Těhotenství po čtyřicítce

to je urcite nejlepsi v patnacti a kdo se o to bude starat?

Nejlepčí je zabřeznout hnedka v patnácti!

vzdyt vy vite taky prd jak je to vychovavat v klimakteriu,tak nedavejte rady a mozna ze zena ktera bude vypadat jako babicka,tak to ma v hlave lepe srovnane nez vy a vubec se nebude mit za co stydet,protoze s touto dobou to bude uplne normalni zivot,rodit dele,to akorat zeny ze stare skoly to vubec nechapou,v cizine se uz na tom ani nikdo nepozastavuje,mela byste taky vyjed do sveta,aby jste poznala novou dobu,nikdo tady nebasni,ale vy to urcite nezazijete,kazdy na to ma jiny nazor a jinak si zije,kdyby jste nemohla mit deti drive,nevim co by jste delala,ale asi by vam to bylo jedno,tady pisi zeny,ktery jsou stastny,ze se jim to vubec povedlo,nekdo nema tak jednoduchy otehotneni

Z těch příspěvků je zase cítit přehánění skutečnosti - jak je vše super. A vám je prd po tom, co si myslím o starých matkách a co sem píšu - máme demokracii a tato diskuse je veřejná - jestli chcete básnit, tak si ji uzavřete a pouštějte na ni pouze ty, které v klimakteriu budou pečovat o uřvané dětičky a když se svým dítětem někam přijdou, tak uslyší - a to je tvoje babička--

vy ty nervy mit nebudete tak se nestarejte po cem vam je prd,mozna budeme stastnejsi nez vy,vase starosti bych chtela mit,to bych byla uz nastvana ted,kor kdyz druhym nedokazete doprad radost,radsi bych sem ani nepsala,je z vas citit nenavist ze stastnych lidi

Ó ano všechny budete šťastné a spokojené - hlavně v šedesáti při rozčilování s puberťákem - tak pevné nervy.

tady je dost takovych prispevku a ze je manzel mladsi nevadi,tady zalezi jak se citite vy a jestli jste zdrava,ja jsem taky rodila ve 43letech,bylo to super i tehotenstvi bylo bez problemu,miminko je zdrave,je mu 16mesicu a dela nam jenom radost,ale zalezi na vas jestli to chcete vy a vase starsi deti,to je taky dost dulezite se poradit s celou rodinou,ale hlavne vy

Ahoj.Bylo mi 41 a manžel(je mladší)by si přál..vlastní děti neměl.Má s tím někdo zkušenost v tomto věku?Díky

Bude mi tento měsíc 38 a přála bych si mít třetí dítě.Jsem zdravá,mám jen počínající autoimunitní onemocnění štítné žlázy,ale zatím bez léků,protože mi funguje dobře.Chodím 1x za rok na kontrolu a doktor mi řekl,že žádné riziko nehrozí,jen by si mě trochu víc ohlídal,dělal by mi během těh.odběry.Můj muž by měl miminko také rád(máme 2 kluky,takže by si přál holčičku)ale bojí se o mně a mé zdraví-jsem po konizaci čípku pro patolog.nález HPV 1st.Říká,že kdyby se mi něco stalo,že by to nepřežil a chce mě živou a zdravou,abysme si mohli ten život krásně užívat.Zkrátka,myslí si,že jsem na třetí dítě stará,že rizika jsou velká.Pravda je,že tchýně měla třetí dítě krátce po 40 a málem umřela ona i můj dnešní švagr. Takže vám všem co jste okolo té čtyřicítky otěhotněly tak trochu závidím a zárověň vám to moc přeju a nerozmýšlejte se.Jestli je všechno v pořádku,miminko si nechte.Možná,že po čase i já rozšířím vaše řady,antikoncepci žádnou neberu,je to čistě na manželovi,a i když se nám nikdy nic nepřihodilo,třeba se přihodí :-)))))))

Také vás chci podpořit,určitě budete šťastná až příjde na svět mimi.Jste bohatá,máte hodně dětiček a to je fajn.Běžte do toho a moc vám přeji pohodové těhotenství a též i porod.

tak vam fandim a drzim pesti at se dobre rozhodnete potom sem napiste sedme mimco vubec nevadi,je videt,ze taky moc milujete deti a jestli jste zdrava,tak bych se jenom uz tesila,ono to miminko vi proc se ma narodit a urcite vam to potom vse vynahradi,a myslim si ze vas manzel podpori,rada bych pak o vas vedela vice,jak jste se rozhodla

