Panická porucha 2

Lea mám taký pocit, že nám nič ine neostava len Praška zbalit:)Myslím, že sa chyti;))) ty si to podala doslova skoro ako erotický inzerat citujem ta: Len ja dokažem to co žiadna ina:)))pozor aby to necital tvoj priatel;)este zacne na Praška žiarliť.Ditka ty co si pojedla že ti je na blití?

Já vím, že cola je docela svinstvo, ale doktori ji nekdy radí jako pomocníka pri zaludečních potížích-kvůli energii. Nehodlám to přehánět, ale třeba pomůže trocha. Už celá škubu a třepotám, jak žito ve větru.Veškerý hořčík je v kanálech...že Kájo. A jak e máš Ty Karle?

Miss - ani ja nie som milionarka najprv by som si musela vsetko pozistovat a ak na to nebudem mat zoberiem si minisuknu a skusim Praska zbalit. Nevie niekto ci neleti na blondinky s PP. Mal by doma opicu na ktorej by mohol skusat vsetky praktiky na liecbu. Len ja mu mozem ponuknut to co ina nedokaze. Alebo poslem iba PP. Nech si ide do sveta koza jedna.

Miss - ani ja nie som milionarka najprv by som si musela vsetko pozistovat a ak na to nebudem mat zoberiem si minisuknu a skusim Praska zbalit. Nevie niekto ci neleti na blondinky s PP. Mal by doma opicu na ktorej by mohol skusat vsetky praktiky na liecbu. Len ja mu mozem ponuknut to co ina nedokaze. Alebo poslem iba PP. Nech si ide do sveta koza jedna.

Kolu nepi. Je tam kofein ten nie je dobry na PP a su tam bublinky a milion prisad. Je to chemicky odpad aspon podla mna. Zeleny caj by bol lepsi. Prezen mamku este raz do obchodu.

Vyzerám ako mrtvola, choroba je potvora! Vyprázdněna zcela, vyháním bacil z těla. Žízen hasím pomalu, těším se na coc-colu, piškotky mám taky ráda, nerady mě bolej záda! Je to pořád dokola, vypadat jak mrtvola, kdyby PéPé nebyla! Nejradš bych ji vybl........a navždy.Z melancholie něžné přecházím na tematiku zcela odlišnou, se nezlobte:)

Lea, Miss, i ta moje si stejně asi myslí, že přeháním, i když o našich potížích četla v časopisech, v mojí brožuře o PP. Jinak díky za reakci.Mám silné bolesti kloubů a svalů, teplotu, žízen a snažím se to rozchodit po bytě lehkým poponášením -uklidem hader atd. Doktorka mi ted po telefonu poradila popijet studenou kolu a černý čaj, jen studený, po troškách.Sem tam zobnu piškot. Ale napřed mi vše musí koupit mamka, už o tom ví :(.

Lea damsku jazdu si urobit možme, ale pocula si že poistovna by nam holiday s Praškom neuhradila a ja peniaze nemam nazvys musi to byt riadne nakladne, trebalo by pozistovat o tom nieco viac.Aj moja mama to berie tak, že som hypochonder a v kuse si vymyslam, ale v poslednej dobe akokeby ma zacala chapat, už chape že nemožem jest v hluku s milion ludmi a že niekedy z obchodu musim zduchnut, lebo tiež mam pocit že to neprežijem, vlastne už to trva rok...

Mamky su kapitola sama o sebe. Zijes s nimi cely zivot a pritom ich nepoznas. Su nevyspytatelne. Ja zvyknem trucovat tak tyzden to celkom pomaha ma to potom ucinok 6 dni. Mne mama furt vycita ze svoje stavy musim prekonat sama, nemam sa v sebe vrtat a ze si to sama vyrabam a nie som silna a ona by to zvladla bez liekov. Neviem, ako na nu. Tak sa drz.

Mamky su kapitola sama o sebe. Zijes s nimi cely zivot a pritom ich nepoznas. Su nevyspytatelne. Ja zvyknem trucovat tak tyzden to celkom pomaha ma to potom ucinok 6 dni. Mne mama furt vycita ze svoje stavy musim prekonat sama, nemam sa v sebe vrtat a ze si to sama vyrabam a nie som silna a ona by to zvladla bez liekov. Neviem, ako na nu. Tak sa drz.

