Nezvládám ho vychovávat sám - Prosím poraďte

Petře první krok jak je vidět jste udělal,nevsázejte jenom na psychologa a nesmíte ustoupit,on ví jak na vás a to je jesný,že bude chtít k mámě kde asi nemusel nic,takže duslednost je na prvním místě potom udělat si na něj čas to je základ.A ocenit u něj sebemenší pokrok,píšete,že jste si ho neměl brát,že to nezvládáte,Petře neházejte flintu do žita,kde by ten kluk byl nebýt vás,někde při nejlepším v děcáku při nejhoršim v pastáku.Za pár let vám možná poděkuje a když ne tak jste se ,alespon pokusil zachránit co se dá.

Petře obdivuji vás, že jste si Kubu vzal. Je to velká oběť, budete muset hodně slevit ze svých zvyků, ale je to úžasné! Nepochybujte prosím o sobě, myslíte, že v diagnošťáku by mu bylo líp?
Sama vychovávám dvě děti. Není to jednoduché, ale úpřímně přiznávám, že to zdaleka nemám tak těžké jako vy.
Myslím si, že návštěva psychologa je to jediné možné řešení,sám to nezvládnete. Je to naděje ... pro Kubu, ale i pro vás. Držím vám oběma palce.

....co možná měly nějaký efekt u většiny. Lepší je psychiatr, ale ten zas hned píše léky...

on chápe důvody proč byl odebrán rodičům? Psycholog je na nic, když se ponoříte hlouběji do psychologických knížek, zjistíte, že má velmi malé pravomoce něco dělat, je velmi svázán pravidly a postupuje ne vždy na míru ušitými metodami, jen všeobecnými, tedy těmi, co možná měli nějaký efekt u většiny. Lepší je psychiatr, ale ten zas hned píše léky...

Dneska jsme byli společně u psychologa, každého nás vyslechl zvlášť a budeme tam chodit pravidelně. Lukáš moc nespolupracoval, sám mi řekl že ze začátku to šlo, ale pak prý byly dotazy dotěrné a příliš intimní, hlavně se mu nelíbilo že prý musel všechno rozebírat a že naprosto odmítá mluvit o svém dětství nebo o rodičích (Kuba se za to dost stydí a jakmile se v tom člověk začne zaobírat víc než je zdrávo, většinou se rozbrečí - asi se tzv. nechtěl před tím psychologem "shodit"). Doma pak Kuba brečel skoro hodinu že už tam chodit nebude a že chce k mámě. To ale nejde, bylo mi doporučeno, abych neudržoval s jeho rodiči kontakt, že to pro něj tak bude lepší, co ale chcete říct malýmu klukovi, který půl roku neviděl své rodiče, dívá se na vás psíma očima a z očí mu padaj slzy jako hrášky, nakonec se mi ho podařilo trochu uklidnit a nechal jsem ho spát, dokonce chtěl abych tam zůstal než usne. Teď prostě nevím jestli to bylo dobré rozhodnutí, že jsem si ho vzal k sobě, ani nevím co mám dělat dál, jestli to takhle půjde dál, tak Kuba bude za chvíli opravdu nezvladatelný, asi nejsem na výchovu ten pravý.

Petře, napište mi svůj meil a popovídáme si, něco Vám poradím.Bude to chtít od maličkostí a nechci na této diskuzi to rozvádět. Vychovávám syna sama, od tří let, bude mu 18 a podědil ty nejhorší geny..., takže trochu vím jak na to, alepoň já byla úspěšná. Vychovávat zodpovědně je moje krédo, nechci to řešit přes tuto diskuzi, dnes se děti vychovávají láskou opičí a podle toho to taky vypadá.Zdravím Vás.

jé popisujete je měkké i omlouvám se

Milý Petře je mi vás upřímě líto,prožíváte si asi pěkný peklo ,to co popysujete to neni na psychologa,ale na psychiatra a vy se snažte,aby ho pořádně proklepnul nebo stáhne sebou i vás a to už mu bohužel opravdu nepomužete,vim o čem mluvim mám to v rodině ,moje sestra má nezvladatelného syna je mu 11 a nikdo si s nim neví rady a jestli spoléháte na doktory jí nepomohl vubec nikdo,ted uvažuje o internátní škole,protože co on dělá to je o život,Držim vám palce a když ho budou chtít vzít na vyšetření na psychiatrii dejte ho ,alespon si uvědomí co ve vás má,je to běh na dlouhou trat a nejsem si jistá jestli doběhnete jako vítěz ,protože tomu chlapci je už hodně a asi se udělalo v jeho výchově hodně chyb ,chce to duslednost a neodpustit nic.

