Panická porucha 2

Milá Báro, přeji Ti dobré Vánoce uvnitř, i pro Tvé milé a blízké. Přála bych Ti i oblohu bezmračnou úplně, což ovšem nejde.Přihlásila jsem se pod okamžitým dojmem a teď mám trochu výčitky. Ráda jsem napsala Radkovi, protože jsem měla pocit, že vím, jak zareagovat (a jako vy všichni měla radost, že se jeho příběh v dobré obrací). Ráda vidím, jak jsou lidičky na sebe hodní, proto si u vás čítám. Ale je tu problém, který se obtížně vysvětluje, (už když píšu tohle, znám mnoho způsobů, jimiž to může být odmítnuto - právě proto, že ta zkušenost není běžná), nerada bych zabředla do ještě větší úzkosti... Mohu Ti říct, že jsem blíž šedesátce než padesátce, děti nemám, na výlety apod. také ne... - děkuji Ti opravdu moc a nezlob se, prosím. Nechtěla jsem vás trápit. (Navíc mám z minulého týdně křásnou vzpomínku)Když se to bude hodit, o vánocích se pozdravíme. Jinak mne berte jako pocestného, který šel náhodou kolem. Avšem vám drží palce. Buďte na sebe hodní a pěkně si hrejte.Atd.

Ahoj. Tak jsem chtěla psát celá šťastná, že už je mi bezvadně po tryptofanu. V pátek jsem zmákla tři markety a byla úplně v pohodě. Ale teď se mi tu málem serval kuchař s pomocnou sílou a mě se udělalo šoufl. No ale asi je to dost pochopitelné. Ájo prosím bereš ten Lexaurin i k tomu tryptofanu? A jak se po této kombinaci cítíš?Tak se zatím mějte. Papa

Ještě jsem zapomněla napsat, že už je po klidu, děti se vrátily a já hloupě starostlivá jsem zase jednou byla iniciativní blbec a samozřejmě se to nakonec obrátilo proti mně. Ještě se musím hodně učit, ale člověku to někdy nedá. Tak dobrou noc.

Tak jsem byla chvilku na depresi - je mi tam leccos blízké. Holky, jasně, že ta holka je trdlo, vůbec to neberu jako "laťku", ale tak jsem si vzpomněla, jak jsme se dřív kvůli ní hádavali - já byla třeba ve dvě hodiny ráno už utahaná, chtěla jít domů, ona v nejlepším hulákala na mého chotě, ať tam zůstane s nima - "přece s ní nepůjdeš" - on sice šel, ale naštvaný, dělal pak schválnosti a já druhý den probrečela celý a příště, ve snaze předejít hádce a vydržet tam jsem se raději napila, pak mi zas bylo celý den špatně a měla jsem depky z kocoviny. A tak to bylo v jiných případech, prostě pro mně bylo hrozně důležité, co řekne okolí. Teď je to jinak a moc se mi ulevilo. O trávení volného času máme bohužel s manželem každý jiné představy a tak to teď došlo tak daleko, že si jej trávíme každý po svém. Někdy to trošku vadí, protože třeba když jedu sama na kole v krásné jarní krajině, raději bych tam byla s někým blízkým, třeba zrovna s ním, někdy si připadám jako slaměná vdova, hlavně když potkávám dvojice nebo rodiny. Pajko, já vím, že tvůj vztah s přítelem už je dlouholetý, ksoro jako manželský, důležité je, že tam jedete spolu. Ale abych si pořád jen nestěžovala, letos jsme byli poprvé sami dva na dovolené a bylo to moc fajn, vůbec jsem neměla pocit, že se do něčeho nutíme. Snad i on se s přibývajícím věkem usadí. Tak ahoj.

Řekla bych, že sebelásky s věkem přibývá spontánně i bez dopomocí odborníků. Člověk rekapituluje, přehodnocuje a ptá se "proč?", no a odpověď se logicky nabídne sama.Báro, přehnaná veselost může být křeč i maska a v těch jejích výrocích cítím snahu maskovat komplex, harmonický člověk je pouze veselý bez stupidních komentářů. Možná se snaží prchnout před svým věkem a sama před sebou... Taky si myslím, že člověk může plně žít v klidu domova, záleží to na tom, čím je jeho život naplňován. Spousta skutečností, které si vyčítáme, nevychází z naší podstaty, ale z toho, co by se mělo nebo nemělo. Dobrým psychologům se hravě podaří otevřít svým klientům oči a prohlédnout. Taky si myslím, že Tě Tvůj muž má rád takovou, jaká jsi a divošku jako je ona by doma ani nechtěl... Do lázní jedu sice s přítelem, ale ten vztah trvá už 15 let, což je vlastně jako manželství :)Konečně jsem zabalila dárky a uhnětla těsto na zítra a uvidíme, jak vzhledně se vyvede :)Na nákupy do velkoměsta by mne nikdo nedostal a nemá s tím co dělt agora...

