Těhotenství po čtyřicítce

Pan Martin Veselý pravděpodobně rodit nebude, ale pokud je mu přes čtyřicet, a jeho partnerce taky, tak úvahy nad ,,pozdním" těhotenstvím se ho týkají taky. Není to přece jenom matka, kdo vychovává!

Tato otázka je jako s potraty - nikdy se dva tábory nemohou sjednotit - ten názor je prostě daný - na jedné straně potrat=vražda, na straně druhé moje tělo, moje rozhodnutí. Někdo je odvážný a dopředu moc nepřemýšlí, protože už takový je a někdo je od přírody víc přemýšlivý a opatrný a proto i rozdílné názory na vyšší věk matek. Jen jsem se musela trochu zamyslet nad Simonou, co tady píše o té mamince 38leté. Zkrátka i to byla stará matka - opravdu podle lékařů, kdyby měla děti ve věku, který je pro tělo i zdraví optimální byly by daleko více soběstačné - většina mých spolužaček i já jsme v 38 měly skoro plnoleté děti - tím nechci někomu vnucovat tak brzké těhotenství, jen podotýkám, že i psychologové říkají, že je lepší často do toho skočit nezkušení, než to překombinovat a čekat do čtyřiceti. A pro jsem 44 - možná bychom chtěli vědět, jak to bude zvládat s přibývajícími lety, což neví ani ona sama - a to je právě o té odvaze.

Rada?Ať se každá žena rozhodne tak, jak se na těhotenství cítí.Asi je rozdíl otěhotnět poprvé ve 40 letech (cíleně) a nebo otěhotnět ve 40 letech zcela neplánovaně a mít již dospívající děti. A pro pana Martina Veselého,Vy jistě rodit nebudete, takže o Vás se zcela jistě tady nebavíme.

O nezodpovědnosti bych mluvil v případě cca sedmdesátiletých kmetů z našeho šoubyznysu...

Jo, je to tak myšleno.
Jenomže ono to vždycky nejde, tak jak bychom rádi...

Tak já to shrnu: myšleno je to asi tak, že pokud je to možné, tak to neodkládat po čtyřicítce. Je to tak?

Ale no tak!

Takže, jak zní dobrá rada? Když se žena konečně ve čtyřiceti dočká, má to dát pryč?

40 let není "staré koleno", ale bavíme se o tom, že je celkem dlouhá doba,neži dítě vyroste a dokáže se samo o sebe postarat a 60 let, je opravdu už věk celkem dost vysoký na to,aby člověk vychovával dítě.Je hezké mít dítě po 40 letech,to není problém, ale později se ty problémy mohou vyskytnout.Mít problémy sama sesebou a ještě do toho dítě?

Kmete!

Hoho, mně je taky čtyřicet, patřím teda do starého železa?

Čtyřicet je ,,staré koleno"? Ohó!

To je pravda,člověk nikdy neví, co se stane.Ale v současné době mám relativně mladé rodiče.Kteří by se mi o dítě v současné době mohli postarat, ale až mi bude 60 let, tak to těžko.Nemohu spoléhat,že se mi v 80-ti letech bude někdo starat o dítě,když já sama nebudu moci.A to je ten rozdíl.Máme za děti především zodpovědnost a promiňte mi, není moc zodpovědné na staré kolena přivádět děti na svět.To si myslím, je opravdu pro mladé lidi.

No právě. To už by se mohla doporučovat ,,dobrá rada", nepořizovat si dítě vůbec, co kdyby se něco stalo, např. nádory, nebo mozkové příhody se nevyhýbají ani mladým...
Ať si každej pořídí třeba mateřskou školku, kdy chce a s kým chce.

pro Karolinu kdyz premyslis co budu delat v60letech to nevi nikdo me vcera umrela znama 38let ma 9leteho kluka a 7letou holcicku a kdo je ted vychova sama sobe se venuji dost rada se maluji,chodim upravena kazdy den uz jsem taky dosahla neceho mam pro sebe taky dost casu na sve konicky ale to si musi kazdy zaridit sam,myslim si ze dite neni prekazkou a lecktera zena ve 30letech vypada nekdy hure ne 40leta to same je i v duchodu zalezi jak se zena stravuje a jestli pro sebe neco dela a jestli deti vychovam to nevis ani ty jestli se dozijes svych deti jak budou dospeli nikdo nikdy nevi co s nim bude ale moje znama to taky jeste pred trema roky nevedela to by museli mit strach i mladsi zeny