myslim,ze jde o normalniho pubertaka-akorad neni poradne vychovanej..hraje si na tvrdaka a pritom je slabej-kdyz spacha sebevrazdu-jdete k tomu psychologovi..at vam poradi jak se knemu chovat-jenze takovy kluky uz stejne poradne nechovate-uz se stala nekde takova chyba,ze se muze usmernit,ale slusnak uz z nej asi nebude

Myslím si,že klukovi chybí sebevědomí,nebo se cítí na světě sám,pokud je zdraví a není za tím zdravotní problém.Je to problém pro oba na dlouhou trať.Kluk se svěří asi raději někomu cizímu než domácím.Většinou každý kdo spáchá sebevraždu vlastně volá o pomoc,že už nemůže takto dál a neví si rady s životem,neví kam ho nasměrovat a nedokáže unést životní problémy.Myslím si,že tady pomůže hodně dobrý psycholog,dejte si práci a najděte ho,v žádném případě psychiatr,ten by ho nacpal prášky a tím by to skončilo.Problém může být totiž daleko těžší než se zdá.Zkuste si nejprve sám promluvit s psychologem na www.help24.cz když dáte nadpis naléhavé odpoví vám do 24 hodin a snad vám ukáže cestu kudy se máte dát se svým synem,sám na to nepřijdete,protože je to hrozně těžké a problém se může nacházet již v raném dětství kluka.Přeji vám,aby jste jeden ve druhém našli přítele a kamaráda.

já se jenom divím, že na psychiatrii neskončil ihned, protože co mám informace tak tam lidé po těchto aktech končí. a nemluvě o tom, že jste ho nenechal prohlédnout i po této stránce, dost odvážné spoléhat, že vyzvracení stačilo.

poradte se s psychologem nejdriv sam..az ho tam vemete radeji mu to nerikejte. snazte se mu dat najevo,ze ho chcete rbat jako dospeleho,ale kdyz se porad chova jako male dite jde to tezko. Dejte mu najevo,ze o nej mate zajem,ze chcete aby byl stastny,ale ze i on se musi snazit,reknete mu,ze uz si s nim nevite rady,ale nechcete se an nej vykaslat. Ja takove deti znala mozna sem castecne byla taky takova-castecne a myslim,ze jedine co by na me a na podobne takove tenkrat zabralo by bylo nejake takoveto jednani-takove aby si myslel,ze je vam temer rovny. Je to urcite tezke i pro nej i kdyz je to klacek-jenze v takovych pripadech nepomaha jeste vic tlacit na pilu,ale naopak zacit se chovat tak,jak by to on od vas vubec necekal. Snazte se stat jeho kamosem, bavte se o holkach, a tak..No mozna to bude tezke,ale mohlo by to zabrat-myslim,ze ho takovym pristupem muzete dost zmast a trochu v nem vyvolat pocit,ze by se mel zacit snazit taky trochu sam. (jeste bych dodala,ze zase tak moc sem nezlobila-ale dost na to aby mi to toto pripolmelo

Dobrý den, já už se z něj asi opravdu zblázním. Ve čtvrtek jsem jel do práce, doufal jsem, že bude nějakou dobu klid a Kuba slíbil, že se bude chovat normálně. Vrátil jsem se asi za půl hodiny, jelikož jsem si doma zapoměl notebook, otevřel jsem dveře a krve by se ve mě nedořezal, skleněný konferenční stůl v obýváku rozbitý na milión kousků částečně od krve a mezi tím notebook. Začal jsem řvát, no spíše ho volat a našel ho v koupelně jak brečí a cpe do sebe půlku lékárny a z čela a ze zápěstí mu tekla krev. Nenapadlo mě nic jiného než mu dát napít osolené vody a pak už jen zvracel a zvracel no možná tak 5x nebo 6x to už jsem měl opravdu strach, pak jsme jeli na pohotovost, tam ho prohlédli, vyčistilili a ovázali čelo i zápěstí a jeli jsme domů, po cestě jsme vůbec nemluvili. Nevěděl jsem jestli ho mám seřvat nebo mu říct jak jsem rád že je v pořádku. Doma jsem nechtěl aby se kdekoliv zavíral, měl jsem strach aby se o sebevraždu nepokusil znovu (i když mi nakonec řekl že svým obvyklým způsobem chtěl přeskočit gauč a sednout si, ale podklouzla mu ruky a spadl rukou i hlavou na stolek a ten sebou vzal i můj počítač a pak prý měl strach, abych ho nedal do děckého domova a prostě jednal takhle zkratkovitě, ale stejně mě to vyděsilo). Řekl jsem mu že půjdeme příští týden k psychologovi a taky proto jsme se pohádali a tak jsem ho stračil do jeho pokoje a zamknul, chodil jsem ho jen kontrolovat, protože mu bylo ještě špatně. Co s ním mám dělat?

