Těhotenství po čtyřicítce

..a budou padat únavou s hlavou plnou zážitků a s pocitem, že ten den byl minutu po minutě natřískaný zažitky s dítětem. Že i když už jsem padesátnice, tak dokážu blbnout jak pubeťačka, že ten život co žiju je jinej než žijou moje vrstevnice, že ten život je naplněnej od rána až do noci. Že ten život díky mýmu dítěti stojí za to žít. Že na stárnutí mám ještě spoustu času:-)

Proč se tady pořád vyptáváte jaké to bude s dítětem v 50 - to je přece jasné - v době kdy většina žen bojuje s přechodem a stavy z něj pocházející - návaly, pocení atd., a mají čas se věnovat samy sobě /zvýšená hygiena, sport, odpočinek/ tak vy v tomto na školáka starém věku budete řešit první třídu a budete padat únavou. Tak to vidím já a určitě mnoho lidí by se mnou souhlasilo.

díky Jarko a Sluníčko....já už moc nechci reagovat, ale čtu poctivě. Jsem tady. A jak píše Marie.....taky nedávám synovi hadry...jsme moderní rodina a rádi se vkusně a sportovně oblékáme. A když byly starší děti na gymplu a oblíkaly si věci, který byly příšerny, tak jsem je nechala, protože to byl jejich vkus.....ted prodávám občas u známého v butiku...italská moda...nelíbí se mi to, ale mladý lidi když si to oblečou, tak je to pěkný. V sekáči mám taky moderní věci a sama nakupuji v obchodech, ne na tržišti, myslím, že z tržnice skoro nic doma nemáme. A to jsme chudí......jak mi někdo psal.....máme rádi kvalitu. A rozhodně jsem nikdy dětem nediktovala, co mají nosit. Řekla bych, že stejná budu i v padesáti.....jsem hodně benevolentní člověk, uznávám individualitu každýho jedince. Tak at si každý nosí, co je mu libo i když je to moje dítě.

Mě maminka měla ve třiceti.Zůstala jsem bez ní v v téměř 29 letech.Přesto v téměř 42 letech jsem se odhodlala si malou nechat.
Nepřipadne mi,že náhle změním vkus a začnu strkat malou do pletených kalhot.Pamatuji si ,že to dělala maminka mé kamarádky,která ji měla ve 20 letech.Určitě to není v tom věku.

pro je mi 44let. Líbí se mi tvoje články, asi proto že tvé názory mi jsou velmi blízké. Přesto bych tu uvítala příspěvek nějaké maminky okolo 50let, která má dítko 6-7leté. Takový příspěvek by byl si myslím pro nás, které o miminku v tomto pozdním věku uvažujeme,vhodný.

Mně je 40 a mám 60 letou mamku. Vůbec si nedovedu představit, že bych se se svými dětmi, kterým je nyní 19 a 17, když byly malé nemohla za mamkou zastavit, abych je ukázala, poradila se a svěřila s různými věcmi, které člověka potkávají, i když už je sám dospělý. Myslím, že nemoci jet s dětmi ke svým rodičům opravdu musí být dost divné. No ale každý to musí brát jak to jde.

Ne, nemám v sobě zlobu, jen lítost nad tím, že už jsem dnes sama, nad tím, že v dětství jsem o hodně přišla. Chtěla bych mít děti co nejdřív, aby to měly jiné, ovšem přítel se na ně zatím necítí, je mu 32. Jak tady někdo psal o kamarádce se starými rodiči, divném oblečení - to je jako o mě. Dnes už to vidím jinak, chápu, co k tomu mamku vedlo, měla o mě strach. Ale puberta byla pro mě strašným obdobím - to si člověk neví rady sám se sebou a těžko čekat, že bude tak vyspělý, aby nechtěl být jako kamarádi a chápal jednání svých rodičů. Takže - ošklivé a staré oblečení (pro ochranu před dotírajícími kluky), nikam nechodit, zábavy mladých pro mě neexistovaly a když jsem dospěla, už to pro mě nebylo. Ale zášť necítím, je mi smutno, že jsem bez mámy už několik let a bez táty ještě déle. A samozřejmě bez sourozenců. Kamarádka má 53leté rodiče, to jí fakt závidím, i když jsem dospělá, chybí mi ti moji, hlavně maminka.

Ahoj.Obdivuju tě milá neznámá 44. Mi je 35 a furt uvažuji zda dítě mít anebo ne. Nejsem náročná, ale situace je těžká a složitá. Rozum mi říká ne, city ano. Je to složité, člověk už nemá ani tu fyzickou kondici, kterou přeci jenom potřebuje, má ale zase jiné hodnoty a názory než dříve. Za tu dobu jsem se naučila a smířila, že budu žít sama (ikdyž mám manžela). Já myslím, že nejlepší je přísloví: jen šťastné matky mohou mít šťastné děti.

