Nepříjemné zážitky z Psychiatrické léčebny

že jsi tam šel dobrovolně,ale proč,z jakého důvodu? Důležité jsou koníčky,aby se to tam dalo vydržet.Nejvíc by mě ale zajímal důvod,proč ses tam vůbec ocitl.

Dovolují si touto cestou Vám sdělit svůj konec mého života,
ke kterému jsem dospěl prostřednictvím pobytu na Psychiatrii,
kde dosud pobývám.

Vedl jsem šťastný život, věnoval se charitě, ( a podobným projektům ),
ve svém volném čase se věnoval jeskyňářině, horolezectví, vodáctví,
pobytu v přírodě ... , po boku přítelkyně, a přátel, trampoval a vandroval
krajinou a svůj život jsem si patřičné vychutnával.
O vše jsem záhy přišel.
O zaměstnání, o bydlení, o spoustu peněz. Ztratil jsem přítelkyní, přátelé ... ,
jako bych už ani nebyl. Jsem bez života. Psychiatrie mne zabila.

Za jistých okolností jsem se dostal do Psychiatrické nemocnice.
Okamžitě jsem čelil neskutečným hrůzám, které popisuji níže.
Delší dobu jsem byl na oddělení mimo režim, mezi vrahy, zloději,
nesmírnými agresory ... v prostředí zla, netolerance, věčné vulgarity ... ,
a také mezi nesvéprávnými pacienty.
V tomto prostředí není možnost si s nikým rozumně po hovořit.
Vše kolem je strašné.

Po delším čase jsem byl přemístěný na takzvané - režimové oddělení.
( Proboha, kam jsem se to dostal ? ).
Hned v úvodu jsem byl svědkem,
kdy komunita agresorů, za podpory Staniční sestry,
odsoudila slušného, moudrého a vzdělaného pána za to, že …
"odevzdal do knihovny knížku z potrhanými stránky".
Marně se bránil ponížení … ,
byl jsem svědkem, jak se dva baví, že se jim povedlo "dědka zničit".
Byl značně potrestaný.
Tohoto nového prostředí jsem se neskutečně bál.
Především - vyhýbal jsem se agresorům a potížistům.
Plnil jsem si svůj režim, mněl jsem své koníčky,
které mi pomáhaly v dusném a negativním prostředí přežít.
Doslova - nevšímal jsem si jich, jenže ONI si všímali mne.
Křeslo, na které jsem pravidelně sedával, kdosi počmáral.
Staniční sestra mne nehorázně zkárala, řekla o mne,
že bych se mněl za své chování stydět ... Marně jsem se bránil,
( vždyť mne nikdo neviděl !!! ), opravdu - bránil jsem se zuby nehty.
A stalo se cosi šíleného :
z režimového oddělení mne přeřadili na takzvané - neklidové oddělení.
Do světa kriminálníků, zloby, agresivity ...
Na dno lidské společnosti a důstojnosti.
( Proboha - proč ! Nikdy jsem ve svém životě nic neukradnul, neponičil,
nikomu vědomě neublížil ... Za co mne pořád trestají !!! ).
To se ví, že brečím. Pořád. A - život pro mne skončil. Nadobro.

Jsem na oddělení, kde se léčba nikam neposunuje. Tady všechno stojí.
Do doby, než se vrátím na režimové oddělení.
Může to trvat i více než půl roku.
Kdosi mne odsoudil nepodmíněně. Bez možnosti obhajoby.
Doslova - "jen tak" mne zavřeli - jako by do kriminálu.
Brání mi návratu do společnosti. Proboha - co to TADY semnou dělají !!!

Podal jsem stížnost na Lékařskou komoru.
Prosil jsem o konzultaci, o radu, jak mi pomoci. Neodpověděli.
Namísto toho moji stížnost předali zpátky do Psychiatrické nemocnice.
Ano, je to tak !!! Vše se již úplně otočilo proti mne. Nejen ze strany primáře !!!
( Jak si takového selhání mohla Lékařská komora dovolit ?! ).
Můj pobyt na Psychiatrii je zpečetěn.
Už proto, že jsem ve své stížnosti uvedl nelidské podmínky
ve zdravotnickém zařízení.