Dobry den, lidičky, tak se vám tu musím svěřit, jak je mi špatně. Celou noc a ráno zvracím, i to druhý, jsem slabá a mám strašnou žízen. Jak se však napiju, začne se mi zas dělat zle. Mám trochu teplotu. Co mě ale dorazilo úplně, byla moje mamka, která si sama řekla o dvě noci a dny hlídání malé a když jsem ji prosila, at se sbalí a přijdou co nejdřív, že mi je zle a nechci tu být sama...dořvala mě dvakrát do telefonu, až jsem se pak z toho složila. Prý se nemůže roztrhout, je pořád zaúkolovaná lidmi atd. Podotýkám, že má jen mě jednu a rodina jejího manžela jí zatěžuje akorát psychicky. Je v důchodě a pořád nestíhá. Malou jí ted asi nějakou dobu nedám, jen když si zas řekne sama. Pořád vykládají, jak jim je po ní smutno a když já jednou za život potřebuju pomoct, aby přijela, dořve mě. Tak to je vlastně celý život. Ona nemá pořádek sama v sobě, nikdy to nepřizná, snad to ani neví, a okolí kvůli tomu často trpí. I můj muž a naše hádky se točí vlastně jen kolem těchto problémů. Ke všemu jsme se nakazily -dcera i já - nedávno asi u mamky, taky zvracela, ale nebylo to tak moc, jak u mě.Nechci vás vlastně ani zatěžovat, máte každá-ý svých trápení dost, ale já už toho mám všeho plný kecky. Vypila jsem trochu čaje a už to na mě zas jde- třepotám se, co MG na to -nevím, a taky jak v sobě mám udržet AD, které jsem ani ještě nezapila, to nevím.PA a mějte se líp.

Psychosomatickych problemov pribuda. Ktovie ci niekto pracuje na lieku ktory by dokazal naozaj pomoct. Jedna malicka zlta gulicka pre stastie. Nechcem aby mi stastie poskytoval liek, chcem zit tak aby som si svoje male stasticka vedela vyrobit sama tak ako som to vzdy vedela. Vlastne to viem aj teraz len nechapem preco by som sa z nich mala tesit.

Baby moje drahe, este zijem...Pajka - da sa PP prezit pekny zivot? Nie si nastvana ze si tu raz a nemozes si to vychutnavat kvoli PP? Miss - nechcela by si si raz urobit damsku jazdu a vybrali by sme sa za Praskom aspon na dva tyzdne? Ja s touto myslienkou koketujem...Alebo to mozno preberieme na kave...

Zas konecne piatok:)Romana ano vacsina mojich basni je melancholicka, bud pisem smutne, alebo o laske asi raz tu na PP som stvorila veselu ako ty vravis akcnu:)))Bavili ste sa tu o bolestiach krížov atd..ja mám zlu skusenost s bobovou drahou, sadnes na boby a ides myslim letne boby ked sa smykas z kopca po takom plechu vytvorili mimo Kosice taku drahu, ale ja by som tam decka nepustila, mala som 16 nast ked som tam na nich skoro strachom umrela a kedže prevadzkovatel nas neoboznamil kde je páka na stop navalili sme to rovno do ludi co boli pred nami v cieli, spolužiacka pred nami vrieskala že teraz jej napravovali stavce a že môžu znovu ja som zacala mat bolesti celeho chrbatu a najmä krížov...kríže ma bolia do teraz a asi to už inak nebude aj ked ma napravovala ortopedicka, chodila som na masaže aj elektolýzu nic mi nepomohlo akurat som mala jemne spaleniny od šibnutej doktorky lebo nevedela kolko voltov pustit, mam pocit že križe už budu vždy boliet treba sa teplo obliekat a predchadzat urazom možno cvicenie trosku to poopravi..

Evo R. zážitek z konference i Pajko,vaše zážitky jsou mi dobře známé, a na pěch pět let jsem se jich naprosto zbavila. Užívala jsem Anafranil ale způsobil mi nejen spoustu zdravotních problémů (nepodstatné) ale byla jsem tak jím zvláštně utlumená, že jsem nebyla schopná dělat fyzickou práci (ulkízet, třeba zamést a ani pak si třeba umýt hlavu). Bylo to čím dál horší až jsem cítila, že už nezvládám práci na počítači.Byla jsem také svému okolí nesnesitelná a velmi kritická. Navíc se mi stupňovaly deprese a myšlenky, že nemá nic cenu a je třeba to skončit byly moc silné. Tak jsem teď bez léků a hodně potíží zmizelo. Ale cítím, že ty úzkosti a možné návaly P?P jsou někde za mnou. Když se otočím nikdo tam není, ale já vím, že tam jsou. Také jsem jela dnes na školení na které jsem se těšila a bylo mi tak divně a průjem před odjezdem (tak to už znám) a pak v metru najednou svírání. Zvládla jsem to zaříkáváním, ale dnes byla vzdálenost na Karlák nějak delší. jak říkal Praško: dobré to bude až se budete v metru nudit. To jsem se nenudila. Zítra jedu zas. Jak to, že máme společné pavouky a páteř? Edito, taky jsem byla v Brandýse nad Orlicí, ale to už je hodně dáááááááávno. LEA tu dnes nebyla.

