sociální fóbie

Renato, zkoušela jsi nějakou psychoterapii? To aby ses zbavila pocitu, že tě všichni pozorují, kontrolují, že něco uděláš špatně, že se ztrapníš atd. Tohoto pocitu se opravdu dá zbavit, protože je .... prostě mylný.

Ranato, to je zcela jistě soc. fobie. V menší či větší míře ji má polovina populace. Jestli tě to fakt obtěžuje, jsou na to léky. Ale ještě jsem neslyšela o nikom, komu by pomohly zcela.
Sníží úzkost, ale nevyléčí.

A co tak ještě jejich pachy a parfémy, nebo česnekové svačiny...hm, to bych si rozmyslela. Nejste na takovou těsnost zvyklá. Máte větší osobní teritorium. Nevím, jestli ta práce bude na dlouho, ale máte jedinou možnost: zatnout zuby a jít po kariéře, jednou budete ředitelkou s velkou kanceláří, pokud si to dobře naplánujete a budete tvrdě pracovat.

máte někdo podobný problém jako já? Nesnáším blízkost cizích lidí v práci..každodenní sezení s nimi v jedné místnosti je horor. Nemůžu si svobodně vyvětrat, najíst se..mám pocit, že mě pozorují ať udělám cokoliv. V současné práci mám naštěstí svoji místnost (dali mi ji, protože jsem chtěla odejít a oni o mě nechtěli přijít). Teď ovšem měním místo, protože souč.zaměstnavatel se stěhuje mimo Prahu a ve svém oboru jsem již získala potřebnou praxi a nic nového se nenaučím. Našla jsem si místo, které mi vyhovuje náplní, ale děsím se prac.podmínek. Budu sedět se 4 lidmi!v malé místnosti (skoro na klíně). Už teď se láduji Lexaurinem, abych se z toho nezbláznila. Nevím jak to vydržím. Jste na tom někdo podobně a o co se jedná? Je to sociální fobie?Děkuji za odpovědi

Podle mě soc. fobii, agorafobii apod., můžeme klidně zařadit do skupiny strachů, kam patří strach např. z pavouků, z výšek atd. Na pavouka nesahám, když nemusím, ale neřekl bych, že se ho bojím. A že se zdravý člověk rozklepe, když se ocitne např. ve výšce na lešení spolu s fasádníky, také nepovažuju za projev porouchanosti jeho psychiky. Jsou to naprosto přirozené /vrozené/ vlastnosti člověčí, kterým můžeme směle děkovat za to, že člověk jako živočišný druh na této planetě - kdysi plné zeleně, obklopené krásnou modří nezprzněnou smogem - přežil do dnešních dnů.

děkuji Zdenku...je to pravda co psala Lenka.Opravdu vyhýbaní je to nejhorší...ale to sám víš.Stále prodávám a je mi dobře, ale taky mývám slabé chvilky např. v autobuse plném lidí bojím se, že se mi udělá špatně...vím že to nepřijde ale..no vždyť to znáte tak to řeším tak, že kdyby náhodou tak mám sebou sáček a je mi vše jedno...to mě hodně pomáhá a uklidňuje.Zdravím

Lenko, to Ti nechybí roky na důchod, nebo jak to mám brát,žes byla 10 let doma Dík za odpověď.

zdenku...je jedno,kolik let ti je ja jsem s tim bojovala asi deset let doma...tedka taky prodavam....je to asi tak,ze si mas chytit do ruky to ceho se bojis a je jedno kolik let ti je...mne je 38

Máco,
jsi-li mladá, pak je dobré že to děláš tak, jak jsi napsala. Nám starším (spíš starým) nad 50 už bude asi vyhovovat spíš ten vyhýbavý způsob; všem určitě ne, ale mně určitě ano. To víš, starého psa už novým kouskům těžko učit.;-) Pokud v té drogerii prodáváš, pak jsi tedy udělala fakt pokrok, to se musí uznat!
Držím ti palce, ať se ti tak daří i dál.

Máca- jsi moc statečná a blahopřeji. je to totiž jediná cesta, jak z toho ven, jinak je to začarovaný kruh. Zdravím

je dobře, že existují tyto stránky.Škpda, že jsem o nich nevěděla tenkrat, jestli tedy byli.Připadala jsem si jako blázen...šla jsem po ulici a měla pocit, že se na mě všichni dívají, začala jsem se klepat, dělalo se zle od žaludku a utíkala jsem se schovat kam to šlo.Můj partner byl ze mě nešťasný.Nikam jsem půl roku před těmito stavy nechodila, neměla jsem práci..a hle najednou...Když jsem se po poradách s paní doktorkou cítila jistější, udělala jsem to nejlepší co šlo.Nastoupila jsem do práce ve velké drogerii.Ze začátku to byl boj, ale opravdu jsem udělala to nejlepší..

