Hypochondrie

Ahoj,uplne presne vim, jak se vsichni citite, je mi 25 a tyhle stavy mam uz od cca 10 let...Nejakou dobu jsem v pohode, pak najednou zase spadnu do vseho zpatky,hledam si priznaky vseho mozneho,nejdriv na tele,pak na internetu,pripadne naopak...Pokud jsem ve stresu, je vsechno mnohem intenzivnejsi, jsem temer paralyzovana, nedokazu delat vubec nic, jen cekat na smrt. Ve svych predstavach uz jsem mela opravdu leccos...Nejlepsi pomoc je asi sport a pratele, i kdyz ani to nefunguje uplne presne...Drzim vsem palce, at je zase dobre:)! Zivot je krasny...

někdy se to opravdu nedá vydržet mám šílený strach že umřu ,tohle mě trápí už od děctví a čím jsem starší je to horší.Dokážu přemýšlet uplně nad vším ,nad celým tělem přes hlavu,břicho ,srdce mám všechny možné choroby.ale vidím že to trápí mnohem více lidí nejsem sama.

Ja mam strach zo vsetkých chorob, odkedy sa ich bojim mam milion priznakov hrozostrasnym fyzickych niekedy si myslim, ze s takými problemami sa ani neda prezit :( je to strasne, mam velky strach :(

já mám strach z jedné nemoci a to rakovina bojím se to až vyslovit je to hrůza

Asi můžou být i skupinové, i individuální. Já mám zkušenosti s obojím, mam hypochondrickou poruchu, pokud chceš, tak napiš na mail: berushka101"seznam.cz můžem si o tom říct víc, co přesně tě trápí a tak. Já s tim taky bojuju, neni to jednoduchý, ale dá se to snad vyléčit.

a to je nějaké skupinové?
mě už to vážně vadí pořád si opakuju sem zdrava ale moje myšlení je silnější.

No berou se antidepresiva a někdy antipsychotika, pokud už je těžší, nejlepší je ale psychoterapie.

a na hypochondrii jsou léky?

Sisi, tak to je super, že se dg nepotvrdila, jen ale nevim, proč to píšeš do hypochondrie, když jsi měla podezření na asi nějaký závažný problém a máš asi stále problémy. Hodně sil a zdraví.

Ahoj, tuhle jsem tady v únoru psala, nějak to uteklo a já jsem na tom psychicky lépe. Ta diagnóza se nepotvrdila, musím se stále sice léčit a mít se na pozoru před vším, ale žiju a můžu žít i desítky let.

Víte co je nejlepší na hypochondrii že když ste s přátely a s nekým koho máte moc rádi hned na to přestanete myslet.

Jani máš naprostou pravdu ve všem co jsi napsala. A pamatuj si,že tvůj život je daleko hodnotnější,než nějakého zdravého jedince.

Mne rekli doktori, ze mam od narozeni tak nizkou imunitu, ze umru v 10 letech. No a je mi 23. Problemy mam, jsem na praskach, to jo. Mam chronicky zanety dutin, tachykardii, astma, ustupujici dasne, coz maji lidi kolem padesatky... skoro vsechno az na pohlavni nemoci mam problem se vsim. Nesmim delat zadnej sport, mit fyzickou namahu, nesmim se rozcilovat a strsovat. Ale porad jsem vdecna za kazdy den, kdy se probudim a muzu zit svuj naprosto obzcejnej zivot. Jo, probrecela jsem mesic kvuli zubum, mam strach, kdyz se zacnu dusit, bojim se, kdyz se mi nebezpecne zrychli tep. Ale zivot je tak krasnej a mne se proste nechce umrit. Prehodnote to, co je opravdu dulezite a co ne a radujte se z kazdeho dne. Da vam to silu.

Ivo, jenže u Tebe bylo 1%, že by to mohlo být řekněme tomu "zhoubný" u mě, nebudu pojmenovávat, to se takhle říct nedá, ale je ta pravděpodobnost toho, čeho se bojím 80%.

Sisi,já si taky myslím,že to bude dobré. Víš jednou mi našli v prsu nezhoubnou bulku a taky jsem tak blbla. Všechno jsem si vyhledala v knihách,zjistila jsem,že by se to mohlo i zvrhnout i když je tam jen 1% možnost a můžu ti říst,že kdykoli jdu na kontrolu,tak trnu jak to dopadne. Co když se mi to zvrhlo atd. Prostě se od té doby bojím. Ke všemu jsem zdravotník a ti jsou nejhorší. Moc do toho vidím. Já asi hypochondr jsem,ale ne takový ten magor,jen lehce. Ale to mi vadí nejmín,no a co,že jo?Napiš co ti tehdy našli a jak jsi na tom ted.

Jmesser, no kéž bys měl pravdu.

Sisi, neboj, dobře to dopadne!!! Jsem si jist!!! 100%, vím to!

Ahoj, tak jsem to tady pročetla a musím uznat, že mám to samé, akorát mám v tom rozdíl, že já to nepovažuju jako hypochondrii. Něco mi vážného našli a o té nemoci jsem si toho moc vyčetla a dle toho je to hrozné, přirovnám to rakovině. Tak jsem si vsugerova tu nejhorší verzi a čekám jen ,až mi to doktorka oficiálně potvrdí, myslím nato 24 hodin, brečím a nic mě nabaví, to ani nejde. Tohle mi nepřijde jako hypochondrie, ale na druhou stranu se začínám více pozorovat. Víte, já bych si to neodpustila, kdybych byla hypochondr. Jsem na sebe tvrdá, ale jak jde o smrtelnou nemoc, tak je to jiné. Jinak nějaké příznaky, které nejsou vážně, tak těch si nevšímám. Tak nevím ,co jsem. A taky jsem radikálně přehodnotila žebříček hodnot.

Katko, mohla bych se tě zeptat, jestli chodíš do ESETu na tu skupinu, nebo jestli tam máš psychiatra? Mohla bys mi kdyžtak napsat, jak se jmenuje? Jinak jsem taky mega hypochondr, ale taky mam ke všemu vždycky děsně atypický příznaky, takže mívám od doktorů podezření na zvláštní nemoci, pak to většinou nějak přejde, ale je to nepříjemný. Držim palce v boji, taky se léčim na psychiatrii, ale jsem teprve na začátku. A bereš i nějaká antidepresiva?

Ahoj, myslím, že jsem taky hypochondr, ale jak to čtu, tak nevim...je mi 28 a cca od 11 let mě neustále komplikují život nemoci. Vždycky mám něco s atypickými příznaky, výsledky vyšetření v pořádku a mně je čím dál hůř a nakonec to opravdu nic neni. Nejsem tak schopná pravidelně chodit do práce, podávat nějaký výkon atd. Nevím, jak s tím žít, ale snažím se, nevzdávám se. Teď je to tak, že chodím k psycholožce, psychiatričce, na psychoterapeutickou skupinu a přemýšlím o stacionáři. Připadám si trochu hloupě a stydím se, ale už jsem pochopila, že sama to nevyřeším. Takže veškerý stud posílám pryč a jsem naopak hrdá, že jsem jedna z té menšiny, která pochopila, že to sama nezvládne a jde aktivně za svou pomocí (a ty pokroky už jsou vidět). Nevzdávejte to! PS: k té rakovině, dělala jsem dlouho na onkologii a nemůžu si stěžovat - tolik lidí, kteří odchází zdraví a už se nevrátí!!! Není to tak zlé, jak se to naoko tváří, fakt.. Jsou i horší nemoci, věřte mi! Tak držím palce a doporučuji psych. kliniku ESET, bomba...