Tchyně jsou lepší než jejich pověst

Mám velkou zkušenost s tchýní a po patnácti letech mohu s plným vědomím říct, že snachy jsou mnohem horší, než tchýně

Jak která tchyně, já bych o té své tchyni mohla napsat diplomovou práci. Už s ní bojuji 30let.
Už ji beru s přehledem,ale teď se zaměřila na mou snachu a pokračuje to dál.

proč s ní bojovat? nenechte se vyživovat, bydlete sami a sami si vychovávejte děti - jak prosté.....

Já si taky na tchýni nemůžu stěžovat.Vyjímky potvrzují pravidla:-))

Milé holky,já mám tchýni tak strašnou že už se s ní já ani manžel radši nestýkáme a dcerce už taky nechybí,kdybych o ní měla napsat jaká je tak by to bylo na román.Zapřísahla jsem se že taková tchýně nikdy nebudu!!!!!Zívidím všem kdo má hodnou,laskavou a když může pohlídat třeba vnouče nebo pomoct,moc bych si přála hodnou babičku pro svoje dítě.Ale mám alspoň maminku která ji vynahrazuje druhou babičku,pro mě tchýně neexistuje!!!!Přeji vám ať máte stokrát lepší tchýni než já!Ahoj.

Ne nejsou !!! Ba naopak, je to ještě horší.

Depak, pívo , tchýně a uzený, nejlepší jsou studený!!!!

No vidite, proto ja jsem spokojeny, protoze mam tchyni rozrezanou a zakopanou pod kulnickou!!

Můžu říci, moje tchyně byla OK. Už sice není,ale za dlouhých 33 let, co jsme žili všichni v jednom domě, nebyly problémy. Ani já jsem pak neměla problém postarat se o ni, když už nastalo finále ...

Tak vám taky něco povím - jsem ale tchyně.
Mám snachu - zpočátku mě chválila kudy chodila. Po dvou letech se jim narodila dcerka. Bylo samozřejmé, že jsem si vzala týden dovolené a pohlídala holčičku, když snacha musela do nemocnice na pár dní. Tak to šlo, dokud to šlo...když potřebovali, tak jsem pomohla. A to jsem za nimi musela a musím dodnes jet vlakem, cesta mi trvá přes hodinu, než se z bytu dostanu k nim. A zpět totéž. Přijela jsem i tehdy, když bylo potřeba malou vyzvednout ze školky. Pro snachu bylo vždycky všechno málo, její rodiče dělali víc. Mně to postupně bralo chuť i sílu. Snacha mi nikdy v ničem nepomohla, jenom chtěla brát a ne dávat. Problémů začalo přibývat i když jsem jí nikdy do ničeho nemluvila, pro mnohé bych byla tchyně snesitelná. Čas pokročil, došlo u mne ke zhoršení zdravotního stavu, odešla jsem do důchodu a posléze dostala od ortopeda recept na francouzské hole. To vám píši proto, abyste pochopili, že to s mým pohybem už není dobré.. snacha to totiž nechápe. Stále platí, že ona mi s ničím dosud nepomohla. Prý pomáhá svojí mamce, tak ať můj syn pomáhá zase mně. Jedná se o domácí práce, protože i umýt okno je pro mne už nějaký čas problém. Tím nechci, aby mi myla okna, jenom zpřehledňuji situaci. Co mě ale trápí, že jsem ted o prázdninách měla u sebe vnučku týden, chtěla ke mně na prázdniny. Mám jí moc ráda a začínáme si rozumět i jako "holky", tak jsem se přemohla (fyzicky, brala více léků, které mi usnadňují pohyb) a bylo to hezké. Potom jsem ale odpočívala jak to šlo, abych se dostala do své normy. Ta je sice čím dál horší, ale zatím jsem soběstačná. Mladí jeli na dovolenou a když se vrátili, tak snacha řekla, jestli si chci vzít zase vnučku k sobě. Řekla jsem, že to ted nenadá v úvahu, že se necítím dobře. Dobře, ale za pár hodin jsem se dověděla, že vnučce vypráví, že babička jí u sebe nechce! Toto mi dělá už nějakou dobu. Berle mám něco přes rok, ale už předtím jsem problémy měla takové, že jsem měla co dělat, abych zvládla všechno u nás doma, manžel je ještě o dost starší než já a zdr. problémy má také. Začíná to všechno dělat zle i mezi mladými. Můj syn jí už mnohokrát říkal, ať mi nedává dotazy, jestli tady děti chci, protože nejde o to, jestli chci, ale že nemůžu. Jí to ale nevadí, aby mě dál žádala vzít si k nám domů děti. Podotýkám, že prázdninové hlídání mají zajištěno, je totiž učitelka. Doma téměř děti nemá, druhá babička si je bere k sobě často a na dlouhou dobu. Vnučka chodí na nižší stupen základní školy. Chtěla bych se snachy zeptat, proč děti chtěla, když se o ně nechce starat. Takto to totiž působí zase na kamarádky moje, které nechápou, že nevidí, že už prostě nemůžu. Když si potřebuje odpočinout druhá babička, hned by děti chtěla dát k nám. Manžel je proti, takže bojuji i s ním. Jsem tak špatná tchyně? K tomuto příspěvku mě přiměla Jitka, která použila i slova mojí snachy. Kéž bych pro snachu ale neexistovala!! Jsem tu, aby mě trápila, ono mi to jedno totiž není, ale aby všem známým vykládala, jak babička nechce hlídat... to mě přímo drásá. Poraďte mi, vy mladé ženy, snachy, jak to mám už té své říct?? Děkuji.