Sociální fobie se mi rozjela v plné parádě před 5 lety a jěště dnes sní bojuji, ale už jen minimálně.Nemohla jsem mezi lidi.Jízda autobusem nebo jiným dopravním prostředkem s lidmi promě neexistovalo..Naštěstí jsem se dokázala svěřit doktorce která mě hodně pomohla.Jěště nedávno se občas projevily stavy úzkosti v uzavřeném prostředí lidí..a doktorka mi řekla ostře a jasně jednu větu."Po 5 letech je to u vás už zvyk"..hodně jsem nad tím přemýšlela a můžu říct, že jsem zjistila, že má pravdu a všechno jde zase o něco líp...

motlitba.. JE K NICEMU!

Já jsem sociální fobii měla rok, a to bylo už v takovém stádiu, že jsem ani nemohla vyjít z domu. Už jsem vylečená, ale chce to odhodlání a je to cesta na dlouhou tart. me to trvalo osm mesicu az rok. Brala jsem i prasky, ale nedoporucuji, vubec to neresi pricinu. K terapeutce jsem take chodila, ale nic mi to nepomohlo. az pak jsem zjistila, ze si pomuzu jen sama. zacala jsem postupne chodit mezi lidi, a postupna uzkost a strach z kontaktu se vytracely az se ma fobie po roce uplne ztartila. doporucuju. rika se tomu metoda expozice a z me zkušenosti je to to nejlepší co muzete udelat.

Já jsem sociální fobii měla rok, a to bylo už v takovém stádiu, že jsem ani nemohla vyjít z domu. Už jsem vylečená, ale chce to odhodlání a je to cesta na dlouhou tart. me to trvalo osm mesicu az rok. Brala jsem i prasky, ale nedoporucuji, vubec to neresi pricinu. K terapeutce jsem take chodila, ale nic mi to nepomohlo. az pak jsem zjistila, ze si pomuzu jen sama. zacala jsem postupne chodit mezi lidi, a postupna uzkost a strach z kontaktu se vytracely az se ma fobie po roce uplne ztartila. doporucuju. rika se tomu metoda expozice a z me zkušenosti je to to nejlepší co muzete udelat.

Já jsem sociální fobii měla rok, a to bylo už v takovém stádiu, že jsem ani nemohla vyjít z domu. Už jsem vylečená, ale chce to odhodlání a je to cesta na dlouhou tart. me to trvalo osm mesicu az rok. Brala jsem i prasky, ale nedoporucuji, vubec to neresi pricinu. K terapeutce jsem take chodila, ale nic mi to nepomohlo. az pak jsem zjistila, ze si pomuzu jen sama. zacala jsem postupne chodit mezi lidi, a postupna uzkost a strach z kontaktu se vytracely az se ma fobie po roce uplne ztartila. doporucuju. rika se tomu metoda expozice a z me zkušenosti je to to nejlepší co muzete udelat.

Ježiší, Kriste! Co to tady je?

Ahoj belko.
Co se týče soc. fobie,tak jako lék na tento problém je jeden:
A sice MODLITBA!Motlitba k jedinému Stvořiteli a pánu Ježíši Kristu.Upřímná každodenní modlitba vycházející z nejniternějšífo CITU !

PRO KOCOURA !!!
A jsi vyléčený, co ti pomohlo ?

Připomínám, že ČLOVĚK S POSLÁNÍM se nechává vést Stvořitelem prvotním všeho a všech a informace šíří nenásilnou cestou a pracuje ze své svobodné vůle pro Stvořitele prvotního všeho a všech s LÁSKOU. Při této práci tedy příliš neplánujte (Síly temna s IQ 200 snímají Vaše plány, VŠE TAKÉ VIDÍ a dělají protiopatření, přičemž nejsou schopny efektivně pracovat s vaší informací do cca 1-3 dnů, u firem do cca několika týdnů, podle velikosti firmy a prodlev zakázek). Zásadně se příliš neorganizujte s dalšími lidmi, neboť to znamená nedůvěru ve Stvořitele a důvěru ve člověka pozemského, který často selhává (což mohu potvrdit za poslední 3 roky práce). Spolupracujte s jinými lidmi jen nezbytně, a to jen na konkrétním úkolu, pokud tento máte takto stanoven. Chybu dělají lidé, kteří si tyto aktivity zaměňují za něco jiného (je mnoho variant toho jiného) a hlavně, kteří očekávají. To, kdo jak zvládl své poslání, kdo co udělal a co ne, se všichni, kteří postoupí do 5. dimenze planety Země, dozví až tam.