Hypochondrie

Ahoj, dobře chápu, že pro postiženého člověka jsou jeho problémy opravdové a zažívá nelehké období. Nicméně pro rodinu a blízké okolí je to také velice těžké. Žít s hypochondrem je velice náročné. Vím o čem mluvím, mému otci je 80 let a není jediného dne, kdy by si na něco nestěžoval, neřešil své skutečné i fiktivní zdravotní potíže nebo aspoň nemluvil o lécích, které polyká (a že jich je!). To už samo o sobě je pro ostatní členy rodiny hodně vyčerpávající. Můj syn má skutečné, vážné zdravotní problémy, v okamžiku, kdy mu je hodně zle a do toho přijde ten náš hypochondr a chce na mě nějaký lék na zalehlé ucho nebo nějakou mastičku do nosu, protože má v nose tvrdé holuby, pak věřte, že je to situace opravdu pro silné nervy. Všem postiženým i jejich okolí přeji hodně zdraví a síly.

Mám jít na chirugii s prstem,já jsem ve čtvrtek spadla na maliček a chtěla jsem jit včera misto školy doktorovi.Ted´to moc neboli,ale bojim se,že ten prst bude křivy.

Já jsem minuli rok Fur jezdila RZS.A taký jsem furt byla nemocnici.A na nic nepřišli.Moje doktorka měla hodně zprav od nemocnic.Já před 3 lety furt chodila na vyšetřeni.Už se to zlepšila,protože se ted plati u lekáře.

Dobrý den, již několik dlouhých měsícu jezdim po nejrůznějších vyšetření, navšívil jsem snad každého doktora, počítám že v okruhu 15Okm kde bydlím mě už zná každý doktor a myslim si že si o mě už i vypravějí. Káždý den opravdu každý den trávím několik hodin u netu a hledam si nejrůznější nemoci. Mam za sebou neskutečné množství vyšetření a pořád nic, žádná diagnoza. Neustále sem si říkal že to je kvůli doktorům že něco spletli, odběry krve mi zaměnili. Dneska 28.3.2008 jsem poprvé místo stránek typu chlamidie.info, nádor na mozku atd navštívil stránku o chypochondrii. Po přečtení vašich příspěvků, jsem se na chjvilku zamyslel že to u mě asi nebude nádor na mozku nebo chlamidie trachomatis, nebo pneumoniae, nebo jiné nemoci ale že asi budu těžkej hypochondr. Je mi přátelé 25 a trpím tím cca 4 roky, poslední rok mi to už začalo otravovat život a už stim otravuju i mé okolí, strácím přátelé atd. . Místo hledání nemocí začnu hledat dobrého psychiatra. Kdyby jste někdo měl zájem si semnou vyměnit zkušenosti napište na Leon.n"seznam.cz Jinak Vám všem přeju pevné nervy a brzké uzdraveni.

Doporučuji se objednat přímo u psychiatra. Doporučení obvodního lékaře není nutné. Hypochondrie bývá zpravidla součástí dalších psychických poruch (úzkost, obsedantně-kompulsivní myšlení, deprese), takže odborník je plně na místě.

Dobry den, mam uplne stejny problem jako vsichni tady. Jsem uplny hypochondr a rozhodla jsem s tim bojovat. Prosim muze mi nekdo poradit zda se s timhle problemem chodi za psychologem nebo psychiatrem? Musi byt doporuceni od obvodniho lekare? Co se rika pri prvnim objednani k lekari?? Predem dekuji za Vase rady...

Dobrý den,
píšu článek o hypochondrii a chtěla jsem se zeptat, zda by se našel někdo, kdo si tím prošel (nebo prochází) a byl by ochotný mi anonymně zodpovědět pár (cca3) otázek. Díky. Veronika mail: rozhovorVK"seznam.cz

A nemějte strach, psychiatr Vám neřekne, že jste hypochondr, ani Vám tuto diagnozu nikam nenapíše, i když v kodech existuje. Mě zařadil do kategorie úzkostně-depresivní porucha.

