Těhotenství po čtyřicítce

zdravím Martu a držím palečky. Já jen chci napsat, že můj doktor mi žádné vitamíny ani doplnky stravy nedoporučil, řákal, že je to zbytečné vyhazování peněz, že pokud tělo bylo schopné oplodnění bez pomocí zvenčí, tak to znamená, že je na těhotenství dobře připraveno. Nemá smysl se tím cpát. A je fakk, že celé těhootenství jsem prožila bez jediné komplikace i bez neschopenky a rovnou z prace jsem šla odrodit. Porod byl v pohodě a kluk byl zdravý.....a to i když jsem si neodpustila kouření......nesuďte mně, bylo to prostě tak. Takže opravdu na tom něco je, moje tělo bylo dobře připraveno a přitom jsem mu nijak nepomohla. Samo si říkalo, co jíst, takže mu určitě nic nechybělo. Myslím, že na tohle jsem měla skvělého doktora, bral to tak, jak to přišlo a nedělal z toho vědu, byl to přirozený stav a bylo to super.

Ach jo, prudiči diskusí, jděte se svými velemoudry někam!!! Tady se píše o vážných věcech. Stejně si každý stojí za svým tak nemá smysl se napadat.
Docela mě tato diskuse zaujala, moje sestra totiž otěhotněla ve 44, neplánovaně a prožívá kruté dilema. Má stejně jako já dvě dospělé děti. Vidíme to obě podobně, měly jsme je dost mladé, takže dnes už si žijeme život po svém a najednou tohle. Já osobně bych nechtěla věnovat většinu života postupné výchově dětí, nemyslím to nijak hanlivě, prostě toto období mám za sebou a i když jsem zdravá, nemám už ve svém věku (46) žádnou motivaci k dalšímu těhotenství, i když jsem znovu vdaná 1 rok. Mnažel je na tom podobně, má už taky velké děti, věnujeme se sobě, cestování, svým zájmům. Ovšem přemýšlela jsem, pokud by mě toto potkalo, byla bych schopná jít na potrat? Tím si nejsem úplně jistá, určitě bych ale měla strach o zdraví dítěte, testy neodhalí všechno. Ach jo, chudák sestra, nemá moc času na rozmýšlení. Její manžel jí moc nepomůže, je mu to prý jedno. Jejich děti to berou jako dobrý hec, že prý chtějí bratříčka :-)

22. 3. 2009 19:49:38,
Jojo,99 doktorů ze 100 doporučuje těhotenství nejdříve před padesátkou.

Marti,držím pěsti.Jsem ve Tvém věku,nedávno jsem řešila stejný problém,ale nakonec jsem vše zvážila a těhotenství přerušila.Člověk musí mít podporu i druhé strany a manžel se již na to necítil a ještě i další okolnosti...Napiš někdy co a jak dál,jak se daří.
Určitě mě bude životem provázet myšlenka co by bylo,kdyby......
Hodně štěstí.

Obědnají znamená zřejmě objednají....?Je to od slova objednávka.

Můžu jen gratulovat. Skutečnost je u každé ženy jiná,Marti pokud jsi zdravá a žiješ zdravě máte velkou naději,že vše proběhne hladce. Poradila bych ti Od 1-3 měsíce je dobré užívat Kyselinu listovou. Nejlepší preparát u nás je Femibion 800 a Zbytek těhotenství Femibion 400. Je to to nejlepší co se u nás dá sehnat mají to v každé lékárně nebo ti to obědnají.Balení stojí 300 ,-kč Je to soubor vitamínů a minerálů které našemu tělu chybí,nebo jich míváme málo.A Omega-3 mastné kyseliny (rybí tuk) jsou to tobolky.Dobře se to polyká.Budu Ti držet palce.:-)))

Jojo,99 doktorů ze 100 doporučuje těhotenství nejdříve před padesátkou.

Ahoj Jani a Mileno, díky oběma za hezká slova. Jak jste tušily, je rozhodnuto. Manžel byl dokonce moc rád. :-) No a až doktor řekne, jestli je vše ok, tak pak už se můžeme těšit. Celkem aktivně sportujeme, žijeme zdravě, takže fyzicky to asi zvládneme v pohodě. Když jsem čekala svéje první dítě, byla se mnou v nemocnici paní, která čekala ve svých 42 taky teprve první a měla jsem kolegyni, která rodila ve 43. Má krásnou zdravou holčičku. Tak ještě jednou díky, že jsem se tu mohla trošku vymluvit. :-)

Bravo! Magore.

