PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Evko jaké bereš AD?Já beru Prothiaden 2 měsíce a neurol už cca 4 měsíce.Ráda bych ten neurol už vysadila ale nějak to nejde

Dášendo, pokud bys měla zájem, napiš mně na můj e-mail: mati.h"seznam.cz a můžu Ti udělat energetický rozbor na dálku, abys mohla být víc v klidu, a říct Ti, co kde můžeš zlepšit....také se mně to nachlazení dlouho drží. Od pátku před svátky mám krutou rýmu, na Štěpána po odchodu návštěvy z rodiny jsem si v duchu řekla, tak a teď můžu být i nemocná. No a ... za chvíli na to mi manžel pověděl, že jsem nějaká červená v obličeji - já říkala, že z toho kmitání po kuchyni, za nějaký čas mně nezávisle na muži to samé řekl syn. Tak to už jsem vytáhla teploměr a zvýšená teplota byla tady. Nalistovala jsem knihu homeopatik a jak na potvoru jsem neměla homeop. na tento problém, protože zvýš. teplotu mívám velmi vzácně při jakékoli rýmě - asi vzhledem k mé poruše imunity. A tak jsem poprosila kámošku a ta mi přinesla homeopatika - zabraly v tom, že můžu volně dýchat a už po x dnech nekýchám! Zvýš. teplotu večer přesto mám - musím vydržet.

Máme tu 2. den neteř, je spokojená. Dělala jsem s ní už 2. referát, tak je ráda. Zítra mně bude pomáhat vařit rizoto - manžel jede do města a syna možná zapřáhnu zas do nádobí, když mám tu teplotu. Tak pádím se dívat mimořádně s mužem na film na DVD - toho si užívám, protože se to málokdy stává. Občas jsem s ním sledovávala MASH a on se se mnou občas dívá na Ulici. Tak páček shledáček, tari, dari, tari, dá!

a taky jsem jeste nedavno porad vykladala,jak je mi fajn,ale nekdy se ta mura objevi,ale uz ne tak casto.Uklidnuji se tim,ze kdyz uzivam AD teprve 4 mesice,ze to jeste neni dlouha doba.

Zdravím všechny...Chci zareagovat na Zuzcin prispevek.Zuzi,je mi 20 a PP trpim od cervence-srpna.Chtela jsem ti rict,ze jak pises o tom tresu kocetin,co jsi mela v lete,tak to ja samy.Zacaly mi brnet nohy,ruky,vsechny,sviralo se mi to na hrudniku a nemohla jsem dychat.Byl to prej zachvat z nedostatku horciku.Jeden z nejdulezitejsich prvku v tele.Ale ted jak tak premyslim,tak je mozny ze to byl zachvat PP.Chtela jsem vam jeste rict,ze dneska mi bylo taky spatne.Ja nevim,jestli opravdu Vanoce,stres ze zkousek,to vlezle pocasi.Takze zase dneska uzkost.Ale musim vam rict,ze Lexaurin uz jsem nemela dobre od zari.A ani nechci.Ted se jen bojim,jak zvladnu ty zkousky.Prvni me ceka 8.1.,takez doufam,ze se tam nesesypu a moje psychiatricka mi rekla,ze Lexaurin nemam pred zkouskou brat,ze bych ze sebe nevydala vubec nic,kdyz utlumuje.Taak snad to zvladnu.Je to hruza,jak nas to ted chyta.Joo a dodatecne vsem preju krasny Vanoce a v klidu s uzijte volno.A cim si budeme pripijet na Silvestra??

