PANICKÁ PORUCHA 13 díl

Ahoj Mirko, já s tím hrudníkem bojuju už 2 roky a vždy mě to hrozně vyplaší.Můžu se zeptat co ti to dělá.Mě to někdy zabolí,nebo to mám pořád stažené a ani narovnat se pořádně nemůžu.Hudník je při atace moje slabé místo.Taky mívám blokaci žeber.

Ahoj všichni,
pořád je mi tak nějak divně,beru Citalon.Questax a Tritico (to mi pomohlo sna d jen na spaní).pořád mám nepříjemné pocity na hrudi,cítím se strašně slabá,mám pocit že nic nezvládnu.měla bych také cvičit (zjistili mi zablokovaná žebra na levé straně).chtěla bych normálně žít a ne takhle přežívat

Ahoj všechny holky panikářky,vidím,že je tady pěkně mrtvo,to není moc dobře.Já mám za sebou 2 krásné měsíce a teď v tom zase začínám trochu plavat,ale jsem rada,že když mi bylo o.k,tak jsem si to pořádně užívala.
Ahoj Hanulindo,mě psycholožka říkala,že je to možné se z toho úplně dostat.Ale co se týče mě,tak já vím,že to mám navždy.Záleží hodně i na povaze a já byla vždy přecitlivělá.

Zdravím všechny,
svoji první ataku jsem dostala na základní škole někdy v deváté škole,na Štěpána,kdy jsme celá rodina chodili k prababičce.Nevěděla jsem co se se mnou děje,jestli umřu nebo budu jen zvracet.Bylo mi strašně. Pak mi to dalo pokoj a pak se to rozjelo v takovém šíleném shonu,že jsem mívala ataku každý den.tehdy rodiče řekli dost a začala jsem chodit po různých doktorech,léčitelech-ti mi moc pomohli. Teprve teď, ve svých 22 letech jsem zjistila co mě trápí. Celou dobu jsem žila v domění,že si tohle způsobuju sama a že mám prostě něco v hlavě v nepořádku.Věci pro ostatní samozřejmé jsou pro mě problém,ať už je to jízda vlakem,autobusem,spánek mimo domov nebo jít někam na jídlo v mužské přítomnosti.AD beru a až teď jsem dostala ještě i Neurolon na ataku. Našla jsem si úžasného přítele,který to chápe,ale ještě moji ataku nezažil a já z toho mám strašnou hrůzu.Nechci aby mě takhle viděl.už teď se o mě bojí.Prostě se za to stydím.Všem,co to nezažili se to strašně těžko popisuje,protože tohle člověk musí prožít,aby pochopil.Myslíte si někdo z panikářů že je možné se z toho úplně dostat,nebo nás to bude strašit až do konce života??

p.s. Přítelkyně se do té...Petro, nějak je to tu mrtvé, myslela jsem, že se najde i někdo jiný, kdo by mohl poradit.... Ach jo. Jak to vypadá s přítelkou? Moc držím palečky. Doufám, že se to zklidnilo nebo zklidní. A ty nezapomínej na sebe, pokud máš ještě ty soc.fob. tak teda toho máš naloženo opravdu hodně. Pomáhat můžeš, jen když budeš sama pevně na nohou. A neboj se, já měla taky soc.fobii - bylo to dost na hlavu. Hlavně buď k sobě poctivá při terapii. A věř, že pomoc přijde. :-)

obětavá nebo objetavá

Silva je normální,objetavá,hodná ženská a na rozdíl od těch urýpaných dementů...naprosto a uplně normální..tak jdi do hroby...blbečku

p.s. Přítelkyně se do té doby, než začala brát AD takhle nechovala. Jen dostala pár těch "záchvatů", tak se šla k ní poradit, co to bylo a čím se jí to stalo. Lékařka řekla, že v její situaci to není vůbec divu a že jí předepíše tedy AD, aby se u ní nerozvinula PP. Je to pár dní, jak jsem psala, a od té doby se neviděly. Během příštího týdne má lékařku kontaktovat a sdělit, jak se cítí. Tak jí to přítelkyně všechno řekne. Jo a psala lékařce i smsku, že se cítí blbě, ao na odpověděla, že to ta AD a ť vydrží těch deset dní než začnou zabírat. Pokud by to nešlo, měla se ozvat. Takže ten přístup byl adekvátní...

Leni,
chodí k ní jako ke známé, i když rozebírá s ní všechno, co ji trápí a jak se cítí a lékařka se snaží to posuzovat profesionálně a ne jen kamarádsky... Samozřejmě, přítelkyně je zodpovědná a už přemýšlí i tom, že by šla k někomu, kdo ji nezná. Asi by to bylo moudřejší.

