obsedantne kompulzivni porucha

pro Vlad´ku. Tykání se mi tady moc líbí. Alespo? si můžeme hned trochu důvěřovat. Můžeme si určitě psát. Jen mám dneska ještě nějakou práci tak Ti napíšu zítra. Zkoušela ses dívat na http://premekvihan.net/ocd
je to adresa jen pro nás takové:-) a je tam skvělé a docela živé fórum. Jinak moc ráda si s Tebou budu psát.-)

pro Victorii:
myslím, že to OCD je určitě. Takhle to začíná. Ale samozřejmě Tě nechci strašit. Zkuds to neudělat a jak dlouh na to budeš myslet...Já jsem k vůli tomu skončila na krizovém oddělení a šlo to velmi pomaličku, ale potom ?e to opravdu nedalo vydržet, takže by jsi to opravdu poznala. Beru dva měsíce léky a myslím nato skoro 12 hodin denně...Tak jestli to bude horší tka si zajdi raději k psycholožce. O nic nejde, nejspíš je to docela v pohodě, ale já tohle před rokem taky dělala a pak jsem nato zapomněla a druhý den znovu. Když to neuděláš tak se nic nestane. Zkus to po částech...

Dřív jsem si myslela, že i já tímhle problémem trpím, ale doktorka mi říkala, že lidi trpící OCD kontrolují zavřená okna, zamčené dveře apod. klidně třeba sedmdesátkrát, což naštěstí není můj případ. Začalo to asi před pěti lety, nevím, co bylo tím prvotním impulsem, ale najednou jsem začala mít pocit, že před odchodem z bytu musím zkontrolovat, jestli nejsou otevřená okna, zapnutý sporák, žehlička apod. Myslím, že jsem to nikdy nekontrolovala víckrát než pětkrát, to maximálně. Určitě se to od té doby zlepšilo, momentálně mívám i období, kdy všechno v rychlosti zkontroluju jednou a jdu, zabere mi to maximálně 5 minut. Někdo si možná řekne, že je to normální, že to dělá každý zodpovědný člověk, ale já to dělám takovým trochu zvláštním způsobem, např. se dívám, jestli jsou kliky oken ve správném úhlu, tj. jestli jsou okna skutečně zavřená, jestli jsou všechny knoflíky sporáku nastaveny na vypnuto atd. Myslím, že se s tím celkem dá žít, nijak extra mě to v běžném životě neomezuje, jen si nedovedu představit, že bych měla doma někoho na návštěvě, pak bychom společně odcházeli a já před ním tuhle svoji poměrně důkladnou kontrolu prováděla. To, co dělám, mi nepřipadá tak úplně v normě, ale na druhou stranu si neumím představit, že bych to nedělala. Nerada bych, aby mi třeba vyhořel byt, protože jsem zapomněla vypnout žehličku. Možná se dá říct, že trpím jakousi velmi lehkou formou OCD, nevím, zajímalo by mě, jestli se tu najde někdo, kdo je na tom podobně jako já, ráda bych si o tom popovídala.

Ahoj Veroniko.Mám taky OCD, asi 7 a půl roků.Dokonce vím,kdy mě to poprvé "chytlo".Je to opravdu hnusná nemoc!!Měla jsem i období,kdy jsem byla úplně mimo.My to bohužel máme v rodině.Snad to jednou nebude mít i můj syn i když dispozice k tomu má.Na psychiatrii se léčím teprve od tohoto července, kdy mě derprese srazila na kolena.Ruminace (myšlenkové obsese) už skoro nemám - díky lékům.Veroniko,napiš (snad nevadí tykání - mezi námi blázny),co a jak dlouho bereš.Ono to totiž dost dlouho trvá,než začnou léky zabírat.Takže se neboj,určitě Ti bude líp.Pokud chceš, můžem si psát.Ráda bych si psala s nějakým stejně postiženým bláznem :-).Můj kontakt: vladimira.grundelova"tiscali.cz