Páji seš mila,že nas tak podporuješ.Akorát to dost kolíš dohromady.Asi tě to PP bere,že? Eva ji silná,dostane se z toho.A když ne,tak jí děvčata pomůžou,podpoří a tak.... :)

Dášendo, nevidím to tak jasně, že by manžel Evu neměl vytáhnout mezi lidi, naopak. Je třeba najít míru, ale i lékaři hodnotí s povděkem, když člověk s agorou má tahouna, který ho nutí nezavírat se a nevzdávat a dělají mu doprovod, oporu pro případ, že by se nezvládalo. Mně se taky nikdy nikam nechce, ale nakonec jsem ráda, když to absolvuju, vzpomínky mám, dodá mi to sebevědomí i odvahu vyjít zase, protože, když to jde jednou, proč by to nešlo podruhé?... nezavírám se ve všední šedi domova, i když se tam cítím v bezpečí, je to zrádně nebezpečné. Jsem vděčná za každého, kdo mě zachraňuje před tím, abych se v agoře neutopila. A když se opravdu moc necítím, tak to řeknu a zaklidňuju se doma.
Eva toho letos zvládla hrdinsky hodně: pobyt v lázních, letecké cestování, dovolené v zahraničí. Jiná věc je představa o konkrétním dni, večeru. Taky jsem na Silvestra ráda doma, ale když už by partner něco naorganizoval, nebránila bych se a snažila najít záchytné pozitivní body, pro které bych se na akci těšila. Tohle mi zatím vychází, snad bude i nadále. Tož tak :-)

Johanz má 100%pravdu.Mě se objevila PP pred víc jak3lety,obvodák mi řekl,že mám nejspíš namoženou páteř,protože jsem měla typické příznaky a vzhledem k tomu,že jsem kadeřnice usoudil,že jsem přetížená.Dal mi prášky proti bolestem,které mi samosebou nepomohli.Po každé atace jsem k němu běžela a on mi dával stále jiné a jiné léky na záda a po roce stále se zhoršujících záchvatů mi naznačil,že jsem hypochondr a vymýšlím si.To už jsem měla za sebou 3 noční návštěvy pohotovosti,kdy jsem si myslela,že mám infarkt nebo mrtvici a do hodiny umřu,hruza.Je mi 37let a sama vychovávám 2 děti.Tak jsem změnila obvod.doktora.Ten mě poslal na neurologii.Tam paní doktorka zjistila hned při první návštěvě,že mám slušně rozjetou PP.Napsala mi neurol a AD z řady SSRI.Do měsíce jsem byla v pohodě,uplně novej člověk.Neurol jsem postupně vysazovala a brala jen AD.Jenže co čert nechtěl,po půlroce užívání jsem se podezřele osypala a bylo zjištěno,že jsem si na AD z této řady vypěstovala alergii.Neuroložka mi vystřídala všechny co znala a já jsem byla jestě pul roku nucena brát léky proti alergii.Pak jsem na její radu AD postupně vysadila.Skoro rok byl klid,a letos v září šup a bylo to tu zas.A zase taková šílená hrůza.Tak jsem poprvé ve svém životě navštívila psychiatrii.Řeknu Vám upřímně,jsem normálně debil,že jsem to neudělala už před lety.Teprve jsem se od velice milé a chápající psychiatričky dozvěděla co obnáší život s PP,naučila mě dechová cvičení,předepsala AD z jiné skupiny,konkrétně Prothiaden a 2xdenně Neurol 0,25.Zatím to jde,někdy nespím,jindy je mi fajn,pak se skácim v obchodáku..asi to všichni znáte.Tuhle stránku jsem našla jednou uplně náhodou,když mi bylo v noci špatně,napadlo mě zapnout pc a zadat do vyhledávače Panická porucha..děkuju Vám všem,že tu jste.Moc mi to pomáhá..

Lucinka má čičinku, že jo?

Zdravím Vás všichni moji porouchánci a ještě než si vše přečtu tak jedna otázka mimo téma ale schválně,jestlipak jste na mě ještě nezapomněli a víte co já mám nového???????? V noci přijdu povyprávět,zatím pá

Renčo, běžně se předepisuje k AD benzodiazepimový šleh pro případ akutních stavů, klepavek ratlíkových, atak a tak... Takže neboj a šlehni si, nešlehne to s Tebou, uklidníš se. Asi potřebuješ hory nebo aspoň vylézt na kopec a vybít naakumulovanou energii :-)

