Sebevražda

Ale stále nemám důvod....takže jste oba obětovali. Ona rodiče, ty manželství a pro co? Určitě máš z manželství děti, takže jsi obětoval i děti. Vůbec mi tě není líto, naopak ti přeji duševní strádání.
Oba jste ve svém sobectví ublížili mnoha lidem a věř že všechno se člověku vrátí jako bumerang.

A cemu vubec rikas to miluj blizniho sveho?stejne si Myslim ze to ani nefunguje krom materske lasky vzdyt uz od praveku je to jen a jen pouze o vzhledu a sexu a vzajemne pritazlivosti lzes si do kapsy..

Bylo to pro irrsinninga , jistěže to nepsal on, ale já .

Ale stále nemám důvod....Už ti není dvacet let, vzpamatuj se, už bys měl vědět, o čem svět je...
Já bych se ve 42 letech styděl za to, že mne může láska takhle zblbnout. Říká se že po čtyřicítce konečně dostává člověk rozum a ty píšeš jako puberťák.

Ale stále nemám důvod. čas běží a upřímně, dostávám se do fáze, kdy ani sám nevím, jestli chci být sám, nebo ne. Lucka určitě nebyla dokonalá a pár věcí jsem musel tolerovat, také nejsem bez chyby. Nic méně jsme si dost rozuměli, alespoň to tak vypadalo.Byla to životní láska, oba jsme pro to dost obětovali, ona rodiče, já manželství. Ale bohužel, mi nastavila nepřekonatelnou laťku. To je dost velký problém. Byl jsem na ni pyšný, měl jsem obrovské sebevědomí, že zrovna já jsem s ní. Hýčkal jsem jí jak to jen šlo, ale představa, že jsem z někým jiným, je pro mne hrozně svazující. Představa, že budu mít vedle sebe někoho jiného mne děsí, vůbec si nevěřím, mám strach, že nový partner bude díky Lucčiným přednostem velmi trpět a to nechci.Byla hold mladá, krásná a to většinou stačí, aby chlap v mých letech omládl a snesl jí modré z nebe. Jenže už je mi skoro o šest let víc. Vrstevnici si vedle sebe nedokážu představit, a zakládat rodinu, už vůbec ne. Žili jsme jeden pro druhého a tyto kriteria, jen těžko někdo bude ochoten pobrat. Zkrátka pro další vztah mi dokonale ztížila situaci. Jsem dokonce přesvědčen, že šance najít někoho podobných vlastností, dejme tomu do třiceti let, je velmi malá, ne-li nulová. Opravdu nevím, přes den to jde, ale večery a rána jsou tragické. cpu se prášky, abych mohl vůbec fungovat a jak dlouho bude trvat, než to pochopím, nebo dokonce zapomenu? Někdo říká rok, někdo tři, já myslím že nikdy. Alespoň teď to tak vidím. Nejhorší je, že jsem si myslel, že se to bude zlepšovat, opak je pravdou. jak jde čas čím dál tím víc to bolí.Vím, že jsem na to měl být připravený, ale copak to jde? miluji ji z celého srdce, dal bych vše za jeden den s ní a přeci to nejde. Ta bezmoc je hrozná. ani nežárlím, že je s někým jiným, jen tiše doufám, že jednou cvakne zámek, zazvoní telefon, nebo přijde sms, že chce být zase se mnou... jsem naivní, vím , ale tak to prostě mám a nic s tím neudělám, ani nechci...

Ahoj, neřekla mi proč a co...Prosímtě iris to přece nemůžeš myslet vážně. Je ti 42 a chceš zabalit život? Určitě to nedělej a radši choď na veselejší diskuze.

To co si napsal citim...Ahoj, neřekla mi proč a co cítím ji asi nezajímá, nekomunikuje se mnou. Jako kdyby nic nikdy nebylo...

Pro mě bylo nejtěžší pak to rozhodnutí, že tedy budu žít. jako bych najednou ztratila ta zadní vrátka, tu naději. Jako bych najednou zase na to byla sama a bez pomoci. Byla to taková malá smrt, umřetí naděje na konec. A vlastně z toho ještě zcela nejsem venku.

Roberte,
tvá víra pomůže jedině tobě. Obávám se, že schopnost věřit je nepřenosná. já v době nejhorších stavů jsem nebyla schopná cítit něco vyššího, v takovou chvíli to prostě jsou jen prázdná slova. jako když žíznivému za sklem vyprávíš o chuti vody. Zná ji, potřebuje ji, možná i touží, ale nedostane napít, nedostane se k vodě

jaky prasky to prosimte jsou...Nevěř, žádný takový jednoduchý koktejl neexistuje. Divila by ses, co je možné přežít a po jakých banalitách se dá umřít. Jistého není nic. Svého času jsem si taky sbírala léky na vhodnou kombinaci. Ale ve skutečnosti není jisté, jestli by to udělalo to co po tom chci.
Věz, že po nezdařené sebevraždě je život mnohdy ještě zkaženější.
Nicméně vím, že aspoň ta myšlenka na to že to můžu skončit, uklidňuje a dává naději. Jen je dobré ji tam mít, a zas tak úplně ji neposlechnout. Někdy prostě stačí mít tuhle naději jen v záloze.