Dnes jsem se dozvěděla že jsem těhotná....Jsem z toho uplně v šoku,je mi 41,naposledy jsem rodila před čtyřmi roky.Mám štastné manželství,muž mě má rád,děti miluju,bylo by to mé sedmé dítě.Tři děti jsou již dospělí...S mím doktorem jsme se domluvily na týdnu na rozmyšlenou..Vždy jsem tvrdila že na přerušení těh. bych nikdy nešla.Nevím co dělat,nevím co je správný,nechci udělat chybu,a moc se bojím...Možná jsem se potřebovala vykecat,snad povzbudit...Přečetla jsem vaše příspěvky,moc mi pomohly,a někde uvnitř citim že není asi nad čím přemýšlet...Díky

taky jsem rodila ve 43letech nejlepsi tehotenstvi i porod,asi bych se nebala ani ted malymu je 16mesicu a dava mi tolik sily jit porad kupredu,moc se tesim zase na dalsi rano jak spolu budeme blbnout,nikdy nebudu litovat a myslim si ze me vetsi stesti nemohlo potkat,kdybych me melo potkat jeste jedno tehotenstvi ani ve snu by me nenapadlo jit na potrat pokud by bylo mimco v poradku,ale od toho tu je ta plodova voda je na 99procent,tak si myslim,ze se muze verit tomu,ze mimco bude zdrave,taky si muze kazda matka zaplatit 3D ultrazvuk,premyslet o prechodu nema stejne smysl ono to nejak dopadne,kdyz zena pracuje v nejakem spatnem zamestnani taky nemuze utect,kdyz ma nejake problemy v prechodu a musi to vydrzet az ji skonci smnena,to je priklad jako kdyz se musi starat o treba 5leteho prcka,ted se nam prodluzuje vek na odchod do duchodu,tak proc si zivot nespetrit jeste s nejakym prckem a to se clovek opravdu od rana do vecera pekne zasmeje a smich zivot prodluzuje a o tom to je,byt stastny na svete a mit pro co zit,ja jsem nadmiru spokojena a nemuzu rict,ze je mi smutno po praci a po kolektivu,uz ten kolektiv neni co to byvalo,doma mi je moc fajn,kazdy den si s mylym uzivame jak jen to jde,jeste mame 7leteho a ten nam da energie aspon za 10deti,protoze je hyperaktivni,ale vubec na nic si nestezujeme,protoze deti obohati zivot,kdyby jsme je nemeli,nedokazu jak bych zila a to uz mame ctyri deti dospele,ale porad mame radost s dalsich deti,ktere se nam narodi,mi s manzelem by jsme vubec nemenili ,uz se tesime na leto az zase pojedem na dovolenou,taky do zoo a urcite jeste neco vymyslime,kdyz jsem chodila do prace,verte ze to bylo o necem jinem,nez kdyz jsem doma a muzu s detmi vymyslet program na cele odpoledne,z prace jsem prisla v 17hod.a nic jsme skoro nestihli udelat,clovek je jenom poradne utahany,ale s malym prckem jsem to jeste nerekla za 16mesicu a to jeste v noci kojim,deti je to nejlepsi co muze cloveka v zivote potkat,je to uplne jine radostne utahani a to ja muzu uz posoudit,kdyz jsem uz tolik deti vychovala,driv nebyla tak dlouho materska,proto si toho ted vic vazim,ale jak psala pani na de mnou,kdo deti chce,tak je bude mit treba i vic po 40letech,je to vec kazde zeny,ale tato diskuze neni o tom jak se zeny rozhoduji jak jdou na potrat,to tady nikoho nezajima,kdyz je to diskuze o tom,mit miminko po 40+letech

pro xy
mě nikdo ve dne v noci nehlídal. bylo mu 40 a kousek, když mi doktor řekl, že jsem těhotná. A pokud neuvažuji o interupci, tak at si ho nechám a všechno ponechám na přírodě. Udělala jsem to podle jeho rady. Jednou za měsíc jsem si z práce odskočila na prohlídku a pak rovnou z práce porodit. Měsíc po porodu jsem opět pracovala i s miminem a nebylo to nic, co bych nezvládla. Takže já nezvažovala pro a proi, ale brala jsem to tak, jak to bylo, dítě za náma chtělo a tak přišlo. Nikdy bych si nedovolila rozhodnout o jeho osudu tak, že bych jeho život z mojí vůle ukončila. Ale jak už někdo psal, kdo děti chce, tak je mít bude at je to jak chce.