Lenko, děkuji za názor.
Já taky nevím..z těch stavů které mívá mi to připomíná paniku. Ale to, co jsem včera poprvé viděla-to vypadalo fakt zvláštně. Já si s její lékařkou promluvit nemohu, a přítelkyně by stejně byla proti. Já se poradím se svojí psychiatričkou /bohužel, právě mám období, kdy já sama jsem začala svou vlastní terapii-soc.fobie/..no, je toho nějak moc...

Aspoň krátce..
jsem...Ještě pro Petru, odklikla jsem brzy: pokud se přítelka chová takhle a psychiatrička jí říká, že nepotřebuje terapii, tak je to přinejmenším divné. Ona k ní chodí jako k lékařce nebo jako ke známé? Moc tomu nerozumím.

Aspoň krátce..
jsem...Ahoj Petro, tak jsem sem jukla, ale to co píšeš mi tedy na PP moc nepřipadá. Mám pocit, jestli nemá spíše něco jako mánii. Nevím, v tom se nevyznám, ale paniky jsou trochu jiné. Já pokud jsem psala o tančení, tak to bylo pouze ve chvíli, kdy jsem něco zvládla a dostavila se úleva, paniky jako takové jsem tím nezaháněla. A kromě AD jsem musela brát dost dlouhou dobu taky anxiolitika, Xanax, Neurol... Ty si s tou její psychiatričkou nemůžeš promluvit. Omlouvám se, pokud se pletu, ale opravdu nevím, jestli přítelkyně trpí panikami.

Aspoň krátce..
jsem strašně unavená..
Nevím, zda je to těmi antidepresivy, bere je 8.den, ale včera byla naprosto nezastavitelná a neúnavná. Přestože říkala, že unavená je, pořád chodila a prý tak chodí celý den, dokonce tančí a poskakuje na rychlou hudbu..když jsem dojela z práce tak pořád povídala a poskakovala a protahovala se, byla roztěkaná..asi ji to uklidňuje, ale říkala, že už cítí svaly na zádech, na nohou..Na mě to působilo zvláštně, jakoby měla nějakou tenzi, napětí, které takhle potlačuje. Jinak si tu její přehnanou aktivitu nedovedu vysvětlit.
Její známá, psychiatrička, jí řekla, že má naprosto zdravý přístup k problémům a postoje tak normální, že by ona sama mohla dávat rady nemocným..že terapii nepotřebuje...Uvidíme, zda si takhle hrají s její psychikou ta AD, třeba až začnou zabírat, tak se zklidní..doufáme.
Lenko, děkuji,
všem přeji hezký den!

Zdravím všechny!
Lenko,...Ještě k tomu dýchání: mně osobně to úzkost rozjíždělo, ale to bylo proto, že jsem nedýchala správně. Spíše mě pomohlo omytí studenou vodou, pokud máš balkon, tak studený vzduch a světlo - tma mně děsila.Pomohlo i vyjít z bytu na procházku - ale ne vždy. Je třeba vyzkoušet cokoliv. A pokud má ona výčitky, ubezpečovat a ubezpečovat, že se nic neděje a vše se zvládne. Občas se sem mrknu, tak dej vědět. Ahoj:-)

Zdravím všechny!
Lenko,...Petro, není vůbec zač, já jsem také vše zvládala a zvládala a najednou jsem nemohla dýchat.... a už to jelo. Možná se opravdu jedná o důsledek stresu, ale ať je to, co je to, znovu radím najít schopného psychologa - psycholožku, ať s tím přítelkyně nezůstane sama. Hlavně ať nic nedusí v sobě. Spouštěčem může být úplně cokoliv. Tobě držím palce, ať se moc netrápíš, ty stavy jsou subjektivně fakt dost hrozný, ale pokud vím, tak na paniku ještě nikdo nikdy neumřel. Může to mít ale důsledky sociální, partnerské a dokonce i zdravotní - psychosomatické. Hlavu vzhůru, při dobré terapii a dobrém zázemí - jakémkoliv - je šance vždy lepší. To, že za tebou chodí je úzkost, takto se projevuje strach z opuštění. Může to být naprosto nevědomé. Takže hodně trpělivosti a ty sama si hlídej vlastní duševní zdraví, nějaký ventil, kudy vypustíš vlastní úzkost a obavy. Já se takto starala o kamarádku skoro 10 let - a sama mám agošu, takže to někdy byla legrace, tahaly jsme jedna druhou a pak jsme se tomu dokázaly i smát - ona většinou usnula a já si pustila muziku a tančila, jak pomatený derviš. Nepodceňuj svoje vlastní pocity. Holky, držím vám všechny končetiny a věřím, že to zvládnete. :-)

