Těhotenství po čtyřicítce

ale já neřekla, že mi dítě nahrazuje vztah....mám přítele...vídáme se jak to jdem bála jsem se, že pro nikoho už v srdci nebudu mít místo, ale není tomu tak, prožívám lásku.....jen to ještě není na společné bydlení. Ale je fakt, že mít vztah a k tomu malé dítě v tomto věku...není jednoduché....není to prostě otec a nemá k němu otcovský vztah....chce to čas, aby si ho zamiloval.
A pravda je, že když nejsem s přítelem a on se mnou, že se cítím sama, protože vlastně nemůžu nikam jít.....nikdo mimo dětí se mnou neřeší to, co se dnes malému zase povedlo atd....ale tohle jsem si vybrala a proto tím netrpím.

Možná ti ten malý vynahrazuje partnera, ale toto nahrazování nemůže být dokonalé. Musíš se někdy /a možná i často/ cítit sama, protože dítě tě sice potřebuje a miluješ ho, ale nikdy to nemůže být stejné jako s partnerem, s kterým si můžeš o všem pohovořit a podrží tě. Nevěřím, že člověku může dítě nahradit vztah - vím, že za to nemůžeš, ale musí to pro tebe být dost těžké.

třeba dnes jsem nevařila, měla jsem jídlo od včera, včera jsem si proběhla obchody po práci a udělala si radost, cosi jsem si nakoupila, večer jsem byla na plese se známými a dnes jen odpočívám a lenoším. Ale pokaždé by mě to tak nebavilo, myslím, že bych se unudila k smrti....večer mi malýho přiveze a já se těším.....

taky jsem to tak neplánovala, ale osud je osud....a asi to tak mělo být.....já os čtyř let dcery podnikala a neměla jsem na ně čas....a tak mi asi shora poslali tohodle kluka, abych splnila svůj úkol.....ted se mu věnuji jako ani jednomu dítěti v životě a užívám si to i přes všechny těžkosti. Asi jsem vyzrála a poznala opravdové hodnoty. Je fakt, že mám do šedesáti co dělat, jenže jsem zjistila, že spousta věcí jde dělat i s dětmi. Ale je fakt, že já jsem se sobě věnovala dost a ted to mám prostě jinak. Myslela jsem si, že to dělám pro děti a ony mi pak řekly, že by mě raději chtěly doma.....než abych byla úspěšná obchodnice.....a tak jsem toho ted dostala měrou vrchovatou.....Ale fakt bych si to neplánovala, to bych musela být žena, která bez dětí neumí žít...a to já umím, umím žít i s dětmi, prostě každou životní situaci přijmu jako ted potřebnou a podle toho žiju. Ted mě potřebuje ten malej, tak to bude takhle dokud nebude samostatnej. A když si ho vezme otec...jako třeba tento víkend, tak si ten víkend užiju podle sebe...protože doma nic nemusím....nemusím vařit ani uklízet, prostě mám volno a dělám si co chci. A ostatní práce stihnu v týdnu, protože jedno dítě už nezabere tolik času....málo praní, žehlení, úklidu atd....

Sice tě obdivuji, že sis dítě ponechala, a tak vlastně - protože máš již jak píšeš dospělé děti - tak ses vlastně odsoudila na celoživotní výchovu dětí. Já třeba chápu lidi, kterým se do 40 nepodařilo otěhotnět, ale moc ze svého pohledu nechápu, proč by člověk měl jen vychovávat další generace. Myslím, že ten život je tak krátký, a je v něm tolik věcí, že alespoň v horizontu 20 let by měl člověk žít tak nějak sám pro sebe. Je jedno jesli si to člověk užije mezi 20 a 40 rokem života, nebo má to volno od 40 do 60 /protože potom už přijdou zdravotní problémy tak na nějaké vyžití už moc nevěřím/. Ale opravdu bych nechtěla celý život mít jen starosti s dětmi.

pro smajlíka nade mnou :)
pokud rodina funguje, nemají finanční nouzi a starají se všichni, tak je to nádhera a klidně bych to doporučila každému páru, kteří mají takové touhy. Jenže je tady to jenže......nikdo nevíme, co bude za rok, či dva.....a když zůstane ženská na takové dítě sama a ještě musí běhat po brigádách, aby rodinku uživila, tak je to někdy nad síly i pro mladého člověka, natož pak pro ženu po čtyřicítce. Ještě navíc, když je dítko živé, živější a obšas i nejživější :)).....a nejhorší bude, když třeba omarodím nebo on a nebudu moci vydělávat......to ani netuším, co by pak nastalo...nejspíš by mi pomohly dospělé děti. Takže každá mince má dvě strany. A v tomto věku nemám ani hlídací babičky, jedné je 80 a bydlí daleko a druhá bude mít 70, snaží se seč může, abych mohla chodit do práce, ale nefunguje kařdý den....a tak někdy zaskakují i cizí lidé......no není to žádná sranda, jenže jsem nemohla vědět, jak se život zamotá.....

Pokud vím, tady nejde o to, zda dítě mít nebo nemít, to ať si každý rozhodne sám,tady do toho nikdo nemá co mluvit, spíš o to, jak to probíhá, jaké jsou zkušenosti.
Nevidím tady zatím nic dlouhodobějšího, t.j. jak třeba po padesátce zvládat dítě na základní škole a v pubertě. I když je to všechno individuální, záleží na partnerovi a hlavně zdravotním stavu.
Podle toho, co se prezentuje mediálně u t.zv. VIP starších /a přestárlých/ otců a matek, jsou všichni neskonale šťastní a běda, kdo by řekl něco jiného /pokud to zítra ošem už nebude jinak/.

