Těhotenství po čtyřicítce

No , když jste v přechodu , tak je nepravidelná menzes a to oplodnění by asi už nemuselo vyjít . Hormony odmítám .Jsem spíše pro přírodní . Mám návaly , stres , pocit ,že mě něco táhne ze strany na stranu-nerovnováhu.Užívám SARAPIS ,KTERÝ MĚ POMÁHÁ a NEUROL .
Taky bych se obávála , abych neporodila postižené dítě . To by byl velký problém
na stará kolena .

44
Každá žena má jiné potíže , psychiku aj.
Uštvat se , taky není dobré .

já nechápu, proč se stále diskutuje o přechodu, jako o něčem hrozivém. Některé ženy přechod ani nezaregistrují, jiné mají potíže. Ale je to individuální, přechod není žádný strašák, je to normální jev a existují i přírodní preparáty ke zmírnění obtíží, pokud nějaké žena má. Moje mamka např. přechod přešla jen s občasnými návaly horka, jinak v pohodě. Kamarádka ho ani nezaregistrovala, jen jí vynechala menstruace a byl konec. A v přechodu se dá plnohodnotně žít a dokonce vychovávat jednoho puberťáka, protože ostatní děti jsou většinou dospělé a některé i pomohou. Za tu dobu, co sem přispívám se mi docela změnil život, mám bezva přítele, který nám pomáhá, je o rok mladší. Zatím spolu nežijeme, ale jakobychom žili. Můj skoro čtyřletý synek bude už konečně chodit na celý den do školky a já konečně můžu opět víc pracovat, tzn. že si během června otevírám obchůdek s dětským zbožím, který už sice rok provozuji, ale jen jako přivýdělek k mateřské. Ted do toho jdu naplno. A to začínám od nuly, spíše z mínusem. Jenže opět chci stát na vlastních nohách. A stále tvrdím, že můj synek je to nejlepší, co mě v životě potkalo i když jsem o vše hmotné přišla. Až s ním vím, co je to prožívat štěstí. Takže přechod a nebo nemoci, to si vůbec nepřipouštím. Ještě dva tři roky a bude lítat s klukama venku a já budu mít dostatek prostoru jak k seberealizaci, tak k odpočinku.Tohle si musí každý srovnat uvnitř sebe.

no a vidite vy jste pro mit deti po 40letech ale pisete ze jste v prechodu,ale nepisete jak vam prechod probiha,protoze tu hodne maminek s tim prechodem strasi,pisi,ze si to zadna matka 40+ neumi predstavit mit k prechodu jeste male dite,tak bych vas chtela poprosit,jestli byjste sem mohla neco k tomu napsat,jestli se da zvladnout prechod,a mit u toho treba 5lete dite,jak byste to zvladala ted vy,kdyz o tom prechodu uz neco vite,dekuji

Je pravda , že je zdravotnictví na úrovni .
Jinak se rodilo ženám v 30 letech , či v minulém století před rokem 2000 .
Pomohou epidural a císařák , který si dnes některé ženy přejí , aby nemusely trpět v bolestech.
Mě je již po 50 l. mám přechod .
Ale kdybych byla ve 40 l . určitě bych taky porod podstoupila .
Mám 2 děti . první šlo hůře 2 dny - ale 2 za 5 hod.
Přeji maminkám , aby si dětičky užívaly . je to to nejkrásnější období ---být mámou ..

je mi 44let,seste mimco jsem porodila skoro ve 43letech,tehotenstvi jsem mela super,plodova voda a potom trochu tehotenskou cukrovku,ale bylo to v pohode,porodila jsem presne na 40tydnu o jeden den dil,mela jsem nejrychlejsi a nejlepsi porod,klidne bych jeste do toho jednou sla,je mi jedno jestli se lidi staraji,mam uz ctyri puberty za sebou,tak uz me nic neprekvapi,malemu je 16mesicu a uzivame si ho ze vsech nejvic,jeste kojim a vubec mi nevadi ze mam az dost zive batole,hlavne ze je zdravy,je to nase slunicko a nezmeni se to ani pozdeji v puberte,ja si take nepripadam stara a taky doufam,ze mi to vydrzi i v tech 65 letech,clovek se od deti ma porad co ucit,aspon budeme take porad v puberte,doba jde az moc rychle dopredu,takze zeny po 40letech si uzivejte jak to jen jde i s malymi detmi to jde,hlavne kdyz je clovek zdravy a stastny

Je mi 42 let. Mám dvě děti dospělé (21,23 let) a dvouletou dcerku. Těhotenství u mě probíhalo zcela v pořádku.Bylo chtěné. Prostě nám bylo s manželem smutno, protože nás studenti už tak nepotřebují jako dříve. Absolvovala jsem odběr plodové vody, vše bylo v pořádku. Od 36. tt. jsme měla preemklapsii (vysoký tlak,..) Takže jsem byla v nemocnici a hlídaná jsem byla já i mimčo. Porod proběhl normálně, ve 38. týdnu mi ho vyvolali. Jsem šťastná, že mám dcerku, vůbec si nepřipadám stará. Jsem šťastná. Doufám, že mi "mládí" vydrží dlouho a nebudu nechápající 60letá máma -babička.