Zdravím všechny!
Lenko, moc Ti děkuji!
Včera jsem měla možnost vyzkoušet rady-bohužel to na ni zase přišlo. Je to skoro každý den. Vařila jsem a snažila jsem se chovat tak klidně,jak jen to šlo. Všimla jsem si, že ona sama odešla do ložnice, nechala otevřené dveře a chodila z ložnice za mnou a zase zpět. Dýchala, bylo vidět jak je vystrašená a taky jak ji to hrozně vadí a mrzí..Občas jsem na ni promluvila něco úplně normálního, jako že jsem něco zapomněla koupit apod..hlavně takové věci,aby na ně ani nemusela reagovat, jen taková sdělení..pak si stoupla za mnou a začla nahlas říkat a popisovat jak dýchá..zadržet dech na pět sekund...atd..vypadalo to, že chce abych ji utvrzovala v tom, že dýchá správně, tak jsem jí to začala odříkávat a ona podle toho dělala..pak už to bylo lepší..Poté jsem se jí ptala, zda je pravda, že je i pro ni lepší, když v tu chvíli se jí neptám zda je to lepší, nebo ji do ničeho a nic nenutím..a potvrdila mi to..takže jste měli všichni pravdu.
Začlo jí to zničeho nic po stresovém vypětí- velmi vážné onemocnění v rodině.
Vůbec nevíme, zda má panickou poruchu, možná je to jen vystupňovaná úzkost, nevíme.Bylo toho na ni prostě moc a všechno vždy dokonale zvládala, až to její tělíčko neuneslo.
Díky a všem přeji hezký den!

Lenko díky za povzbuzení,snad to tak má být,že když tě žere jedno svinstvo,tak tě druhé nechá na pokoji.
Pátrám co jsem v životě udělala blbě,co mě potkalo špatného a já to přešla v pohodě a potom se mě to vymstilo,nevím na nic jsem nepřišla.Nebo to nepovažuji za to co spustilo PP a Agoru.No,tak už to někdy bývá.
Holt s tím musím dožít i když nerada.

Jsem zde nová a tak nevím...A Majko, vůbec si nepřipouštěj takové myšlenky, mít k agošce ještě raka, to bylo fakt moc štěstí dohromady. Ber to tak, že kdo trpí tímhle svinstvem, má imunitu vůči určitým nemocem. Je to taková rovnováha :-)))

Jsem zde nová a tak nevím...Jsem zde také nová, i když agošku s PP mám už roky. Jestli se chceš jen vypovídat, tak to udělej, koneckonců od toho ta diskuze je. No a co se týká pomoci - na každého funguje něco jiného, osobně, pokud jsem v klidu, tak se nic moc neděje, v okamžiku stresu to jde všechno do háje. Jestli to někomu tady pomůže, přidám poznatek, který už tady někdo nadhodil. Měla jsem období, kdy jsem poprvě - a naposledy - měla zaměstnání, které mě doopravdy bavilo, vlastně by se dalo říct, že jsem to chtěla dělat od malička, ale nikdy se mi to nepovedlo. Tenkrát jsem během jednoho týdne vysadila AD i anxyolitika, protože jsem byla tak spokojená až šťastná, že mě najednou nějaká agoška i paniky byly úplně šumák. Bohužel, přišly povodně, vše padlo a během měsíce jsem měla nejen PP, ale i depresi - ono se to většinou všechno tak nějak prolíná. Chci tím říct, že pokud budete hledat příčiny této nemoci, zkuste se zamyslet nad tím, jestli v životě děláte SKUTEČNĚ co chcete. Jestli vás do školy nenahnali rodiče nebo rodinná tradice, jestli jste spokojeni v manželství, jak práce, co koníčky... Myslím, že by bylo dobré sem psát i to, co PP nejenom nakrátko potlačí nebo zažene, ale co by ji mohlo definitivně zlikvidovat. Je to jen takový námět.

Jsem zde nová a tak nevím jak reagovat na dřívější příspěvky.Pocházím od Kladna a panickou poruchu mám už 22 roků.Ty začátky byly kruté,ale trošku se to hnulo k lepšímu.Beru stále antidepr.jinak bych nemohla vegetovat.A tak jak píše jedna z pisatelek,tak také autobus ,vlak a jiné dopravní prostředky jsou pro mě noční můra.Z počátku to bylo jen tak lehoučké,ale po třech letech aniž jsem věděla co se semnou děje jsem musela k doktorovi a ten mě poslal na psych.a tam mě bylo řečeno,že je to PP s příznaky Agorafobie.Takže s tím už válčím 22 let někdy v klidu třeba půl roku a z toho se dva měsíce třesu,buší mě srce atd.Asi už je to můj údel a více se toho nezbavím.Jen aťse k tomu nepřidá ještě něco jiného,třeba rakovina.To bych neustála.
Díky,že si mě přečtete.Je to jisté uvolnění.