Těhotenství po čtyřicítce

Ahoj holky,
já už tady blbnu,venku pořád prší a prší a už se nám tady vylila Bečva.Naštěstí jsme na kopci,ale chudáci ti dole.Nemá to konce.
Zuzi tebe obdivuju,ale drž se,určitě už budeš mít jen štěstí,věř tomu,raduj se z malé a nemysli na špatné věci.Já mám taky pořád z něčeho strach,ale jak říka Ivča,člověk musí myslet pozitivně.Už se těším,až to budeme moct taky zkusit,jestli to ještě půjde,prozatím mám teprve měsíc po potratu,tak nemůžu nic.Ivanko tobě taky držím palce,ať se ti to ještě podaří.Ty máš kolik let?

Zuzko to musis mit nervy ze...Ahoj děvčata,zdravím Vás z větrné a deštivé Moravy.Zuzi,je fajn,že se syn uzdravuje a vím,že si oddechneš teprve po úspěšné operaci plic.Maturitu bych neřešila,nebyla by žádná tragédie,kdyby ji dělal o rok později,spíš bych se snažila,aby byl v pohodě psychicky,což nebude lehké,když má bolesti.Bohužel jsou učitelé různí,jako v každé profesi.My naopak měli štěstí.Starší syn byl po trgédii v takovém stavu,že chodil k mojí psycholožce a nechtěl nastoupit na vysokou.Neštěstí se nám stalo 23.září a škola začínala od října.Děkan školy ho podržel a přesvědčil ho.Teď ho čeká obhajoba bakalářky.První semestr v podstatě nevnímal a druhý byl náročný,protože doháněl i ten první.Ale je šikovnej a zvládl to.Mladšího syn v té době nastoupil do maturitního ročníku a podržel ho třídní učitel.Zhoršil se mu prospěch,my to plně chápali a k ničemu ho nenutili.Třídní mu řekl,že rodiče ztratili dítě,hledají způsob,jak to přežít a jeho maturita nám udělá obrovskou radost.Povedlo se a nastoupil i na vysokou.Fakt je to i o podpoře ze strany školy.Snad mají taky děti a mohli by to pochopit a podpořit ho né?!Každopádně je zdraví na prvním místě,ostatní mu neuteče.Tvůj Delfínek a vnučka jsou obrovským darem a hnací silou v Tvém životě.Bez nich bys teď možná neměla vůbec žádný důvod k úsměvu!Zuzi,nemodli se za zázrak,ale za zdraví syna!Zázrak už Ti píská ve vaně!!!Máš toho tolik těžkého v životě a ještě se trápíš vztahy s rodinou,která Ti bohužel není oporou...Každý si k Tobě dovolí tolik,kolik sama dopustíš.Nikdo nemá právo soudit druhé a fakt se Ti uleví,když to takhle budeš brát a bude Ti jedno,co si o Tobě myslí druzí.Poznala jsem,že ti nejvíc odsuzující druhé,mají ten největší binec před svým prahem!!!Máš dvě možnosti:buď se staneš jejich obětí,nebo se z toho poučíš a odpustíš jim.Ve druhém případě se přestaneš trápit...Ivi,máš můj velkej obdiv k takovému počtu dětí.Máš úžasný dar.Fakt smekám a přeji holčičku!!!

Zuzko to musis mit nervy ze zeleza,kdyz je tolik trapeni a jeste nemas podporu v rodine,ja mam taky sest deti a o jednom jeste uvazujeme,ale uz mam strach,tak nevim,ja mam deti velke,hodne,ale s jednou jsem mela potize v puberte,ale prezili jsme to ,dnes uz ji je 22let a zije si svym zivotem,nikomu do toho nemluvim,kdyz se prijedou podivat jsem rada a kdyz neprijedou,tak to neresim,jsou dospele at si delaji co chteji,mam doma 25masicniho prcka a 26mesicniho vnoucka a mam znich velkou radost,jenom kdyby to tak neutikalo,drzim ti peste at se syn brzy uzdravi a uzivej si holcicek,ja bych hned brala jeste holcicku,ty uz mam velke