Báro, užívám AD Remeron,nejnižší dávku večer. Na vyšetření žaludku mi doktor, řekl, že lidí s neurozou k němu přijde víc než s vředy, a že spolupracuje s psychiatrem a tyto lidi k němu posílá. Já měla jít na kontrolu až koncem ledna, ale prý musím za ním dříve a on mi musí upravit léčbu(která mi zatím vyhovovala). No, tak jsem zvědavá jak to dopadne, budu mu volat v po. a modlím se aby neměl dovču. Zatím si pomáhám čvrtkou lexaurinu, mam pracovní víkend a jsem ráda, že to zatím jde. Mě jen přijde komický, co všechno je možný. Jen jsem se zbavila bolesti a točení hlavy, tak na mě přijde tohle. A to už mi chtěl dr. AD vysadit, protože jsem byla ve formě. Ale vím, že si to dělám sama, to jsou přesně ty vtíravý myšlenky, jak tu psala Romana. Zatím pa Aničk"

Pěkný večer všem kamarádům z PP!!!tak jsem zase mírně"na mrtvici":-(((. Báro, závidím Ti ten klid doma. Ale některé věty, cos napsala, jako by mi mluvily z duše. Můj muž je taky "veselá kopa", pije, rád se baví, nikde nesmí chybět, z každé zábavy odchází poslední. Já dřív s ním. A snažila jsem se taky dělat věci, které nechci. Jenomže přesně jako píšeš Ty- už NEDĚLÁM!! A nebudu!!Když mě to na návštěvě omrzí, jdu domů, ze zábavy také odjíždím dřív(ikdyž mi není zrovna špatně a chce se mi třeba jen spát), prostě dělám věci tak, jak vyhovují mně. A tomuhle pohledu na život mě naučil taky můj psycholog. Však ho všichni na ostrově poznáte, ten půjde "na dračku":-)). Zpočátku se strašně divil, proč dělám věci, které dělat nechci a doporučoval mi, ať si žiju podle svých potřeb a přání a jsem taky trochu sobecká. Já vím, pokaždé to nejde do puntíku splnit, taky se občas omezuji, ale když cítím vyloženě k něčemu nechuť, někam se mi nechce jít, tak i za cenu hádky tam nejdu. Předloni jsme se strašně pohádali na Silvestra, že jsem nechtěla jít s "poloopilým" manželem v 9 večer ke známým. Ale zrovna tak si nemyslím, že si lze užívat života plnými doušky jen za přispění cigaret, alkoholu, flámování atd..To je podle mě dost "přízemní". Já vím, jak jsi to myslela, ale užívat si plně života lze i jinak, třeba chozením za kulturou, do přírody, čtením, různými koníčky atd. Já alkohol taky nemusím, občas si dám, ale nepotřebuju ho.Karle, zase naprosto vyčerpávající odpověď. Ta chemie je tedy pěkné sv....o, fuj. Ale věřím tomu, co jsi napsal, má to logiku, určitě je tam něco od psychiky, něco chemie, hodně složité..A proč já jsem zase na mrtvici? Protože jsem už ze všeho unavená, muž je naprosto v klidu, polehává na gauči a nehodlá pomoct ubohé vyčerpané manželce:-(((. A jediná otázka je, co je k večeři a že už nemá čisté fusekle:-((. Tak dostal odpověď, že normální chlap si zajde k "čongům", pokud fusekle dojdou a manželka nemá čas je vyprat a koupí si za 15 Kč 5 nových párů a neotravuje! A už nehodlám do vánoc prát, pořád jen peru, žehlím, tak v pondělí koupím ještě jeden proutěný koš na prádlo, aby se tam to špinavé vešlo. Kluk taky trochu "zdrznul", když jsem po něm chtěla pomoc, že to není důležité, důležité prý je jenom to, aby dobře hrál. Tak už fakt nevím, jestli je nevystřelím na měsíc, nebo musíme urychleně vyplout na ten ostrov.TOME, už je loď hotová????EVO R., už se připravuješ na cestu?? A díky za zapůjčení Renušky, bude na chvíli zaskakovat za psychologa:-))).Hezký večer všem!!!Jindra.

