sociální fóbie

Jane, sám to asi nezvládneš a nebo až za dlouhou dobu, a to by bylo škoda. Nestyď se a vyhledej psychologa, řada z nich se specializuje na práci s teenagery. No a svěř se mu. Takových jako ty je spousta a tyto problémy se dají řešit. Ale opravdu to chce psychologa.

PLS vás porádite co mám dělat a jak se toho zbavit.
Máti prostě říká že se nemám bát a mám mluvit jenže ono to nějak nejde.

PLS poraďte

Dobrý den,
Nevím jestli muj problém patří zrovna do této kategorie.

Mám celkem velký problém který mi vadí.

Předem bych upozornil že vím že to bude znít blbě proto se nesmějte.

Jsem na střední už druhým rokem a moc nemluvím. Připadám si celkem blbě jelikož celé přestávky jen sedím a nedokážu ze sebe vypustit ani hlásku.
Když je praxe tak se několik dni dopředu ji bojím. Mám strach z toho co se bude dělat atd. Jelikož v tom oboru tomu moc neozumím tak mám strach z toho že něco nebudu umět a ostatní na to budou reagovat smíchem, posměškama atd. Když mám něco dělat nebo někomu s něčím pomoct tak se mi strachem klepou ruce.
Když např dostanu nějaký ukol že mám něco udělat nebo někdo po mě něco chce tak mě popadne strach z toho že to nedovedu.

Když něco potřebuji tak to radši každeho obejdu a řeknu to osobně jelikož mám problém říct něco nahlas před celou třidou a když už se odhodlám tak je to tak tiché že nikdo nic neslyší.

Mám strach se s někým bavit jelikož se bojím toho že se přeřeknu, něco řeknu špatně atd. a budou se mi všichni vysmívat a považovat mě za blbce atd.

Možná to všechno vzniklo slovní šikanou na základce jelikož tam když jsem promluvil tak mě vyhnal (dotyčný) pryč, za jakoukoliv blbost nebo cokoliv co jsem udělal špatně, nevěděl atd.se mi smáli, vysmívaly, nadávali atd.

Rád bych se bavil s ostatníma, chodil do školy a hlavně na praxi bez ztrachu jelikož (asi tím strachem) všechno co dělám pokazím.

Ahoj, jestli si chcete zkusit přečíst referát, prezentovat případně zahrát nějakou hru jako kufr nebo poznat lidi, kteří mají s prezentováním před lidma problém (nebo podobný problém), tak můžete přijít ve středu v 18:00 k soše Churchilla na náměstí W.Churchilla na Žižkově.
Vždy tomu bylo tak, že lidi co přišli, věděli, že existuje SF a podobný projevy. Lidí přicházelo málo a spíš náhodně.
Budu rád, když přijdete.
Kdybyste měli jakýkoliv otázky, tak mi je napište na blu123"seznam.cz

Ahoj,mám SF a ráda bych s někým pokecala,zatím jsem nenšla nikde žádné forum,tak kdybyste někdo chtěl,tak napište,budu ráda . femme.fatalle"email.cz

Mám opravdu dobrou doktorku, která ví kdy jak co říct.Dodala mi jistotu, zní to lehce, ale trvalo nám to tak rok.Nebylo to, ani o léčbě jako o mluvení...

Ještě jsem neslyšela o tom, že by se někdo ze SF vyléčil.
Taky se v tom patlám. Zatím potřebuji léky, ale pracuji na tom, abych se bez nich mohla obejít. Takže v prvné ředě:psychiatr, uleví od okamžitých příznaků. Pak psycholog, a bude-li k čemu, mělo by to pomaloučku pomoci. Ale nečekejte, že budete za měsíc fit.
Naučíte se s tím jakž takž žít a určité situace zvládat.
Pakliže ale je vaše SF způsobena nějakým konkrétním zážitkem, pak po jeho zpracování je skutečně možné se "vyléčit" (třebaže o nemoc jako takovou nejde....)

Helena Prosim vas chtel bych se zeptat,co vse ste podstoupila,lepe receno co bylo pro vasi nemoc nejlepsi lečba?Neni to odpoved nna vasi otazku ale velice mne zajimaji postupi jak se zbavit te hrozne fobie.dekuji

potřebovala bych, poradit.Léčím se 5 let s socální fobie a už je to dobré...ale stane se, že mě to znova přepadne v davu lidí.Ne v takové míře, ale je to tam.Jak si mám poradit, aby to přešlo....začnu vidět všechno jak přes kameru a musím to zase zastavovat...Už tomu neustupuji, neutíkám ale tak bych se toho chtěla zbavit..

