Panická porucha

Taky se lecim pp mnela jsem ty stavy 2dene ale dostala jsem se stoho sama bylo to tezky tetka to mam jednou dvakrat v mesici je mi 23 a zacalo to v 19 je to proste na celi zivot a musim se stim naucit zit byla jsem u spoustu psychiatru a dostala jsem ten stejnej nazor adep.mi nezabiraji vubec tak beru neurol pri uskosti a na ten zachvat diazepan ten zabira hnet je ale navikovej mam to jednou dvakrat mesicne. Nemuzu dychat busi mi zrychlene srdce mislym ze umru nebo dostanu infa

rt bojim se strasne ze to nezvladnu ale naucila jsem se stim zit a postavila jsem se ktomu takze se nebat delame si to samy a drzim palce

Ahoj lidi, trpím PP už 13...Měla jsem těžké stavy PP. První rok jsem jen ležela v posteli, závratě, strach...úplný dno.Celý můj příběh si můžete stáhnout na www.karinberkovcova.cz /je to několik stran a sem se to nevejde/. Píšu vám to hlavně proto, že jsem z toho venku a pokud opravdu chcete na sobě pracovat, tak to dokážete.To, že jste ještě nenašli cestu ven neznamená, že ta cesta neexistuje. Držím všem palce!

obdivuju tě Martine! Taky bych to chtěla umět takhle brát...

Ahoj lidi, trpím PP už 13 let. Beru sice AD, dokonce i občas cvičím jógu, stejně je ale problém hluboko v mozku. Ještě jsem neslyšel, že by se z PP někdo definitivně dostal. Nedělám si iluze, tak prostě žiju s PP. Je to asi jako život s černým kousajícím psem. Je pořád u vás, občas vás kousne. Zase je pravda, že jsem 13 let neměl jiný zdravotní problém (občas virózku). Takže pejsek je věrný, chrání vás, jen mu občas šibne v hlavě a kousne. Pár krát do roka zajdu za psychoušem pro recept, jinak jsem přes 13 let žádného jiného doktora nenavštívil. Teda kromě klasických počátečních obav, že mám infarkt, tak mi, jako většině, dělali EKG a podobné blbosti.
Takže lidi, najdětě si svůj způsob, jak s tím černým kousajícím čoklem žít a bude vám líp. Hlavně si z toho dělejte legraci, jinak se úplně zblázníte.

http://eurodenik.cz/vztahy/panicka-porucha

Většinou se tato nemoc...Bohužel ,je to pravda ,alespoň u mne,po 2 leté pohodě ,je to zpátky,návštěva u psychiatra byla opět nutná ,tak zase bojuju.

panic,to je můj sen na celý život,nenávidím chlápky,jsou hovada!

Panická porucha je hrozná. Bojím se, že nemohu jít na WC, když není na blízku, úplně mě to ochromuje. Stává se to v metru, v autě na dálnici nebo třeba v kině....Jsou na to léky?

ahojte,všichni!!!panickou...Většinou se tato nemoc vrátí a to ve větší míře.