Dobrý večer. Tak jsem dopekla dnešní dávku, moc spokojená se výkonem nejsem, marokánky se mi nepovedly, jsou nevzhledné, ale chuťově dobré, tak snad ta práce nebyla tak úplně zbytečná, ale chuť do další už mě přešla. Jsem sama doma, je tu božský klid a tak si ho po včerejšku vychutnávám. Tome, vždyť ty jsi kluk v rozpuku, prý staroušek!(Mimochodem, před chvilkou mi ten internet vypadl, musela jsem se znovu připojovat, asi jsem to přechválila.)Pajko, lázně, a s milým - to ti závidím, taky bych na týden jela, nechala se koupat, masírovat, šlechtit, užívala si klidu - ale samotné se mi nechce a bohužel do lázní nemám partnera. Tak jsem aspoň už objednala dovolenou na léto, abych se měla na co těšit.Aničko - je to dost časté, že s psychickými potížemi jsou spojeny i zažívací. Já to mám teď nějak dopletené, užíváš nějaké medikamenty na psychiku? Jestli jo, neuleví ti aspoň vždy na chvíli? Mě teda chutná až moc, ale už jsem zažila období, kdy jsem byla vynervovaná tak, že jsem nemohla pozřít sousto a vždycky aspoň po anxiolitikách jsem se trošku najedla. Jo, s tím spaním, Tome, tobě zabírá Lexaurin na nespavost? Mě teda uleví, když jsem neklidná a rozrušená, ale ne natolik, abych usnula, to si fakt musím vzít prášek určený konkrétně na to, stačí mi půlka, krásně usnu a spím bez probuzení aspoň několik hodin - bez prášku sice taky usnu, ale budím se a spánek je mělký, všecko slyším a vnímám, po dvou až třech lhodinách se vzbudím a už neusnu.Ale u mě je tohle už dlouholetý problém, ještě před PP, v tomto jsem zkušená a umím si pomoct. Jak píše Pajka, návykovost je sporná, já opravdu už dobrých šest, sedm let beru půlku prášku pravidelně každý večer a pořád mi to zabírá, nemusím dávky zvyšovat.Ale je to fakt asi individuální.Atd, ty asi v důsledku těch neblahých událostí v tvém životě ses dostala do deprese, že - půjdu se podívat tam, co tam píšeš. Ráda bych tinějak pomohla . Vím, že deprese je svinstvo, dost jsem o tom četla a taky zažila, ne sice na vlastní kůži, ale v příbuzenstvu (po úmrtí parntera), ale ta dotyčná se z toho dostala, sice za pomocí AD, na kterých je dodnes, ale žije sama (už je stará), zvykla si a je docela v pohodě - je z ní úplně jiný člověk. Víš, u těch starších lidí je malá šance na novou známost nebo na nějakou radikální změnu způsobu života a vidíš, taky se z toho dostala. Ty jsi určitě mladá a máš hodně šancí začít znovu - kolik je ti vlastně let, jestli se můžu zeptat. A máš děti?Jak jsem tak včera byla v té společnosti, byla tam jedna moje vrstevnice, ta užívá života plnými doušky, neodpírá si nic - kouří, pije, flámuje skoro pořád a měla takové ty řeči o sucharech, a stařenách, které už na veselý život nemají. Měla jsem pocit, že zase kápla do noty mému muži, který je taky taková "veselá kopa", a tak jsem zase měla dneska téma na přemýšlení a zjistila jsem, že je mi to jedno. Dřív jsem se trápila, říkala jsem si, že jsem béčko, cítila jsem se méněcenná.Teď už ale fakt nejsem ochotná a nebudu dělat něco, co dělat nechci. Já jsem celý život takový disciplinovaný člověk, pořád se snažím někomu vyhovět, nechovat se nepřístojeně, nebýt bezohledná, plnit si povinnosti - já vím, že to není nic nenormálního, ale když si vzpomenu, kolik člověk za život musí udělat věcí, které nechce, co v sobě musí léta potlačovat a k čemu se nutit, to se přece musí někde naskládat. Ale od té doby, co se léčím na psychiatrii jsem to přehodnotila, nevím, jak to přesně popsat, ale něco se ve mně zlomilo a je mi jedno, co si kdo myslí - já jsem pro sebe ta nejdůležitější - pokud je to v mých silách, jsem ochotna pomoct jinde, ale neplýtvat zbytečně silou - jak fyzickou, tak duševní.Možná i to je příčinou toho, že se cítím líp. Snad se z toho fakt dostanem!Tak ahoj.