Dobry den pPani doktorko. Trpim jiz 12let socialni fobii.Pravidelne navstevuji psychiatra,ktery mne ale po celou tu dobu az do dnes krmil neurolem,neni to jeho vina,jelikoz tenhle lek mne od te doby co ho beru pred temi 12lety pomaha z 90% zit a chodit mezi lidi a celou tu dobu pri me davce 3 tb. 1 neurolu ho do dnesni doby nezvysuji.Kazdopadne je tam jiz zavislost o tom zadna. Ted jsem musel zmenit psichyatra a mam z toho velke obavi,momentalni nova psichyatrycka okamzite mneni lecbu,ja se ji nedivim ale vymnenit tento lek za Rivotril ktery mne apsolutne nepomuze jelikoz to mam vyskousene ba naopak je mi po nem zle to prece nejde ale urcite si je vedoma toho ze to nemuzem vysadit ted a hned naraz.Jsem ve stadiu ze uz nevim jak se z toho zacarovaneho kruhu dostat,objednal jsem se na terapii,uvidime da li buh.dekuji

Renato promiň,
ale prošel jsem si to tu kousek zpátky po příspěvcích, a nepodařilo se mi najít to místo, kde před 24.9.2008 09:09:28 říkáš, že nemůžeš vydržet ve společnosti.

Já jsem mluvil o sociální situaci, kterou jsi tady ty popsala slovy: "Budu sedět se 4 lidmi!v malé místnosti (skoro na klíně)." Tuto konkrétní soc. situaci - tedy tu kancelář, kde jsi (budeš?) nemačkána tělo na tělo s ostatními jsem měl na mysli. A za porouchané jsem tedy označil ty lidi, kterým tebou zmíněné stísněné (skoro sezení na klíně) prostředí nevadí.

Podle mně každý člověk potřebuje okolo sebe určitý prostor a když ho nemá, je mu to přinejmenším nepříjemné. To, že ostatní nedostatek tohoto prostoru snáší mlčky ještě neznamená, že jim to nevadí. Můžou být jen méně citliví než ty, a tak to prostě dokážou mlčky snášet, páč jim pravděpodobně stejně nic jiného v dnešní době nezbývá.

"

promiň, předchozí příspěvek je ode mne. Zapomněla jsem se podepsat.

Zdenku,
a není ti tedy divné, že ten kdo je podle tebe normální (já) musí 7 let chodit na terapie, aby ve společnosti vůbec přežil a ti vadní (jak je nazýváš) s tím nikdy problémy neměli? Myslím, že normálnost (psychická) je schopnost unést stresovou zátěž bez terapií, léků. apod...není totiž důvod nic brát ani nikam chodit. To, co tvrdíš je z tohoto úhlu pohledu nelogické.

a to je maximum toho, co jsi nám tu schopen říct?

No Zdenku, vidím, že si v té své "zvláštnosti" lebedíš. Hlavně, že porouchaný nejsi ty, ta myšlenka tě drží pohromadě.

Renato,
zdravým lidem by mělo vadit, že je někdo namačká na sebe. Pokud to těm lidem okolo tebe nevadí, pak jsou vadní oni a ne ty, a znovu opakuju, že ty jsi v pořádku. To, že ti porouchaní tě přečíslují přece ještě neznamená, že oni jsou těmi zdravými. Vím, že ti můj názor pranic nepomůže, ale tak to prostě vidím já. Musíš to zkrátka mezi nimi nějak vydržet, protože oni jsou v přesile a drží huby.

To je sice hezké, že jsme nebyli stvořeni k tomu, abychom se mačkali jako sardinky, ale pokud nejsem rentiér (a to rozhodně ne), tak je tvá rada k ničemu. Do práce prostě chodit musím (a většina lidí též). Jak se prám lidí kolem sebe, všichni mají přibližně stejné (tedy hrozné) pracovní podmínky, ale jim to narozdíl ode mně úzkosti nepůsobí. Je jim to jedno.

Natura napsala o sociání fobii, že "v menší či větší míře ji má polovina populace." Já si to myslím také a s jejími slovy: "sníží úzkost, ale nevyléčí", souhlasím též na 100%.

Renato,
ty jsi naprosto v pořádku; nebyli jsme stvořeni k tomu, abychom byli namačkáni s ostatními v malém prostoru. K tomu vše prostupující vesmírný rozum vymyslel sardinky.

pro Vanilku:
nevím, jestli jste to myslela ironicky nebo vážně, ale já po kariéře nejdu. Představa ředitelky mě děsí. Tu praxi musím odtrpět, abych mohla jít na živnosťák a svoji práci vykonávat z domu. Bohužel bez těch let strávených ve firmě to nejde. Jinak....k psychiatrovi chodím, ale je to prý má osobnost - ne porucha, takže se s tím těžko dá něco výraznějšího udělat.

Zdenku, ty nejsi socfobik, ty jsi mizantrop! Vítej mezi námi!