Hned při dobrovolném nástupu do Psychiatrické nemocnice
mi vše při příjmu sebrali.
Můj civil, mé osobní věci, dokonce hodinky …
K telefonu jsem se dostal až po opakovaných písemných žádostech.
Minimum osobních věci mi bylo vráceno po nástupu do režimového oddělení.
Všechny věci mám naházené v pytlech ve skladu.
Mimo jiné mi tak byly zničeny dražší sluchátka,
v telefonu mi chyběla nová ( opět dražší) paměťová karta ... atd.

Teď už zase NIC nemám. Ani svůj hrníček. Zase mi všechno sebrali.
Vlastně - mám svůj telefon.
Ten se nabíjí na mé požádání v ordinaci.
Častokrát je mi telefon, opět na mé vyžádání, vrácený nenabitý ...

Přes noc spím v místnosti mnoha postelí,
když není volná postel, tak na podlaze - na matraci.
Přes den se na postele nedostaneme, ( akorát na hodinu v odpoledním klidu ),
po celý den jsme natěsnění ve dvou menších prostůrkách.

Ven na vycházku se nedostaneme, ( ani do kantýny si něco zakoupit ),
vlastně ani k přísunu čerstvého vzduchu. Okna jsou zamčená,
někdy na chvíli personál otevře ventilačku.

Žádné aktivity, žádná činnost, neděje se NIC !!!
Veškeré trávení volného času na lavicích nebo před televizi.
Ta řve celý den. Do ni řvou agresoři, a ostatní pacienti,
všude kolem neskutečný hukot, křik, agrese .... ,
( to se nedá popsat, to musí člověk zažít ... ).

K tomu věčné žebrání a další různá obtěžování.
Není chvilku klidu. Není možnost si odpočinout. Ani v noci.
Navíc - pořád se mi snaží ukrást telefon. Neustále musí být člověk v pozoru.
Hlavně - správně reagovat a odpovídat agresorům. Jinak padají facky.
Rvou se tady pořád. A neustále čelím jakési vězeňské hantýrce.
A neskutečné vulgaritě. Ponižování a potupě.
Člověk ani nemusí skončit ve vězení,
plně postačí pobyt v jedné psychiatrických nemocnic.
Nikdo si neumí představit, co se to tady děje a čím procház

Na WC musím jít s odvahou. Mísy bez prkýnek jsou neustále "pokajdané",
podlaha také. K toaletnímu papíru se musím prostřednictvím personálu
doslova prožádat. A pokud není, trhám pyžamo. Neskutečné !
Ve zdravotnickém zařízení.

Co je ale nejhorší,
že mne tady drží. Ve světě ponížení, hluboké nespravedlnosti a nepochopení.
Trápím se víc a víc, pohovor s psychologem není možný, jsem na všechno sám.
Po psychické stránce jsem úplně na dně. A brečím, jako nikdy v životě.
Nemám žádnou touhu žít.

Jsem tady v systému, který se zničující.
Psychiatrie mne neléčí, ničí moji duši a srdce. A život.
Psychiatrie mne zabila.
Strádám víc a více. Je mi hrozně.

Zato ted se jeste maji jsk prasata v žitě .

Musím s tebou souhlasit...penzisté v českých špitálech, podobně jako zneužívaní a zanedbávaní blázni v českých blázincích, jsou jen předzvěstí, ošklivou vlaštovičkou, strašlivých sociálně ekonomických problémů, které tuto zemi čekají v následujících dekádách. Česká společnost doslova zexploduje jako nějaká supernova - až tak apokalyptické to bude.

já to nejvíc znám z...se ti se svými problémy svěřovat nebude,tohle je hodně závažná věc a věř,že kastraci nedoporučí každému,opravdu v tom muselo být něco víc.A píšeš,že má ID,tak ani invalidní důchod ti nepřiznají jenom tak,většinou po dobu,co byl,jak píšeš ty 2 roky v léčebně,pak odeberou.Musí mít závažnější zdr.problém.