Ahoj Romano,myslím, že jsou dvě možnosti, jak mohou vznikat vtíravé myšlenky. První je psychologická, tj. že si něco tak dlouho nahráváme do hlavy, až se to pak začne spouštět automaticky ("Já XY nesnáším, nesnáším..., miluju, miluju, tohle chci, tohle nechci, udělám, neudělám ani za nic...") a pak už se to spouští samo. To je možné vysvětlení, ale myslím, že míň často je tohle skutečnou příčinou než to druhé, i když většina lidí asi věří víc na psychologické příčiny všeho možného.To druhé je prostě chemie, která do těla nepatří a dráždí různá centra v mozku nebo jinde. Můj oblíbený příklad na vysvětlení, jak můžou vzniknout třeba úzkosti bez skutečného strachu z něčeho konkrétního a jak se objeví zničeho nic, je tohle: Když podáme jídlo nebo nápoj nebo očkůvku nebo vzduch, kde bude trochu rtuti, a bez ohledu na to, jestli je to supervyrovnaný šťastný člověk, nebo člověk s nízkým sebevědomím, učitel nebo rolník nebo dokonce dalajláma, začne cítit úzkosti. Prostě jen kvůli té rtuti. Třeba se domnívá část vědců, že třeba "zdánlivě psychická" nemoc autismus může být způsobena zrovna právě tou rtutí. Bohužel, rtuť je například součástí thimerosalu, který je přidáván jako konzervant do některých vakcín, včetně vakcíny proti tetanu. Takže, když naše civilizace je schopná se všemožně chemicky otravovat a to i ve jménu medicíny, pak je někdy výsledek smutný... Třeba ty hladiny různých chemikálií, co naměřili ministrovi životního prostředí někde v Bruselu na setkání kolegů, jsou fakt smutné. Jako např. DDT z polí, které se už snad 30 let nesmí používat (to DDT, ne ta pole :-)), a pořád tam je a pořád ho v potravinách jíme, bez ohledu na to, co jíme. A to DDT a spol. máme v sobě nejspíš všichni, někdo víc, někdo míň. Rtuť možná taky mnozí (stačí rozbít rtuťový teploměr v místnosti, kde žijeme, nebo dostat tetanovku v určitém slabším stavu, kdy tělo není schopno to vyplavit). A takových příkladů, kterých si nebudeme vůbec vědomi, může být strašná spousta. Dostat se od intoxikace k očištění těla od toxinů pak je dlouhá cesta... Možná ještě delší než od případných myšlenek, které jsme si nahráli do hlavy. A co je asi nejpravděpodobnější, je to, že všechno na světě má asi mnoho příčin, nikdy ne jednu. Takže tam může být kousek těch psychologických příčin, další kousek - podle mě větší - těch chemických (co tam nepatří a je, a co tam potřebujeme a chybí), další kousek těch genetických atd. No už toho nechám, nebo bude zase z toho velepříspěvek :-).

Ahoj všichni!Taky by mě zajímalo, kde se ty vtíravé myšlenky berou a proč je někdo má a jiný ne a proč jsem to nikdy dřív neměla a teď to mám rok a půl v kuse. Začalo to zničeho nic, když mi bylo 32.Já miluju vánoce a mám se teď docela dobře. Nakupuju ráda, to není problém, obchoďáky mi taky nevadí, žádný předvánoční stres neprožívám, protože se chovám jako jindy. Uklízím to co vždycky, nic extra, okna nemeju, cukroví nepeču, dostávám ho od mamky.Ale učit se pořád nemůžu. Před AD jsem se nemohla učit, protože jsem měla vtíravé myšlenky a teď se nemůžu učit, protože mám vtíravé myšlenky a kdykoli si lehnu či sednu k učení, okamžitě usínám.Jak jsem teď psala, kluci se poprali a Románek má pořádnou bouli na čele, oběma jsem nasekala a musím se přiznat, že už mám těch jejich rvaček dost, perou se o cokoli a to několikrát denně.Ahoj, Romana

Evi, pozdě ale přece, děkuji moc pěkně za "dobrou noc"Atd.

