Těhotenství po čtyřicítce

Ahoj Jani,děkuji,že jsi...Ahoj Ivi, zda je můj druhý (ve skutečnosti třetí:-)) bratr podobný tomu prvnímu, opravdu nevím. Byla jsem malá holka, ale.....když nad tím tak přemýšlím, něco společného by se určitě našlo. Mám ještě jednoho bratra, který byl od mala kliďas, kam ho člověk posadil, tam zůstal. Tak tomu se fakt poslední bratr nepodobá. Já a můj zemřelý bratr jsme byli sígři, bylo nás všude plno. No, a Mirek, poslední z bratrů byl taky takový všudybýlek. Oba se líbili holkám...Gesta si opravdu nepamatuji. Co se týče podoby, tak to jsme všichni 4 byli na jedno kopyto...jako by naše máma u toho ani nebyla:-) No a když se ještě podívám na děti své.....:-))
Když jsem otěhotněla, tak moje dcera nastoupila na vysokou do Ostravy. Vzhledem k tomu, že ji tam dělal už i Mirek a zůstal tam, nastěhovala se k němu. Syn v té době dělal zase s mým starším bratrem ve firmě mimo naše město, shodou okolností kousek od Ostravy. Já si z toho dělala legraci, že jedno dítě jsem porodila pro jednoho bratra, druhé pro druhého bratra. Tak že teď je řada na mě, že si pořídím mazlíka jen a jen pro sebe. Podotýkám, že oba dva jsou svobodní, bezdětní. No...a když jsme o miminko přišla...ani se mi na to nechce myslet....uvědomila jsem si, že jsem měla bratra ještě jednoho. Nevím...snad osud...z legrace zbyl jen velký smutek. Stalo se tak v září a od té doby se mi otěhotnět nedaří.

...Chtěla bych zase žít v r.2006 a ten 2007 přeskočit,vymazat z kalendáře,neumíte si představit,co se mnou dělá,když vidím nějaký datum s tímto rokem.Začnu přemýšlet,jestli to bylo v minulém životě s Ivuškou,nebo v tom novém přežívání...Další milovaný kocourek odešel s Ivuškou,spal s ní na polštáři.Dvě kočky stačili dvířky před ohněm utéct a manžel mě koupil kočičí miminko mainské mývalí.Tak mám 3 kočky a zatím nechdí ven,pže nemáme ještě ploty.Pejska nemám,ztráta Mikinka mě také poznamenala a nedokážu ho ještě nahradit jiným...Teď Marci víš,jak moc Ti rozumím.A jak tak koukám na naše osudy tady,tak mě to utvrzuje v tom,že jsme se nenarodili proto,abychom byli šťastní a měli zábavu,ale abychom se tady učili a došli výš v duchovním světě.Holky,jeden psychotronik mne řekl,že jsme tady na Zemi byli všichni v minulých životech "pěkné mrchy",protože jinak bysme se narodili jinam,na jinou planetu,která je plná lásky a radosti.Tady si pěkně tvrdě čistíme svoje karmy.A já už vím,že to tak je.Prošla jsem po požáru klinickou smrtí a vůbec o jeho slovech nepochybuji.Také mi řekl,že to v téhle ateistické zemi nemám nikomu říkat,nebo si lidi budou o mě myslet,že jsem blázen.Tak,ať si myslí každý,co chce,to je jeho problém!!!Mě tohle vědomí pomáhá udýchat každý den!!!Mějte se krásně a pište.Jsem s Vámi moc ráda!!!