Ivi,určitě jsi mi od...Ahoj děvčata,U nás se trochu situace zlepšila.Syna už pustili jipky už nemusí být na plícní ventilaci,tak je to docela dobré.Horší je to v tom ,že se mu to stalo po druhé a plíce když se zhojila a nafoukla se přichytla srustama na hrudní koš a působí mu prudké bolesti podobné bolestem při infarktu.Syn bude mít v létě devatenáct a čeká ho operace plic.Budou mu muset uvolnit ty srůsty.Problém je i v tom,že má před sebou maturu a někteří profesoři jej nechtějí pustit. KVŮLI VELKÉ ABSENCI.Tak nevím ani co bude .Je od narození na jedno oko slepí a trpí celiakii a tak má uplatnění o to horší,ted má ještě opakovat poslední ročník školy? Je to nefer,proti jiným kteří tu školu úmyslně flákají.
No nebudu vám to tu všechno říkat mám toho zkrát víc než se na jeden život dá unést.Jsem jak magnet na neštěstí.Modlím se za zázrak,ale ten se nějak neděje.Aspoň né takoví který by nám mohl pomoci.Jediné jiskřičky štěstí jsou naše vnučka a dcera aspon to nás udržuje nad vodou před totální panikou.
Děvčata ,říkám si ,že jednou se něco zvrtne a začne se to všechno měnit k lepšímu.Třeba prvním světýlkem je narození těch našich sluníček.
A ještě k mím rodičům,můj táta mi zemřel když mi bylo patnáct na rakovinu.Matčin druhý manžel je sice docela fajn,ale máti je generál a on sklapne podpatky nedovolí si jí odporovat.Takže vždycky stojí při ní a občas je stejně divný jako ona i když takoví nikdy nebyl.Největší sranda na tom je,že z jeho a matčina manželství nás je dohromady šest sourozenců.Tak to mám ještě jedno k doru néééé?
No Terinka konečně spinká v klidu,dnes měla trochu neklidný den.Prdelinka se uklidnila až ve vaně,hodně ráda má koupání a nechce z vody.Někdy mám pocit,že jsem porodita delfínka.Protože miluje vodu a ted jak začíná komunikovat s okolím,tak legračně píská.Jako delfínek.

Ivi,určitě jsi mi od...Ahoj Marci,taky tady pořád prší.Kytičky tahám očima ze země,plevel ten né,tomu se vážně daří dobře.Pořád chodím koukat,kdy mi vylezou slunečnice a dnes jsem zjistila,že mi je vyzobaly ty okřídlené opice sýkorky.Jen slupky tam nechaly.A to jim každý den sypu do krmítka.Máme na domečku 2 hnízda kosáků,2 hnízda kominíčků a sýkorky lítají dírou mezi cihlama a mají malé na půdě.Tak čekáme s fasádou,až mlaďoši vyrostou a vyletí.:)))

Ivi,určitě jsi mi od začátku nepřipadala jako blázen,bohužel každého může něco potkat.
Jinak už tady blbnu,jsem ještě na nemocenské,mám sice vycházky,ale to počasí,děs.Chtěla jsem už aspoň sadit kytičky,ale pořád tady mrholí.
Zuzi,jak se daří vám?

Ivi, ten tvůj příběh jsem...Ahoj Marci,děkuji za Tvůj zájem o náš osud.Všichni rodiče postižení touto největší životní tragédií si rádi povídají o svých Andílcích.Asi jsi možná lépe poznala můj nynější náhled na život a nebudu na Tebe působit jako blázen,přestože sama nechápu,že se ze mně nestal!!! :)))

