sociální fóbie

Ahoj Judito,ano je to problém dělat mezi lidmi ,ale já se pak z toho vykřešu ,odnosím pár pivek ,pár obědů a je to fajn ,ale pak je zase problém když dlouho nikdo nepřijde a začne to nanovo řeknu si já to nezvládnu upustím talíř s polívkou ,rozklepu se když píšu čárku na lístek (COŽ SE NIKDY NESTALO),ruce mám jak z olova,nejhorší je dopoledne než přijde vedoucí,pak se z toho záhadně dostanu,ale v půl třetí když mi končí šichta je to opět nannovo ,jelikož si sednu k jednomu stolu se čtyřma spolupracovníkama a kecáme o kravinách a já stále sleduji kdo se na mě dívá a jsem opět na trní.Už teď se děsím v září povedu druhého synka prvně do školy budeme tam stát a já se tam rozklepu ,kdyby jenom ruce ,to by se dalo schovat ,ale já už jsem si utvořila takovou fobii ,že se mi začne třást hlava,přejít třeba deset metrů před lidmi to by byl kříž,mohl by mě někdo z vás doporučit teda nějakého psychologa v Plzni?Možná bych do toho šla,ale ještě nevím,když jsem se svěřila manželovi ,řekl mi ,že jsem debil,snad řeknu mamce ta by mě pochopila...

Miragl, chtělo by to pořádný rozbor, nějakou příčinu to mít musí, nestane se to samo od sebe. Neboj se zajít k psychologovi, nemusíš hned za psychiatrem, pomůže ti, když to budeš moct s někým rozebrat. Hlavně to nevzdávej, má to řešení, jde to, já jsem dnes docela v pohodě, až na malé záchvěvy, kdy se mi to připomene, ale hned je to pryč, skoro nikdo to o mně ani netuší, že jsem měla někdy takové problémy. Nevzdávej to a na ten alkohol pozor, to by mohlo špatně skončit, kor když to máš v rodině, nechceě přeci dopadnout jak alkoholička, je to jen berlička a hodně zrádná. Ještě by mě zajímalo, jak můžeš s takovými problémy dělat v hospodě?? To je přeci pořád mezi lidmi...

Jo seznamování je fakt složité pro lidi se SF. Já byl na rande s jednou holkou, ale byl to fakt trapas, nevěděl jsem o čem se s ní bavit a neustále jsem koukal na hodinky jak idiot - taky jí to bylo divný a ptala se proč to jako dělám. Na rande je nejhorší když holka řekne "tak povídej něco" a já vubec nevim o čem, když nikam nechodim a počítače a podobný věci ji asi sotva budou zajímat.

Ahoj ,jsem tu zas ,dneska to bylo v práci lepší ,ale stejně jsem se tomu třesu neubránila.Judito ,nevím ,ale možná máš pravdu,v manželství jsem sice spokojená až na pár vyjímek ,manžel obstará domácnost,děti k tomu si vezme brigádu,ale pak v hospodě kde pracuji vykřikuje ,že tohle všechno udělal a ještě k tomu vyžehlil ,vypral atd,atd.(Za jedenáct let vypral jen jednou a smíchal všechno dohromady,divila jsem se ,že nic neobarvil,to nám ženskejm by se slily všechny barvy dohromady):-)))Ale pak si připadám jak nemožná a vysvětlovat ožralým ,že to není pravda to nemá smysl ,kdo zná manžela ,ví ,že má určitý smysl pro humor a berou to s rezervou ,ale já se stejně cítím jak méněcenná.Nebo je to kvůli matce ,teď již vyléčené alkoholičce,za což ji obdivuji,před třemi roky šla na léčení kvůli třesu rukou a od té doby se klepu i já je to prostě mozkovna a stále si říkám bude líp,ale zatím se to nevede,začínám to řešit alkoholem ,dříve jsem si dala pivko na večer a teď pro lepší pocit si ho dám už dopoledne,mám větší odvahu před lidma.Je to kříž ,ale snad bude líp...