Tak jsem se rozepsala,že se...Ahoj děvčata!Zuzi,z Tvého úrazu páteře mě úplně běhá mráz po zádech!To je neuvěřitelné,že jsi po tom všem ještě odnosila Delfínka.Fakt mi to přijde,jako zázrak!Tebou použité přísloví,aneb "za dobrotu na žebrotu" známe v různých podobách také!Stalo se nám s autem u bratra na sídlišti to stejné.Také nám ten darebák nenechal za oknem ani lístek s telefonem.Náš syn také jednou při couvání odřel jiné auto!Mohli jsme odjet,ale neumím si představit,že budeme syna učit takovému hnusnému jednání a ten poškozený si to bude platit sám,když to půjde z našeho povinného ručení.Jo,stálo nás to nějaký bonus,ale za chyby se platí!Zuzi,když se to stalo u Kaufu,oni přece mají kamery i na parkoviště,co kdybys to zkusila,jestli to nenatočili?Fakt je tento národ na vysoké morální úrovni!Ještě že nejsme všichni stejní!Marci,ani nevíš,jak Ti rozumím...Rok 2007 pro nás začal tak,že manžela naboural předjíždějící rapl v BMW.Vystříhávali ho hasiči a přežil jenom díky silnému vozu Audi,která šla na odpis.V lednu venčil mladší syn našeho 13-letého yorkšíra Mikinka-nejhodnější pejsek,co jsme znali.Telefonoval a nevšiml si,že Mikiho nechal venku a zabouchl dveře.Hledali jsme ho všichni od rána do noci,vyvěšovali letáky,lidé ho různě viděli,míjeli jsme se,koncem druhého týdne už ho nikdo neviděl.Půl roku jsem brečela a všude ho hledala.V té době se nám nevrátil i náš 5-letý nalezenec kocour Zrzeček.Pár měsíců poté nepřišel ani 2-letý kocourek Matýsek,toho jsem piplala a ručně krmila,aby jako kotě vůbec přežil.V červnu do manžela zase nabouralo jiné auto.Říkali jsme si,že to není možný,co se nám pořád děje.V červenci jsme se stěhovali na chatu,odjeli jsme pro věci a volá nám soused,že ožralému chlapovi ujelo auto ze svahu nad námi a leží na střeše,před vchodem.Chatu poškodil a hlavně,byla tam lavička,kde jsme sedávali!!!Na tom svahu je pole a to auto tam nemělo co dělat.Byli jsme na prášky a říkali si,že teď už to musí skončit...Přišlo září a ta největší tragédie...Na celý život...

Tak jsem se rozepsala,že se mi to nevešlo do jednoho příspěvku.
Rodinu skoro žádnou nemám,jen mamku,tak jsem děti všude brala s sebou,hodně jsme si užili,byla jsem s nimi pořád.Teď,když mi vyrostly,je mi po tom smutno a tak ani nevíte,jak bych si ještě toho mimiška přála.Možná,jak někdo říká,to jsou jen hormony před přechodem,ale mě to drží už hodně dlouho a určitě je to individuální.Já jsem byla s dětmi doma šest let a byla jsem s nimi ráda,ale mám kamarádky,které už po roce mateřské utíkali aspoň na chvíli do práce.Děvčátka držím nám všem palečky těhulkám i čekatelkám,ať vše dobře dopadne.

Ahojky děvčátka!
Tak jsem si po nějaké chvilce přečetla vaše příspěvky,ikdyž místy trošku smutné,ale myslím.že nás drží aspoň ta naděje!
Ivi,možná si taky budeš myslet,že jsem blázen,že to nemá s lidmi nic společného,ale asi před osmi lety mi umřel můj nejmilovanější pejsek,nebyla stará,ale někdo ji přiotrávil,dělali jsme vše možné pro její záchranu,bohužel po probdělé noci mi nakonec umřela nad ránem v náručí,bylo to pro mě hrozné,kdo nemá rád zvířata,nepochopí a řekne,že jsem blázen,ale já myslela,že to tehdy nedám.Měli jsme ještě jednu fenku a psa,chtěli jsme pejska vykastrovat,ale než jsme se k tomu dostali,stalo se,tak jsme šli s fenkou na injekci na potrat,pak už jsme tomu nevěnovali pozornost,ani nepřibírala,tak jsme si říkali,že asi není březí a ejhle za dva měsíce zalezla pod skříň a tam porodila jedno štěňátko,první,co mě napadlo bylo,že je to za tu fenečku,co mi umřela a že se i přes takové jedy,jak říkal veterinář,co ji píchal injekci na potrat,se štěně udrželo.Muselo chudák podstoupit dvě plastiky,mělo v nepořádku močovou trubici,ale je to můj miláček.Tak to jsem trošku odbočila ke zvířátkám,omlouvám se.
Jinak byla jsem u toho genetika,potvrdil nám i ústně,že ten plod žádnou jinou vadu neměl,byla to jen nešťastná náhoda ten DS,stalo se to při dělení.Ale potěšil mě,říkal,že věří,že se nám to ještě podaří a budeme mít zdravé mimi,bála jsem se,že řekne,ať už neriskujeme,ale ne,říkal,že dříve měli ženy děti do padesáti,tak proč ne,tak mi trošku zalepil trhlinku na duši.Máme ještě tak dva měsíce počkat a zkusit to přirozeně,když to nepůjde,tak až pak někam na vyšetření.Tak teď mě bude držet to těšení,že se to snad podaří a bude to zdravé,nic jiného mi nezbývá.Dětičky mám moc ráda,žila jsem s těmi svými dvěma od mala sama,manžel byl gembler,už se to nedalo,měl dluhy na koho se podíval,měla jsem strach už o děti.Nikdo nám nic nedal,žili jsme z jednoho platu a z půjček,ale měli jsme klid a hodně jsme se k sobě přimkli a jsme do teďka spíš jak kamarádi.