radíte psychologa,Petře dokavad si na něj neuděláš čas ,nehneš s nim,přeroste tě ještě víc přes hlavu ,někoho na hlídání,no dobrý,ale ten za tebe ten problém nevyřeší,dal si mu facku mam s tebe dojem,jako by si se za to pořád omlouval on s tebou nemluví ,ten by jezdil ,mam 3kluky a podstatně je naše výchova trochu pevnější,kluci mají dovoleno,ale odvíjí se to od známek ve škole a každý dělá nějakou práci a mají brigády .Ne jenom nastavenou ruku mámo dej ,na druhou stranu když si zaslouží dostanou mobilní telefon nebo co chtěj,ale musí uznávat autority a znát cenu peněz.

petre, je od tebe moc fajn, ze sis ho vzal do pece. predstav si, ze by ted vyrustal nekde v ustavu. ono ho bezesporu trapi moc veci. pubertalni vyrostek je ale preci frajer a jen tak se s necim nesveri. naproti tomu tvrda obalka ho chrani a pred vrstevniky je z neho jeste frajer. popravde se z neho ale stava pekny sigr.
studuju socialni praci a vis, v tehle pripadech neni od veci zkusit navstivit psychologa nebo nejake stredisko vychovne pece. stejne tak je skvely alternativni program at uz 5P nebo Lata - je to o tom, ze se jednou tydne schazi vysokoskolak s nejakym ditkem nebo mladistvym a travi spolu cas. Ten "starsi kamarad" pak pusobi bud jako nekdo, s kym se da fajnove travit cas, muze se mu sverit, muzou probrat ruzny temata, resit spolecne veci. Ale hlavne se ho snazi nejak pozitivne socialne motivovat, ukazovat mu ty lepsi cesty.
Zkus nad tim zapremyslet.
pokud jsi z phy, mrkni na: http://www.klicov.cz/klic/index.htm, www.lata.cz http://petp.hest.cz/
drzim vam palce. zkuste si popovidat, naslouchat, ale neboj se mu tvrde stanovit hranice, ktere se proste neprekracuji, a kdyz ano, bude z toho pekny maler. stejne tak ti muze pomoci jeho kurator nebo jakakoli socialni pracovnice.
hodne stesti a sil!

etře,když jste popisoval chování synovce,myslele jsem,že mluvíte o našem synu.Pouze s tím rozdílem,že mu nevadí chodit do školy.
Byla jsem s ním na vyšetření v Pedago-psychologické poradně a zjistily,že má poruchu osobnosti.Dali nám náměty o kterých s ním máme mluvit a řekli ty základní nedostatky.Na ty ho pak upozorňujeme a snažíme se na nich pracovat.
Ví to o sobě a trochu se snaží, protože ví,že ho jinak čeká kriminál.

Petře,mrkni na diskuzi "Nevlastní,velmi problémový syn" ,kde Jana řeší podobné problémy jako ty s 13letým Lukášem.

Jenže já ho ani nechci ani nemůžu strašit takovým způsobem, už jednou mi "utekl z domu" jenom napsal dopis ať ho nehledám, ale za dva dny jsem ho naštěstí našel. Vím že by to udělal asi znovu. Za chvíli zase začne škola a já vůbec netuším jak to teď budeme zvládat, protože se školou dost válčíme nejen se známkami a s příparavou doma ale i s chováním a plněním úkolů. Jakmile na něj nikdo nedává pozor, prostě na to kašle. Měl by jít už do devítky, ale kvůli problémům doma opakuje ročník, takže jiná třída noví spolužáci a příští rok by si měl vybrat kam půjde dál, vždyť s těmi známkami ho nikde nevezmou.Ještě ke všemu je téměř pořád sám doma, ze začátku jsem neměl tolik práce a proto mi ho svěřili, ale teď už prostě nestíhám. Já už prostě nevydržím moc dlouho to odmlouvání a naschvály a teď vůbec nevím jak s ním po té facce začít mluvit nebo jak se mám chovat. Prostě to nezvládám.

Petře, zkus najít dobrého astrologa, který na základě jeho osobního horoskopu poradí,co je za osobnost a jakým směrem je ho třeba vést.

Nějaká paní na hlídání by si těžko poradila se 14letým klukem,to asi moc reálné nebude.Ale řekněte mu natvrdo,že jestli se nebude snažit chovat přiměřeně,tak ho budete muset dát do výchovného ústavu.Vyličte mu,že tam nebude mít žádnou volnost a že to tam není žádný med.Tak ať si rozmyslí,jestli chce zůstat u vás nebo jít do "polepšovny".