Ahoj Zuzi,je to síla,co mi sděluješ.V každém případě jsou na prvním místě děti a teď je to Tvůj nemocný syn.Potřebuješ spoustu síly a lásky,abys mu pomáhala k uzdravení.Tvoji rodiče jsou dospělí,nemůžeš změnit jejich názory a postoje,je to jejich problém!!!Zůstává rozum stát nad tím,že měli na smrt nemocné dítě a takhle se chovají.Bohužel neví,jak moc si ubližují...Netrap se tím,co nejsi schopná změnit.Odpusť jim ve své dušičce a žij svůj život,do kterého Ti nemá právo nikdo mluvit.Pokud se to někomu nelíbí,je to jeho problém,né Tvůj.Ty jsi svobodná a přišla jsi na tento svět sama za sebe.Můžeš mít třeba 50 dětí a je to jen a jen Tvoje věc.To,že se ke svým dětem nikdy nebudeš chovat,jako Tvoji rodiče k Tobě,znamená,že ses hodně naučila.Víš,tak jako je bílá a černá,den a noc,tak je i dobré a špatné a bez toho zlého bychom to dobré nepoznali,brali bysme to jako samozřejmost a nevážili bysme si toho...Když nám odešla Ivuška,nevzala si s sebou jediného milovaného plyšáka,ale odnesla si obrovské množství lásky,kterou měla od nás a my od ní.Láska je věčná a všehomoucí a celý život není o ničem jiném,než se jí naučit.Vypadá to velmi jednoduše,ale sama vidíš,jak někdy chybí i rodičům k vlastním dětem...Zuzi,hoď za hlavu ty žabomyší války a buď štastná spolu se svými dětmi a manželem!!!Tvému synovi přeji brzké uzdravení a pohodový domov plný lásky a sluníčka!!!

Ivi, ten tvůj příběh jsem si přečetla,i některé další,poplakala si,víc to tady rozebírat nebudu,máš pravdu,neměly bychom tady probírat smutné věci.Zapomenout se na takové věci nedá,ale musíme myslet pozitivně.
Zuzi,ty nemáš ten život taky jednoduchý,drž se,raduj se z miminka a musíš věřit,že se vše v dobré obrátí.

Ahojky Zuzi,koukla jsem pár...Ahoj Ivi,no upřímě řečeno po narození dcerky se vše ještě zhoršilo.Protože můj bývalí zaměstnavatel neděla to co má ,mám potíže s mateřskou.Nedostávám půl roku peníze a tak běhám na socialku a vyřizuji co se dá a čekám kdy někomu dojde,že jsem vážně porodila a mám na ní nárok.Naši se nějak doslechli,že mám finanční potíže a pomohli mi tak,že obvolali rodinu a varovali je kdybych si nedejbože chtěla od někoho půjčit a nahlásili asi anonymně,že se o dítě nestarám a že dítě žije v hrozných podmínkách.Tak už u nás byla paní i v doprovodu policajta,protože jim pisatel sdělil,že manžel je agresivní tyran.Když hrozilo před lety,že skončím na vozíku koupili jsme starší domek přízemní,abych se mohla pohybovat kdyby náhodou.....A krom fasády jej naši chlapci s manželem opravili.Paní sociální nejdřív byla odměřená,ale pak se mi omluvila,že oni musí každé udání prověřit.Ivi potíže s rodinou ještě gradují a bohužel rodiče mají dojem,že nám musí dát za vyučenou,protože by jsme se pak množili jako králicí bůh ví jak dlouho.
A aby toho nebylo dost leží mladší s kluků už pár dní na Jipce s prasklou plící.Když malá spinká tak si popláču a musím to nějak vydržet ,tak zatnu zuby a dělám co se dá.Nějak toho není konec.