Ahoj Ivi,v životě také...Ahoj IVI,Iva má pravdu.nepřemýšlej nad tím co kdyby,nebo se zblázníš.Když se nám narodilo čtvrté dítě byla jsem v pohodě a nikdy by mě nenapadlo,že nám nastanou velké potíže.Ty přišli když bylo Dajce osm měsíců a já spadla na chodníku na náledí a praskla mi páteř,děti byli ve věku 8,6,4 roky a 8 měsíců.Nemá smysl popisovat čím jsme si prošli,bylo by to na dlouho a jen bych Vás nudila.Podstatné je,že jsem půl roku byla úplně mimo a nanžel musel zvládnout vše jen pomocí jedné naší kamarádky,která občas uvařila a napekla.Rok než jsem začala normálně chodit a fungovat.Taky mě napadaly takové pitomosti,kdybych to nebo ono.A že by jim bylo lepší beze mne,to když to vypadalo,že už nikdy nebudu chodit a zůstanu na vozíku.Ivulko nemysli na nic špatného,bud ráda za to co máš,těš se z každého dne a pokud chcete zkoušejte to dál a ono se to chytí.Nalije Vám to do života hodně elánu a skutečně si ani neuvědomíte jak ten čas utíká.Terezka byla taková spící placka a za tři dny jí budou 4 měsíce .Umí už hodně věcí a ten její smích je ta nejhezčí odměna ze všeho.

Ivo mas muj obdiv asi bych to...Ahoj Ivi,v životě také můžeme onemocnět a s jistotou všichni umřeme.Přesto nad tím dopředu nepřemýšlíme.Tak se dopředu netrap s tím,co kdyby...Kdyby...To slovo vážně nemám vůbec ráda.Byla by tady se mnou teď Ivuška!!!-kdyby...Copak nemáš statečnost na rozdávání,když máš 6 dětí!!!Tak šup šup,ať už tady mám ty bacilky!!!:)))

Došla mě písmenka,tak jsem...Ahoj děvčata,dneska byl fakt hektický den.Ráno jsem popadla Terezičku pytle se vším možným nalodila se do auta a jela do Hranic.S Katulou jsme ještě pobraly další věci a jeli to odvézt do charity.Pak jsme s holkama jeli nakoupit do Kaufu a nějaký neřád mi během té doby nacouval do auta.Mám rozbitou přední masku u auta.Možná mi neuvěříte ,ale smála jsem se už jak dítě.Protože to je přesně podle hesla KAZDY DOBRY SKUTEK,BUDE PO ZASLUZE POTRESTAN.No člověk si zanadává a hotovo,co mi jiného zbývá.Naši kluci s manželem mi to dají do pořádku. Dcera byla s vnučkou propíchnout uši na naušničky a myslím ,že to bolelo víc maminu než tu prdelinku malou.Ta se oklepala a jak doktorka odstoupila chytla se maminky a pohoda.Má krásné s červenou kytičkou.Naš Delfínek jde zítra na první očkování.Nějakou tu kombinaci a Prevenar. Nechceme nic podcenit,tak at máme klid.Jinak se ji dnes povedlo když byla rozbalená obrátit skoro úplně ze zad na bříško.Jenže se před tím stihla vykakat a tak se v tom pěkně vyválela.JÁ jsem chytla záchvat smíchu,ale jen do té doby než mi došlo,že malou i tu postýlku musím umýt a vyprat já .Nkdo doma nebyl kdo by mi pomohl.Už si ta roštanda uvědomuje na co má ručky a nožky a den ze dne dělá pokroky. Každý její úsměv mi všechno trápení vynahrazuje.Děvčata stojí to za to,pokračovat ve snažení.