já to nejvíc znám z nemocnice na bulovce. Babičku sestry ani nikdo jiný nenakrmil, jak byl pak zákaz návštěv, umřela hlady. Sama už byla nemohoucí, navíc po mrtvici. Ale v téže nemocnici jsem viděl stejné zacházení vůči staré paní, když jsem byl navštívit matku. Tentokrá ne interna, ale chirurgie. Mohl bych psát asi na dost dlouho. Dnes je teda tendence přesouvat ty déle ležící pacienty do LDN, kde z popisů plyne, že tam to je ještě horší. Tam to vyloženě tak berou, že ti lidi jsou tam na umření. Navíc pokud nejsou v běžné nemocnici jak dřív, tak jsou méně na očích veřejnosti.
Co se týče psychiatrie, tak znám člověka, kterého tam nechali vykastrovat. Nebyl to žádný delikvent, normálně chodil do práce, pracoval jako programátor. Občas byl trošku v něčem zvláštní, ale nepřesahovalo to běžnou míru, nakonec v různých filmech ti zvláštní lidé bývají větší extrémy. Nevím, jak se tam octl, jestli někde šmíroval ženský. No a řekli mu, že ho nepustí, dokud nepodepíše souhlas s kastrací. Co vím, tak tam strávil 2 roky. Teď už víc let je venku, práci už nesežene, bere ID a udělali z něj trosku. Přitom normálně by pracovat mohl.Nebyl ani náhodou nebezpečný. Jiný zločince, těžce nemocný schizofreniky pustí, kteří pak do 14 dnů někoho brutálně zavraždí, pak je zas na půl roku zavřou. Takhle nějak to v našem státě a zdravotnictví funguje.

Dr.Chocholousek a zpovědní tajemství...

když někdo bude něko...Musím s tebou souhlasit ohledně zacházení se starými lidmi v nemocnicích. Tu praktiku s otevíráním oken na starého nemocného pacienta hořícího horečkou jsem zažila letos v krčské nemocnici u své maminky. Lhostejnost sester do té míry, že jak se snažila v noci vstát z postele a jít na wc, zaklínila se v konstrukci a hodiny tam tak byla, než ji objevila sestra. Zlomená ruka a zřejmě poškozený mozek neboť do pár hodin nás přestala poznávat, do tří dnů zemřela. Za čtrnáct dnů kejí hospitalizace se mi nepodačilo promluvit s lékařem, protože nikdy na odd. nebyl nebo neměl čas. Pouze jednou a to bylo provázeno krčením ramen a poznámkami, že je jich málo a nízké platy. Navždy si neodpustím, že jsem tomu všemu nějak nezamezila

Ovšem, Krčská nemocnice není výjimkou. Podobnou zkušenost mám z Nemocnice Na Františku.

když někdo bude něko mlátit třeba v metru, tak lidi kolem se radši trošku vzdálí. I když bude kolem plno mužů schopných zasáhnout, tak to se stane výjimečně. Maximálně někdo zavolá policajty, většina lidí neudělá vůbec nic. Podobně když bude ležet někdo na chodníku, většina lidí jde dál a mobilem nezavolá.
O dokterech si nedělejme iluze, etiku mají spíš horší, srov. např. tzv. doktorské lži či tradici jejich arogance vůči pacientům, což tu bylo po více staletí, za bolševika se nezměnilo a pokračuje stále. Dnes akorát se starají, jak dostat co nejvíc peněz. Jen menší část lékařů má skutečný pocit zodpovědnosti vůči pacientovi, který není diktován jen např. strachem z postihu. Berou to jako řemeslo. Oni jsou páni, jsou dobře placení. Psychiatři patří k těm nejhorším, řada z nich. Nemají od lidí asi tolik peněz, ale v léčebnách mají nad pacienty absolutní moc. Moc psychopatům chutná a někteří, oni či sestry, si tu moc vychutnat umějí.

