Hypochondrie

Tak tu tukovou bouličku měla i moje sestra. Taky ji měla strašně dlouho a když se jí začala zvětšovat,tak ji dala odstranit. Opravdu to nic není.
K tomu prsu bych ti přála,aby se ti to už nedělalo a měla jsi to opravdu pryč.Chodíš na pravidelné kontroly?Nemusíš se bát,aterom se nezvrhá..pa Saša

Udělala se mi na noze- obvoďák do poukazu k zákroku napsal, že se jedná nejspíše o granulom. Mám ho již cca půl roku, když ho mažu ichtoxylem několik dní, tak vyleze na povrch, vypadá jako beďar ale vymáčknout moc nejde. Vyleze z toho jen opravdu maličko bílého tuhého hnisu a pak nic.
Na prsu se mi udělal nyní pár dní před Vánoci, byla jsem na sonu. Lékař diagnostikoval aterom. Nyní už ho ale vůbec nenahmatám, tak nejspíš zmizel.

Ty nemocná jsi a to sociální fobií a panickou poruchou. Vše vzniká ze stresu. Musíš opravdu zajít k psychiatrovi a on tě postaví na nohy. Já sama jsem tímto trpěla taky. Měla jsem úplně stejné potíže(strach z nemocí),které začali právě nalezeného fibroadenomu v prsu. Byla jsem ho vyříznout,ale udělal se mi znovu. Tak s ním chodím po kontrolách a vždy trnu,jestli z něj nevznikla rakovina.
Karolínko,kde se ti znovu udělala ta tuková boulička? Není to znovu na prsu? Může to být opravdu psychická záležitost. Já si ji vyvolala strachem z rakoviny. To je můj největší strašák. Ahoj Saša

Já doktory často...co jsem se naučila ( i když hodně pozdě) je nepodceňovat příznaky a k lékaři jít spíš 2x zbytečně,než jednou pozdě.U dcery jsem to tak praktikovala a i ona u svého dítěte a ukázalo se,že zbytečná nebyla vlastně žádná návštěva.Jen u sebe jsem to tak hrozně, díky tomu co do mě od dětsství vtloukali,povorala.A dostal mě i Dr,ke kterému teď chodím-podle něj je povinnost lékaře se zabývat příznaky,které mu pacient nahlásí,i když nezapadají do tabulek,nebo si je jako lékař neumí ze začátku vysvětlit.Podle něj nikdo nechodí k lékaři moc rád a tak je potřeba pacientovy potíže brát vážně.Takže i kdyby byly vaše potíže jen v hlavě,tak nepodceňovat!

a stravujete se zdravě? když sníte něco nezdravého ale co máte rádi, mýváte výčitky svědomí co to udělá s vaším zdravím? Já ano. Je to hrozný. a vůbec nedovedu pochopit, když jdu nakoupit, jakýmu sajraty se živí ostatní a nic ji neni

Já doktory často nenavštěvuji. Začala jsem s tím až v létě 2010. Děda je mrtvý téměř dva roky, pořád se to ve mě hromadilo ten strach až sem začala mít těžké stavy úzkosti, musela jsem v noci odjet do nemocnice. Byla jsem přesvědčená, že mám nějaký infarkt či mrtvici. Nemohla jsem vůbec dýchat, udržet se na nohou, chtělo se mi zvracet...atd. No a v nemocnici jsem dostala neurol na uklidnění. Od tohoto stavu jsem začala mt často nízký tlak, že jsem se také nemohla udržet na nohou. Nebyla jsem schopná jít mezi lidi- na úřad, poštu...atd. hned na mě šla ta úzkost znovu a já měla obavy že tam zkolabuju. často se to opakovalo.
Pak jsem šla v září k doktorovi, nemohla jsem vůbec udržet nohu v klidu a pořád mě tak nějak tlačila nebo jak to popsat, musela jsem s ní pořád hýbat. Poslal mě na sono, kde bylo vše v pořádku.
Dostala jsem guajacuran, dobře jsem po něm spala ale po měsíčním užívání se právě objevil velice nízký tlak a změny v krevním obraze, tak jsem ho raději přestala užívat.
Včera jsem byla u lékaře. Udělala se mi malá tuková boulička/ už v srpnu ale já se s ní odvážila až ted. Za týden musím na vyříznutí a mám strašný strach co to bude.
Na prsu se mi v prosinci udělal aterom a ten mi sám od sebe zmizel.
Na netu jsem se dočetla, že to může být ze stresu.
Nejhorší je strach z toho, jak na ty nemoci pořád myslím, tak se obávám že jí opravdu budu mít a každým dnem čekám, co se mi stane.

