V zásadě jde o výkon pomocných profesí, které jsou jistě potřebné. Přesto si musíme klást otázku, jestli tito mladí lidé mají mít v podstatě nulové kompetence, teoreticky na pomezí uklízečky či poslíčka, přestože již několik let studují, pohybují se mezi lékaři a pacienty, učí se je vyšetřovat, mluvit s nimi, ovládají první pomoc včetně základů resuscitace, prošli ošetřovatelskou praxí, jsou zvyklí na princip lékařského tajemství a etiku práce ve zdravotnictví. Je otázkou, jestli energie a prostředky, které už do jejich vzdělávání stát vložil,  nějak lépe nevyužít.

Jsme v mimořádné situaci. Již nyní chybí zdravotnický personál, počty nemocných se budou dále zvyšovat. Stát chce využít tisíců mediků, ale posílá je vykonávat pomocné práce. Řada mediků je ochotna i na těchto pozicích pomáhat, nebrání se tomu zejména studenti nižších ročníků, ale proč ty, kteří už za rok za dva nás budou léčit, nezapojit na vyšší úrovni, svěřit jim pod dozorem lékařů či sester některá vyšetření či úkony? Proč z nich neudělat jakési asistenty lékařů či aspoň zdravotních sester?

V řadě zemí jsou studentům z vyšších ročníků svěřeny pod dozorem značné kompetence. Odebírají např. anamnézu, provádí základní vyšetření, mohou odebrat krev. Některé země v této krizové době i vyškolují studenty ke speciálním úkonům nezbytným k ošetřování pacientů v závažném stavu. Nejen naše fakulta je schopna ve spolupráci s fakultními nemocnicemi zorganizovat velmi rychle příslušné kurzy včetně využití simulačních metod tak, aby zapojení studentů bylo co nejhladší a nejefektivnější. Je bohužel pravděpodobné, že situace nepomine po několika málo týdnech.

Práce mediků v kvalifikovanější pozici by rozhodně nebyla žádnou druhořadou péčí. Byla by pod dozorem, lékaři by měli více času na zásadní výkony a medici by kromě významné pomoci získali i cenné zkušenosti v době, kdy je jejich studium značně omezeno. Čas však kvapí, situace může být už brzy kritická a odvážná a kreativní řešení, která dohlédnou dále než za formální předpis vytvořený kdysi v klidu kanceláře, mohou zachraňovat životy.

V této době lze změnit některé předpisy, dokážeme „tisknout“ stovky miliard korun, tak proč se nepodívat lépe na lidské zdroje, které už máme? Byla by to nejen pomoc v současné situaci, ale i dobrá investice pro budoucnost. Získali bychom takto nejen možnost mobilizovat kvalifikovaný zdravotnický personál v podobných nouzových případech, ale studenti medicíny by byli lépe vybaveni klíčovými dovednostmi v momentě, kdy odcházejí do klinické praxe.

Musíme tedy apelovat na vládu a další státní orgány, aby jednaly aktivně a umožnily studentům medicíny ve vyšších ročnících se kvalifikovaně zapojit do péče o nemocné – a to pokud možno co nejrychleji.

doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc., děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

O 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy

1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze je největší z českých lékařských fakult – navštěvuje ji přes 4500 studentů. Základními studijními programy jsou všeobecné a zubní lékařství, kromě nich nabízí fakulta studium dalších zdravotnických oborů, specializační a celoživotní vzdělávání a řadu doktorských programů. Každoročně absolvuje 1. LF UK více než 300 nových lékařů.

Fakulta je zároveň nejproduktivnější institucí v biomedicínském a klinickém výzkumu. Vědecká práce, pregraduální a postgraduální výuka se koná na 75 teoretických ústavech a klinických pracovištích společných se Všeobecnou fakultní nemocnicí, Fakultní nemocnicí v Motole, Ústřední vojenskou nemocnicí, Thomayerovou nemocnicí, Nemocnicí Na Bulovce i v dalších mezioborových centrech.

1. LF UK se rovněž podílí na projektu BIOCEV – evropském vědeckém centru excelence v oborech biotechnologie a biomedicíny – a projektu Kampus Albertov, zaměřeném na rozvoj excelentních vědeckých a výukových aktivit Univerzity Karlovy v oblasti přírodních a lékařských věd.