obávám se, že v psychiatrických zařízeních, někde a v určitých odděleních, to může být horší než jak v nejhorším kriminále pro vrahy apod. Právě proto, že "bláznů" nikdo nevěří, přece mají bludy, tak si vůči nim dovolí, co si k doživotně odsouzeným a dalším výtečníkům dozorci či jiní nikdy nedovolí. Takový Kajínek píše ministrům, ti přezkoumávají jeho případ soudem. Bohužel chovanci z psychiatrie možnost někomu napsat nemají. Krom nějakého otevřeného oddělení, kde mají lidi jen na krátko.
Ono si stačí všimnout, jak se k člověku chovají kdekoli jinde, když vědí, že člověk je bezbranný. V nemocnici nechají staré lidi pokálené, pokud rodina na to poukáže, tak před půl hodinou převlíkali a akorát to nestihli za tu dobu, co se dotyčná babička znovu po... Lidi, co se sami nenakrmí, tak tam nekrmí, stravu co nemohoucí sám nechá, zas odnesou. Není cíl prodlužovat život starým nemohoucím. Běda, jak jsou nemohoucí, nemůžou se bránit a nikoho nemají. Nikdo je nezabije, pouze se nechají umřít. Úmysl, že to je cílené, nikdo nedokáže. Prostě sestry mají plno práce, když se snížily stavy.
Lidi na psychiatrii jsou na tom hůř, mají-li nějakou vážnou diagnozu a jsou-li v uzavřeném režimu. Pokud od ně nejeví zájem vlastní rodina, tak jsou na tom možná hůř jak ti staříci, kde se čeká, když už umřou.
Dřív tu byly postupy a možná fungují i teď. Nejdřív přetopeno, na staříka dvě deky. Pak jednu deku seberou, místo toho se udělá průvan obrovskými okny, na hodně dlouho. Není problém lžícím způsobit zápal plic, pak se dají i léky, ale nikoho moc nepálí, když to stařík nevydrží.
Důkazy? Třeba důkaz o podobné, sice etice lékařů. Děkujeme odcházíme, kde jim bylo šuma fuk, že díky tomu můžou někteří pacienti zemřít. My chceme prachy, tak to znělo. Když se platilo za paušál, tak byla neochota k úkonům Jakmile byly platby za úkony, tak rázem narost počet různých operací, vyšetření atd., jen aby bylo za co účtovat pojišťovně. Tady se pouze zbytečně někdo řezal a předtím se zas neřezal, když se řezat měl. Pokud určité lidi vnímá někdo jako nepotřebné, což u nevyléčitelných těžkých psychiatrických diagnoz asi je, tak o ně nemá zájem ani lékaři či sestry, ani politici. Tihle lidé nejsou svéprávní a nevolí... Jen stojí peníze, tak co s nima.
Zato na narkomany se lijou peníze, i když za to si ti lidé můžou sami. Ale za schizofrenii, bipolární poruchu apod. si nikdo sám nemůže.

Veroniko, já na rozdíl od...S tím "někým z ministerstva" je to naivní klišé. Jedná se především o záležitost kulturní, strukturální, systematickou, nikoli o nějakou obzvláště nepříznivou náhodnou konstelaci v obsazení rozmanitých pracovních posic v jednotlivých blázincích.

Mno.....já vidím obrovský...pokud má někdo psychické problémy,pak většinou na pořád,do smrti,nikdy už zdravý nebude.

Veroniko, já na rozdíl od...Mno.....já vidím obrovský úspěch v tom,že už se psycholéčebny přejmenovaly na nemocnice,protože i když jsem tam strávil hafo času žádného vyléčeného jsem nepoznal ... :-(

To není pravda. Léčebna není kriminál. Má oddělení otevřená i uzavřená. Když máte silné bludy, těžko vám personálu bude něco mile vysvětlovat. Udělají,co musí. Když dostanete infarkt, tak je to podobné.

Mile dámy a panove, jiz je...Veroniko, já na rozdíl od ostatních vám věřim, že je jak píšete. V léčebnách jsou poměry horší jak ve vězení nebo v koncentráku. Snad někdo z ministerstva si přečte i váš příspěvek a začne s tím něco dělat. Přijde mi, že s chovance psychiatrií se zachází tak, jak by si nikdo nedovolil s nejhoršími kriminálníky. A taky že není cíl těm lidem pomoci, ale spíš se jim pomstít, lidsky je zlikvidovat.