Ahoj, jsem ráda, že v tom...Já měla přesně opačný problém.Byla jsem vychovávaná s tím,že "lítat k doktorovi s každým prdem" (to je citace rodičů) je ostudné a že při potížích se mají zatnout zuby a neobtěžovat.K lékaři až ve chvílích,kdy je smrt opravdu na jazyku,nebo při vysoké horečce-prostě s něčím evidentním a nepřehlédnutelným.A 9 z 10ti nemocných bylo mými rodiči označeno jako hypochondři.Opravdu nemocný byl člověk podle nich až tehdy,kdy mu lékař stanovil nějakou závažnou diagnózu.I když mi to bylo proti srsti a u své rodiny jsem pak podobné názory nepraktikovala (což se vyplatilo),u sebe jsem hodně věcí podcenila a zanedbala,protože jsem se při každé zdravotní potíži cítila neuvěřitelně provinile.Teď na to doplácím-přeneseně i fakticky.Složila jsem se,zjistili mi vrozené nemoci,o kterých jsem netušila,protože jsem podcenila příznaky které je avizovaly.Jako bonus mi bylo oznámeno,že potíže dcery i vnuka jsou poděděné po mě-jenom jsem se s nimi nikde neléčila,protože mi jejich příznaky připadaly díky výchově normální.Ani nevím jak mohlo dojít k tomu,že jsem se je naučila u sebe ignorovat,zatímco u dcey mě znepokojily.Tedˇmi hrozí invalidní důchod.Jinak-k lékaři jsem chodila při problémech jen minimálně a vždy s pocitem,že obtěžuji,že nutně musí přijít na to,že mi vlastně nic není.

Ahoj, jsem ráda, že v tom nejsem sama a takových je nás víc. Je mi 22 let a tahle hrůza mě už provází od smrti mého dědy. Moc se s tim nesvěřuji ale jsem už naprosto psychicky vyřízená. celý den nedokážu myslet téměř na nic jiného- pokud nemám nějakou činnost, která odvede mojí pozornost. Jsem nezaměstnaná, téměř celý den doma, tak je to velice těžké.
Myslím si, že to mám vypěstované již od mala. Jsem jedináček a rodiče , prarodiče o mě měli strach. pořád jsem něco nesměla,bylo to nebezpečné, ven jsem chodila nabalená, co kdybych náhodou onemocněla. Babička mě od mala strašila rúznýma nemocema. V 10 letech jsem onemocněla boreliozou kterou jsem léčila docela dlouho, ted už by mělo být vše ok ale ona mi neustále předhazuje jaké následky může borelioza mít...atd. Teď už vlastně nemyslím na nic jiného než na nemoci a co mě čeká.
K psychologovi ani k psychiatrovi jsem se zatím neodvážila. Nechci do sebe cpát žádnou chemii a prášky, co kdyby mi po nich něco bylo? :-)
Je to opravdu začarovaný kruh.
Když mám jít k doktorovi, tak v čekárně na mě jdou mdloby, je mi zle, nemůžu dýchat a obávám se jeho verdiktů co mi řekne za nemoc.

Romane,mám úplně stejný pocit...

No Evo, zalezi na tom v jake mire, pokud si tu prectes par clanku, zjistis, ze to zase az tak normalni neni, to same ja, kdyz neni den abych nemyslel na nejakou nemoc a nesledoval jeji priznaky na mem tele :D, hlavne jsem mel vzdycky strach z RS, nedavno jsem sel do nemocnice se zavratemi, ale pritom jsem byl na EEG mozku + neurovysetreni, vysetreni ocniho pozadi, krevnich testech, rentgenu plic, sona apod.. ted chodim na rehabilitace - pravdepodobne to bylo zablokovanou krcni pateri... proste nic nezjistili, je to sileny a nevim jak se toho zbavit (tech depresi a myslenek na tuto nemoc), proste nektere dny jsem v klidu, pak uslysim o nejake nemoci v televizi a uz je to zase v kolotoci, ze kteryho je tezky dostat se ven... pokud je se mnou pritelkyne, tak jsem uplne v pohode, nechapu .. a nebo kdyz hraju fotbal, proste paradicka, ale jakmile jsem doma, tak je to v kelu vsechno... proste mam panickej strach z nemocí a hlavne roztrousene sklerozy, a staci jenom, aby me nekde pichlo a uz se sleduju, proste ja uz na to nemam tyvole :DDD, musim se tomu smat, ale kdyz tu tak pisu, tak je mi hned lip a kdyz si ctu ty komenty, tak se v tom uplne poznavam... dekuju, ze tahle stranka je, vzdycky se mi pri její navsteve ulevi

Strach o sebe a z nemocí je úplně normální věc.

ahojky, tak jsem tu poprve, vždycky jsem byla ok, ale poslední dobou, jak má čas být na netu, tak sem si vytvořila strach z nemocí....vsechny preventivní prohlídky ale byly ok, takže snad mě to přejde...ale zůstává mi panický strach z nevyléčitelných nemocí jako je hiv a podobně...pořad řeším abych se někde neškrábla a pod...nebo přemýšlím jestli sem se v minulosti o neco neporanila...ikdyž vím, že je to blbost, pač jsem nastudovala články, že běžnými poraneními se to nepřenáší, to by se musel o to poranit někdo bezprostředně pedemnou a i tak, pořád co když co když?celkem mi pomáhá, když se svěřím příteli, ten chudák má o mě a mé duševní zdraví uz také strach, že kdebych k tomu přišla...