Mám také sociální fobii. A život je to opravdu hrozný. Úplné prokletí. NErozumím ale jedné věci. Jak mohli lidé se SF navázat vztah,jak zvládli chození, a manželství???? Museli asi najít světce.Hned vysvětlím proč. let. Nejsem schopna navázat s SF navázat vztah. Ve společnosti (když se doslova dokopu nějak zajít- a to velmi zřídka), mám takový stavy, že už si řeknu, NIKDY.Vzhledem k tomu, že bych jinak žila mezi 4 stěnami jako v klášteře a chci s tím bojovat, tak nějak vyrazím) jsem nervózní, tápu, mlčím,pozoruji, je mi na zvracení, myslím, že mně všichni pozorují a za zády pomlouvají,třesou se mi ruce, když uchopím sklenku, totálně znervózním když si k nám přisednou cizí lidé (hlavně muži), takže se nikdy pořádně neseznámím. Všechny rande odmítám, jednou jsem se opravdu přemohla a šla. Dopadlo to strašně. Byla jsem za ten večer asi 8x na záchodě. Kluk byl se mně úplně vyhukaný. Samozřejmě se na mně hned vykašlal a pak mě za zády pomlouval, že jsem totálně vytřepaná kráva... Opravdu je to proklení je hrozné. PRoto obdivuji lidi a taky nechápu jak se mohli seznámit a navázat vztah. V tom případě asi neměli SF!!! To mi neříkejte.

Miragl, to je hrozný, nedá mi to nereagovat, protože si myslím, že ty tvoje potíže musí mít původ někde jinde, nějaký velký problém v životě, frustrace,vím o čem mluvím, taky jsem se s tím jeden čas potýkala, bála jsem se mezi lidi, že se ztrapním, přípitek, nedej bože nošení kávy - něco nepředstavitelného. Žila jsem ve velmi frustrujícím manželství, které mě úplně připravilo o sebedůvěru.?Chápavá psycholožka a rozvod mě postavily na nohy. Věř tomu, že tvůj problém musí z něčeho pramenit... Vyřešíš ho a budeš zas v pohodě, uvidíš

Budeš to muset asi nějak překonat a zajít k tomu doktorovi, lepší než být pořád obklopena úzkostí. Když s tim nic dělat nebudeš, tak se to bude pořád zhoršovat.

ahoj lidi ,párkrát jsem tu byla a vylívala si srdíčko,bylo mi úzko ,ale za těch pár měsíců jsem úplně na dně jdu do práce s hrozným pocitem ,už se mi neklepou jen ruce ,ale celé tělo ,jsem ráda ,že cesta trvá jen pět minut ,třeba jízda autobusem by mě zabila ,zajímavé je ,že když přijdu do práce jsem vyklepaná jak ,,startka,,pak přijde vedoucí chvilku se ještě klepu a pak zjistím,že vlastně nemám proč a přejde to ,takhle se to opakuje každý den ,nejhorší byl nástup do práce po čtrnácti dnech dovolené,vytrhnutá od reality i když i na chatě jsem se musela přemáhat byli tam rodiče a na otázku chceš kafe jsem raději řekla ,že už ho nepiju jelikož hrneček by pro mě byl dvouset kilovou zátěží.Modlila jsem se situace aby mamka neřekla tak přijdte na oběd,vidlička by mě jen rachtala o zuby a sousto bych nepozřela.Přemýšlím stejně jqko Petr Vlasák ,ale nemám k tomu sílu a hlavně mám děti a chci vidět jejich úspěchy ,druhý jde ted do první třídy je to taky takový malý neurotik tak doufám ,že nepodědí SF po mě.Vím že mi poradíte zajít k lékaři ,ale jak tam mám dojít,když jsem ráda ,že dojdu do té práce a čekárna plných lidí mi nahání hrůzu.

Petře,neznám tě, jsem náhodou teď tady na té stránce, protože taky toho mám moc, všichni máme, proto hledám pomoc. Ale takhle ne, to nedělej, makej na sobě. Nech si pomoct! A ozvi se.

Petře,není lepší to skončit. musíš zkusit psychoterapii,která je v tomto onemocnění velmi úspěšná. Zajdi k psychologovi a on tě bude léčit terapií.Uvidíš,jak se ti tvůj stav zlepší. Přeji ti hodně úspěchů,zvládneš to.

DBRY DEN PANE DOKTORE,CHCI SE JEN ZEPTAT MAM ZASE STRASNY STRACH,UZ NECHDIM ANI Z BYTU,UZ NEVIM CO MAM DELAT,NENI LEPSI TO SKONCIT.VIM ZE JETO SRABARNA ALE UZ MAM TOHO STRASNE MOC.

Ahoj všichni,se sociální fobií se potýkám už řadu let.Jediné co mi kdy pomohlo, byla serotoninová antidepresiva.Bohužel jsem dostal serotoninový šok a léky mi byly odebrány. Pomohl vám někdy nějaký lék, fungující na jiném principu než na vychytávání sertoninu_

Moc vám děkuji za odpovědi. Jsou to pro mě velice cenné informace, které se mi do budoucna budou hodit.