Ivo mas muj obdiv asi bych to ja neprezila,co jsi prozila ty,ja se rozhoduji jestli mam mit ve 45letach dite,ale asi bych o tom nemela takhle mluvit,ale preci slysim ty maminky co meli dite dele a kdyz hovori o rostepu a jinych nemoci moc s toho radost nemam,sice mam sest deti zdravych,ale clovek nikdi nevi,obdivuji i Marcku i Zuzku ta toho ma chudak taky dost,ale jsme holky statecne,tak jdeme do toho znovu at si kazdy rika co chce

Ahoj Ivi, Zuzko a...Ahoj Jani,děkuji,že jsi napsala a co jsi napsala.Žádná z maminek,kterou potká tohle nejhorší,na začátku své cesty netuší,že je to bolest na celý život.Navíc ta bolest je skutečně fyzická.Už chápu,že někdo zemře žalem.Je to pro něho vysvobození.Mě není přáno,tak tady trpím dál a snažím se bojovat s různýma myšlenkama...Asi mám nějaký důvod,tohle všechno přežít,ale ještě o něm nevím.Jsem si jistá,že dodnes Tvoje maminka vstává a usíná s myšlenkou na svého syna.Není mu náhodou Tvůj druhý bratr podobný,neměl podobné nebo stejné zájmy nebo gesta při vyjadřování?...Jak vypadá Vaše snažílkování?Potřebovala bych nějaké těhotenské bacilky!!! :)))

Došla mě písmenka,tak jsem...Ahoj Ivi, Zuzko a další....,
ptáš se co děláme my ostatní? Čteme Vaše příběhy a tají se nám dech nad tím, čím vším jste si musely projít. Teda, aspoň co mě se týče. Smekám před Vámi, děvčata. Nevím zda já bych v sobě našla tu sílu co máte Vy. Nevím...netuším....snad ano....moje máma ji taky kdysi musela najít. Přišla jsem o bratra, když mi bylo necelých 10, jemu 14. Už je to 32 let, ale stále to bolí. Zrovna dnes ráno při cestě do práce (cestuji busem necelou hodinku, takže mám čas přemýšlet) se mi vybavily vzpomínky na dětství, kdy byl ještě mezi námi. Začala jsem polykat slzy. 5 let po jeho smrti se mi narodil další bratr......

Ahoj Zuzi,si fakt úžasnej...Došla mě písmenka,tak jsem musela otevřít novou stránku.Zuzi a jak je u Vás dneska?Co budete s Delfínkem podnikat?Brzy napiš,těším se!!!A co Vy ostatní děvčata děláte,že nepíšete?

Ahoj Ivi,právě jsem...Ahoj Zuzi,si fakt úžasnej človíček!!!Moc dobře znám,když příjdeš o všecno.Nezůstal nám ani zubní kartáček ani na chleba.Z nemocnice jsem s klukama odcházela v oblečení,co posbírala ve skříních rodina.Bylo nám to jedno.Čert vzal chatu a všechny věci.Jediné,co nám zůstalo a máme dodnes,je šílená bolest.Ti lidé z povodní jsou zdeptaní,ve stresu ale pokud nejsou materialisti,tak jim dojde,že všechny věci mohou nahradit a mají štěstí,že to všichni přežili.Ale viděla jsem v TV plakat paní,že se jim utopil pejsek a takových bude asi víc a těch je mi líto nejvíc...Jste vážně rodina plná hodných lidiček!!!...Normálně se mi při čtení,co všechno jsi podnikala s dětmi,vybavil ten Fredy,co tu psal nedávno.Kdyby si to přečetl,tak by asi dostal po čumáku,jaké blbosti o egu a sobectví tady vypustil,co se týká maminek po čtyřicítce.Asi má jiné zkušenosti s ženami a nebo je takový sám! :)))...Také jsme měli zahradu s pískovištěm a houpačkou.Vybudovali jsme vlastníma rukama pro děcka velký,krytý bazén.Strašně se v něm vyblbli a my s nima.Proto se Ivuška ve čtyřech letech uměla potápět a plavat.Nechápali jsme.Dokázala ve vodě strávit v kuse i dvě hodiny.Vždycky jsem říkala,že vím,že jsem šťastná,že spousta lidí si to uvědomí,až když je pozdě.V létě před tím hrozným dnem,jsme seděli s manželem u bazénu a on mi povídal,že v ho v týdnu v práci napadlo,jak jsme šťastní,že se máme všichni rádi,máme se dobře a tragédie se nám vyhýbají.A za dva měsíce...největší katastrofa,co může potkat rodiče!!!Měli jsme to asi v podvědomí.Ivuška se mě to léto ptala,úplně mám tuhle scénu před očima:"Mamííí a co se s námi stane,až umřeme?...mamííí a koho máš nejradši na světě?...Povídám:"chtěla bys slyšet,že tebe,žééé?"Ivuška na to:"noooo???"a zazněl ten její krásný smích.Zůstalo mi několik nahrávek jejího smíchu a slov v mobilu.Byl jediným,co jsem stačila při skoku z okna vzít,abych zavolala hasiče.Kdybych ho večer položila jinam,než na noční stolek pod oknem,tak by mě nezůstalo vůbec nic...

