Hypochondrie

Na mateřské se stávají všelijaké věci. Je to taková izolace s dítětem a pokud jste pečlivá až moc, tak do hlavy nalezou blbé myšlenky. Jediná cesta je něco jiného dělat,chodit pryč z domu, pracovat, jít na kafe s kamoškama, manžel vám musí nechat aspoň 2 volné dny pro sebe.

takový problém jsem měl než jsem začal brát léky-a začal se uzavírat do sebe+otčim začal stále víc chlastat-ale mělo to i své+šlel jsem do .PL.-DOSTAL jsem tam vždy dobře se nažrat vybojoval jsem PID-ZAjistil a pořídil si rodinu a teď si užívam PID i když jsem nebyl soudruh a ten PID-NENÍ TAK VÉLKY ale nějaká koruna to je-bohužel co nadělám.aspoň něco....

Já mám bohužel tenhle...Jsem na tom stejně!Mateřská,strach z nemocí!Chci být zase normální!

Já mám bohužel tenhle problém taky, je mi 27 let a začalo to teprve nedávno, neustále hledám na internetu příznaky různých onemocnění...určitě to u mě souvisí s tím, že mám malé dítě, takže mám samozřejmně strach, abych ho vychovala. Pravděpodobně to má na svědomí i to, že jsem doma na mateřské a nemám mozek zaměstnaný prací, ale je to na palici, chtěla bych se těch věčných černých myslenek zbavit a zase normálně žít :/

Lucie, musíte se vyrovnat s nejistotou. Ono vám stejně nepomůže, když budetet jistě vědět, že nemáte nemoc A, vymyslíte si hned nemoc B. Člověk je smrtelný a tělo má současně obrovskou schopnost samonapravování a léčení, jen mu dejte čas, klid a šanci. Chybí vám nějaký koníček, zábava a taky trochu tvrdé dřiny. Máte se moc dobře. Tím to nechci zlehčovat, ty vaše pocity vám věřím a na začátek nějaké to AD proti úzkosti bych asi brala. Jinak je to v tom postoji k sobě a k životu. Tak trochu se na sebe vykašlete a neberte se tak vážně. Zdravím

Dobrý den už jsem prodělal...Pavel: Já chodím k psychiatrovi a moje návštěva u něj mi vždycky pomůže,ale jen na nějaký čas. Pak jsem zase ve starých kolejích. Ale teprve jsem začala brát léky,tak čekám jestli zaberou. Mám ten samý problém,že s tím otravuju celou rodinu.

Dobrý den už jsem prodělal snad všechny nemoci co jsou na světě, nejhorší je, že neuvěřitelně nervuju svoji rodinu a přátelé. Jim prášky na tlak na bolesti zad no prostě mám jich snad deset denně už nechci doopravdy mně doktor poradí??? Všichni si ze mně dělají srandu za zády je to hrozný.

Krásný den všem čtu tady Vaše příspěvky a zřejmě jsem na tom úplně stejně. Před týdnem mi začaly silné bolesti zad a bolesti v nadbřišku. Sedla jsem na internet a zadala příznaky no samo sebou mě to navedlo na rakovinu žaludku. Byla jsem u lékaře na sonu břicha,kromě žlučníkových kamenů vše v pořádku. Krev také až na leukocyty,které jsem měla 10.5,četla jsem,že bývají zvýšené při nádorových onemocněních,protože se leukocyty shlukují kolem nádoru. Před 3 týdny jsem byla rtg plic a srdce také vše v pořádku. Dnes jsem byla na rtg celé páteře(bolí mě hlavně hrudní). Přijít mám ve čtvrtek. Mám nervíky co mi řeknou. Byla jsem u psychiatra dal mi prosulpin a Sertralin a Neurol. Asi před 4 lety jsem měla potíže se záchvaty panické úzkosti. Měla bych jít ještě na fibroskopii,ale mám takový strach...raději bych žila v nevědomosti,že mi něco je. Prostě jsou to tak hnusné pocity. Nedokážu myslet na nic jiného. Otravu s tím celou rodinu :-( Nevím jak ten strach překonat. Nevím si rady...Pořád jen sedím a čtu vše o nádorových onemocněních a samo sebou část z nich "mám".

me dnes boli prso a jsem z toho hotova- za tyden mam dostat menses

Ahojky, procetla jsem celou stranku a chystam se taky k psychiatroovi protoze moje problemy nejsou normalni a mam jeden problem za druhym, doktori mi nikdy nic nenasli, ale nevim, jestli jsem klasicky pripad hypochondra, protoze nemam strach, ze by mi bylo neco vazneho, jen mam proste strach, ze mi bude ZASE spatne a ono to opravdu prijde...posledni dobou se porad potykam s nadymanim a porad na to musim myslet jak mi bubla v brise atd...je to hrozne neprijemne, ale uz jsem kvuli tomu vyradila ze stravy vse nadymave, dokonce i zacala pit caje proti nadymani a jist noball a nic na to nepomaha, takze to mam nejspis taky psychicke jako vsechno. :-( Psychiatricka me vezme bohuzel az za mesic, tak musim jeste vydrzet...nemate nejakou radu jak s tim bojovat? Vsichi rikaji zabavit se, ale to mi vubec nepomaha, muzu byt na aerobiku, ve skole...kdekoliv ale nemuzu se soustredit ani na tu vyuku jak porad myslim na to jak mi bubla v brise. :-(
Drive to byly problemy s dychanim, zalehle ucho nebo obe, pocit na zvraceni, bolest hlavy...atd. atd...nemate nejakou radu co s tim? :-(