Paji, těhotenství se neboj. Hormony, které mu vládnou, panické poruše vůbec nesvědčí. Pro mě to byla vždy období, kdy jsem se cítila naprosto zdravá a šťastná. Pokud Tě zdravotně trápí "jen" PP, pak bude vše ok a krásně si ten stav užiješ. Jenom tady se letos narodilo 5 miminek, z toho jedna dvojčátka bývalému "panikáři" :-) a jedno miminko se na Slovensku narodí každým dnem, jestli se tak už nestalo... Navíc potomek dá životu nový krásný rozměr, znamená spoustu milých povinností, radostí i starostí, motivaci, proč se udržovat v dobré zdravotní kondici, pro spoustu lidí smysl života.
Jaké dávky Lexaurinu a Neurolu máš brát? Pokud Tě zabaví televize, pak to praktikuj, hledej každou činnost, která je pro Tebe příjemná a negativní pocity se snaž přebít pozitivními. I když se nepříjemné pocity vrátí, nasaď hned lék, začni dýchat, dej si sprchu nebo koupel, zkus si masírovat kůži, obklad na oční víčka teplý nebo studený, chladný na šíji, tělo Ti naznačí co chce, někomu pomůže se hýbat a tím setřese napětí, někdo se stulí do klubíčka a čeká, až úzkost pomine. Ideální je, když neplánovaně někdo zavolá a dá Ti naléhavý úkol, to tak pěkně rychle přeladí psychiku, že ataka okamžitě spontánně ustoupí, mrška jedna líná. Důležitá je životaspráva, ale i strava, např.káva-kofein je spouštěč, který dokáže vyvolat ataku. Poslouchej hudbu, zpívej si, sportuj až do zpocení, miluj se - láska tělesná moc prospívá, něha, hlazení, líbání, humor, smích, vše, co uvolňuje endorfiny. Vždycky, když se Ti povede ji potlačit, odměň se za to, jaká jsi hrdinka. PP je přecitlivělost na podněty zevnitř a zvenčí, nepřiměřené a vyděšené reakce. Pokud člověk dokáže mobilizovat racionální přístup a potlačí splašené emoce, pak vítězí. Jo, je to fuška, ale moře lidí se uzdraví. Je potřeba, abys přijala skutečnost, že jsi vnímavější k úzkosti, než je norma, naučila se úzkost potlačovat a nelitovala se, že Tě něco takového potkalo. Máš totiž ve své moci s tím vším něco udělat, žít a neživořit. Nemít předsudky z toho, že si pomůžeš třeba i dlouhodobě účinnými léky atd...

Johanzi, představ si, že já mám na chatě ještě rifle po tatínkovi, který si je koupil v Tuzexu když mu bylo 21 a letos by se dožil 63 let, takže rifle slouží už přes 40 let!! K určitým věcem máme osobní vztah. Ale ty bundy musím dodělat, zrovna dnes se dcera po jedné z nich sháněla.
Jituško, ještě dodatečně vše nej, nej k narozeninám, a strašně moc Ti přeju, aby jsi byla co nejdřív v pohodě, snad se Ti to zadaří po novém roce - práce, klid v duši, nová seznámení a více víry v sama sebe. A dobrý kamarády, jako máš tady na netu!!
Dášendo, mně je jasný, že tyto problémy prožívá hodně lidí, asi je to tím, že cítím větší zodpovědnost, ale neznamená to, že bych se nějak víc hlídala, jen to možná rychlejc prožívám, ale s PP to nemá nic společnýho, to je jen sem tam rozhozená psychika.
Ale dnes jsme se s manželem nasmáli, takže to jsou ty hezký úniky od normálu, když to funguje v rodině.
Kolem půl 5 jsem se dívala na druhý program, kde byl pořad o depresích a jiných psychických poruchách. A přesně tam vyznělo, že pokud má člověk nějaký pochybnosti, že se s ním něco děje, měl by vyhledat hned odborníka, který stav posoudí a poradí následující léčbu. Takže přestože jsem v PP "laik", určitě doporučuji Zuzce a Dáši navštívit psychiatra, vidím to na dceři, že to trvá, než AD začnou působit, než se utrefí ty správná AD, ale pak ten pocit, že člověk už může normálně fungovat je k nezaplacení. A hlavně podpora blízkých je moc důležitá!!