Ahoj děvčata!Před chvílí...Ahoj Ivi,právě jsem ukončila rabování našich skříní. Když tu pohromu vidím dohodla jsem se s děckama a mladýma a pobrali jsme věci co tolik nepotřebujem a zítra to dovezem do charity pro ty lidi co o všecko přišli.Všecko co můžeme postrádat se někomu může hodit.Máš pravdu je hrozné to sledovat.Člověku se svírá srdce,jak lidé už po několikáté přicházejí o všechno.
Ivi taky zastávám názor,že kdo si hraje nezlobí a binec je jen vedlejší produkt,snadno zvládnutelný.Učila jsem sousedovic děti a mnoho kamarádů batikovat a podobně.U nás se to vždycky scházelo,bylo u nás občas i deset dětí najednou.To jsme bydleli v paneláku a nevadilo nám to.Víš co představ si,že jsem jezdila městskou dopravou s tou tlupou do Teplic do lázní.Děcka se vyblbli zazpívali jsme si a tak se nám často stávalo,že babičky lázeňačky nám donesli krabice s oplatkama,nebo balíčky bombonů.Ti pacholci když se to stalo poprvé se dohodli a všichni na mě volali mamíííí.Je ti určitě jasné co to bylo za údiv.Mladá baba kolem 30 a sedm až deset dětí kolem ní.Užívala jsem si to a kamarádky se chytaly za hlavu.Jsem asi tak trochu blázen.Dajka hrála od čtyř let na housle.Katula na flétnu a kluci na nervy. Chtěli boxovat.Taky toho děcka hodně vystřídali.Dětská dušička se musí rozvíjet už od malička.Pak nemají čas na lumpárny.To stejné plánuji i s prďolkama.Co nejdřív je budu učit všecko na co budou mít náladu a zručnost.Vnučka i DElfínek budou mít navíc ještě k dispozici zahrádku a dva pejsky.Kluci už jim načrtli domek z průlizkou a lanovím žebříkem a skluzavkou.
Ivi no tak si to vypočítej a naplánuj na příští měsíc a třeba se zadaří.Dneska když Terka spala jsme si s Dajkou udělali babský den.česání malování srandičky a tak.Nechci aby se cítila odstrčená i když už je téměř dospělá.
Jinak tady pořád prší, ale voda se nám vyhla. Tak zatím páčko budu se těšit příště.