Ahojky, jsem na tom stejně jako vy všichni. Všechno začalo objevením autoprotilátek v krvi, které však zatím díkybohu nic nedělají. Od té doby trávím každou volnou chvíli na netu-měli by to zakázat....:-))Můj stav se zhoršil natolik, byla jsem schopná si stanovit jakoukoilv diagnozu a k tomu vyvolat i patřičné příznaky. Z úzkostí jsem se propracovala do stavu fyzické bolesti. Absolvovala jsem nesčetné množství vyšetření, a to i spoustu velice nepříjemných, ale ani negativní výsledky mi neposkytly úlevu. Naopak mne hnaly k hledání dalších možných příčin a nemocí a ke spoustě dalších vyšetření. Někdy mám pocit, že moje znalosti se v některých oborech začínají blížit absoloventům medicíny. Sama jsem se rozhodla léčit, byly nasazeny antidepresiva, vystřídala jsem jich už mnoho, stav se pomalu zlepšil, ale největšího zlepšení bylo dosaženo poté, co jsem začala při mateřské dělat brigádu a dostala jsem se mezi lidi. Bohužel jsem otěhotněla a musela jsem léky vysadit, teď půl roku po porodu cítím, že je načase přestat kojit a opět vyhledat psychiatra, za něhož se absolutně nestydím, jsem vděčná, že existuje, protože jinak už bych ležela v ústavu a to si nemohu dovolit při péči o 3 děti, které mne potřebují. No nic, budu muset bojovat. Všem přeji mnoho sil, vím jak je tato nemoc zákeřná a věřte, že bude líp. Jásama ve svých 29 trápím nejen sebe, ale i svoji rodinu, a to je pro mne signálem k návštěvě lékaře.

Zpravidla se nejdříve nasadí antidepresíva (která zpravidla působí i proti úzkosti) a mnohdy se dějí divy. Obavy o zdraví může mít i zcela duševně zdravý člověk. Jde ale o to, jakou jim dává váhu. Hypochondr je v kruhu svých úzkostí. Trpí nebezpečnou nemocí, sleduje zoufale domnělé příznaky a je jasné, že při troše snaze se vždy nějaké tělesné náznaky najdou. Tím pádem je zaplaven ještě větší úzkostí, ještě více se sleduje atd.
Sám jsem celkem slušný hypochondr a dokázal jsem si namluvit již celou řádku chorob. Někdy jsem si dokonce i nasimuloval patřičné příznaky. Teď mám ale antidepresíva a jsem v pohodě.

Lino, myslim, ze tady mame vsichni stejnej problem. Me je teprve 19, hypochondrii trpim snad odjakziva, ale v posledni dobe se rozviji vskutku ukazkove. Stejne jako ty se to snazim brat s humorem, pred okolim si ze svych domnenek delam legraci, ale co si budeme povidat, je to normalni utrpeni. Momentalne resim neuveritelnou obavu z nakazy meningokokem, a jsem schopna se kvuli tomu merit treba i dvacetkrat denne, mozna vickrat, a to neprehanim. Teplomer si s sebou nosim i do hospod (vrchol, co? ;) ) A to vubec nemluvim o rakovine ..o rakovine - no uplne vseho, vlastne si nevybavuzju nemoc, kterou jsem nekdy "nemela". K tomu se pridavaji jeste uzkosti, aby toho nebylo malo... No snazim se, sec to jde, na mysli neklesam, ale zacinam vazne uvazovat o tom, ze by to chtelo se lecit. Neni nejvetsi blaznovstvi na tom vsem neresit to, kdyz je moznost se uzdravit? A tak se tazu, jestli je tu nekdo , kdo terapii prosel ci prochazi a nebyl by tak laskav a nerekl k ni par slov.