Tohle co popisuješ,je už nemoc. Opravdu jak ti zde radí zajdi si k psychiatričce a ona ti pomůže. Nikdo se to nemusí dovědět,ani tvůj přítel,takže to fakt řeš. Vyvinula by se u tebe sociální fobie a to je hodně nepříjemný stav. Prostě to sama nezvládneš a musíš vyhledat odborníka. Držím ti pěsti. ahoj

Ahoj,měla jsem zase krizi,tak jsem tu přečetla všechny diskuze.Už jsem sem jednou psala.Vždycky když je nejhůř,tak jdu na tuhle stránku,vždycky se cítím líp,protože vidím,že nejsem jediná s těmito problémy.Naposled jsem psala,že půjdu k doktorce a tak jsem taky udělala.Nabrala mi krev a poslala na rentgen hlavy,páteře a plic.Vše bylo negativní.Malinko se mi ulevilo,ale mám brnění v noze,škuby ve svalech a bolí mě krční páteř.Do toho mě píchá v hlavě,sugeruju si,že mi praskne v mozku céva.Mám bratrance(20let) a ten měl výduť v mozku.Já nad tím teď pořád přemýšlím,že se mi to stane taky.Je to hrůza.Doktorka mi napsala neurol,ale nechci ho brát,abych si na něj nezvykla.Jsem ráda,že existuje tahle stránka,je to psychická opora.Jestli si někdo chcete pokecat tak pište [email protected] budu ráda,když někdo napíšete,všechno se pak zdá být lepší.

Dobrý den,
je mi 22 let a...LUcko,mysli pozitivně na budoucnost,co tě ještě čeká.Přehnaná hygiena je jen na škodu.

Lucie,tohle je UŽ problém.takže řeš s psychiatrem.Názor

smer: PSYCHIATRIE!!!

Dobrý den,
je mi 22 let a nejspíše také trpím hypochondrií. Minulou zimu jsem prodělala střevní chřipku, kdy jsem prozvracela celou noc a nikdy mi tak špatně nebylo. Nechalo to na mě nejspíše nějaké následky, protože od té doby, kohokoliv potkám a jen slyším, že má, měl nebo dokonce jeho kamarád má střevní chřipku, tak mě začne bolet žaludek, odpočítávám inkubační dobu a čekám, kdy to dostanu. Vím, že zrovna střevní chřipka je onemocnění, které má za život každý milionkrát, ale nemohu si pomoci. Celé dny dokáži číst diskuze na internetu, sledovat televizi a podobně, jen jestli neuslyším něco o této nemoci. V poslední době to vyústilo v to, že trpím špatnými náladami, pokud nemusím, tak nevycházím z domu, přestala jsem chodit ven s kamarády, s přítelem do kina či na jiné akce, být ve škole je pro mě utrpení. Pokud ale přece jen musím ven, tak sleduji všechny kolem sebe, jak se tváří, jestli smrkají, jsou pobledlí, jak dlouho jsou na záchodě a podobně. Hned poté, co přijdu domů, tak jsem schopná si ruce drhnout hrozně dlouho. Mimoto u sebe neustále nosím dezinfekční gel, který používám několikrát denně. Mám mladší sestru a pokud přijde ze školy s tím, že je někdo nemocný, okamžitě mi je špatně, i když s tím člověkem přišla do styku jen sestra (pro mě potenciální bacilonosič). Poslední dobou jsem si všimla, že přestávám dokonce jíst, protože se mi hnusí představa koupeného pečiva v hypermarketu, na které prská a šahá milion dalších lidí. Rodiče o mém problému ale nechtějí ani slyšet, prý jsem blázen a musím proti tomu bojovat. Vím, že je to jen výplod v mé hlavě, protože do minulého roku jsem to, že šáhnu na kliku a okamžitě si neumyju ruce, vůbec neřešila a na střevní chřipky náchylná nebyla. Na druhou stranu nevím, jak s tím bojovat. Máte někdo radu?
Děkuji za reakce...

K psychiatrovi nechoď. Máš to od náporu z učení. Já to měla taky,když jsem studovala. Jak pomine nápor,bude ti lépe.Řekni si,že mají lidé odůvodněné obavy a to je horší.

Cus, byl jsem na vysetreni komplexním uplně - sono, ocni pozadi, neurologie (EEG), EKG, Rentgen plic, a dalsich spousty odberu apod.. vse je v poradku, sel jsem tam s tocenim hlavy - lezel jsem tri dny v nemocnici, nic nezjistili jen zablokovanou krcni pater - chodim na rehabilitace, ale jak rikate, furt mam strach z ruznych nemoci, je to proste nemoc sama o sobe ta hypochondrie :-), je treba se s tim vyrovnat, jsou doby, kdy to je vse ok - sport apod. ale jak je zima a jsem doma, tak furt myslim na moje nemoce, neni ani jeden den, kdy bych na neco ohledne tohodle tematu nemyslel, to uz fakt neni normalni xD, potreboval bych psychologa a to dost, nejak se mi tam nechce, mam pred maturitou... no nic preju Vam at se uzdravite :-), hodne veci jako brneni apod. zpusobuje pater, taky jsem mel brneni rukou hlavne v noci - je to od patere na 100%, bylo to pouze v leže :-) a v noci, a uz to davno preslo