Hypochondrie

Martin: antidepresivům se chci vyhnout, dokud to jde. Jasně, pokud není zbytí, mohou pomoct, ale přijde mi to trochu, jako když máš teplotu a bereš Paralen,odstraní teplotu ale příčinu ne.Ráda bych přišla problémům na kloub, proč vznikly, proč se takhle projevují...? Chtěla bych zkusit kineziologii, nebo EFT terapii, než do sebe začnu "cpát" léky, už jen ten Lexaurin co beru sem tam na noc mě štve, a jakmile začnu s ATD, vysazení bude těžký...

Lenka: no, a co tak zkusit psychiatrickou léčbu? Nasadit anxiolytika a antidepresiva (dnešní moderní přípravky mají obvykle souhrnný efekt). Jistě, může u tebe jít opravdu o čistě somatické onemocnění, ale trochu mě varuje ono "psychické" pozadí. Takže být tebou, tak vyrazím k psychiatrovi (na psychologa je teď brzy, potřebuješ LÉKY) a nechám si předepsat léky. Pokud je to psychického původu - což si tak trochu myslím - tak se budeš dost divit:-) A pokud ne, tak aspoň vyloučíme jednu příčinu potíží.
Pokud jsi pročítala zdejší diskuze, tak jsi už zjistila, že tady již mnoho lidí "umíralo" na těžké nemoci, ačkoliv jim nic nebylo. Fígl je přitom v tom, že nejde pouze o přesvědčení o zdánlivé nemoci, ale o kompletní "spiknutí" těla. Člověka opravdu trápí nejrůznější tělesné potíže, může mít šilené bolesti a pod. - a přitom by stačilo nasadit antidepresiva a měl by pokoj...
Takže, hlavu vzhůru a šupky za "cvokařem"! A myslím to bez jakéhokoliv posměchu, jde o pomoc!

Ahoj,mé příznaky začaly jako bolest lýtka,na cévním vyloučili jakoukoliv souvislost se žílami.Pak mě začala bolet celá levá noha, pak i levá ruka - brnění, mravenčení, bolesti v kloubech a svalech.Na neurologii zjistili vysoké reflexy, ale prý to tak někdo má a nic to nemusí znamenat.Obvodní udělala veškeré krevní testy (borelioza,klíšťovka,zánětlivé markery,...), vše negativní.Potom začaly ještě zaléhat uši, bolet uší a šum v levém uchu a bolet oči.Okolí je ze mě na mrtvici,už je to moje několikátá "nemoc", ale tentokrát se strašně bojím - "co kdyby". Nejhorší je, že mě vynervovala jedna doktorka, že by to mohla být roztroušená skleroza,od té doby na nic jiného nemyslím, vlastně jo - ještě na nádor mozku. Na noc si beru Lexaurin na uklidnění a jakmile jdu k nějakému lékaři který vysloví nějakou obavu, jsem totálně na mrtvici a uvažuju, jestli má cenu žít život s nějakou vážnou nemocí, kterou určitě mám. Takže výsledek je ten, že k doktorovi raději už nejdu, byla jsem u psycholožky, která mě dala homeopatika na zklidnění a pokud to nepomůže, mam si nechat předepsat antidepresiva. Ještě jsem byla na rehabilitaci, kde mi řekli, že páteř mám hroznou, že to klidně může být i od ní. Okolí mě už neposlouchá, všichni jsou si jistí, že jde u mne o psychosomatické problémy. Já si ale pořád říkám, co kdyby... Je to k zešílení.

Evi,mě stačilo se u psycholožky objednat telefonem. No zavolej si k ní a uvidíš co ti řekne. Martin má pravdu.Uvidíš jak se ti uleví. Já k ní taky chodila,sice jen proti boji s fobií,ale i ta dokáže člověka hodně rozhodit...Ahoj

Eva:
Ahoj, já jsem doporučení k psycholožce potřebovala, aby to sezení platila pojišťovna. Určitě si tam zajdi. Pomůže ti to ;)

Někdy jsem hrozně unavená ani ne tak fyzicky ,ale psychicky hrozně.Potřebovala bych vypnout a jet někam na dovolenou.Chtěla jsem se zeptat potřebuju k psychologovi doporučení?

