sociální fóbie

Nenapsala jsem, že všechny léky způsobují závislost. Ale léky potlačující úzkost, co se na SF dávají (anxiolytika) typu Rivotril, Lexaurin, ty jsou těžce návykové. Beru je taky. Bohužel.

Jinak, kdo říkal, že na dálku bude doktorka ordinovat? Byl tu jen dotaz, zda se SF dá léčit homeopaticky. Dá. To je odpověď.

Adélo, homeopatika mohou pomoci, někdy - ale na dálku? A neplácej tady, že všechna psychofarmaka způsobují závislosti - není to pravda! Daleko horší je třeba závislost na nikotinu. Mám zkušenost s obojím, takže vím, o čem mluvím.

To jsem byla já, ten poslední příspěvek.

Kaskaval!
Jaké blbosti, jaká telepatie. Pokud homeopatika pomůžou, je to stokrát lepší, než chemické léky, které navíc způsobují závislost!

Já jsem se homeopaticky léčila, ale ne na SF, pomohla mi od jistých ženských problémů.
Práce s psychologem je určitě vhodná kvůli vědoménu zvládnutí úzkosti, ale homeopatika vůbec nejsou špatný nápad. Tragedií je nedostatek kvalitních homeopatů v ČR.

Markéta - ehhh..??? To ta homeopatika mají působit telepaticky? Nevymýšlej blbosti, sypej k psychologovi, který má výcvik v terapii KBT, uvidíš, že ti pomůže.

Dobry den pani doktorko, je mozne vylecit nebo zmirnit socialni fobii na dalku prostrednictvym homeopatik? Mockrat dekui

Ale soc. fobie obvykle není nijak opodstatněna, a vysvětlitelná, PROČ se bojíme lidí. Není to konkrétní strach z toho, že nás zabijou. je to nekonkrétní úzkost před nepříjemnou situací.
jestli ty spíš nemáš strach celkově ze života, než že bys měl specifickou fobii.
Nikdo Ti nic neulehčí, nikdo za tebe Tvůj život neodžije. To je potřeba si uvědomit. Ty tu musíš být pro ostatní, ne oni pro Tebe.

Nevím Zdenku, jak by sis takovou pomoc představoval. Život není vůbec lehký. A není jen soc. fobie, jsou horší nemoci.

To by sis rovnou mohl položit otázku, proč to společnost neulehčuje život diabetikům, paraplegikům, seniorům, tlouštíkům , skateboardistům atd. atd. Zbav se své sebelítosti a nehledej chyby ve svém okolí. Je snazší ( i když ne lehké) předělat sebe než jiné. Držím ti v tom palce

On je sice fakt, že cizí lidé (většinou) nekoušou, ale také víme to, že mezi cizími lidmi jsou skryti i "nelidé", o jejichž zvrácených činech se čas od času dovídáme např. v televizi atd. Proto si myslím, že bychom mohli (my socfobici) v té naší sociální úzkosti, kterou cítíme vždy, když nás shoda okolností postaví tváří v tvář skupině neznámých lidí, najít i kousek nejistoty oprávněné, a tedy i ždibek čehosi lidsky přirozeného. Proto bych klidně část "viny" šoupnul také na stranu společnosti, v které žijeme.

Při čtení příspěvků tady i jinde mám kolikrát dojem, jako by skoro všichni byli přesvědčeni o tom, že společnost která nás obklopuje je naprosto dokonalá a je pouze na nás fobicích, abychom se předělali, bojovali s tím, léčili se pojídáním chemie apod. Ano jistě, každý z nás s tím (se sebou) asi bude muset něco udělat, ale napadlo mě, proč se tu nikdo (alespoň jsem nepostřehl) nikdy nezeptá naopak:

Co by společnost mohla udělat pro nás, čím by nám mohla vyjít vstříc a jak by nám socfobikům i jiným fobikům mohla ulehčit život? Anebo už jsou opravdu všechny možnosti, jak těm "nevyléčitelným" z nás ulehčit život vyčerpány?

zdeněk: pravdu díš!

Na jiném místě těchto stánek jsem řekl cosi v tom smyslu, že my socfobici máme problémy se sociální fobií hlavně při styku s cizími(!) lidmi. Nebudu to sem kopírovat, jen bych se tu chtěl zeptat, jestli je tu mezi přítomnými někdo, kdo to cítí také tak.
Nějak se mi zkrátka zdá, že by to "cizí" při popisu našich potíží nemělo být tolik opomíjeno. Hlavně v odborné literatuře mi to schází.