Lino, myslim, ze tady mame vsichni stejnej problem. Me je teprve 19, hypochondrii trpim snad odjakziva, ale v posledni dobe se rozviji vskutku ukazkove. Stejne jako ty se to snazim brat s humorem, pred okolim si ze svych domnenek delam legraci, ale co si budeme povidat, je to normalni utrpeni. Momentalne resim neuveritelnou obavu z nakazy meningokokem, a jsem schopna se kvuli tomu merit treba i dvacetkrat denne, mozna vickrat, a to neprehanim. Teplomer si s sebou nosim i do hospod (vrchol, co? ;) ) A to vubec nemluvim o rakovine ..o rakovine - no uplne vseho, vlastne si nevybavuzju nemoc, kterou jsem nekdy "nemela". K tomu se pridavaji jeste uzkosti, aby toho nebylo malo... No snazim se, sec to jde, na mysli neklesam, ale zacinam vazne uvazovat o tom, ze by to chtelo se lecit. Neni nejvetsi blaznovstvi na tom vsem neresit to, kdyz je moznost se uzdravit? A tak se tazu, jestli je tu nekdo , kdo terapii prosel ci prochazi a nebyl by tak laskav a nerekl k ni par slov.

Tak ja uz ani neviem kedy je clovek hypochonder, tiez cele dni premyslam nad tým co vsetko mi moze byt, al emne je uz fakt zle...fyzicky sa citim akokeby som mala 2 dni pred smrtou :)) niekedy sa uz z toho musim smiat, ale skor som na dne ze co to mam za zivot kým kažýd je v pohode ja vecne musim riesit ze mi je tak zle a slabo ze nic nedokazem robit.

Ahoj, vsem preju, at jim je co nejlepe, ale vim, neni to lehke...me je 24 a taky to prehanim, kamaradky si uzivaji zivota, ale ja v takovym veku myslim jen na samy takovy veci. no hruza.

Já jsem začala chodit k psychologovi, jelikož už jsem nedokázala unést svůj stres a strach z nemocí a že si připadám, že patřím taky do hrobu. Nechci se ládovat prášky a navíc psycholog může dělat psychoterapii. Je mi 23 a navíc jsem zdravotní sestra. Mám neurogenní tetanie a navíc na eeg epileptoformní aktivity při hyperventilaci aniž bych kdy měla epi záchvaty a navíc mě teď chtějí postavit před posudkovou komisi, takže musím být statečná

No, tohle všechno je smutné...nejhoší je, že je to i můj případ a to mám 19 let...Vidím se už v rakvi :-(

Hypochondrie se dobře léčí u psychiatra, proto doporučuji jeho návštěvu. V kombinaci s psychoterapií, ať už individuální, nebo skupinovou, se Vaše potíže upraví. Nebude to ale ze dne na den, s tím počítejte.
Přeji hodně zdravíčka.

Hypochondrie se dobře léčí u psychiatra, proto doporučuji jeho návštěvu. V kombinaci s psychoterapií, ať už individuální, nebo skupinovou, se Vaše potíže upraví. Nebude to ale ze dne na den, s tím počítejte.
Přeji hodně zdravíčka.

Lino,jako bych to psala já sama. Mám úplně stejné pocity jako Ty. Strach z nemoci mně úplně změnil život.Je mi 46 a můj život je poznamenaný tím neustálým strachem.Jít k doktorovi s jakýmkoli problémem je pro mě nepředstavitelná hrůza.Celé noci nespím a jen myslím na ty své problémy a představuji si jak to bude až lékař vyřkne tu strašnou diagnosu. Beru antidepresiva, chodila jsem k psycholožce,ale marnost nad marnost.Určitě se mi ozvi třeba to nějak probereme. Jitka

Lino,i já jsem hypochondr.Nechce se mi to tady rozepisovat, jestli chceš,můžeme si mailnout.Jsem v pohodě, dokud se někde nedočtu nebo nedoslechnu o nějaké nemoci...to na sobě hledám. Dnes jsem surfovala na stránkách rakoviny tlustého střeva.A hned se sleduju....takže nejsi v tom sama :-( Někdy se kvůli tomu uprostřed noci budím a manžel si myslí,že jsem blázen...