Děvčata,tak nás voda...Ahoj děvčata!Před chvílí jsem přijela z Brna.Byla jsem jako každé úterý u své úúúžasné psycholožky...Zuzi,už jsem Ti včera pozdě večer nechtěla psát,ale musím Ti říct,že jsi mi udělala obrovskou radost!!!Máš vážně nadané děti,jistě i krásné,když děvče uspělo v soutěži.Ty sama jsi strašně šikovná,když se věnuješ takovým zálibám.Moc Ti fandím!!!Ivuška malovala odmalička,začala čmáráním po zdech,což já viděla jako umění a moji mamku málem ranila mrtvice,co všechno naše děti můžou.Razím heslo:"bordel v bytě,šťastné dítě"(nemluvím samozřejmě o špíně).A ta naše Beruška chodila od 4 let do výtvarné školy,neb bylo v mých očích škoda prošvihnout takové nadání.3 měsíce před svým odchodem,vyhrála celostátní výtvarnou soutěž a mě lítaly knoflíky,jak jsem na ni byla pyšná!!!Moc jsi mě potěšila,že si to sem napsala,protože to znamená,že VÍŠ,jak moc jsi přes všechny držkopády šťastná!!!Fakt,Ivanka má pravdu,odházej ze života všechny klacky,co Ti pod nohy háže zbytek rodiny,vždyť Ty máš hromadu lásky i bez nich!!!...K tomu našemu snažení-jsem na mrtvici,protože jsem dnes zjistila,že jsem zřejmě prošvihla plodné dny a dnes proběhla ovulka.Manžel je doma jen o víkendu a já měla deprese a neměla jsem vůbec náladu,přestože se tulil!!!Tak jsem teda p.doktorce říkala,jakej jsem matěj,když ve svým věku tohle prošvihnu!!!Chjo.Na druhou stranu sleduji tu hrůzu lidí,zaplavených vodou a říkám si,že já tady sedím v teple a suchu a co prožívají Ti chudáci.Si snad to vedení obce říkalo,že další voda přijde zase za 100 let nebo co,když pro ně žádné opatření neudělali.Vždyť tam mají i zvířátka a to jsou živé duše!!!Je mi z toho fakt smutno...Tak se mějte hezky a těším se na Vaše zprávičky!!!

Ahoj holky,koukám,že jste...Děvčata,tak nás voda nespláchla.Terezka v noci krásně spinkala,ale já skoro nezavřela oči.To počasí mi nedalo spát a ani ta kniha mě dlouho nebavila.Přemítala jsem o kde čem,nevzdávejte se naděje ,že se Vám to poved.A nebo to vzdejte a třeba se to chytne tak jako u nás.Já už jsem taky nevěřila,že se nám to ještě povede.Po čtvrtém potratu,jsem myslela,že už mi to není souzeno mít Delfínka.Vlastně v momentě kdy jsem se s tím smířila se ten svišť chytil a naštěstí se udržel celé těhotenství.Zkuste užívat ten Femibion a hodně relaxovat ,myslet trochu na sebe,né jen na ostatní co kdo od Vás potřebuje a třeba to příjde dřív než myslíte.A je Jaro všechno se rodí a pučí tak i Vám se zadaří.Seznámila jsem se tady na vebu předčasem s jednou zajímavou paní,Taky si chudera užila trápení až hrůza když jí dlouho umíral syn doma před očima.Taky chtějí ještě miminko a se srdce doufám ,že se to všem povede i jí.Všem držíme s holčičkama palečky.Držte se zase se brzy ozvu,aspon doufám.Kdo chce napište mi na soukromí e-mail [email protected]

Ahoj holky,koukám,že jste...Ahojky Ivi a vůbec všechny.Můj Delfínek nám dneska opravdu píská na nervy.Všichni napnutě sledujeme každé zprávy at víme co se kolem nás v oklí děje a Terezička ječí kdykoliv se ta hrůza v telce oběví.Spinká dvacet minut a řev .Naši chlapi si nasadili sluchátka a mají klid a manžel vstává do práce o půl čtvrté tak ten použil špunty do uší.Ale jen co chlapi zavřeli dveře každý do svého kutlochu,Terka zavřela pusenku ,broukala a do pěti minut spala.Ivi dneska jsem Terince koupila prvního plyšáka delfínka je to zvláštní že mi padl do očí právě ten.
No jinak nemohu říct jak jsem to všechno zvládala,ale asi jsem to nejak musela překonat.Hlavní bylo přesvědčit děcka,že se v tom nesmí utopit a musí si říkat,že jsou na tom lidé hůř než oni a vlastně mají štěstí.Mohou chodit mluvit,jíst ,randit a tak o co jde.Když jsem ležela Na onkologii na kapačkách tam jsem skutečně viděla trápení.To se ani nedá popsat.Ani se to sem nehodí.Já mám vlastně štěstí,mám skvělé milující děti,dcera studovala oděvku,starší kluk je na vysoké ,mladší končí dřevárnu,taky prumku a mladší dcera jde na vyzážistiku. Ted byla čtvrtá v soutěži miss dívka,učí se skvěle ale studovat nechce.Vysnila si obor a jde za tím jako buldok.A ten náš Delfínek pořád ještě chrní,tak je tu najednou takové ticho,jen ten protivný déšť bubnuje do oken.Já se celí rok těším až pokvetou jabloně v áleji k náší obci a teď mi tu nádheru smetla voda z nebe.Víte co když bylo nejhůř relaxovala jsem u šítí Patschworku nebo u malování,nebo hrnčířské hlíny.Těším se ,že až bude Terka větší vrátím se i k tomu a všechno ji naučím.No mám rozečtenou krásnou knihu tak jdu chvilku číst dokud je tu klid. Tak zatím páčko.