Nějak se to zvrtlo -...Duchmery zdravím.Já jen chci napsat,že po 13 letech po soužití s PP a Agorou jsem najednou bez AD,jsem v pohodě a ani nevím jak jsem se z toho dostala.Najednou jsem mohla chodit ven mezi lidi,neutíkala jsem ze samoobsluhy,od pokladen,lezla normálně do vany a tak jsem si řekla,že začnu vysazovat.Jsem rok bez AD,zatím jsem v pohodě,všude vystojím frontu,jsem neskutečně šťastná,že jsem jako dřív,že se nikde nebojím,že můžu se svými dětmi slavit narozeniny v restauracích,kde jsem vůbec nemohla,jsem skutečně šťastná a přeji všem,aby je potkalo to stejné jako mě.
Zdravím všechny bývalé panikáře a panikářky.Držte se a bojujte.Panika a Agorafobie jsou neskutečné mrchy.Vím co to je !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj vypadá to na nedostatek hořčíku, příčinou může být stres ale i strava - buď je v ní Mg málo nebo může bránit jeho vstřebávání(moc rafinovaného cukru), hluk, ponocování atd. Tyto příznaky nejsou myslím nijak vzácné, pamatuju si že na to padla řeč ve skupince přátel a každý k tomu měl co říct, zejména pokud travili noc na disce nebo u PC her a nebyli to jediné příznaky - tenkrát jsme naštěstí nevěděli nic PP. Pamatuju si ale jak nějaká holka měla prkotinou jako cukání v lýtku a s obavy nemoci zašla k doktrovi a odnesla si diadnozu latentní tetánie a AD. Tenkrát jsem bohužel nevěděl jak vyšetření na LT nebo PP probíhá a že se existence těchto nemocí zpochybňuje. Z toho vyplývá že si s této banality nemáš nic dělat, nehledej v tom po 3 dnech vážnou nemoc a už vůbec ne tu kterou si lidi suugerují. Dříve lidi měli taky příznaky PP, dobře o tom vím, ale naštěstí se to neléčilo a nekolovali texty, které mají PP řešit ale spíš vedou k její sugesci a vyhledávání příznaků - nalézt se zde je bohužel velmi snadné, jako v šikovných horoskopech. Je třeba si uvědomit že tyto materíály často vydávají farmaceutické firmy, které nebo hatnou s toho že se někdo vyléčí ale z toho že se jen "léčí" pokud možno co nejdéle.

Já měl taky diagnostikovanou PP, vycházel jsem z domu jen v doprovodu a na omezenou vzdálenost, takže vím o čem píšeš. Přesto pochybuji že PP je nemoc v pravém slova smyslu a tento názor mi s toho dost pomohl - byl to bludný kruh "zvládat" PP a bojovat s tím a brát "léky" které pomáhájí jako PLACEBO a které mají nebezpečné "vedlejší" učinky a které PP chronizují a způsobují (podle lékařů mi ale pomáhali a to dokoce i prášky o kterých nevím že sem je bral!). Protože nevěřím v PP a ty doktory co mi to naordinavali, považuju za podvodníky, tak nečekám příslušné příznaky.

ahojte,všichni!!!panickou poruchu dobře znám,pomohl mi psycholog,nakonec bez léků,nemohla jsem jezdit v metru,stát fronty v obchodě před kasou,atd...ale! zhruba za dva roky,kdy byl poměrně klid,(těhotenství,příchod druhého dítka)se zas stresy nakumulovaly a poslední dobou mi bylo zase mizerně a začala jsem myslet i na panickou poruchu,jenže najednou se začaly objevovat jiné příznaky,které neznám,mravenčí mě končetiny už třetí den,někdy šíje a mám úzkosti a strach z roztroušené sklerózy,dnes jsem byla opět o obvoďáka a celý koloběh chození po doktorech začíná...tentokrát na neurologii,dřív jsem navštěvovala kardiologii pro bušení srdce,bolesti na hrudi...myslíte,že to opět může být psychyckÝ problém,setkal jste se s tím taky něko v souvislosti s PP? DĚKUJU PENKA

Ahoj, jsem rád, že jsem...Ahoj Thomasi, tak tohle přesně chápu,já jsem před 2 měsíci měla problém se střevy...objednání a čekání na kolonoskopii byla pro mě muka, pořád jsem něco vyhledávala na internetu a všechny příznaky vedly k jedinné diagnóze a tou je rakovina...přesně jsem to viděla, jako realitu i u sebe, umělý vývod, zemřu, už mi nebude pomoci.Kolonoskopie dopadla, jak jinak než v pořádku, ale to mě uklidnilo jen na chvíli, stejně mě pořád bolí břicho, už jsem oběhala snad všechny doktory a nikde mi nic závažného nenašly, ale mě stejně stále bolí břicho a mám strašné úzkosti, už se ani nechce nikam chodit..už je to skoro 2 měsíce co beru citalec a lexaurin 1,5 a můj stav je možná i horší, nemůžu vůbec spát, pořád se něčeho děsím a zažívám hrozné úzkosti..hlavně dopoledne to se klepu a přepadají mě samé katastrofické myšlenky...už jsem z toho hodně nešťastná a hlavně unavená...ale citalec mi, už jednou pomohl před 12 lety, brala jsem ho pak 10 let, pak vysazení na rok a je to zase zpátky....a to v nejvyšší míře...:-(((musíme věřit, že nám bude líp. ale ty stavy, kdo nezažije, nemůže je nikdy pochopit...já, když mám ataku tak dostanu i spasmus do bederní páteře, nemůžu vůbec spát a koutím se v bolestech:-(((