Pajko, Evo R. Vy jste teda cestovatelky, úplně Vás vidím, když teď vím, jak vypadáte, představuju si Vás a chtě nechtě musím se smát.Když jsem pracovala v Rakousku, odjel jeden kolega na poznávací zájezd do Egypta. Do autobusu jim teroristi hodili bombu a on přišel o oko.Má v hlavě plno neoperovatelných střepin, takže ho pořád bolí hlava.V té době byla kolegyně na návštěvě v Bratislavě a ukradli jí 1 rok staré auto.A bylo to v tom roce, kdy v Rakousku hrozily dopisové bomby. V práci jsme se o tom dost bavili a jedna moje kolegyně řekla, že neví co bude dělat.Pokud pojede na dovolenou přijde o oko, pokud na návštěvu, přijde určitě o auto nebo o něco jiného a pokud zůstane doma,při své smůle dostane zaručeně dopisovou bombu.-Tak to jen k tomu cestování.Miss, zase jsi napsala moc hezkou básničku, Ty píšeš spíš takové smutné, melancholické básničky, Dita zase spíš akční, líbí se mi, jak píšete.Dito, Katcho, moje páteř je taky v zoufalém stavu, zvláště krční.Jako dítě jsem byla několik měsíců v rehabilitační léčebně v Brandýse nad Orlicí.Jindro, tak teď ten sklep.Šla jsem tam i s klukama něco najít. Kluci tam vzali bambusové tyče, které mám na kytky a dosahovali s nima ke stropu, já hledala. Najednou Románek říká, že vidí obrovskýho pavouka a ukazoval velikost jako svou dlaň. K tomu musím říct, že Románek snad nemá strach z ničeho a rozhodně se nebojí pavouků, vyhledává je.Románek přitom ukazoval směrem ke mně. Já toho pavouka neviděla a tím víc jsem se bála,myslela jsem, že snad už leze po mně, nevěděla jsem co dělat, začala jsem strašným způsobem ječet a nemohla jsem se hnout z místa. Románek na mě koukal, co se děje, ale Tomášek začal blednout a nabírat, byl chudinka úplně vyděšený.Já se nemohla hnout, nakonec Tomík s pláčem utekl ze sklepa a já, abych mu pomohla jsem udělala velký krok a vyběhla za ním, tam jsem se celá otřásla.Chvíli jsem uklidňovala Toma a připravovala jsem se na cestu zpátky, abych zamkla.Když jsem už zamkla, volal Tomík, že tam zapoměl delfínka, tak jsem opravdu překonala sebe sama, sáhla rukou se zavřenýma očima pod sklepní dveře a vytáhla ho.Doma na to Tomášek dlouho myslel a večer než usnul mi říkal"maminko, já už do sklepa nikdy nepůjdu." Podařilo se mi v něm vypěstovat fobii k pavoukům, nejraději bych si za to dala pár facek.Od té doby říkám, že ti malí pavoučci jsou moc roztomilí, a že se jich lidi nebojí, to že jen já, ale babička je klidně vezme do ruky, ale on se jich bojí. Je zajímavé, jak je to u každého dítěte jiné. Kluci jsou dvojčata,mají s pavoukem úplně stejný zážitek a přesto každý si z toho odnesl něco jiného. Došla jsem k závěru, že funguje dědičný sklon k fóbiím. Románek to asi nemá po mně, protože pavouků se nebojí a Tomášek tohle bohužel po mně zdědil a já jsem to u něho ještě upevnila.Nechtěně, strašně bych chtěla, aby z nich byli sebevědomí a nebojácní muži.Ale nemohla jsem se ovládnout, ječela jsem a klepala se jak osika.Já to nemám tak, že bych se pavouků štítila, já z nich mám takový strach, že je nemůžu ani zabít.Tak a napiš, co se stalo ToběDobrou noc!