Madison:
Já musím brát antidepresiva na potlačení depresí, ale co se týče samotné sociální fobie, tak s tou mi tabletky moc nepomohly. Ale mluvím tu jen za sebe; u různých lidí fungují různé léky různě. Asi to bude tak, že pokud se nespojí braní léků a psychoterapií, tak samotné léky na "strach z lidí" moc nezaberou. Takže pokud máš nějaké problémy (nebo podoné) o kterých tady čteš, tak bys měl zajít třeba ke svému praktickému lékaři, nebo - pokud si ním moc nerozumíš - k psychologovi, nebo rovnou k psychiatrovi. To už záleží na tobě, jak moc velké potíže máš, s kterého doktora se "bojíš" víc a kterého míň.

Každý jsme jiný a tak každému může vyhovovat něco jiného. Ale jestli máš nějaké deprese nebo strach, úzkost apd., pak bych ti radil na některého odborníka se obrátit, protože čím dřív "to" začneš řešit, tím líp pro tebe.

Madison,tak to netuším jestli prášky berou,ale já je beru cipralex a jsem úplně v pohodě a taky jsem trpěla panickou poruchou. Pokud je budeš brát,tak účinek nastane od 2-4 týdnů a můžu ti říct je to super. Jsem úplně bez depek,,měj se

Chci se zeptat: Jak tady píšete o tom strachu z lidí a že třeba máte problém najít si kvůli SF práci nebo zajít na pohovor, tyto stavy zažíváte i když berete prášky? Nebo to píšou jen ti, kteří žádné neberou? Jestli nějaké dostanu já, tak aby to nebylo zbytečné je brát, když stejně nepomůžou.

PROSÍM TÍMTO O INFORMACI,JESTLI JE V BRNĚ ČI BLÍZKÉM OKOLÍ MOŽNOST SKUPINOVÉ TERAPIE PRO LIDI TRPÍCÍ DEPRESEMI A AGORAFOBIÍ.MOC DĚKUJI ZA ODPOVĚD´.TANA

Stránky www.socialnifobie.info navštěvuju často, ale to je prostor spíš pro mladé lidi, hlavně studenty. Ti mají život před sebou, tak se s tím musí porvat jinak, než člověk, který vzhledem k svému věku (např. jako já) by měl trénovat spíš skoky do rakve a pozvolna si zvykat na tmu. Já jsem z Olomoucka a byl bych rád, kdyby se našel nějaký krajan/i, který by byl schopen stránky pro "nestudenty" přivést na svět. Dávno bych se o to pokusil sám, ale nemám internet doma a v knihovnách apod. to není ono, což jistě netřeba socfobikovi vysvětlovat.

... Chtěl bych se tu zeptat, zda tu není náhodou někdo, kdo by věděl o existenci nějakého sdružení či spolku, který by se zabýval ochranou práv a zájmů socfobiků, agorafobiků, klaustrofobiků

cauki tei.to co popisujes to bude asi taky muj pripad a nechci si myslet ze trpim SF,ale priznaky jsou si podobne.tak treba pokud potkam nekoho znameho nejradeji bych vyskocila z kuze jsem ruda jako rajce a nevim co mam rict.proste ztratim orientaci a soustredim se jen na to jak jsem ruda,proto se vyhybam vsem znamym.ono se rika pokud to prestanes tajit a jdes s tim ven s nekym o tom promluvis tak se to muze zlepsit.nebo jdu s neky na veceri a tam je nekdo kdo me oslovi tak stejny pripad.s tou svacinou jak pises to zvladnu v pohode...nebo sefova mi chce neco rict byt vytknout a zase jsem jak rajce.pokud se zertuje nejsem schopna se zapojit jen ze strachu ,ze se to bude tykat me a zase rajce.mam 40 let nikdy se mi to nestavalo.poslednich 7 let je diky tomuto hodne depresivnich.hledam odpoved jak je to mozne,jestli to neni v tom ,ze jsem ztratila sebejistotu,kterou jsem driv oplyvala.jestli jsou stranky konkretnejsi sla bych na ne

Deniban užívám první týden a to půlku tabletky ráno, po týdnu si mám zvýšit na celou tabletku (50mg). Mirzaten jsem snížila z 30 mg na 15 mg a ten beru na noc.Zatím na sobě pozoruji pouze ospalost hlavně ráno, ale za chvíli to přejde.