Když už Zuzka nakousla téma onemocnění srdce, tak musím napsat, že jsem se dneska zase docela slušně rozhodila. Přečetla jsem si článek o umírání sportovců na zástavu srdce. Poslední případ je teprve 17-ti letý hokejista. Musím na to pořád myslet a bojím se toho, protože jsem pořád sama doma.

JIŘINA
ZAUJALO MNE JAK PÍŠEŠ ŽE MÁŠ VYPARANÝ DVĚ BUNDY OD LONSKA JÁ TOTIŽ TAKY A NAVÍC JSEM JEDNU VYREKLAMOVAL....JEN TO POSUZUJI PODLE TOHO ŽE MÁM DOMA JEDNU BUDNU OD VRANGLER, KTEROU JSEM KOUPIL V TUZEXU A KTERÉ ZIPS SLOUŽÍ VÍCE NEŽ DVACET LET A TO UŽ MI V NÍ CHODÍ VNUK....

PS:JESTLI TO NENÍ NAKAŽLIVÉ TA PP...

DÁŠA

MÁM STEJNE LEČIVO JAKO TY JEN TEN RIVOTRIL JSEM NIKDY NEBRAL ALE ASI JE TO DOBRÁ KOMBINACE. V PODSTATĚ JSEM NA JEDNE TABLETCE SEROPRAMU OBČAS ZAPOMENU ,SEM TAM VEZMU DVĚ....HODNĚ MI POMÁHÁ PRÁCE ALE KDYŽ JSEM DLOUHO DOMA TAK TO NA MNE LEZE....VYDRŽ AŽ LEKY ZABEROU ...DIVÍM SE ŽE TI NEPŘEDEPSALA DOKTORKA ZE ZAČÁTKU NEUROL NEBO DIAZEPAM....ALESPON NA PRVNÍCH 14 DNÍ....

ZUZKA
KDYŽ JSEM TO CO TY ZUZKO PÍŠEŠ, POVÍDAL SVÉMU PRVNÍMU PSYCHIATROVI ,TAK MEZI ŘEČI ŘEKL ŽE BUDE HŮŘ (KDYŽ POMINU ŽE UDĚLAL PROFESIONÁLNÍ CHYBU SVOU POZNÁMKOU) MĚL PRAVDU.....BYLO HŮŘ JENŽE TEN PSYCH. SE TOHO NEDOŽIL SKONČIL NA LUSTRU VE SVÉ CHATĚ...CHUDÁK CO TEN TOHO MUSEL ZAŽÍT....
A TAK ZUZKO NA NIC NEČEKEJ A UTÍKEJ K PSYCHIATROVI ,DOKUD JE ČAS TO PODCHYTIT A VYLÉČIT....MOHLA BY JSI TO JEŠTĚ VČAS STIHNOUT ....MNOHEM HORŠÍ JE SE ZBAVOVAT ROZJETE PANICKÉ PORUCHY NEŽ KDYŽ JE V ZAČÁTCÍCH.....A JESTLI JE PSYCHIATR PITOMEC TO POZNÁME TADY KDYŽ NÁM NAPÍŠEŠ JAK TO PROBĚHLO A CO TI PŘEDEPSAL...MĚJ SE HEZKY A NEVÁHEJ...OSTATNÍ TI PORADÍ ASI TOTÉŽ ....JEN JINÝMI SLOVY.....