Milena říká,lepší dvakrát,než se nepodepsat.

Milena říká,lepší dvakrát,než se nepodepsat.

Milena říká,lepší dvakrát,než se nepodepsat.

Milena říká,lepší dvakrát,než se nepodepsat.

Milena říká,lepší dvakrát,než se nepodepsat.

Marti, rozhodnutí bude především na Tobě, ale už to, jak píšeš, že jsi začala uvažovat jinak po té první reakci, je myslím jasné...Vyslov obavy svému lékaři a domluv se na screeningu vývojových vad.Přeji Ti hodně sil
a i toho štěstí!!!!

To je opravdu neomluvitelné, že? Pořád lepší dvakrát, než se nepodepsat...

Ahoj Marti, rozhodnutí je těžké, záleží jestli jsi jinak zdravá, důležité je nekouřit. Tohle za tebe nikdo nerozhodne,počítej s tím že vše bude jiné než dřív. A mnoho přátel tě odsoudí,nebude si s tebou mít najednou co říc. A mezi mladé maminy taky moc nezapadneš. A stéjně budeš cítit obrovskou potřebu si povídat o všem co prožíváš.Ale je to skutečně fajn mít dítě i teď.Proberte to doma ať víš co ostatní na to. Jestli se nebudou cítit trapně A budou ochotni pomáhat. Věř mi budeš potřebovat jejich podporu i pomoc. Budeš více unavená.Ale nejhorší je od roku do tří let ,pak už je to brnkačka.Naše dvojčata mají dvojí sílu na blbiny ,na ty hlavně . A proto byl záhul druhý a třetí rok dvojnásobně.Teď ve škole je to lepší i učení jde ve dvou lépe.Na každou otázku najdeš odpověď pro i proti. Noční vstávání je taky náročnější. ALE DA SE TO ZVLADNOUT.

Terko, stačí napsat jednou!!!

A to si bezejmenná pisatelka myslí,že mladší rodičce by se něco podobného nestalo? Ja rodila ve 26 letech. Třetí dítě Těhotenství bez potíží dceru jsem dva týdny přenášela a když se narodila měla nožičky otočéné o 380 stupňů nevyvinuté kotníky ,kolena ani kyčle. Kosti průhledné jak párátka. Nebyla velká naděje,že bude normálně chodit. Měli jsme štěstí, našel se lékař,který se nebál pomoc. Když neměla nožky v sádře museli jsme každé dvě hodiny podrobit cvičení a noženky manuálně otáčet. Malá plakala já také. Kluci mě nenáviděli protože jsem jejich milované Papulce ubližovala.Byli na mě agresivní ale byli moc malí aby to chápali. Prožili jsme si muka která se nedají ani všechny popsat. První krok udělala ve třech letech doma ,ale venku začala chodit s chodítkem až v pěti. Dnes jí je patnáct Jediné co nesmí jsou podpatky a Balet nebo nějaké hopsání.

A to si bezejmenná pisatelka myslí,že mladší rodičce by se něco podobného nestalo? Ja rodila ve 26 letech. Třetí dítě Těhotenství bez potíží dceru jsem dva týdny přenášela a když se narodila měla nožičky otočéné o 380 stupňů nevyvinuté kotníky ,kolena ani kyčle. Kosti průhledné jak párátka. Nebyla velká naděje,že bude normálně chodit. Měli jsme štěstí, našel se lékař,který se nebál pomoc. Když neměla nožky v sádře museli jsme každé dvě hodiny podrobit cvičení a noženky manuálně otáčet. Malá plakala já také. Kluci mě nenáviděli protože jsem jejich milované Papulce ubližovala.Byli na mě agresivní ale byli moc malí aby to chápali. Prožili jsme si muka která se nedají ani všechny popsat. První krok udělala ve třech letech doma ,ale venku začala chodit s chodítkem až v pěti. Dnes jí je patnáct Jediné co nesmí jsou podpatky a Balet nebo nějaké hopsání.