Ten Femibion jsem...Ahoj Marci,tak při vší smůle aspoň víš,že tam nebylo nic víc.Down může vzniknout kdykoliv a u kohokoliv.Ty éčka v potravinách!!!Škoda mluvit,co se dnes dělá pro peníze...V tom Sanusu měli velký UTZ,s velkým rozlišením,laicky řečeno.Tím mě p.doktor vyšetřil.Nikdy předtím jsem svoje vaječníky takto neviděla.Pak mě nabrali několik zkumavek krve na různé rozbory hladin hormonů.Manželovi udělali spermiogram.Toto vyšetření nám pro lepší posouzení výsledků udělali znovu za měsíc.Pak nám navrhli řešení:1.přirozenou cestu,2.inseminaci(využili jsme 2x,cítila jsem se divně,neosobně),3.dárkyni zdravého vajíčka,4.IVF (moje vajíčka a manželovo sperma oplodní mimo a vrátí do dělohy).IVF stojí hodně peněz a je velké procento potratů.Toto nám p.doktor netajil.Věděl,že u nás běží čas.Šlo mi na 44 rok.Rozhodli jsme se pro to,co je nám souzeno...Marci,víš,tady jsou maminky,co by chtěli miminka a chtěla bych,aby byly šťastné.Tady není místo pro tak smutné věci.Můj příběh si můžeš přečíst na stránkách www.dlouhacesta.cz v rubrice vlevo dole "příběhy".Je to příběh Ivuška 1O let.Ve Vzpomínkách (rubrika pod příběhy) mám i její fotky.Jsou tam i maminky,kterým zůstala prázdná kolébka,některé už mají další děti v náručí!!!Je na Tobě,jestli jejich příběhy budeš číst,poznáš to podle věku dítěte,mají tam 0,osobně bych Ti to moc nedoporučovala,ale možná právě naopak Ti pomůže,že nejsi ve svém smutku sama.Je tam i diskusní forum,můžeš se podělit o svoji bolest...

Ten Femibion jsem užívala,ale bohužel až od 5.týdne,jak jsem zjistila,že jsem těhotná,na doporučení gynekologa,ale nevím,jestli to má vliv i na ty chromozomální vady,když ho užíváte před početím?Genetik nám říkal,že zrovna ten Downův syndrom se přihodí náhodně už při spojení a dělení vajíčka,nic na to nemá vliv,tak nevím.Dneska jsem byla pro výsledky z histologie,tak žádnou jinou vadu plod neměl.
Zuzi,tobě přeju,ať máš ze svého sluníčka jen radost,moc ti to přeju.
Ivi,ráda čtu tvé příspěvky,ikdyž mi jde mráz po zádech z toho ,co jste prožili.Jestli bys mohla napsat,co se vlastně stalo,ale samozřejmě to záleží na tobě,nemusíš mi ani na to odpovídat.Jestli se můžu ještě zeptat,jaké ti dělali vyšetření v tom centru asist.reprodukce?

Ahojky,jasně že si...Ahojky Zuzi,koukla jsem pár stránek zpět a přečetla jsi,že se s Tebou osud taky vůbec nemazlil.Musíš být po tom všem nepředstavitelně šťastná.A ještě k tomu máš určitě hezký vztah s dcerou a holčičky rovnou dvě!!!To je nádherné!!!Škoda,že si to s Vámi neužívají rodiče.Našim odešla vnučka a každý měsíc se mě s nadějí v hlase ptají,jestli jsem těhu.Litují každé chvíle života,kdy mohli s Ivuškou být a neudělali to.Mamka je dodnes v péči psychologa,jako já a můj taťka je na stejné duchovní cestě a slzy mu tečou každý den.Blbost,že chlapi nepláčou.Taky jsem s mamkou předtím bojovala,bývala generál,kterého musí všichni poslouchat.Dnes je zhroucená,probudily se v ní jiné hodnoty života.Musela naše rodina zaplatit tu největší cenu,aby se někteří z nás probudili?!Ze staršího syna se stal samotář,který na sebe vzal úkol být oporou rodičům a mladší mi nedávno přiznal,že mu ta noc změnila náhled na život a věří v život po životě.Bohužel jsou v naší rodině i tací příbuzní,kteří se už ze šoku otřepali a dál řeší blbosti,kazí si vztahy a nestačí jim ke štěstí,že jsou všichni zdraví,nemají hlad a mají střechu nad hlavou.Je mi z toho smutno.My jsme svépomocí dostavěli nový dům,bydlíme pár měsíců a šťastní nejsme.Nejsme všichni,nezní tady smích naší holčičky.Chtěla bych vzbudit ty spící lidi,aby uviděli,jak jsou vlastně šťastní a nejde to.I my měli obrovské štěstí!!!Mohli nám odejít všechny 3 děti.Stačilo pár minut a zůstali jsme v tom požáru všichni.Co by prožívali rodiče,nechci ani domyslet.Zuzi,přeji Ti z celého srdce Tvoje dvojnásobné štěstí a tu úžasnou velkou holku,která ví,v čem je smysl života!!!