A co je ti po tom, že kromě nich sem nikdo nechodí. Já jsem si celkem početla. Buď přispěj taky nebo sem nelez.

44, moc ti přeju, aby tvoje dítě bylo úspěšné ve všech směrech. A všem ostatním taky.

Ale něco je i na slovech poněkud drsného Vaška. Např. dnes se považuje mobil u žáka 2. třídy za samozřejmost; nevím, v kolika vlastní počítač; děti chtějí nové oblečení; a ani lyže a brusle pro děti se v bazarech nekupují, jak tomu bylo dřív; sporty a kroužky jsou dnes také dost finančně náročné. Tak vypadá situace v Praze, možná že mimo je to jiné.

A souhlasím i s anonymem 22:18:38, že láska, péče a příklad, nejsou otázkou věku. Některá matka dává dítěti o něco méně, jiná o něco více, ale 99% matek dává, co může po všech stánkách (jen výsledek není u všech stejný). Je to o osobnosti matky, ne o jejím věku a zkušenostech. Jedna mu dá vše potřebné už jako mladá a jiná toho není schopna ve stejné míře ani po čtyřiceti nebo v padesáti.

mileno, vím, že jsem se nechala unést, omlouvám se.......ale jak jsem již napsala výše, děkuji, že jste to alespon četli.

Pro jsem 44: Divím se, že tady na ty věci reaguješ, stala se z toho diskuse mezi dvěma jedinci, ke konci se snad ozval někdo, myslím si, že jste to posunuli někam jinam, už tu nikdo jiný nechodí....

Ale přece jedno nevylučuje druhé.

tak jsme si tady zafilosofovali, řekla jsem snad víc, než jsem chtěla a jdu spát. Kdyby jediný člověk o mých slovech přemýšlel, tak ta debata měla smysl. Děkuji, že jste si to alespoň četli.

staráme

:))
ale láska je hlavně to, že se dětem předávají ty pravé životní hodnoty.....a láska se v nich vytváří vlastním příkladem, třeba jen tím, že se dobře saráme o své bližní, slabé a nemohoucí. Ne tím, že je hezky oblékáme a říkáme, co nás ty děti stojí :))

Proč myslíš,že má mnohem víc lásky než jeho vrstevníci?Na co si to hraješ?Drtivá většina rodičů své děti miluje a dobře se o ně stará.Všichni mí příbuzní i kamarádky dávají svým dětem spoustu lásky a věnují se jim.Ve svém okolí neznám nikoho,kdo by své děti neměl rád a nedával jim to najevo.Tak si nemysli,že když jsi stará a chudá,tak jen ty dáváš svému dítěti lásku...To jsi tak omezená,že si fakt myslíš,že ostatní své děti nemají dost rádi????

vašku, je to o hodnotách......i její tchýně má maminku o kterou se stará a její tchán má svou maminku, která žije s nimi v jednom domě a prostě si pomáhají navzájem....a k tomu mají veliké zahradnictví a starají se i o to. Mají rodinu, která jim jezdí nezištně pomáhat a navíc si občas vezmou mého synka a on s nimi přesazjue kvítka, protože musím do práce a nemám jiné hlídání. Prostě mám okolo sebe lidi, kteří mají srdce na správném místě...mě kdyby někdo požádal o pomoc, tak taky pomůžu i za cenu ztráty vlastního pohodlí.

nejsem chudá matka, jsem mnohem bohatší, než lidé v mém okolí.....syn, i když je dítětem starší matky, tak bude mít alespon kvalitní žebříček hodnot. A jako malé dítě má mnohem víc lásky, než jeho vrstevníci i když musím chodit do práce a relativně mám na něj méně času. Ale v tom čase, který máme pro sebe mu toho dám mnohem víc....

No to je úplná paráda - ještě dcera, která bydlí s tchyní, tak ta může těžko někomu zaručovat, že si ho vezme k sobě třeba na dožití. Vím, jak to soužití většinou dopadá. A jen jsem chtěl říci, že ty sis partnera taky představovala, že se bude zřejmě chovat jinak, když ses jak píšeš nechala opustit dobrovolně. /nejspíš se objevilo něco, co jsi nepředpokládala a co moc vadilo - to samé můžou mít i jiní lidé - i tvoje dcera. Jinak proti tobě nic nemám - je dobře, že slušní lidé plodí děti. Ale opravdu bych v životě nespoléhal na pomoc jiných - když dojde k akci, tak i ti, co dříve o tom mluvili, tak většinou couvnou. Tvoje dcera studuje a až najde pořádnou práci, tak si takoví lidé moc rozmýšlejí, jestli odejdou o někoho pečovat, když to většinou znamená ztrátu zaměstnání a navíc izolaci.