To "mi" dokazuje, že já opravdu nemocná jsem. To byl jen překlep.

Edito, ani nevíš jak ti rozumím. Jak tvému strachu (já bych nikam na týden nejela ani za zlaté prase), ale i tvému zoufalství, že nemůžeš žít normálně. A třeba to zrovna nebude tak hrozný. Když si řikám to snad zvládnu, je to vždy průšvih. Když mám z něčeho hrůzu, většinou to tak zle nedopadne. No tak se pořádně "zfetuj" a buď tak celý týden. Nebo se prostě hoď marod. Mohlo by to působit trochu nefér, ale vždyť mi nemocné jsme. Doporučuju jeď, zkus to abys boj s PP (budem to tak nazývat PP i když máme různé kombinace) nevzdala bez boje, protože to ji posiluje a když tak sehraješ chřipku a odjedeš domů.

Život sa pozbieral,hladina ustála,krčah sa vylial,pohoda nastala,aj keď na nebije o jednu hviezdu menej,ty musíš ísť ďalej,ešte sú tu slnko, mesiac, rieky les...len ty statočne život nes,treba si vážiť chvíle kým dýchaš,treba si vážiť chvíle keď radosť vnímaš,treba si važit usmev co niekto ti odovzdal,aj slzy, ktoré si v živote preplakal,každá situácia aj chví?a,je tu preto, aby byť lepšími nás naučila... dobrú noc

Pekný večer moji vzácní,tak už som zase pri vás. Dnešný den bol dlhý a smutný, ale už citim taku u?avu, ešte síce doznieva smutok, ale rozlučka bola vykonana a Aďka už s kludom mohla odist...Na pohrebe bolo strasne vela ludi,tolko som snad na pohrebe ani nevidela, ked som videla Adkinho muža už sa slzy kotulali aj ked som sa celý cas držala statočne, plakal a vravel, že ju ma stale pred ocami, deti boli v pohode asi si este celu situaciu velmi neuvedomuju a tak je to dobre Boh im dal asi klud do dusi a silu aby to zvladli, bolo sme aj na mieste nehody dali sme tam vencek a zažali sviecu, potom sme isli do nemocnice za sefom mojim bývalým normalne s nami komunikoval ako nas uvidel plakal,akurat ho zajtra caka operacia nohy ale inak žiadne vnutorne zranenia, k Lucke sme sa nedostali leží na ARE vraj ma poskodene pluca a pecen:(((daju zajtra spravy o nej už s nimi komunikovala pomocou papiera, o Aďke nevie že zomrela...este ju caka ten sok...prebolelo a my sme sa vratili domov..zase sme sudržnejsi a zase sme sa raz na chvilku zastavili a uvedomili si, že zdravie laska pomoc a nezištnost su veci pre ktore clovek žije a ktore by mali byt prioritou pre každého...Evka R. si skvelá, že si dala Áji alebo Katche??? oscara za to že zapalila sviecku pre Aďku, ja Evka udelujem tebe jedneho velkeho oscara za to, že tých oscarov vyrabas sama a rozdavas nam ich za nase ušlachtile ciny:))takže si priprav poriadne silnu poličku nech toho oscara odo mna pekne unesie:) a týmto zaroven aj ja dakujem za Oscara co si udelila mojej basnickej vete sneh zacal plakat, dufam že sa ti gravirovanie vydarilo s tým zlatým pismom:)pozdrav Renusku že je fukam na labku mala by jej zaobstarat protismykove topanocky.Brzdiaca imaginarna retaz pomohla dorazili sme vsetci v zdravi domov.Katcha k vete že by si vydelavala len na svicky som sa zasmiala:)))Dneska PP odisla dakde sa zasila asi aj ona bulila, lebo so mnou sa rozhodla neist celý den som bola sama bez jej spolocnosti tak rozmýslam ci sa jej daco nestalo:)))ak stretne niekto moju PP tak nech jej odkaže že ju necakam už nikdy:)Romana som rada že sa ti pacia basnicky co mi PPčkari povymyslame, nas potesi že potesia iných-vás a že pri nich popremýslate o živote alebo pri prijemných pomeditujete a oddýchnete si.Pajka pises vtipne prispevky na tej svadbe s diazepanom to bolo dobre:))Prajem krasnu noc ja sa pomaly odvleciem do postele už sa mi od unavy stracaju klavesy pred ocami...