Nějak se to zvrtlo - dokončuji - ...že jsem se dala na tuhle cestu a doporučuji všem. A také najděte si dobrého lékaře či terapeuta, to už je 50procentní výhra! Moc přeji všem, aby se té mrchy zbavily, je to strašné co to s člověkem udělá, dlouho jsem nechápala, proč mě tak zradila má hlava a rozum, které mě vždy tak dobře radily. No to je život, nebojte a bojujte! Jsem tu asi po 10 letech a tak zdravím všechny bývalé panikáře a napište jak se daří! Duchmery - důchodkyně Marie

Zdravím panikáře! Bože jak je to dlouho, co jsem si psala se stejně ,,postiženými,, a byla jsem šťastná, že jsem zde našla informace na to,co mi nikdo nedokázal vysvětlit. Má PP začla po období, kdy odcházeli mí blízcí tam, odkud není návratu, dcera po těžké autoněhodě - nezaviněné atd., vše jsem zvládla ale pak přišel jeden večer a strašná noc, umírala jsem, infarkt, omdlévání, všechny bolesti na které si vzpomenete, klepala jsem se jak ratlík, chodila na malou, velkou, nebo pak zase nemohla na malou, prostě strašný a začalop martýrium po lékařích ale stavy přetrvávaly a hlavě strachy, z domu jsem chtěla ven na vzduch, venku jsem se bála jít 10 kroků od baráku, bála jsem se vlézt do vany, do busu skoro ne a mám pokračovat? Určitě ty stavy znáte - útěk z front v obchodech, v restauraci strach, jak někde něco zastavilo,. nebo dlouho nešel číšník, odcházela jsem atd. Tak pár měsíců AD ale bylo mi po nich zle a zle, od dlouhodobé léčby (kdysi)mám poničené zažívání, dostala jsem ty nejjemnější a Neurol, bez něj jsem neudělala krok, ale brala jsem jen čtvrtinku, půlku ale musela jsem ho mít u sebe - pojistka, jak ne, tak vyrukovala panika - vidíte co dokáže mozek? No nechci Vás unavovat, po nabrání 8 kil jsem AD vysadila a začala na sobě pracovat a to tvrdě, jak píše někdy před pár dny p.Helena, mimochodem jsme stejně staré (67 let, začala jsem a vyzkoušela vše, homeopatie, psychoterapie, doplňky - kvalitní a cíleně nasazené, cvičím Tajči, pilates, další metody - SRT, EFT prostě vše až se to začalo ,,lámat,,. Dnes jsem v pohodě, samozřejmě někdy má přítelkyně panika vystrčí růžky, nastudovala jsem si o ní co jsem mohla a dávám jí na frak! Ještě pracuji, vedu cvičení, jezdím autem, hodně do Německa nakupovat - tam občas vystrkuje růžky mrcha(!), prostě jsem v pohodě. Také jsem změnila způsob stravování, neberu vůbec žádné chemické léky jen doplňky a navštěvuji jen takové lékaře, kteří se soustřeďují jen na prevenci a v případě problému hledají příčinu! Jsem moc ráda, že j

Já vlastně jsem psycholog, pracuji s lidmi,dětmi a každému vše umím (alespon myslim) vysvětlit pomoci.Sama sobě ne,snažím se, ale opravdu to máme jen v našem ,,blbém,, mozku, sama si to zrovna říkám, jelikož to na mě leze....
pŘIPADÁM SI JAKO SLABOCH....,DÍKY BOHU MÁM DOMA OBROVSKOU PODPORU!!