Takové věci se probírají proto, že někdo je přesvědčen, že v minulém režimu bylo lépe, i na děti. Tak píšu jiný názor, protože ten pocit nemám. Není to sice přímo téma, ale souvisí s ním. Kterou z nás nezajímá, co můžeme dětem dopřát. A rozdíl mezi dobou minulou a teď určitě je. Za sebe jsem velmi ráda, že lékařská péče a možnosti pro nás i naše děti jsou mnohem dál než dřív. Připojením k "západu" udělala lékařská péče v některých směrech obrovský skok.
Pravda je, že čas vrátit nejde, takže i kdyby bývalo dřív líp, dnes je to úplně jedno, musíme se přizpůsobit a ne vzpomínat. Mimochodem se říká, že nostalgické nebo upravené vzpomínky jsou známkou stárnutí, tak pozor na to.:-)))
Starším matkám nijak nebráním se vyjadřovat přímo o svých zkušenostech a tohle je otevřená diskuse s dostatkem prostoru. Komu se to nelíbí, měl by vyhledat nějakou blokovanou.;-)

nevim proc se v teto diskuzi probiraji takove veci jestli bylo driv lepsi nebo ted s tim se stejne nic neudela toto je tema mit miminko po 40letech a toho se damy drzte nebo si musite najit jinou diskuzi to jak bude v budoucnu stejne nikdo nemuze vedet,ted rikaji jak se nam prodluzuje vek a co bude vice stariku takze se radsi mnozte a neuvazujte o vecech se kteryma se stejne nic neudela,tady by chteli vedet starsi matky neco o tehotenstvi,porodu a vychove v 60letech mit pubertaka,nebo jine veci a ne jak bylo a jak bude,kazdy ma jine priority takze se vsem nikdo nezavdeci

Jana - my taky nekouříme a nepijeme, dokonce ani žádné drogy.:-))) Byt jsme si museli koupit za tržní cenu a splácet, nebylo co levněji odkupovat. Děti taky studují a při tom si slušně vydělávají a pomáhají. Nejsme lidi, co by druhé hoblovali a sami nevěděli co by (jezdím 9 let starou fabií, kterou jsem si koupila kdysi na leasing). Máme sociální cítění a chápeme, že solidarita musí být, ale hodně věcí nás míchá (dlouhodobé podpory lidem, co pracovat nechtějí, to že leckdo dostává podporu dlouhodobě větší než kolik je běžný plat v místě - dobře vidím, jak to vypadá dál od Prahy, jezdím pracovně do Budějovic, Liberce, Mostu i menších měst, hospodaření státu, moloch EU, zvyšování dluhů na tzv. jistoty, které odnesou právě víc naše děti a další a další). Ale to nejsou má rozhodnutí. Dělám s manželem co můžu (i pro druhé), platíme daně jako hrom a ani za to nejsou žádné jistoty. Dřívější jistoty, že dostanu práci po vysoké za 1500, byt seženu jen za úplatek, na který nemám, na auto našetřím možná za 15 let a dočkám se příšerné socialistické zdravotní péče (jak rychle jsme zapomněli, že západní medicínu měli jen komunističtí prominenti v Sanopzu a jak ubohá byla ta běžná), pro mne jistotami nebyly.
Výše platů zaměstnanců jsem zmiňovala záměrně, vím, jaké jsou jinde. Těch 22 tis. má u nás i 20cetiletá holka, co dělá servírku. A na druhé straně občas chodí vypomáhat studentka medicíny, co bude ráda, když sežene po škole místo v nemocnici za 10 tisíc, aby mohla dělat atestace. Zas by to mělo by to být spíš obráceně ve prospěch budoucí doktorky. 2/3 až 3/4 zaměstnanců máme mimopražských, hodně z Moravy. Možná je pro nás výhodou, co bylo dřív spíš nevýhodou. Mimopražští byly ve výhodě často v místě bydliště i paradoxně v Praze oproti nám. Jinak je pohodlnější býti zaměstnancem a starat se jen o sebe než někoho zaměstnávat. Naše děti i děti našich známých to velmi rychle při pomáhání rodičům pochopily a snaží se o dobře placené zaměstnání.
Všechno je jistě relativní a subjektivní názory se liší. Nikdy nebude všem dobře, každý má někdy hůř a někdy líp a nikdy se dopředu neví. Že by dnes bylo obecně hůř než před 30 nebo 50 lety, si nemyslím.