Mám 42 let.Domnívám se,ač se mnou jistě mnozí nebudou souhlasit,ale rodit mají především mladé ženy.Mít opravdu v 55 letech a více pubertální dítě,není moc normální.Myslím,že dítěti není moc příjemné,když na třídní schůzky příjde místo "mladé" maminky skoro babička.Ale je to opravdu každého věc.Pokud se starší ženy na děti cíti,tak proč ne.Pokud je naplňuje mít děti, vše v pořádku.Ale jsou i ženy,které by třeba konečně ve svých 40-ti letech rády něčeho dosáhly, začly se konečně věnovat jen sobě.A Simono,zrovna si myslim,ze by zena mela premyslet,co bude dělat v 60-ti letech.Bude se mít kdo postarat o nezletilé dítě v případě něčeho?

je mi 44let uz jsem prozila tri puberty od holek ted prozivam pubertu s chlapcem je mu 16let a docela to uslo mam jeste 15mesicniho syna a nemyslim na to jak to bude za 15 let driv jsem na to take nemyslela clovek si musi vzpomenout na svoji pubertu a kdyz budeme s detmi trochu vic kamaradit a naslouchat tak si myslim ze se da puberta zvladnout i v 60letech,musime i neco tolerovat a hlavne odpoustet,pokud je clovek zdravy tak to zvladne i pozdeji ale nema cenu myslet na nejake nemoci to bychom nemohli fungovat ani ve 40letech,myslim si ze narozeni ditete je dar a je na kazdem kolik deti porodi a vychova v kterem kolik veku pokud je zene zdrava a chce na stare kolena vychovavat dite at ji tady nikdo neodcuzuje a neradi co bude delet v 60letech to bude stejne vec te zeny a nikdo ji nic neda a taky za ni nic nebude resit tady pisou zeny ze byli na potratu a kdyz vidi kocarek je jim to lito,ale ty zeny tady taky nikdo neodsuzuje taky to je vec jejich

I já byla v podobné situaci jako Lenka před 2 lety.Rozhodla jsem se stejně jako ona.BYlo to opravdu hrozné a těžké rozhodnutí,ale dnes nelituji.Mám 3 děti.Jedno své a další dvě mého nynějšího manžela.Všechny studují na školách.Jen těžko bych to zvládla finančně z mateřské dovolené.V dnešní době je celkem taky těžké najít v našem věku odpovídající zaměstnání.Neodsuzujme proto jiné, pro to, jak se rozhodli.Každý má na věc jiný názor,každý je v jiné situaci.

pro Lenku
já jsem byla v takové situaci před čtyřmi lety......nenapadlo mě jiné rozhodnutí než to, že se dítě narodí. I když v té době mi zkrachovala firma, musela jsem prodat všechno, přestěhovat se, začít od mínusu.....ale nikdy jsem toho nelitovala i když se nám lehce nežije, dítě i já jsme štastní.Dokonce i jeho otec odešel......všechno se dá řešit jinak,všechno má svůj čas.....byl to veliký risk, ale já to tak nevnímala, prostě jsem to vzala jako nový začátek další životní etapy.Mám jiného přítele, s penězi taky zvládám vyjít, máme jiné životní hodnoty, všechno jsem už prožila a nic moc k životu už nepotřebuji......ale štastná.....to opravdu jsem až nyní.....s tímto dítětem......nikdy před tím jsem nemohla od srdce říct : jsem štastná.....ted už vím, co to znamená. A puberta? To budu řešit až pak, velké děti taky neměly nijak zvlášt bouřlivé období a jestli mě čeká ted s tímhle něco jiného, tak to beru jako že to tak má být. Ale opravdu si to musí v sobě každý srovnat sám. Nepomůžou názory jiných, mnohdy musí jít člověk hlavou proti zdi, ale v sobě to musí mít jasné. Pak dokáže i nemožné.

no jo, ale každýmu probíhá puberta jinak, například já jsem ji ani nepostřehla, ale moje kamarádka se mohla zbláznit a to máme stejně staré děti, je to individuální, je mi líto Lenko, že jsi se rozhodla takto....