Milá Deniso, Vando,Manko, a další, zhrozil jsem se když mě vyhledávač náhodou vyhodil toto téma. Chápu, že Vaše problémy jsou asi velké, ale každý problém je řešitelný. Jsem věřící a proto tyto věci vidím i v jiném světle. Dopředu ale chci předeslat jednu vážnou skutečnost, o které jste možná nikdy neslyšeli, ale je to skutečně tak. Jestliže člověk tady na zemi naposledy zavře oči, pak je ale v tom okamžiku otvírá na věčnosti a to buďto v nebi anebo v pekle. Kdo přijal Pána Ježíše jako záchrance je v nebi. Ale kdo s Ním není usmířen a myslí si, že tím že si vezme život, se dostává ještě do daleko horšího prostředí než je teď.Tam není ani LÁSKA ani SVĚTLO. A proto: Ježíš Kristus miluje i Tebe. Zná Tě i Tvé problémy, ale Ty jsi o něm dosud nechtěla slyšet ani jsi ho neprosila o pomoc. On však miluje každého člověka, nikomu se nevnucuje, ale čeká že k němu jednoduše budeš volat(modlit se). Ne jen někde v kostele, ale právě tam kde teď jsi, třeba sedíš u PC. Volej upřimně k Němu o pomoc. On vyslýchá a pomáhá. Dáva novou radost i sílu do života. Pojď k Němu ještě DNES On pomůže. Potřebuješli v něčem poradit napiš mi přímo na Email. Robert

Mně ten pohled ve vlaku a...Takový je i můj názor.
Napsala jsi to za mne.
To sem opravdu nepatřilo, ale nechť. Zřejmě je to děvče ještě mládě.

Můj život skončil už před půl rokem, bojuju, ale Mílu mi to nevrátí, našla si Milana.Jak se míchá ten koktel, zbraň nemám, tak asi vlak

Ahojte všichni. Kdo chcete...jaky prasky to prosimte jsou muj zivot uz nema cenu jsem uple nadne a nic uz mi nepomuze

Já myslím, že když má...Mně ten pohled ve vlaku a sebevražda zdá jako dobrý námět pro nějaký román...Něco jako Tatiana píše Oněginovi:)..promiň Pampel

Já myslím, že když má......pokud samozřejmě takové myšlenky opravdu má...

Do této diskuse nepatří...Já myslím, že když má někdo myšlenky na sebevraždu, tak do takovéto diskuze patří.
Možná se nám může zdát ten důvod nějak méně závažný. Ale já mám dojem, že už mnoho lidí z nešťastné lásky spáchalo sebevraždu, je to tudíž dost nebezpečný život ohrožující stav

i já doporučuji diskuzi: Jak se odmilovat

To co si napsal citim...Do této diskuse nepatří nešťastné lásky a už ne jeden pohled na někoho...
Tohle jsou stránky o bolesti!

Mám stejný problém. Tak...Prý 90 % těch, co spáchali sebevraždu z nešťastné lásky by se po roce dalšího života nezabilo. Souhlasím.
Je to jistě velká bolest, ale není to důvod. Kdybys býval tehdy "zahnul za jiný roh" a nepotkal jsi ji, žil bys normálně dál.
Takových,co přišli o velkou lásku, jako jsi ty jsou miliony! Rozum do hrsti!

To co si napsal citim stebou,tve psani je mi moc blizke.A proc to zkoncila ten vas vztah? A vi vsechno tohle co bez ni citis? Ja zase lituju ze mit nikdy nebudu a nemohla sem zkusit mit jednoho kluka co byl pro me krasnej,koukali sme hodne si do oci,usmivali sme se na sebe,jeho pohled jako by me hladil a ja si ho nechala odject kdyz sem vystoupila z vlaku driv a uz sem ho nikdy nenasla ale vim ze na nej nikdy nezapomenu.Ve me zije dal,to uz mi nikdo neveme.A ty si na tom lip ze si aspon s ni neco prozil.Ale jestli te nechala je skoda si sahat na zivot,za to muze ona a je te skoda chlape.Jina situace by byla kdybys ji ztratil zpusobem ze by se ji neco stalo.Ale jak pises je to kazdyho svobodna volba jestli zit nebo ne.