Pro Nesouhlasím: Já pracuji v hotelu jako recepční na Moravě.Samozdřejmě třísměnný provoz a ještě nikdy jsem neměla výplatu větší než 8500,-A to jen po vánocích.Děti mi studují,syn letos maturuje a dcera je v osmé třídě ZŠ.Dohromady máme22000,- a zkuste s toho žít. 8500,dame za bydlení a když odečtu placení za léky bez kterých jedno z dětí nemůže žít a ostatní náklady zbyde mi 4500,na jídlo na celí měsíc pro 4 osoby.Pak mi něco vykládejte jak se nám žije líp.Rok od roku je to horší.Museli jsme si od města odkoupit byty a zadlužit se aby bylo kde bydlet.Nekouříme, nepijeme.

Kdysi jsem otěhotněla v situaci, že jsem byla dost mladá (na tehdejší dobu ne, ale dnes si mladí brzo po škole bez jakéhokoli zabezpečení děti nepořizují), otec dítěte byl na vysoké.... Jediná jistota byla, že jsme byli oba pracovití, ochotní dělat cokoli, pracovat při škole atd. Na pomoc státu jsme moc spoléhat nemohli (ani s bydlením, ani s novomanželskou půjčkou apod.), rodiče nám pomáhali trochu finančně, hlídat nemohli, všichni pracovali. Dařit líp se nám začalo až tak po 12 letech. Dnes to jde rychleji a líp než tenkrát. Málokdy se daří/nedaří 20 let nebo celý život stejně dobře. Skoro každý má lepší roky, jak životního štěstí, tak ekonomicky. Děti mám velké, jak bych se rozhodovala nyní, nevím. Měnit se zpětně nedá, na co přemýšlet, jaké by něco bývalo bylo jiné. Je třeba koukat stále dopředu. Každému je někdy hůř a někdy líp.

no já zase nesouhlasím s příspěvkem nade mnou.......já otěhotněla v kritické finanční situaci, ne jen ve špatné...a dítěti jsem stejně život dala, protože bych ho nedokázala ukončit. Pak se přidala krize partnerská a zůstala jsem s ním sama.....je to někdy moc těžké, ale ted mu budou čtyři roky a snad už nám konečně bude líp. Ale stejně bych ty čtyři roky nevyměnila ani za nic.

A nebo - jak kdo měl větší jistoty. Celkem dobře si pamatuju, když se mým rodičům v roce 1982 povedlo po letech druhé dítě - můj bratr. Byla jsem už velká, studovala jsem na střední. Před narozením bratra vydělávala maminka 3500 a táta 3000 Kčs - tříčlenná rodina měla slušných 6500. Pak nás bylo o jednoho víc na tátovy 3000 + nějaká směšná mateřská (asi 400). Bydleli jsme v bytě 1+1 (na byty měli v Praze nárok přistěhovalci a ne místní), komunisti jsme nebyli. O dobře placené místo maminka samozřejmě přišla, ani v minulém režimu jí ho nedrželi ani 2 roky, natož 3. Na novomanželskou půjčku rodiče vzhledem k věku taky nedosáhli. Ekonomicky bylo narození bratra vyložený propad. Na 3týdenní dovolené, byť po soc. bloku, jsme museli zapomenout a na dost potřebného taky. Přivydělat se tenkrát moc nedalo. Melouchy a šmelina byla jen pro pár profesí.
Naproti tomu dnes zaměstnáváme s manželem jen v Praze 25 lidí. Nekrademe, právě naopak, snažíme se vždy zaplatit zaměstnancům včas, bereme na ně ohled často na úkor sebe. Bereme ohled na 2 matky menších dětí, ale na víc nelze. Je to práce, kde opravdu musí být všichni k dispozici, takže jednoho, dva lidi můžeme zastoupit, za víc to prostě nejde. Nemůžeme k zaměstnancům mít dva, tři navíc, když někdo vypadne. Jedna z těch matek (obě jsou s dítětem sami) dostala na Vánoce dokonce od nás finanční dar, když se dostala do špatné finanční situace. Myslíte, že někdo snahy o péči a jistoty ocení? Ani náhodou, všichni stále frfňají, pořád se jim něco nelíbí a k tomu kradou. Platy mají velmi slušné : kuchaři 22 - 35 tisíc, číšnice 20 - 22 s tipy. Od začátku roku prý zavřelo už 40 restaurací na Praze 1. K tomu platíme dost slušné daně, takže o zlodějně nemůže být řeč. Neokrádáme ani zaměstnance a ze státního neberem. Kdyby s tím aspoň někdo slušně hospodařil. Jistoty vám dnes nabízí jen ČSSD, ale to jsou jen fiktivní jistoty. Je to jen zástěrka, jak se dostat k moci a nejlepším korytům nahoře, jde jim jen o svá koryta. S penězi, které se do státní kasy dostanou, hospodaří hrozně špatně - rozhazují a zvětšují vašim dětem dluh.
Je to sice mimo téma, ale myslím, že ženy ve vyloženě špatné finanční situaci si dítě dnes nepořizují, čtyřicátnice určitě ne.