Moc se v tom Šťáráš, nemyslíš?

Názor na ty srazy mám přece pořád stejný, nemusím nikomu nic vysvětlovat. Vysvětlovat by měli spíše zastánci těch pochybných schůzí.

Hrůzo- až se přestaneš pořád kolem dokola lidem omlouvat a vysvětlovat jim, jak jsi to vlastně myslel, bude po sociální fobii.

Omlouvám se za to, že můj příspěvek ze dne 29. 7. 2008 07:36:01, vyzněl jako tvrzení. Opravdu jsem nechtěl a bez důkazů ani nemohu nic tvrdit, a už vůbec jsem nechtěl a nechci nikoho z čehokoli obviňovat. Pokusil jsem se jen vyjádřit svůj názor, který na zmíněné srazy mám a který se samozřejmě nezměnil.

Ahoj Martino,
ani nevíš, jak moc ti rozumím. Jsem v podobném věku a i já jsem musel ze stejného důvodu opustit VOŠ, protože jen představa, že před někým něco blekotám, mému žaludku vskutku nesvědčila. O tom, že to myslí vážně, mě několikrát velmi výmluvně přesvědčil. Přesně jsem měl pocity, které tu popisuješ, a myslel jsem si, že je to napořád. Jednoho dne jsem to už nechtěl dál snášet a dívat se na sebe, jak mě to požírá, a tak jsem se po čtyřech s jazykem na vestě doplazil k nejbližší psychiatrické ambulanci a tam to ze sebe vysypal. Po pár letech jsem schopen i práce v pracovním kolektivu, v říjnu začínám studovat VŠ, přesto se ta potvora víceméně pravidelně ozývá... Každopádně se cítím nesrovnatelně lépe než před těmi pár lety. Jinak než psychoterapií a léky se to nedá léčit, věř mi. Čím dřív půjdeš k bílému plášti, tím lépe. Vážně nestojí za to se nechat od té mrchy zničit. Ona se živí naší domnělou slabostí, my jí musíme ukázat, že to je jen zvrhlá a nereálná představa o nás samých v naší hlavě. Začátky jsou vždycky nejtěžší a nejbolestnější, ale pomalu a jistě se budou objevovat první pokroky. Nesmíš to hlavně za žádnou cenu vzdávat. Věř tomu, že nejsi vůbec horší než ostatní, jen na to nahlížíš zkreslenou optikou. Je mi líto, že tě tví rodiče kritizovali a nechválili, protože to je jedna z příčin možného vzniku soc. fobie. Na druhou stranu mě máti chválila, ale byla hodně na nervy a úzkostlivá, tak to asi přenesla na mě... Takže vzhůru do boje a nevzdávej to, protože SF je na rozdíl od jiných nemocí vyléčitelná a je v tvé moci to změnit. Nejsi na to sama, budu držet palce.
P.S. Kdybys chtěla nějaké kontakty na psychiatry, kteří praktikují KBT (tím se léčí úzkostné poruchy, můžu jich pár dodat).

ahoj, je mi 25 a celej život trpim velkou stydlivostí, nemluvností, strachem z toho, být středem pozornosti a hlavně mluvenim před větším počtem lidí, nejlíp mi je samotný nebo jen v okruhu pár hodně blízkých lidí. když potkám někoho, kdo je "lepší", tak se cítím jako ta nejbídnější, nejubožejší a nejtrapněší obludka pod sluncem. asi nebo spíš určitě to ze mě vypěstovali doma, protože jsem v životě neslyšela chválu, buď mě kritizovali nebo mě ignorovali, taky mě hodně srovnávali s bratránkem, který byl "chytrý" a teď vystudoval vš a já jsem byla "ta hloupější", která na to neměla. jenže kdyby mě takhle nepodráželi... šla jsem na voš, odkud jsem ale odešla, jeden z důvodů bylo to, že jsem si nedovedla představit, že přednášim nějakou esej před celou třídou. strašně závidim lidem, který dokážou nenuceně komunikovat, snažim se strašně moc, ale bojim se, že to tak bude furt, ach jo :(

No, mně přišlo divné, jak můžou mít sociofobici SRAZY. Mám SF, ale na sraz bych nešla ani za nic. Vždyť to nejde!

To jako fakt?Hmm...potom se nedá už nikomu věřit. Lidi si stěžují jak mají SF, nemůžou s tím žít, plánují srazy,aby se pak nakonec zjistilo že my jsme jejich pokusní králicí a oni se baví na náš účet. Skvělé.