Záchranka: Při vážném ohrožení života je lépe vytočit 155 než 112

Operační střediska záchranné služby fungují nepřetržitě 24 hodin denně. Operátorky mají vyšší zdravotnické vzdělání a jsou školené na to, aby cílenými dotazy dokázaly po telefonu vyhodnotit zdravotní stav pacienta a podle jeho závažnosti vyslat k nemocnému záchranáře.

Pro volajícího platí základní pravidlo: srozumitelně říci, kdo volá, kde a komu se co stalo a jaké má pacient obtíže. Měl by také uvést telefonní kontakt, kdyby si operátorka musela ověřit nějaké údaje či se doptat na cestu, když sanitka nemůže najít správný dům.

Pokud se člověk v ohrožení života nachází v místech, kde je orientace složitá, je lépe vyslat někoho naproti sanitce, aby jí ukázal cestu. Také je dobré popsat výrazné orientační body v okolí, upozornit například na samoobsluhu, kapličku či kostel v blízkosti.

Problémy s naváděním sanitky mohou být zejména v satelitních městečkách či chatových oblastech, které nejsou podrobně zaneseny v mapách. "Je nutné dát si pozor při popisu orientačních bodů. Neříkat například, že plot u domu má červenou barvu, když stejný plot mají další čtyři domy v ulici. Záchranářům nepomůže ani informace, že před domem stojí topol, když je jedním z mnoha v aleji," podotkla mluvčí.

Když volající popisuje zdravotní stav pacienta, měl by se podle ní zaměřit na to nejdůležitější. Je pacient při vědomí? Dýchá normálně? Co ho bolí? Krvácí? Je bledý, zmatený, nebo přesně dokáže popsat, co se mu stalo? Kdy a jak potíže vznikly? Volající by měl zachovat klid a nepropadat panice. Dispečerky ho budou navádět při poskytování první pomoci, než dorazí sanitka.

Sanitní vozy nevyjíždějí k chřipkovým onemocněním a dalším běžným nemocem. Záchranku je nutno volat, když je ohroženo zdraví či život člověka: v případě vážného úrazu, když si pacient stěžuje na bolesti na hrudi a tlak na prsou, pokud má problémy s dýcháním, když má poruchy vědomí či už je v bezvědomí. Volání je nutné i v případě, že má postižený křeče nebo utrpěl otravu.

Zdroj: ČTK