Ahoj, tady jedna taková. Začalo to letos o prázdninách nějak tak vísc. Kontrolovala jsem čísla na policii, sanitku atd. v mobilu. Začalo to ůplně nevinně a skončilo to obrovskou úzkostí, kterou možná znáte, že ty čísla budou špatně a kvůli mně někdo z blízkých zemře.Nejhorší na tom všem je, že mám pocit, že tím že něco zkontroluji můžu té šílené věci zabránit. Začala jsem chodit k psychiarovi, ale mám pocit, že se to všechno srašně pomalu rozjíždí. Je mi pořád skoro stejně a já jsem si myslela, že když začnu brát léky tak to za chvíli přejde.Mám pocit, že mi nikdo moc nerozumí a všichni si myslí že na sebe chci jen upoutat pozornost. Byli chvíle, kdy jsem si opravdu nedokázala představit, jak budu žít dál...Tak moc už chci být ůplně normální jako dřív. Chvílemi mám pocit, že se z toho už nikdy nedostanu a to je mi opravdu zle. Moc by mi pomohl někdo, kdo něco podobného prožívá nebo prožil. Díky a hodně síly. To znám bojuj! a Život je krásný!

:) No to právě nevím:), jeden Martin, který se mnou prokonzultoval OCD mailem, mi moc pomohl. Našla jsem na něj kontakt tady někde na těch stránkách:)

Katko si to ty:-)??zn. náhradní díly

Ahoj Martine, myslím, že už jsme si psali (pokud jsi to Ty:)
Já si taky užila, u mě to způsobily hormony před porodem. Fakt strašné obsese. Měla jsem hrůzu z toho, co příjde, že už to neskončí, že si neužiju to nejhezčí v životě...několik měsíců děsu z každého nového dne,nicméně, je mi lépe, odeznělo to. Je ale fakt, že tohle s prominutím svinstvo (tedy obsese) na vás mohou vykouknout odkudkoli a v jakékoliv formě. Převlékají se do různých obav a pochyb. Zdánlivá nevinnost může roztočit onen ďábelský kolotoč, pokud jí to dovolíme. Úspěchem je, naučit se je zavčas rozpoznávat. Já si nahrazovala jednu za druhou - těžko říct, zda byly horší ty morbidní, nebo strach z nemoci a pod. je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že se toho dá zbavit. Paradoxně nejhorší rada je říct někomu, ať bojuje. Právě ve chvíli, kdy se totiž člověk přestane bránit a je mu to jedno, zvítězí. Taky bych mohla vyprávět....držím všem pěsti a Martina ještě jednou moc zdravím!

Alence opravdu se tato nemoc takhle neprojevuje,..Spát by mohl po lécích jestli nějaké bere.

Ahoj Míšo chtěla bych se zeptat, jak moc ti pomohla terapie v PCP?? Jestli by jsi mi o tom něco řekla...

ahoj slunečnice,můžu se zeptat na jakém webu to najdu

Taky jsem to mel. Ne teda v nejaky tezky forme, ale lezlo mi to pekne na mozek. Myslim, ze na to pomaha nejaka zasadnejsi zmena v zivote. Tehdy jsem si nasel partnerku, k ni jsem se prestehoval. Stary ritualy se mi tim spretrhaly a novy jsem si moc nevytvoril. Musim to zaklepat, ted jsem v pohode.