Jsem na mateřské,mám dvě děti manžel od rána do večera v práci.Ted se ještě starám o tatínka vařím mu a uklízím.N

Děkuju za názory.Vždycky...Evi, z vlastni zkušenosti doporučuji návštěvu psychologa. Jeden člen naší rodiny měl vážný uraz a já jsem dlouho trpěla výčitkami svědomí. Zcela bezdůvodně, protože jsem to nezavinila, ale pod stresem se posunuje psychika kam nemá. Sama se z toho nedostaneš. Já jsem žádné prášky nebrala, ale organismus jsem měla tak vyčerpaný, že mi jednou volali záchranku, protože se mi zvedl tlak strašným způsobem a myslela jsem si, že mám infarkt. A to mi mé tělo říkalo, že ze sebou musím něco začít dělat. Kdybych tehdy brala nějáké prášky tak bych se asi cítila fyzicky lépe, ale problém by se tím nevyřešil. K tomu slouží psycholog. Já jsem si pak našla jednu paní psycholožku a ta mi pomohla pochopit, že to není má vina co se stalo a vůbec celkově spostu věcí v životě. Teď jsem v pohodě, vše jsem přijala a fakt se cítím dobře. Tahle zkušenost mi pomohla k tom, že více pslouchám své tělo a snažím se stresovat co nejméně to jde. Já vím, ono se to lehce řekne a hůře dělá, ale nikdo z nás by neměl podceňovat svou psychiku. Ta je pro život stejně nejdůležitější.
Takže Evo, uvědom si, že potřebuješ chvíli klidu, pro maminku jsi udělala hodně a to je dobře a zkus si najít odborníka, co ti pomůže. Opravdu je nejlepší, když se člověk vypovídá z problému.

Eva: neznám tvoji osobní situaci - není možné nějak zmírnit tempo? Pokud zajdeš za psychiatrem a řekneš mu, že toho máš dost (což tedy máš), tak máš okamžitě nárok na neschopenku. Jistě, není dobré zneužívat nemocenské dávky, ale vlastní zdraví je rozhodně přednější než nějaká práce. A prášky přeci (při této poruše) nebudeš brát věčně.

Děkuju za názory.Vždycky jsem byla silná,ale smrt maminky jsem prostě nemohla rozdýchat.Myslím si ,že je to taky tím ,že jsem měla maminku skoro až do konce doma.Bylo to něco strašnýho když koukáte na člověka kterého milujete jak pomalu umírá a prosí vás ,aby už umřel.A vy pro něj nemůžete nic udělat.Mám pocit ,že si pořát vyčítám ,že jsem něco neudělala,aby mami neumřela i když vím,že se nic dělat nedalo.Od té doby si hledám samé nemoce asi tím utíkám od myšlenek na mami,nevím.JÁ vlastně od podzimu žiju pořád ve stresu.A jak mi říkal doktor od stresu bolí hlava ,za krkem ,může bolet celé tělo oslabí se imunita.Sakra to vím taky ,ale jak proti tomu bojovat to už nikdo neřekne.No určitě si dojdu k psychiatrovy nebo psychologovy .Moc se mi do prášků nechce no uvidíme co bude potřeba.Možná mi pomůže i to když se budu moct někomu svěřit rodinu tím nechci zatěžovat ,takže si všechny svoje pocity nechávám pro sebe a to je asi špatně.Děkuji za názory . Eva.

Eva: ... a já jenom dodám, že kromě psychiatra by ti výborně pomohl i psycholog. Psychiatr ti předepíše anxiolytika a antidepresiva, ale vlastní problém se tím nevyřeší a po vysazení léků se mohou potíže opět brátit. Cílem je změna myšlení, a to je práce pro psychologa. Podotýkám, že to může trvat DOST dlouho, ale smysl to určitě má.