Jo jo,jen tu tak pořád planě diskutujte jestli jo nebo ne,až vám uteče dalších 5 let a pak už budete pořádně přezrálé na dítě.

Když ho chceš,tak není co řešit,prostě si ho pořiď a nedoprošuj se tu pořád souhlasu ostatních.Co je komu do toho.Když ti to tu ostatní neodsouhlasí,tak to snad vzdáš?Snad jsi svéprávná a můžeš si dělat co chceš, ne?

Možná že máš Michale trošku pravdu,do hlavy nikomu nevidíme, uznávám že jsem s tím zdravým klukem byla méně než s tím nemocným, ale nijak jsme ho neodstrkovali. A když jsem nemohla já s ním být, tak s ním trávil čas manžel. Bylo to složité období pro všechny, ale překonali jsme to. Věřím, že nás má a bude mít také za milující rodiče, ikdyž říkám nikdo ho k ničemu nenutil. Chtěla jsem jen říct, že to miminko všichni moc chceme, ikdyž se to někomu nelíbí a myslí si, že jsem sobecká.

Jo a myslím, že dítě si má užít bezstarostné dětství ,a ne ho strávit pečí byť o sourozence. To mi vadilo, i když jsem našim nic neodporoval a neřekl - a jinak věřte byli a jsou to moc hodní a milující rodiče.

Co ty víš, jak to cítí on. Ten anonym má celkem pravdu. Oni děti jsou tak závislé, že dnes ti to povídat nebude - ale nevíš, co se mu honí v hlavě. Já jsem byl nejstarší ze 4 dětí a musel jsem je často hlídat, a když jsem něco ve svém neodpovědném dětském věku opomněl, tak si naši na mně akorát vylili zlost. Moc rád nemám sourozence z tohoto důvodu ani když jsme teď dospělí. A navíc ti ten anonym logicky odpověděl jen na to, co jsi sama prohlásila. Protože jestliže o někoho pečuješ tak urputně celý den, tak někde někomu prostě musí něco chybět. Děti milují své rodiče, i když jsou týrané. Často jsem si četl příspěvky o tom, že když zabavovali děti ženě, která je na několik dní opustila, tak se starali, co bude jíst maminka. Tím nechci říct, že bys své dítě nemilovala, ale nedělej si iluze, že mu vidíš do hlavy.

Pro anonymku/a/. Nevím jestli je to někomu divný nabo není, já to nikomu nebudu vyvracet. Ty mě znáš, že víš že se o kluka nestarám? Klukovi bude 13let, tak zas tak malý není,v hlavě to má srovnaný, dobře se učí a hrozně se těší na sourozence.Nechce zůstat sám, od malička je veden k tomu, že je potřeba slabším pomáhat. S bratrem mi moc pomáhal a nikdo mu neříkal co má dělat, dělal to sám od sebe.Osamělý nebo odstrčený se v žádném případě necítí a s manželem ho milujeme. Ale to může pochopit jen ten, kdo si něčím podobným opravdu prošel.

Úplně souhlasím s Andreou .Ta těhotenství si značná část žen těhotných po čtyřicítce dlouhodobě nenaplánovala.Buď to přišlo nečekaně nebo to prostě vyšlo až v tomto věku.
Také matky ,kterým dítě z nějakého důvodu zemřelo, spíše na potrat nepůjdou (i když mají ještě jiné děti).

No to snad ne, to se mi snad jen zdá!!!
Anonyme nade mnou, jak si vůbec můžeš dovolit tohle napsat? Tobě snad umřelo dítě, že jsi fundovaný/á k takovýmhle úvahám a otázkám?
Proč by to mělo být někomu divné? Chce mimčo, má to v hlavě srovnaný, s manželem se shodují, tak o co jde? A druhému synovi se věnuje určitě maximálně a lásku mu dává tak jak jen máma umí. Není možné dítě milovat dvojnásobně, je jen jedna mateřská láska. Tak co to tady meleš? Kdo ti řekl, že druhému synovi nedává lásku? To snad ani není možné tohle vyplodit z hlavy. Zamylsi se nad sebou, v tvém případě lepší "mlčeti zlato"!

A není někomu divné, že Jarka píše, že se jí narodili dva kluci a o jednoho pečovala 24 hodin denně - copak by teď nemohla trochu času dát tomu druhému klukovi - vždyť je celkem malý /nar. 1996/. Nepřipadá někomu divné, že hned chce jiné dítě než aby dala trochu lásky a času tomu druhému, třeba se cítí osamělý a odstrčený. A hned další dítě, aby se věnovala zase miminu.

Pročpak si tu všichni myslí, že si ženská kolem čtyřicítky těhotenstvím ,,honí uběhnuté roky", nebo jak to tu někdo psal?
Ono totiž každé to ,,pozdní" těhotenství není naplánované, dneska je totiž čím dál větší fuška přirozeně otěhotnět...
A když se to konečně kolem čtyřicítky povede, má jít ženská na potrat, aby jí chytrolíni v internetových diskuzích nepomlouvali?

Takový typy jako Anonym se už narodili znechucení, pořád budou s něčím nesouhlasit.
Jarko, neposlouchej takovýhle pesimisty a udělej to, jak myslíš.

To víš žejo, anonyme, nejlepší je nechat se zbouchnout pokud možno v pubertě.
Ještě nám poraď nějaký moudro!

Anonyme,já jsem nikomu nic neradila a už vůbec jsem nepsala,že souhlasím s těhotenstvím po čtyřicítce,ale přečti si laskavě případ Jarmily-to je něco úplně jiného!