Ach jo, :((( - inu, vánoce (promiň, Pajko)

Ajojky lidickove moji!!! Tome: jezdim v Ostrave,teda nejezdim-nesnezi Evi:dokonale jsi to vystihla,na silvestra opravdu jen mlicko...

Tome, samozřejmě jsem chtěla napsat, že s oslavou NEBUDEME ČEKAT:-))).

Ahoj,já jsem taky dneska nevařila:-))), místo toho jsem byla v Praze a jsem úplně "vybitá" jak nikdy. Budu muset na chvíli jít spát, nebo se snad zblázním z toho "šrumce". Nejdříve jsem byla v pasáži Černá Růže, shánět model autíčka, samozřejmě neměli to pravé. Takže jsme si s mužem dali kafčo a jeden zákusek za 200 Kč. Ten se tedy tvářil:-(((. Potom jsme se přemístili do Globusu, ale tam mě to úplně dorazilo. Těch lidí, to jsem ještě neviděla, takže jsem v rychlosti nakoupila a teď se ze všeho vzpamatovávám:-(((. A zbytek dárků opravdu dokoupím už u nás, nikdo mě už nikam nedostane.Aničko, taky občas mám tyhle žaludeční potíže, myslím neurozu, piju mátový čaj, ten mi hodně pomáhá a pokud mám nějaké stresy, málo jím. Prostě nemůžu.Tome, tedy s Rohypnolem řídit auto, to bych se chtěla vidět!! Tak s oslavou tedy počkáme,to se nedá nic dělat,na kulatiny čekat nebudeme.Možná bys měl rovnou zajistit nějaký trajekt:-)). Psycholog jí tak akorát,ale pokud vím, je taky hodně na sladké!! A¨poveze s sebou jezevčíka, to bude tedy ZOO:-)).Mějte se hezky!!

Jo jo Evi *R*, hlídal jsem zase sestře dítě, už po letech vím, jak vypadají rána. Vstávání mě ovšem vybilo, tak jsem se musel potom nabít, usnul jsem včera už v 22.30 a spal kupodivu plných 11 hodin (po předchozích 5). Teď jsem tak nabitý energií, že svítím :-). Takže posílám kus energie všem!

Čtu pořád :) jen nestíhám psát a většinou už jsou rady uděleny :)Mám moooooc práce, včera školení + vánoční večírek, dnes bych měla konečně napéct a zabalit dárky, což by mne mělo zklidnit. Kapr se salátem bude už hračička :)))Tome, srovnání berličky s protézou nemá chybu, doufám, že si to zamatuju :) já stařenka sklerotická pádesatiletá :)))Přítel, interesantní cca šedesátník podle Báry :), měl tento týden narozky a když mu v práci lidi přáli, zaslechla jsem, jak říká "na shledanou". Pomyslela jsem si, že i musí i u gratulací, chudák, telefonovat. Jenže on, jak mu podávali ruce, tak automaticky říkal na shledanou místo děkuji. Tak jsem se naštvala a firma ne firma jsem mu-nám koupila týdenní pobyt v lázních hned na počátku ledna a prchám se naložit do teplé vody, bahnit se, nechat opečovávat, protože jsem i já už téměř vyčerpala všechny rezervy.Pro vás, kteří se teď cítíte hůř, nezapomňte, že vánoční čas je nostalgický, má přes své kouzlo blízko k úzkosti i depresi, je inverzně unavné počasí a měsíc leze do úplňku, což my citlivci vychytáváme. Já tedy od dětství, např.nesnesu, any na mne v noci měsíc svítil, jsem schopna odejít neznámo kam, dokonce i do míst, kde by mne nikdo nehledal, protože mi to agora v bdělém stavu nedovolí :)))Tome, Niky je Kanaďanka z Vancouveru, ale časová pásma evidentně ovládáš :) Jsi takový chytrý kluk-staroušek, vyjdu-li z Bářiny terminologie. Tady na Moravském Slovácku slunce ještě nevylezlo zpoza šedi mraků...Evo R., ten epitaf tam má. Svatý Kopeček je u Olomouce, tam vyráží asi spíš Dita s malou :)Atd., není aspoň trošinku líp?Dnes nic moc nemusím, ale hodně bych chtěla. Tož se mějte.P.S. Rohypnol jsem taky měla, brala velmi sporadicky a po půlkách, paradoxně mne ani příliš neuspával, ale uklidnil, když mi bylo převelice úzko. Mám ještě pár prošlých tablet, už ho neberu a nechybí. Takže závislost bych prostě nepřeceňovala, je spíš problémem lidí, kteří se neléčí, ale simulují si euforické vztahy. Panikářům hrozí minimálně, to jsou od přírody opatrníci, sledují informace o zdraví a snaží se někdy až přehnaně zdravě žít. Až jim kvůli tomu uniká podstata radosti ze života. Neberte to nikdo osobně!!! :)