Ahoj Evo... Také se děsím okamžiku, kdy mi někdo blízký vážně onemocní, nebo zemře. Zcela chápu co se s Tebou děje. Zkus opravdu psychyatra, tablety to srovnají. Je to o pocitu strachu. Jen pozor, nestat se závislou, to už Ti ale lékař vysvětlí. Držím palce!

No tak já se přidávám.Vždycky jsem byla zdravá,štastná nic mě nerozhodilo.Všechno to začalo kolem vánoc kdy mamince zjistili rakovinu ,v lednu zemřela.OD té doby mám tlaky v hlavě ,bolí mě za krkem,prostě celý člověk.Sleduju každou bulku na těle .UŽ jsem měla zánět mozkových blan ,nádor mozku ,nádor prsu ,boreliozu,atd.Ted naposledy se mi udělal na přirození takový boláček asi bedar,ale nebolel tak jsem sedla k internetu a samozdřejmě jsem našla ,že by se tak mohl projevovat syfilis ,hned jsem se začala pozorovat.Jsem manželovy naprosto věrná a jemu věřím taky na sto procent.V hlavě jsem mě pořád opakovalo co kdyby tak jsem skončila na krevních testech podle paní doktorky pro můj psychický klid.Za dní si mám volat pro výsledky a nejhorší na tom je to ,že už ted vím i když mi řeknou ,že je vše negativní tak tomu nebudu věřit a budu si řikat co když výsledky zkreslily antibiotika které jsem brala a nebo co když to bylo moc brzo testováno.Pak můžu jít za měsíce na nový odběr ,do té doby se budu pořát bát a tak pořád dokola ,pokud si zatím nenajdu něco jiného.Ale jednu výhodu čtení na internetu má opravdu si myslím ,že mám depresi a k tomu se mi přidala hypochondrie.Cítím se strašně jsem unavená ,skoro nejím ,nemůžu spát.Musím se starat o naše děti a já to fakt nezvládám.Od okolí jen slyším MUSÍŠ být silná a snažit se,ale nikdo mi nevěří jak já se snažím a strašně moc chci žít jako předtím,jen to sama nezvládám.Dneska jsem se rozhodla ,že půjdu k psychiatrovy takhle nechci žít to je utrpení a ne život.Omlouvám se ,že jsem se tak rozepsala,budu moc ráda když mi někdo odepíše.Eva.

No toho se obávám taky...ale už snad není co. Mám vše vyšetřené =D

pořád mi ty nohy mravenčí...Jasně... tak dělej to , co Ti lékař řekl. Těm co nohy přejede vlak, pomoci není, Tebe to přejde nakonec samo.Uvidíš, obávám se ale, že přijde něco dalšího....

pořád mi ty nohy mravenčí =(

Zdravím všechny, tak jsem...Vidíš Andrejko.... co jsem říkal, teď stačí ubránit se dalším příznakům....

Zdravím všechny, tak jsem byla u obvodní doktorky, procvičila semnou nohy a řekla mi, že to může být od páteře a jestli chci tak mě pošle na rentgen, ale že je to zbytečné. Mám sedavé zaměstnání a vůbec se nehýbu. Odmítla jsem, nechci být celá ozářená =D řekla mi, že se mi zplošťují trochu nohy a že mám hrozně zkrácené šlachy. Takže se mám hýbat a hýbat. Záškuby ve svalech mám taky, to mě také vyděsilo. Minulý rok mi diagnostikovali latentní tetanii - nedostatek hořčíku. Hořčík užívám každý den...hypochondrie je těžká choroba =D

Roman: a víš, co je zajímavý? Svého času jsem bral Zyprexu (antipsychotikum) a mé hypochondrické úvahy jako mávnutím kouzelného proutku ustaly. Nyní už tento lék neberu, ale přesto jsem se nějak stačil naučit s hypochondrickým blázněním lépe vycházet.

Ještě jenom taková poznámka :D:D občas mi přijde, že bych mohl složit atestaci u doktora :D:D, protože mám fakt extrémně dobrej přehled :D:D