Děvčata dík jsem na...Ahoj holky,koukám,že jste tady rovnou dvě od Bečvy,tak se držte,ať to přežijete bez úhony!!!Zuzi,už plně chápu,toho je vážně na jeden život vrchovatě!!!Jestli jsem dobře počítala,tak Delfínek je páté dítě!!!Vy jste se Zuzkou superženy!!!Patřila bych dnes k Vám,kdybych nepřišla o dvě děti v 18 týdnu těhotenství a o Ivušku.Stejně je to hrozné,neumím říkat,že mám 2 děti,když v mém srdci jsou navždy 3!!!...Zuzi,Ty sis užila tolik strachu a bolesti se zdravím svých dětí,že mám pocit,že Delfínek se narodil jako dar za Tvoji statečnost.A že Ti všechno utrpení vynahradí a budeš s ní šťastná.Moc Ti to přeju!!!...Marci a Ivi,moc bych si přála,aby nám to vyšlo a mohly jsme tady těhulkovat všechny tři a Zuzka by nás podporovala s pískajícím Delfínkem v náručí!!!Jen taková zvláštnost na závěr.Po Ivušce mám v uších náušnice-delfínky a na krku její přívěsek-delfínka.Milovala vodu,uměla od 4 let plavat a potápěla se i v moři.Mezi plyšáky kralovali delfínci a želvy.A teď poznám maminku s malou Terezkou a říkají jí Delfínek.Náhody neexistují,tak budu nad tímto "vzkazem" přemýšlet...A Vy se mějte všechny hezky!!!

je mi 45let,Zuzko jak jsi to zvladla s tolika detmi a chudaci,kazdy z nich ma to nejake trapeni,hlavne ze uz jsou zdravyjsi statecna a na rodice se vyprdni,kdyz se takhle zachovali,meli by byt radi,ze mas deti rada a staras se one hezky,to jim vadilo to miminko?Jestli jo tak nejsou normalni,ale nech je byt a uzivej si holcicek,strasne to leti,se mnou taky nemluvi jeden bratr,ze mam na stare kolena mimco,ale ja ho nepotrebuji,tak mi to vubec nevadi,nic od nej nechci tak at se stara o svoji rodinu,ma starosti sve

Děvčata dík jsem na zdravotní kompikace zvyklá.Nejstarší je od 3 měsíců astmatik,v první třídě si vyrazila přední zuby,pak se jí udělal tumor na kůži a ještě si střihla anorexii.Starší v pubertě začal mít potíže se srdcem a vypuklo astma,ale zvládá i vysokou školu.O mladším jsem Vám psala a Mladší dcera ve čtyřech operace nádorku na tváři,mononukleoza,černý kašel,zánět srdečního svalu a mezižeberního nervu.A tak podobně.Je to těžké ,ale vždycky jsme všechno překonali.Jen teď se to nakupilo za poslední rok až moc.A to ,že jsem pro rodinu najednou vyvrhel jen kvůli našemu Delfinkovi.To mě vzalo.Jedině jedna sestra se mnou mluví.Byla jsem zvyklá na velkou rodinu a dnes mám sice velkou rodinu, ale bez toho zbytku .Do ted pro nás podstatného.Jinak jsme tak trochu odříznuti od světa.Bečva se suveréně vylévá na všechny strany a tak nebude lehké přežít další dny,pro mnoho lidí.Mi jsme naštěstí relativně chráněni tak snad nás nevyplaví velká voda.Ale v Hranicích už je vodárna pod vodou a tak budou mít potíže i s pitnou vodou.Budem muset vzít mladé k nám a jedny jejich známé,už mi hlásili,že vyklízejí dům mají vodu ve sklepě.Tak bude mít dům plný dospěláků a miminek.Naši mladí sice bydlí na kopci ,ale při povodních je potíž se zásobováním aji tam.I když se jich přímo velká voda nedeotkne.Tak se zatím držte ahojky.