Ahojte, tak jsem tu i o víkendu, mám čas i připojení :-)))) Vzácná to shoda!!!Jindro, o Rohypnolu mi ani nemluv, já ho bral před asi pěti lety, když jsem měl dost velký problém, ale prostě bez něho jsem neusnul, ale to byla síla!!! Dokonce jsem s ním jednou v noci, byv vytažen z postele o půl jedné, řídil (!!!), ale to už bych si taky odpustil!!! Bohužel to ale jinak nešlo! Zlatej Lexák!!! Takže naprostý souhlas, sem tam ano, pravidelně rozhodně NE!!!Jo tak ty mi už pomalu vystrojuješ oslavu? No, to jsi hodná, ale tak osm let si ještě počkáme!!! Aby nám ten ostrov mezitím nespláchly vlny!!! To raději poplujeme hned, nebudeme čekat na

nazdár, jsem tu a jsem celkem v pohodě, sice trošku unavená, protože jsem šla spát až po druhé hodině, a já jsem skřivan, vstávala jsem v půl osmé, ale já si chvilku dáchnu po obědě. Večer jsem přežila celkem v pohodě, dokonce jsem vypila i pár skleniček kvalitního vínka. Chvilku mi sice dělal problémy hluk - jakmile mluví nahlas víc lidí najednou, sleje se mi to v jeden šum, nerozumím nikomu a nejraději bych zařvala TICHO. Tomášku - staroušek bylo jen jemné oslovení - jednak jsem jen o čtyři roky mladší a pak si myslím, že chlap je v padesáti v nejlepších letech. Já jsem vždycky koukala spíš po starších a i teď si všimnu zajímavého šedesátníka (akorát, že on si většinou nevšimne mně). Můj názor na užívání AD je rozpačitý a mění se. Jsou chvíle, kdy mě to štve a umiňuji si,k že s tím musím skončit, pak si zas říkám, že jsou lidi, kteří musí užívat mnohem víc léků a až do konce života. Jen mně hrozně štve, že po AD se asi fakt přibírá, nechci být tlustá. Už asi měsíc užívám jen poloviční dávku, na váhu to moc vliv nemá, ale někdy mám pocit, jakoby na mně šla ataka - sice jen takový slabý odvar, a tak si říkám, že to zkusím vydržet, co to udělá. Se spaním už se netrápím - zažila jsem hodně bezesných nocí a po nich následujících dní, kdy jsem byla k smrti unavená a podrážděná od nevyspání a tak teď pravidelně beru každý večer před spaním půlku Zolpidemu. Usnu asi půl hodiny po polknutí tablety, spím těch pět až šest hodin v kuse a ráno se vůbec necítím otupělá, vstávám ve čvrt na šest (sice teď v zimě se mi nechce, ale vstanu), do práce jezdím autem a jsem normálně čilá.Názory na užívání léků se různí, někdo je odmítá, já jsem toho názoru, že pokud je člověk ukázněný, najde si svůj systém, zkvalitní život - proč se trápit, když člověk nemusí. Docela ráda bych zkusila i nějakou alternativní léčbu, nebo aspoň diagnostika, ale nevím lidi, kam na ně chodíte, já tady ve svém okolí (Moravské Slovácko) o nikom nevím a ani nevím, jak je hledat-jsou na to nějaké inzeráty, či co?Jéžiš, půl jedenácté, kdo bude vařit? Letím, však sem odpoledne zase zavítám, jsem teď nezávislá, mám svůj internet, aleluja, hurá, hurá. (Horší, až dojde účet za telefon!)Zatím pa. Bára

Ahoj Evi děkuji za odpověď, jsi moc hodná, doufám, že to nějak zvládnu, jen s těma cigárama to bude horší, jsem závislák už od 14 let a to je mi 26, zajímalo by mě jak jsou na tom s kouřením ostatní PP. Anick"