Při tčchto stavech mě píchá téměř všude, ale snažím si říkat ,že to nic není a přejde to, ale než jsem na to přišla trvalo to strašně let, pak jsem si přečetla po 10 letech, tak před týdnem a pomohlo mi to, ne vyléčilo a pokaždé si na to vzpomenu a je to mírnější, všechny příznaky o kterých se zde píše jsem téměř měla:PANICKÁ PORUCHA Ján Praško, Hana Prašková -zadejte do vyhledávače,třeba vám to také trochu zvedne náladu-je to neuvěřitelné co umí deprese

Ahoj, jsem rád, že jsem nalezl toto fórum (a jak koukám) stejně či obdobně "postižených" lidí. Něco o mě - je mi 40 let a svých 38 let vše v pořádku, sportovec se stresujícím zaměstnáním (policejní komisař), ale to neznamená, že bych v nějakém stresu byl, vše jsem zvládal skvěle a bez problému. Celý zvrat nastal před 2 roky, kdy jsem se takhle v sobotu probudil, šílené pálení na hrudi, studený pot, zvracení (myslel jsem, že udeřila má poslední minuta) Záchranka přijela až po 40ti minutách (a to bydlím v Praze), natočili mi EKG ...... a hle INFARKT - odvezli mě na kardiologii, kde mi dali dva stenty a za 2 dny pustili domů s tím, že srdce je poškozeno minimálně.....a popřáli mi desítky let života (skoro cynické o nich). Na každé kontrole mi řekli, že je vše OK, mám léky na ředění krve, tlak, cholesterol.
Jenže....... od té doby jsem jak vyměněný. Bojím se sportovat a to z důvodu, že se zase někde něco utrhne, či se mi uvolní stent....nebo praskne (již porušené) srdce. Stále si myslím, že jsem racionálně uvažující člověk, ale moje druhé já si to nemyslí. Z práce jsem raději odešel, přeci jenom se tam spoléhá jeden na druhého ve vypjatých situací a nerad bych někoho ohrozil kvůli tomu, že to se mnou sekne.
Od té doby mám tyto příznaky, které nastávají vždy večer po setmění - neustále mě bolí levá polovina těla - noha, ruka, krk a čelist - není to bolest, ale pocit, jako když si přesedíte nohu. To mám neustále i když sedím, chodím, stojím. Dále mám občas na hrudi takový skličující pocit, jako chvilková slabost (přesně ten pocit, kdy otevíráte dveře a jdete skládat např. maturitu) a dále takový svíravý pocit na krku, jako bych ho měl oteklý, či mě někdo škrtil. Absolvoval jsem řadu vyšetření a ....... nic, což mě sice uklidnilo, ale stavy mám stále stejné. Na doporučení jsem navštívil (s odporem) psychiatra, který mi řekl, že mé pocity v levé části těla vycházejí jen z mého mozku a mám PP. Dostal jsem Neurol a Wellbutrin, ale nějaké zlepšení jsem ani po několika měsících nezaznamenal Pořád se přesvědčuji, že je vše v pořádku, ale nic......tak nevím Psychiatr mi řekl ať nečtu na internetu články o léčbě, ale neposlechl jsem a ještě jsem si takové stránky udělal - www.nemoci-priznaky.cz
rád bych se zeptal - má tu někdo podobné pocity - myslím ten otok krku a jakoby ochrnutou levou či pravou část těla??? Nevím co mi už pomůže Rozum ví, že je vše OK, ale mozek vysílá ......... blbosti.
Thomas

Poruchou trpím minimálně...Jano nebolí Vás náhodou záda,někde pod lopatkou?

OPRAVA SERATIN, ČÍM DÉLE TO ČLOVĚK NECHÁ , ASI HORŠÍ.TY STAVY NIKOMU NEPŘEJI!!!