Mile dámy a panove, jiz je...Ten výčet životních zápasů a běd je lehce paranoidně halucinatorní, a v detailech jistě přesně neodpovídá tomu, jak to s tou osobou doopravdy bylo. Nicméně racionální jádro ten příběh jistě má - svět je ke slabým a znevýhodněným jistě mimořádně krutý a bezcitný.

Jedu na oběd a nákup.

já si říkám,že to zase nemůže být až tak zlé.Možná jenom je někdo moc podezíravý,zdá se mu,že se mu každý mstí.A nebo je to tou nemocí.Faktem je,že nikdo z nás by tam nechtěl být.

Nestrašte tady, máte spousty problémů. Do PL jdou také lidé, kteří jsou depresivní nebo úzkostní. Rozhodně to tam není peklo. Byla jsem v Kroměříži a přístup personálu byl vynikající.

Mile dámy a panove, jiz je to spoustu let ale situace se mi zacina pomalu opakovat...napisi i ja vam sve skusenosti s lecebnou a srdecne mnohokrat dekuji za vase pribehy. Verim ze ostatnim pomohou, jsem rada ze to netvrdim jen ja ze v lecebnach personal je otresny, tam snad pracuji jen sami sadisti a zamindrakovany lide kteri si radi vybijeji zlost na druhych ( omlouvam se za gramatiku jsem disgrafik ) . Nyni je mi 35 roku jako mala jsem prodelala po povinem oskovani zanet mozku, byla jsem dlouho v komatu ale probrala jsem se, pak roky az do dospelosti stale laboratore a neurologie, brala jsem antiepileptika ponevadz po nemoci jsem mela nalez na mozku. Vyrustala jsem misto v lasce a miru, v cire nenavisti a zlobe ze strany matky ktera pila tak ze lezla po ctyrek az se pozvracela a nutila me jako male dite ji umivat, ja myslela ze umira. Vse zacalo tudiz v detstvi mou psychicky labilni, nevyrovnanou matkou ktera me od 5 ti let tahala po hospodach do noci. Jsem velice hipersenzitivni vse vygradovalo i diky memu byvalemu priteli ve 21 mich letech, spachala jsem sebevrazdu, spolikala jsem koktejl ruznych leku mela jsem to pojistene ze doma nikdo nemelel byt, pritel oidjel do roudnice za rodici, vsak neco tusil tak se vratil...on sam me velmi tyral, zamikal me doma, udelal mi otresk mozku, vodil si k nam zeny a jim rikal ze ja jsem jen spolubydlici atd...sla jsem si lehnout do postele s medvidkem s vyrovnanosti ze zemru ponevadz od narozeni me zde nic netesi. Pritel prijel kdyz uz jsem moc nevnimala, vsiml si drobku na stole od prasku a zavolal sanitku byl tak zarlivy ze nedovolil sanitakum aby me do sanitky odnesli oni. V sanitce jsem dostala smrtelne krece a umrela jsem ( prozila jsem si klinickou smrt ) . Odvezli me na vynohrady kde za me dychal pristroj, kdyz jsem se probrala nechtela jsem tu dal byt zacala jsem plakat strhala jsem si na sobe ekg ( po intubaci jsem nemohla mluvit ) mel jsem zanet v krku. Sestry byli na me velmi vulgarni, prosila jsem o vodu oni mi dali preslazeny cas po kterem jsem mela jeste vetsi zizen, nadavali me vulgarne a ze mi vodu nedaji. Uplakana jsem utikala jen v andilku pric z odeleni, chytli me lekari a nechali prevest do Bohnic. Dalsi peklo zacalo, muj pokoj se jmenoval POHODA jako pohoda to tam tak nevypadalo diky tomu ze nemeli misto me dali na detox mezi fetaky a alkoholiky...nutili me tam jist pod podhruzkou i kdyz jsem nemela hlad, nikdo mi nic neveril jak kdybych byla nesvepravna, zachazeli tam s nami uplne bez citu a empatie!!! v noci se tak obevila naka sestra kterou jsem tam nikdy nevidela, stara s vyjetyma ocima mela plnou hrst leku a rikala mi v noci chces prasecek, vem si!!! ja ji s placem odmitla at jde pric druhy den kdyz jsem to rikala na vyzite me nikdo neveril. Leky jsem se naucila schovavat a nepolikala jem je ponevadz to byli takove driaky ze me brnelo cele telo a nebyla jsem schopna chodit jen jsem lezela nebo spala. Ale jeste pred tim nez jsem se aucila schovavat v puse leky se stala jedna vec...zavolali tam nakycho chlapa od soudu z prahy 8 ja byla pod silnyma lekama sotva jsem na zidli sedela dal prede me papir at ho podepisi, nevim co to bylo za papir videla jsem po lecich velice sptane podepsat ten papir pod natlakem lidi okjoo me plus pana od soudu me dalo zabrat ( pod vlivem narkotit me ZBAVILI SVEPRAVNOSTI !!! ) . pAK JSEM SE NAUCILA SCHOVAVAT LEKY V PUSE A NA POKOJI JSEM BYLA VDY JAKO PRVNI A VYPLIVLA JSEM JE DO SIFONU. KDYZ JSTE NEUDELALI COKOLIV PO JEJICH OKAMZITE SIKANA OD PERSONALU, DOHNAT LEKARE KDYZ JSTE S NIM ACHTELI MLUVIT BYL NEMOZNY UKON. Pak me dali na dalsi mesic mezi schizofreniky, odmitla jsem cokoliv delat, byla jsem z nich znechucena stale jsem plakala, odmitla jsem jake oliv aktiviti cjodit do nakeho priblbleho domecku si chodit placat modelinu a kreslit, byla jsem uplne zhnusena zkratka tim jejich chovanim. Tim ze jsem tam byla prevezena ve spatnem zdravotnim stavu po sebevrazde uz nevim cislo oddeleni ale byla jsem nejdriv na detoxu a dalsi mesic mezi schyzofrenikama. Pak jsem utekla na reverz ktery me nechteli dat ( delali s tim problemi ) . Kdyz jsem odesla na reverz citila jsem se ze nikdy po tomto zazitku nebudu normalni...najmula jsem si pravnika aby jsem byla opet svepravna aby to vyresil se soudem. Nnyi mam schizofrnii je mi 35 let socialni fobii, jem invalidni 3 tiho stupne priznali mi nbecelich 6 tisic a mam spoustu vaznych psychiatrickych poruch, kchteji me dat do ustavu :( jiz po teto vzpoince mi v stavaji vasy na hlave. Mimchodem bych rekla ze spousta lekaru isester jednou tezce na lecich...pro ty co v lecebne byli asi zadna ovinka. Snad i tento pribeh a skusenosti nekomu pomohou...krasny den vsem a mnoho sil