Paní Marie2,
tak to je mi moc líto, že to u vás došlo tak daleko a že se tak trápíte. Je mi 30 a mám devítiměsíční holčičku. Manžel je stále v zaměstnání, jedni rodiče 250km daleko a druzí rodiče jsou již starší a mají dost starostí sami se sebou - tedy hlavně děda, který se o sebe už moc nepostará a tak ho opečovává babi, které to zabírá mnoho času. Když se malá narodila, neměl manžel jediný den volna (to až teď po devíti měsících). Babičku z Moravy (tchýni - ošklivé slovo)jsem sem kvůli tomu vláčet nechtěla a druhé babičce jsem nechtěla přidělávat starosti. Vše jsem zvládla sama bez problémů a dosud zvládám. Pouze když opravdu není vyhnutí a já potřebuji k lékaři nebo někam na úřad, kde by děcko nevydrželo, slušně někoho poprosím o hlídání na dobu nezbytnou. Několikrát se stalo, že babička nemohla z nějakého důvodu hlídat a i když mi to narušilo plány, nikdy bych to nepojala jako že děcko nechce pohlídat. Manželovi rodiče sem jezdí jednou za měsíc na dva dny a já se vždy snažím, aby s vnučkou zažili jen radost, když už je jim tak vzácná. Až jednou půjde malá do školky nebo školy, opět se budu muset spolehnout sama na sebe a vím, že pomoc rodičů vůbec není samozřejmá. Vyše snacha nejspíš postrádá obyčejnou lidskou slušnost a vcítění se do druhého. Když člověku není dobře a má co dělat sám se sebou, tak to se opravdu nedá překonat jen vůlí. A ještě kdybyste měla hlídat malé dítě? Být Vámi, otevřeně si se snachou promluvím o všem, tak jak to je a co Vás trápí. Hodně štěstí.

Milá Marie2,po přečtení vašeho článku jsem se rozhodla že vám napíši,víte nikdy jsem tchýně neházela do jednoho pytle,vím že spousta kamarádek má skvělé tchýně ale spousta jich má špatných.Měla jsem vždycky svoji tchýni ráda,ale do té doby než jsem přišla o práci,mám malou dceru a sehnat práci je u nás prostě problém,byla jsem z toho na nervy že nemůžu sehnat práci,amísto aby mě tchýně potporovala psychycky,tak mě začala všude pomlouvat,že jsem líná jako veš že se mi nechce chodit do práce a že její dcera od malých dětí chodí do práce a to už neříkala že je hlídá od rána do večera,po tchýni jsem nikdy nic nechtěla a naopak jsem jí se vším pomohla,a že nebere moji dcerku mi přišlo také moc líto,má prostě jenom dvě vnoučata a kupuje jenom jim,a za naší dcerou se nepřijede ani podívat a popřát jí k narozeninám,je jí to moc líto.A ke všemu mě napadla švagrová že jsem svině líná,mám dvě práce a domácnost mám také v pořádku,snažím se pořád uklízet a to se o tchýni a švagrové říct nedá,tento týden dokonce švagrová řekla ať můj nemocný otec chcípne a tchýně byla u toho a ani se nezastala a vyhodila nás,i vlastního syna který ji tam chodí se vším pomáhat kdykoliv zavolá.Proto pro mě opravdu tchýně neexistuje!!!!Nemám to zapotřebí se nechávat urážet.Takovou tchýni jako jste vy bych brala,vy nebudete ta špatná tchýně,a to myslím upřímně.Víte ještě donedávna jsem říkala že bych se o tchýni až nebude moct postarala,protože její dcery se o ní starat nebudou,ale teď vím že už bych se o ni nepostarala,možná jsem bezcitná mrcha ale už bych to nedokázala.Vám paní Marie přeji hlavně hodně zdravíčka a ostatní přijde samo,a netrapte se,člověk je na světě přece jenom jednou,já si říkám že boží mlýny melou pomalu ale jistě a na každého jednou dojde.

Nevím, moje kamarádky si na tchýni nestěžují, jedna měla tchýni dobrou ale tchána příšernýho. Takže si myslím, že opravdu většina tchýni není tak hrozná, může to být i ve snaše či zeťovi.Moji rodiče s mým manželem vycházejí výborně, já s jeho taky.Ale jako ve všem to mají ženy těžší. Mám jednu spolužačku, která s tchýní i tchánem vycházela dobře. Oba měli svoje koníčky, tchyně chovala chrta a jezdila s ním na závody, tchán rybařil.Chrtí závody byly koníčkem této paní odmlada, ale vzhledem k nedostatku času i financí, se ho po celou dobu , co byly děti na ni závislé, vzdala, zatímco její manžel mizel každý víkend na ryby. Když se oba stali důchodci a syn s dcerou se odstěhovali , začala se svému koníčku věnovat. Protože tu paní znám, tak vím, že úplně omládla, se svým manželem se přestali hádat a byli spokojení. Jenže pak se syn oženil, narodil se vnuk a snacha chtěla začít chodit do práce. Její matka ještě pracuje , jesle nejsou , tak chtěla aby tchyně hlídala. Ta má ale pocit, že když celý život pracovala a zároveň měla veškerou péči o děti na sobě, že už by mohla žít svůj život. Občas pohlídat jistě, ale ne každý den a pokud jede na závody, tak prostě hlídat nemůže. Tchán se tomu, že by snad měl pomáhat jen zasmál, nepomůže v ničem. Ale o tchánovi snacha řekla"nojo chlap, ti myslej jen na sebe, to je normální" , ale tchyni pomlouvá, kde může, jak je sobecká, že by měla pomáhat atd. Já mám děti malé, ale vím , že teď kvůli nim leccos oželím, ale potom budu mít i jiné zájmy než jen vnoučata.Chce to trochu sebereflexe.