Ivi,ve všem s tebou...Ahojky,jasně že si pamatuji.Jmenuje se to Femibion 800 da se to koupit v každé lékárně má se užívat aspoň 3 měsíce před plánovaným početím a taky během prvního trimesru.Je to bezva přípravek.Ani mi nebylo špatně nic.Stojí kolem 300,- plus mínus nějaké drobné. Já už jsem si taky myslela ,že nám nic nepomůže .Ted máme doma zdravého křiklounka.Začala jsem jí říkat maskovaný delfínek.Vykládá a píská si u toho.Vzbudila se tak jdu kojit,později se ještě ozvu.

Ivi,já tě obdivuju,jak jsi...Marci děkuji.Vážně jsem měla štěstí na psycholožku.To jsem poznala od maminek na stránkách "Dlouhá cesta".Ostatně tyto stránky jsou také velká podpora,člověk zjistí,že není blázen,že stejnou bolest prožívají a žijí i jiní rodiče.A je pro mě hodně zajímavé,kolik z nich našlo stejnou cestu jako já.Ani to,že moje psycholožka věří ve stejné věci není v mém životě náhoda.Posíláme si mailem různé věci,komunikujeme na skype a každé úterý za ní chodím.Dva roky jsem nebyla schopná s nikým mluvit a teď jsem začala komunikovat touto formou i s kamarádkou...V centru asistované reprodukce jsme byli také,v Hradci Králové v Sanusu.Na doporučení.Vyšetřili mě a manželovi dělali spermiogram.Hormony brát nemůžu a rozhodli jsme se pro přirozenou cestu.Řekli jsme si,že co má být,to se stane a když to nevyjde,tak to má svůj důvod.Genetiku s námi neřešili,p.doktor říkal,že v dnešní době by na ni museli chodit všichni.Nevím,jestli Ti už někdo poradil zobat kyselinu listovou,ta je důležitá,je to prevence proti vývojovým vadám a začíná se s ní tři měsíce před plánovaným početím.Mám z internet.lekárny Femibion 800.Jsem přesvědčená,že Vám to všechno dobře dopadne,hlavně se snaž vyplakat do otěhotnění,aby jsi potom byla šťastná a miminko to cítilo!!!

Ivi,já tě obdivuju,jak jsi statečná a vše si tak zvládla,opravdu jsi silná a máš kolem sebe asi dobré lidi,to je důležité.Já jsem z okolí Rožnova p.R.,tak je to trošku od ruky,škoda.Ještě počkám,co mi řekne ten genetik,jdu tam příští týden,možná mě někam pošle.Uvažovala jsem i o tom Zlíně,klinika reprodukční medicíny,no nevím.Zítra si jedu pro výsledky z histologie plodu.Máš pravdu,psychika je na prvním místě.Že ses obrátila na takovou víru se vůbec nedivím,vůbec si to nedovedu představit.Držím pěsti,ať to vyjde Ivi.

Marci,ještě jsem Ti zapomněla napsat,že z reakce Tvého doktora mám špatný pocit a změnila bych ho.Podpora lékaře je fakt důležitá.Já jsem vyměnila hematoložku po několika návštěvách,kdy jsem se utvrdila,že to je egoistická kariéristka s absencí soucitu.Svým neosobním a nevhodným chováním způsobila,že jsem od ní odcházela s myšlenkama na sebevraždu.Pak jsem zjistila,že je svým přístupem k pacientům pověstná.Naštěstí si lékaře můžeme vybírat.Poznala jsem jich za poslední dva roky hodně i sestřiček a je jich dost,pro které je práce posláním a umí pohladit slovem!!!Nejsi náhodou poblíž Brna?Poslala bych Tě k té své,dojíždím za ní 60 km,stojí mi za to!!!

