Jak se projevují poruchy srdečního rytmu - srdeční arytmie

V případě, že je ovlivněn sinusový uzel, tedy místo, kde impulzy vznikají, srdce pracuje pomaleji a většinou se nedokáže urychlit v době, kdy je organizmus vysta­ven jakékoliv zátěži. Srdce nedokáže reagovat na zvýše­né energetické potřeby organizmu a z toho vyplývá, že takový člověk je většinou brzo unaven, zadýchává se, může mít i pocit závratí. Ojediněle může dojít i k pře­chodné ztrátě vědomí. V takových případech jde vždy o náhle vzniklé zpomalení či dokonce krátkodobé za­stavení elektrické srdeční aktivity.

Stejně tak je možné, že je elektrický impulz nepatřič­ně zpomalen na své cestě srdečními oddíly. Jedná se v tom případě o poruchu převodu srdečního vzruchu a zase se příznaky projeví nejvíce podle rychlosti ná­stupu této poruchy. Jinými slovy, pokud nastane náhlá porucha převodu a organizmus není adaptován na snížení frekvence srdečních stahů, ve většině případů do­jde k závratím, mdlobám až několikavteřinovému bez­vědomí. Je-li převod elektrických impulzů srdeční tká­ní zpomalen, ale ne zcela zastaven, projevuje se opět únavností, závrativostí a zvýšenou dušností.

U tachyarytmií jde nejčastěji o pocity rychlého a ne­kontrolovatelného bušení srdce, které může nebo ne­musí být postiženou osobou tolerováno. V některých případech samo skončí nebo při různých pohybových či dechových manévrech dojde k obnovení normálního rytmu. Někdy je vnímáno spíše přeskočení srdce a je­ho následné vynechání může být vnímáno pouze jako vynechání tepu. V takových případech jde nejvíce o tzv. nadpočetné stahy neboli extrasystoly, které se dají roz­lišit místem jejich vzniku opět na síňové (supraventrikulární), nebo komorové. Některé stavy zrychlené ak­tivity sinusového uzlu jsou důsledkem doprovodných onemocnění (například astmatu bronchiálního, zvýše­né funkce štítné žlázy, tzv. cévních zkratů apod.).

Rychlé bušení srdce (palpitace) může být pravidelné (většinou síňokomorové a některé síňové tachykardie), nebo nepravidelné. Při nepravidelném tepu se může jednat o tzv. fibrilaci síní, která se vyskytuje ze všech arytmií vůbec nejčastěji. Bývá velmi často sdružena s rozmanitými a nesouvisejícími onemocněními, která postihují srdce buď přímo (ateroskleróza věnčitých tepen projevující se jako angína pectoris, stavy po infark­tu myokardu, chlopenní vady, zánět srdečního svalu a jiné), nebo nepřímo (např. poruchy funkce štítné žlá­zy, poruchy autonomního nervstva). Může být prová­zena zvýšenou dušností, slabostí a nevýkonností, mo­hou se objevit i otoky nohou a ohrožují postiženého zvláště systémovými emboliemi, kdy se v chaoticky stahujícím srdci (nejčastěji v levé srdeční síni) mohou tvořit krevní sraženiny, tzv. tromby. Za určitých okol­ností se mohou zcela uvolnit a cévní cestou putují do různých orgánů, nejčastěji do mozku nebo horních a dolních končetin.Nazýváme je vmetky (emboly). Ve svém důsledku mohou způsobit cévní mozkovou přího­du (mrtvici) nebo ucpání přívodu krve do končetin a ji­ných důležitých orgánů a tím jejich postupné odumře­ní, pokud se včas neprovede přiměřený chirurgický zákrok.

Komorové tachyarytmiepostihují nejčastěji nemoc­né s velmi závažnými srdečními chorobami (zejména po prodělaném infarktu myokardu a u kardiomyopatií) nebo mohou být ve vzácných případech i na podkladě vrozených dispozic (způsobených buď dědičnou zátěží nebo vrozenou poruchou) a v drtivé většině případů znamenají vysoké riziko náhlé srdeční smrti. Projevují se buď bušením srdce, tísní na hrudi, dušností a po­stupně vedou ke ztrátě vědomí a mohou způsobit i tzv. oběhovou zástavu, při níž dojde ke zhroucení celé cir­kulace krve.