PRO ZUZKA JOHANZ OSTRAVA

A dá se toho zbavit úplně? moc ráda bych byla jako dřív.co bych ted dala za ty poitomý depky který sem si jenom namlouvala někdy v 15ti 16ti letech, když sem byla z něčeho smutná. Váhám jestli jít k psychiatrovi, protože nemam vyloženě takový záchvaty jak tu někdy popisujete. Je to taková úzkost z ničeho,jako by mě něco svíralo od hrudníku ke krku. Hned mě napadaj takový myšlenky, co když mam fakt něco se srdcem, což je celkem úsměvný vzhledem k tomu, že je mi teprve 19 a mít fakt něco se srdcem tak už to se mnou šlehne dávno během těch pár měsíců co to začalo. Pořádnej záchvat sem měla jenom jednou, v létě na dovolený u moře.občas se mi stane, že když je horko a sem dlouho na sluníčku, mam pak takovej pocit že nemůžu dodechnout. V tu chvíli se mi ale dýchalo fakt špatně a korunu tomu nasadila sprcha. Začla sem se až dávit tak sme běželi do medical centra kde mi dali injekci na uvolnění dýchacích cest a pak mě poslali ještě do jinýho města. Tam mi udělali rentgen, kde nic nenašli tak mi dali diazepam a chvíli si mě tam nechali. Ještě předtim než sme tam dorazili mě začaly brnět konce rukou i nohou a měla sem pocit že se tam každou chvíli složim. Od tý doby to na mě občas příde ale ted je to furt, taková divná úzkost, ale ne žádnej velkej záchvat, tak nevim. Bdlim blízko Prahy, ale kde hledat psychiatra aby to nebyl nějakej pitomec taky netušim.

Jiřinko ,no nemůžu se toho nachlazení zbavit.
Jak popisuješ ,že ti vadí tykonkrétní situace ,tak to má hodně lidí ,ale nic to neznamená to má i moje maminka od mládí a to žádnou psych.poruchou nikdy netrpěla stejně jako ty.
To bývají jen neškodné chvilové slabosti.
Je dobře že Šárka se tak zlepšila jistě jsi za to šťastná :))PŘEJI TI KRÁSNÝ NOVÝ ROK A SAMOZŘEJMĚ PEVNÉ ZDRAVÍČKO :))

Milá Zuzko,k tomu psyciatrovi utíkej a vůbec to neodkládej ,tohle sama nezvládneš.
Bez léčení se tato nemoc velice rychle zhoršuje.Nejlepší je kombinace antidepresiv s psychoterapií,já jsem tím prošla a moc to pomohlo.Peju hodně síly

DÁŠO,vydrž bude líp,ale delší dobu trvá než antidepresiva zaberou ,jejich nástup je bohužel pomalý .Někomu zaberou za14 dní,někomu do měsíce,ale pak se to postupem času stále zlepšuje až témeř k normálnímu pohodovýmu stavu,věř mi ,všichni kdo tady Ad berem jsme si tím prošli a dostali jsme se z toho a až na občasné drobné potíže jsme skoro všichni v pohodě.Chce jen trpělivost a vytrvat :))

Tuhle diskuzi sem objevila teprve nedávno stejně jako panickou poruchu. vlastně si nejsem tak jistá jestli to, co se se mnou poslední dobou děje je zrovna panická porucha, ale všechny ty příznaky tomu nasvědčujou. chvíli sem úplně vpohodě, mam pocit že mě nic nerozhodí, ale najednou na mě příde taková podivná úzkost. možná by se to dalo přirovnat k tomu jako když byste z horka skočili do ledový vody, ale je to delší, klidně to trvá celej den s občasnýma přestávkama. už mě to dost otravuje. když to na mě příde, mam pocit že s tim nedokážu bojovat, je to takovej hnusnej pocit. pak to přejde a mě připadá že to nic nebylo, že se s tim pak nějak poperu...ale trápí mě to čim dál víc. a taky se mi to často stává když sem s přítelem, takže už se málem bojim s nim být.chtěla bych vás poprosit o radu. má cenu s tim jít k nějakýmu psychiatrovi? vim že jediný co udělá že mi předhodí nějaký prášky ale to já nechci. jenže když to na mě příde ma pocit že mi ani nic jinýho nezbývá, tak nevim. dá se s tim něco dělat i bez toho? dost mě to trápí, když to ne mě příde ve škole, nebo kdfyž se potřebuju učit...