Ivi to jsi mi dala trošku...Ahoj holky,mám to trochu jinak než Vy.Od té tragédie se mě totálně rozházel cyklus,který do toho dne šlapal,jako hodinky.Jak už jsem psala,že psychika je alfou a omegou všeho.Vše ovlivňují i velké dávky antidepresiv a léky na ředění krve.Od ledna jsem po domluvě na hematologii a psychiatrii vše vysadila a cyklus se na tři měsíce stal pravidelným,teď bohužel vynechal.Ale na UTZ p.doktorky byly vidět malé folikuly.Bohužel do nich žádný lékař nevidí,jestli jsou v něm zdravá vajíčka a jestli vůbec dozrají.I když dojde k ovulaci a ke styku,tak to nemusí vyjít.Před dvěma lety mě brali krev na hormonální rozbor a výsledek vyšel,jako u dvacetiletých holek.Jenže opět vlivem stresu a věkem se tato hladina měsíc co měsíc snižuje.Teď budeme čekat 14 dní a když se neprokáže těhotenství,tak se vyvolá cyklus a vezmou mě krev na zjištění hormonální hladiny.A možná se dozvím,že jsem na konečné...Podívejte se na web.stránky Hemann a bylinný koncentrát Femigard.Objednala jsem si ho a užívám druhý den místo hormonů...Nevím,jak Vám to sdělit,když jsou naše životy odlišné a každý hledá tu svojí cestu.Mě ta moje přivedla ke knížce od Benjamina Kleina:"Poznej svého anděla".Díky ní vím,že i to špatné má svůj smysl a amniocintézu bych v případném těhu neřešila.Strach je moc špatný rádce s velkou mocí.Holčička mě přivedla na duchovní cestu a víru v reinkarnaci.Dnes už v přesvědčení.Tímto způsobem se smiřuji se svým osudem...Naděje mě drží nad vodou a jsem smířená,že když to my nestihneme,tak přijdou vnoučata,která budu rozmazlovat,no néé?!

Ivi to jsi mi dala trošku naději,že se té p.doktorce pak narodil zdravý chlapeček.Právě to je nejhorší,že když ti zjistí nějakou vadu z plodovky,tak už jsi tak kolem 20.týdne,říkají tomu potrat,ale v podstatě je to porod.Teď momentálně žiju v tom,co ta tvá sousedka,zítra si jdu pro výsledky z histologie,genetik mi už volal,že tam jiné vady zjištěny nebyly,tak mi úplně zabylo špatně,jak mi to říkal,že se spletli a já přišla o zdravé dítě,ale přítel říkal,že ten Down byl potvrzený a to ještě kromě toho.Ke genetikovi jdeme příští týden,tak uvidím,asi bych se zbláznila,říká se ,že z té plodovky je to skoro stoprocentní.Ivi,ty jsi byla na nějaké testy,myslím,jestli máš ještě dostatek vajíček nebo nějakých hormonů,které je produkují?Já právě nevím,jestli to nechat přírodě nebo někam zajít,jestli máme vůbec ještě naději.Ale jestli jsou ty vajíčka zdravé,to se asi jen tak nezjistí,to jen asi při mimotělním oplodnění,jak jsem tady z těch studií na netu pochopila.Buď ráda,že máš takovou hodnou doktorku a tak tě podporuje.Ten můj doktor mi málem ani neodpoví na dotaz,jak jsem se bála té amniocentézy a ptala se ho,jestli je to riskantní,řekl mi,že on na tom nebyl.Tak už jsem se ho raději na nic neptala.Ivi,ty chodíš na vyvolávačku kvůli menses?
Ivanko,jak jsem už tady psala,říká se ,že ta amniocentéza je skoro stoprocentní,tak nevím,ale úplně všechny nemoci prý neodhalí,hlavně jen chromozomální vady a různé rozštěpy.

Ivo me je taky 45let a chceme mimco,ale svagrova mi rikala,ze pry plodova voda neni na sto procent,ze pry hodne nemoci nepoznaji,tak se dost bojim,myslim si,ze je to nesmysl,protoze by jinak starsi maminky nemuseli na tu plodovku ani chodit,jestlize nepoznaji nemocne miminko,uz ses s tim taky setkala