Ahoj taky mam obs poruchou kdyz odchazi z bytu bojim se ze vyhorim ,proto chodim tak pul hodky po byte a hledam co jsem zapomenul zkontrolovat.Uz beru leky snad pomohou ahoj vsem

Ahoj, nedávno sem četla v časopise článek o obsedantně-kompulzivní poruše... Některé veci sem měla s lidma v článku podobný, i když ne v takovym rozsahu.... Dříváv jsem třeba 5x zkontrolovala jestli jsem opravdu zamkla. Když sem dala mobil na poličku, pořád sem kontrolovala jestli tam pořád jestě je..... Teď už mi z toho moc nezůstalo. Je to opravdu obsedantně-kompulzivní porucha???

ahojte, nema niekto skusenost s ad Fevarin? beriem ho uz 10 mesiacov a chcem ho vysadit, uz sa citim dobre..a hlavne, pribrala som 16 kil...lebo ked som ho zacala brat, bola som uplne na dnea vazila necelych 44 kg..dnes, po desiatich mesiacoch vazim 61kg, a pri mojej vyske 159 cm...to je des...a endokrinologicka mi povedala, ze pokial budme brat ad, neschudnem.takze aj to je dovod u mna...tak mi poradte niekto, kto vysadil fevarin, ako na to? po akej dobe je to bezpecne???ja beriem od zaciatku kazdy vecer len jednu tabletku 50mg, teraz som ju znizila na polku tabletky...

Máte někdo takovou zkušenost jako já? Z čeho to vzniká, když už to mám od dětství? A nevzpomínám si, že bych prožila nějaké trauma...

čau.já si myslím,že tam stačí normálně zajít,já sem žádný obědnání,ani doporučení nepotřeboval.jednoho dne jsem se tam odhodlal jít a bylo to.čau

Ahoj, chodím k psychiatričce už skoro půl roku, léčím se na obsedantně kompulzivní poruchu, beru různá antidepresiva,pomáhá to víceméně, ale občas se to vrací, ale málo kdy. Jsem hroznej ras na pořádek a taky mám vtíravé myšlenky. Vzkaz pro Romanu, každý psychiatr má zkušenosti s léčením této poruchy, vždy si musí vedět rady, neboj, jen se normálně objednej, já jsem měla například doporučení od své praktické lékařky

Lidi, jak jste se dostali k psychiatrovi?Normálně jste se objednali s tím, že máte asi ocd? Jsem z ostravy, neznáte nějakého psych., který má zkušenosti s léčbou této nemoci? Mám strach, že s léčbou ocd tady nikdo moc zkušeností nemá a aby mě třeba někde nezavřeli atd. díky předem za radu, už to nezvládám, tak sbírám odvahu k rozhodnutí se někam objednat....

Ahoj, podle toho, co tady různě čtu, tak mám obs.komp.poruchu spojenou ještě s Touretteovým syndromem. Ale nikdy mě nenapadlo to nějak léčit, nebo se s tím někomu svěřit, ani jsem nevěděla, že to má nějakou diagnózu. Nemám to v takové míře, že by mi to komplikovalo výrazně život, ale vím, že už to mám od dětství. Jako malá jsem například musela okusovat některé látky, nemohla jsem vůbec nosit oblečení z určitých materiálů - hlavně syntetických. Jak už tady někdo psal, když třeba zakopnu, musím pak to samé udělat ještě druhou nohou, nebo, když se praštím do ruky, musím to taky vykompenzovat i na druhé a tak podobně. Někdy to vypadá divně, protože to vykompenzuji moc a musím se pak zase vrátit k té první:-) Nebo si musím stihnout rozvázat boty, než zastaví výtah a dávám si sama takové různé úkoly. Taky někdy počítám, kolikrát se musím nadechnout, než vydechnu, třeba musím do rytmu nějaké písničky, která mi zní v hlavě. No a pak ty tiky - prstama, kroucení rukou, krčení nosu, mrkání...Ale myslím, že to snad nedělám až tak výrazně, protože mě na to zatím nikdo neupozornil, nanejvýš se mě někdo zeptal, jestli mám rýmu, tak jsem to vždycky nějak zahrála do outu:-) Různé tiky střídám, třeba po půl roce zjistím, že dělám něco jiného - nového. Jenom doufám, že se to nějak nezhorší a nezačnu třeba s tím mytím rukou a utíráním klik:-) Ale prášky se mi brát nechce:-(

čau alčo,podívej se na internetu na OCD.tam se dočteš všechno.