Určitě napíšu, a taky ti držím palce moc :-), vim jaky to je... me staci kdyz vysmrkam krev od rymy (alergii mam celej rok) a hned musim mit nador, nebo staci aby se mi trosicku z nervu zamotala hlava a mam hned RS :), to je proste vec, se kterou si uz rok nedokazi poradit sam, pokud se doma nudim a nesportuji nebo nedelam nejakou aktivitu :), zvlast kdyz mam pritelkyni, ktera je nachylna na nervy a ma obcas nalady - 15 let :-) a taky bere Antidepresiva, tak to potom neni moc pozitivni, ale kdyz jsem s ni, tak se citim krasne a i ona, hodne si pomahame, miluju ji :-)

Děláte oba dvy dobře. Jsou tam lidi,co vám pomůžou a vy se nebudete trápit.Potom napiště jak jste dopadli.hodně zdaru.

Držím palce! Já se půjdu v pondělí taky asi objednat. Už je to vážně k nevydržení. Každý den mám strach z jiné nemoci, jednou mě píchne na noze, pak zase ruka, hrudník, včera jsem smrkala a vysmrakala jsem taky trošičku krve- začátkem týdne jsem byla nachlazená ale hned jsem začala být hysterická, co mi je...atd. prostě šílené.
Přítel už je ze mě hotový.
karolina

Ahoj, tak se jdu objednat k doktorovi - psychologovi, už jsem to nemohl vydržet - dlouhodobé poruchy koncentrace, sebepozorování, zabývání se vlastním zdravím, hledáním na internetu různých nemocí a sledování jejich příznaků... Navíc když se k tomu připočte to, že se občas pohádám s přítelkyní, která je také psychicky na dně - bere antidepresiva (problémy s její mámou, zvracení apod..), tak když jsme spolu, takřka zažíváme pocity euforie a máme oba strašně fajn náladu... bohužel jak odjede nebo já od ní, tak je to šílený... Já se neustále pozoruju, mám strach z RS, ale přitom jsem byl na kompletních vyšetřeních všechno úplně všeho, protože jsem měl o Vánoce krvácení z nosu, tak jsem se bál abych neměl nádor, na ORL mi řekli - vše je ok, je to popraskanýma žilkama, bral jsem Ascorutin a v pohodě, ale potom mě začaly takové ty stavy závratí, nevolnosti apod.. hrozné hrozné, to si nikdo neumí představit, navíc když někoho poslouchám, tak nevím co říká, protože furt myslím na své nemoci, nebo koukám doblba, už je to děsný... takže v pondělí se jdu objednat k psychologovi, snad mi předepíše tak, jako mé přítelkyni antidepresiva a bude to OK...

zatim ne. v pondeli se objednam.
mama nervy, jdu na vyriznuti granulomu na noze, nyni se mi udelala mala boulicka pred uchem. jsem z toho vyrizena, ze se mi to znicehonic zacalo delat.

Infarkt se neprojevuje tlakem v hlavě,ale je to taková tupá bolest na hrudi a vystřeluje to spíš do ruky.Bušení srdce není známkou infarktu,ale je to z nervů. Musíš to prodýchat a hlavně si řekni. Přijít to může,ale odejít to musí!!!Pokud máš tlak v hlavě,bude to od krční páteře.Nebo nízký,ale taky vysoký (u toho hlava ale bolí a někdy se zvrací).To musíš vychytat.Řekla bych,že to je vše od nervů a na to jsou terapie a prášky.Bylas u toho lékaře?

A jak prekonavate takove ty stavy, kdy si myslite, ze mate infarkt, tlak v hlave...atd?

Renatko,já tím taky trpěla. Měla jsem pocit na omdlení všude,kde bylo hodně lidí. Dovedeš si mě představit třeba někde v kině nebo v obchoďáku? Šla JSEM K PSYCHIATRIČCE A ONA MI NAPSALA CIPRALEX. bRALA JSEM HO ASI rok a potom jsem si ho sama vysadila. Zatím jsem asi rok dobrá,tak uvidím dál.
Holky je to taková nemoc,že se nám v mozku vylučuje málo serotoninu( hormonu štěstí) a ten nám chybí,proto máme takové špatné stavy.Léky nám neuškodí,jen naučí mozek správně ten serotonin regulovat. Mozek se to naučí a je vyhráno.Fakt se Karolínko neboj lékaře vyhledat. Nikomu to nemusíš říkat,vše je anonymní. Nebo i popros obvodního,taky to může napsat.Po lékách jsem ani nepřibrala a fakt mi je dobře....pa

Lino,i já jsem...Ahojky, tím samím sem začala trpiet i já, skončila jsem na psych...a musela jsem začat brat léky, jelikoš už to nešlo jinak zastavit, ulevilo se mi, ale poslední dobou jsem pár-krát léky vynechala a je to zas zlé, už beru pravidelne, ale zatím to mocneustupuje je to fakt hrozné, ten kdo to nezažil-nepochopí, musím si to v hlavě srovnat a vyrovnat se s tím, myslím si, že bez léků to nepůjde...můžu jenom poradit zajít k psychologičce,mne to pomohlo

Dám vědět, jak jsem dopadla.
Asi je to opravdu stresové, jak pořád myslím na nejhorší ( smrt, rakovina, infarkt...)
Půl roku mě ta noha nebolela, co tam tu bouli mám a dnes jsem se vzbudila a celé lýtko mě pobolívá - jako natažený sval ,když na to nemyslím, tak to nebolí.