit pečovatelskou službu. Rady jsou jistě milé, ale Pepinka už tohle všechno s nadějí a trpělivostí vyzkoušela. Kdo umí naslouchat a má dar porozumění, poznal, že Pepča je velice inteligentní, vzdělaná a vnímavá bytost. A když ona řekne:

Milá Pepinko,Včera jsem si přečetla téměr celou diskusi o Tvém zdraví na doktorce. Je mi z toho velice smutno u srdíčka, tím spíše, že mám trochu podobné zkušenosti. V porovnání s Tvým utrpením je to ale o ničem. Až příliš mnohokrát jsem se setkala s arogancí a naprostou neznalostí lékařů (bohužel včetně vlastní matky), ale i představitelů alternativní medicíny. Tady mi dovol malou vsuvku. V určité fázi jsi psala, že se léčíš u doktora Jonáše

Pepča píše v Nemocech, pod písmenem "C"- špětně abecedně seřazené - je Chronic. únavový syndrom a tam ji najdeš.

Znám Pepinku osobně, nemá se nic moc, soudila se se státem a prohrála i částečný invalidní důchod, i když měla "v ruce" papíry od lékařů s prokázanou diagnózou. Je hrozně zesláblá a fakt je na tom špatně, postupně jí smozřejmě dochází peníze, ale nikoho to nezajímá. Nemá se dobře, ale zatím žije.

Pepinko,kde jsi?Jak pokračuje tvůj příběh?Nevíte o ní někdo něco?

Ahoj Pepco, skoda, je treba hledat dal. Podivejte se na tema koloidni stribro. Prispevek pani Svobodove je velice zajimavy. Dalsi vec: Zapper (Hulda Clark, Hulda Regehr Clark) Jak se stravujete? Zkusila jste se jiz stravovat dle krevnich skupin?(d´Adamo) Mam s tim dobre zkusenosti, bylo to jako zazrak, od te doby nevim co je chripka.Nevzdavejte, urcite se neco najde