Dlouho jsem na těchto strankách nebyla a nestačím se divit.Je mi 42 mam tři děti a mužu říct,že nám se začínalo mnohem lépe než dnešním mladým rodinám.Po prvním dítěti mě znovu vzali do práce a nikdo mi nevyčítal paragraf když dcera dostala neštovice a já musela zůstat s ní doma.Při třetím mě po mateřské nikdo nechtěl zaměstnat.Každeho zajímalo né co umím ,ale jestli a kolik mám dětí.A dnes po deseti letech ve firmě nám posledního pul roku patili mizerně nebo vůbec a pak firmu zavřeli uplně a nedali lidem ani započťaky.A na pracáku Vám řeknou musíte si najít práci ,po čtyřicítce Vás nikam nechtějí.Všude chtějí jen mladé.Nechci nic vracet ale mnoho jistot bylo .Dnes můžete všude cestovat, ale není na to.Dceri v práci prodlužují smlouvu každé tři měsíce a když zjistila,že je těhotná propustili ji.Prostě ji nedali další prodloužení.Vždy byli ti co kradli a měli se dobře na úkor druhých a je to i dnes.Jen horší. Dřív Vám nikdo neprodal střechu nad hlavou,když jste přišli o práci.mohli dělat i invalidé.

dočetla bych se někde na netu kolik asi u nás rodí starších rodiček? Našla jsem akorát u roku 2005, že to bylo asi tři tisíce a dál už nevím, docela by mě to zajímalo, jestli to číslo stoupá...

to je fakt ze to jsou zajimave prispevky ale toto je diskuze mit ci nemit dite po 40letech,tak o tom by se tu melo psat a debatovat,je hodne zen,ktery by chteli neco o tom vedet kdyz uz se pro mimi v tomto veku rozhodnou a touzi po tom nikomu to nemam za zle a fandim takovym 40+letym matkam,je to super mit mimi v tomto veku,dnes se da zavcasu poznat jestli neni neco v poradku,vsem preji moc zdrave miminka at je matka mladsi nebo starsi

To jsou zajímavý příspěvky, co ale mají společnýho s tématem?

Martino, nejsem pamětník znárodňování v mé rodině. Ani následného odsouzení za vlastnění podniku. Dokonce si nepamatuju, jak babička dlouhá léta splácela půjčky, které si s dědou vzali na rozšíření podniku, zatímco on seděl. To byla taková skvělá vymoženost, že celý majetek sebrali, manžela zavřeli, ale dluhy rodině nechali. Byla to neuvěřitelně klidná léta, akorát že babička tu pohodu a klid nevydržela a nervy jí vypověděly službu. Nějakou dobu trvalo než se vzpamatovala, dál mohla pracovat a splácet. I když ten největší klid a pohodu nepamatuju, averze vůči takovému režimu byla a je v naší rodině velká. Mého otce nechali studovat snad jen proto, že byl tělesně postižený a na manuální práci se nehodil. Jiní měli štěstí ještě méně, z vězení se někdo z mužů nevrátil a děti do středních a vysokých škol nesměly.
Myslím, že tlak na psychiku zažily naše zmiňované babičky podstatně větší než my dnes. Moje druhá babička říkala, že ti co přežili první světovou, krizi s nezaměstnaností, druhou světovou a pak ještě komunisty, ti už vydrží všechno.:-)
Osobně nezávidím ani bohatým ani chudým.

Já to myslela jen jak ta doba nynější působí na psychiku - zeptejte se psychiatrů, jaké mají počty lidí v ordinacích. Dřív měli lidé houby, ale k normálnímu žití to stačilo - dnes mají někteří také houby, ale ještě s pořádnou dávkou stresu a nervů - zkrátka v práci takový shon a stres nebýval.Vůbec nezávidím bohatým lidem, po finanční stránce jsem naprosto bez problémů, ale vadí mi ten neklid dnešní doby. A ten kdo napsal příspěvek o perzekucích, ten musí být pořádný pamětník!

.:)))