tento prispevek na de mnou moc neulehci rozhodnuti jine starsi maminy,je preci jenom vase vec jestli pujdete na potrat a neni nutne tu rozebirat co vam radi vase kamaradka,kazda zena se citi jinak,ale urcite bych tu zeny nestrasila,ja si myslim,ze by si mela kazda mamina rozmyslet co vubec chce a pocitat se musi se vsim i v mladsim veku,mam dve zname co porodili jedna ve 24letech a druha ve 22letech obe na 28tydnu,ted je detemvice a take maji nasledky,takze to neni jenom o veku,ale o zene jak je vnitrne silna a o jeji svobodne vuli,a jestli uz ma doma dospele deti,navidim duvod proc se nerozhodnout pro dalsi mimco,driv nebyla zadna plodova voda a zeny rodili v prechodu take a deti jsou dnes jiz hodne dospele a zdrave,zase zalezi na genetice v rodine,takze zeny nebojte se jinych drsnych prispevku a jestli chcete jdete do toho a preju vam jenom same dobre rozhodnuti

Tak se tady místo těhotentví začíná řešit přechod. A i já si před pár týdny říkala:" je to tady." Nedostala jsem menstruaci, kterou mám pravidelnou jak hodinky - od posledního porodu před pěti lety, nikdy o den dřív ani později. (Třetí dítě jsem si moc přála a dělala pro to maximum - čekala jsem dlouho, než se to povedlo).
Teď je mi 42 a nejsem v přechodu, jsem těhotná!
Gravitest byl šok. Je mi fantasticky, nemám jediný zdravotní problém - není mi špatně, nemám podivné chutě - nic nenasvědčuje podle mých dřívějších zkušeností(mám za sebou 3 těhotenství), že bych těhotná byla.
Ke svému gynekologovi jsem si šla pro žádanku o interupci a odcházela bez papíru s tím, že mám čtrnáct dní na to, se rozhodnout, zda do toho znovu půjdu. On nevidí problém.
Mám před sebou strašné dilema - mám tři zdravé děti, úžasného manžela, který si myslí, že další dítě je luxus, ale rozhodnutí je jen ne mně, do potratu mě netlačí.
I já si myslím, že dítě po čtyřicítce, pokud už děti máte, je strašlivé riziko. To, že vás hlídají jak ostříži celých 9 měsíců, vyloučí včas některé nemoci, pořád neznamená, že máte vyhráno. Moje kamarádka dětská lékařka mě od mého rozhodnutí - dítě si ponechat - zrazuje. Riziko není malé. Nikdy bych se sama pro dítě v tomto věku nerozhodla - nejen ze stran rizika pro dítě, ale prostě ubývají síly a nejen ty - kolem mě umírají na rakovinu maminky, co jsou mnohem mladší...
Mé rozhodnutí nechat si miminko je sobecké a je možné, že svého rozhodnutí budu litovat.
Ale dá se žít s představou, že jsem tomu tvorečkovi, co si vybral tu nejméně vhodnou dobu ke svému zrození, nedala šanci?

K příspěvku 23.06.03 - děti se sice rodily i za války, ale spíše kvůli tomu, že ženy dříve nemohly rozhodovat zda dítě mít budou nebo ne. Při dnešním pokroku v antikoncepci je to ovšem o něčem jiném. Nesrovnávejte nesrovnatelné - babička porodila za války tři děti a vždy říkala, jak se máme, že si dnes o tom můžeme rozhodnout.

Ano, u nás se rodilo hodně dětí i za 2. světové války, protože jsme byli protektorátem, a ne přímo válčící zemí se všemi muži v boji. Nejvíc dětí se rodí ovšem po válkách. Ve 20. století byl rekordní rok porodnosti 1921 - 257 tisíc narozených dětí. Byly to roky naděje, nové republiky a někdy v té době se také vraceli legionáři.

Děti se rodit budou. Bohužel míň a míň až se staneme národem starých. Takže díky za každé dítě, především to zdravé.

Nesouhlasím s příspěvkem, že zdravotnictví je na vyšší úrovni než před rokem 2000. Za 8 let a 5 měsíců zase takový skok zdravotnictví neudělalo. Ani císařský řez není jen pozitivum.

V přechodu také nevidím strašáka. Někdo nemá větší obtíže, někdo ho snáší špatně. Myslím, že se dá trochu odvodit čas a průběh přechodu podle maminky nebo babičky, když se jim podobáme.
Přípravky na úpravu jsou, samozřejmě jich přibývá. Hormony každý lékař nedoporučí. Nejlépe se ptát na možnosti konkrétně u svého gynekologa.

Kdo bude dítě chtít , tak ho mít bude :
Děti se rodily i za války ....

Neřešte to - krize už to řeší za nás - alespoň co gynekologové říkají, tak si s těhotenskými průkazkami můžou akorát něco vytřít... Jó lidi se přizpůsobí všemu a děti teď nebudou mít ani staří ani mladí.