Co příspěvek to souhlas....To co se zde píše je pravda. Byl jsem tam proto, že jsem se chtěl otrávit práškama, protože jsem si vzal psychicky celoživotně narušenou ženu, tak jsem nechtěl žít. Sestry (ty hlavně), ale i doktoři, to nemají v hlavách v pořádku. Brzo jsem si to uvědomil a jednal jsem podle toho, že bláznům se nemá odporovat. Na vše jsem jim kývl, souhlasil jsem s každým nesmyslem, co si vymysleli. Nakonec, na otázku, kdy chci jít domů, jsem řekl, že podle nich. Dali mi dělat test, kde jsem měl namalovat strom. Pak se ptali, co na tom stromu roste, řekl jsem jablka. Pak jsem měl namalovat pána, tak jsem ho namaloval. Zeptali se mě, kam jde, řekl jsem do práce. Pak následovaly další debilní otázky, kde byly možnosti odpovědět - A,B,C,D a ty jsem zaškrtával.
Pak jsem si já s nima začal hrát hru, dělal jsem si z nich legraci a velmi mě to bavilo, jak mi to vše baštili. Ta hra spočívala zase v tom, že jsem jim pochleboval, co řekli, bylo pro mne jako svaté, ale v duchu jsem se smál a měl jsem radost z toho, jak mi věřili.
Škoda, že tam nebyla ještě nějaká přijatelná pacientka, mohlo to být zajímavé. Byl jsem tam dva měsíce.