Spletité cesty sebedestrukce aneb Kouření

Bylo by asi zbytečné popisovat zabarvení plic kuřáků, změny v endokrinním systému vedoucí až k diabetu či jiným lahůdkám. To již mnohokrát popsali jiní a povolanější. Zkusme se zamyslet nad tím, jak a proč se jedinec stane kuřákem, proč jím zůstává a co mu tento bohulibý návyk přináší osobně a společensky.

Očekávám, že budu za toto téma zahrnut nesouhlasnými reakcemi kuřáků (dělám si šprťouchlata ze sebe). Asi tak jako mě roznesli kutilové-všeumělové zde (jsem jedním z nich) a pseudosportovci a někteří skuteční sportovci, kteří nepozorně četli zde (svého času jsem dost sportoval).

Říká se, že kdo nezačal kouřit do 25 let věku, ten už nezačne. Asi na tom něco bude, protože všichni kuřáci, které znám, začali kouřit ve věku nižším, mnohdy velmi podstatně nižším. Naopak ti, co se pokoušeli začít kouřit okolo třicítky nebo později, zjistili, že to není nic pro ně ? zatím nevím o případu, kdy by si někdo z této věkové kategorie vypěstoval návyk. Takže se asi jedná o tak trochu dětský návyk, který má tendenci gradovat.

Povšimněme si, jak se zachová kuřák ve společnosti, kde například potřebuje dojednat něco důležitého. Postaví se nebo posadí naproti tomu, s kým debatuje, a pokud ho nezná, vytáhne krabičku cigaret a nabídne mu také. Ten nabízenou cigaretu buď s díky přijme, nebo odmítne. A hned je jasno.

1) Je to kuřák, tudíž s ním bude domluva o dodávce umělých hnojiv snadná, jasná a konkrétní.

2) Je to nekuřák, domluva bude jasná a konkrétní.

3) Je to militantní nekuřák, debata se změní v jeho monolog o škodlivosti kouření a odpornosti kuřáků. Při troše štěstí se pak najde malá chvilka pro umělá hnojiva.

4) Kuřák je upozorněn na to, že v daném prostoru je zakázáno kouřit. Odchází tedy z místnosti a dohoda o hnojivech je uzavřena venku u stojanového popelníku s jiným kuřákem, popelníků je tam samozřejmě dostatečný výběr.

Kuřák nenavštěvuje nekuřácké restaurace, na návštěvy k nekuřákům chodí nerad, a pokud má manželku, která nesnáší kouř, řeší to zhusta výlety na dvorek nebo cigárkem u krbu. Přitom si občas vzpomene na školní léta, kdy se spolužáky dal dohromady po dvacetníku dvě koruny, koupili si za to desítku Partyzánek a jedny sirky a šlo se dýmat do osvědčeného kouta parku. Tam nedohlédlo bdělé oko pedagoga ani oko rodičovské. Tehdy si připadal skoro jako hrdina. Konečně se v něčem přiblížil těm dospělákům, kterými tak pohrdal. S rozkoší ze zakázaného ovoce a s nevolností plynoucí z nikotinu dělal s námahou to, co mu bylo zapovězeno, aby pak v době, kdy už mu to nikdo nezakazoval, měl mnohem větší námahu s tím to nedělat.

Za mého dětství, kdy jsme se takhle hrdinsky vzpírali zákazům, byla ovšem jiná doba. Nekuřák, to bylo něco nevídaného, a když se někdy objevil ve společnosti, obvykle se to rozkřiklo a bylo komické sledovat ostatní. Společnost postupně utichala, až bylo takové zvláštní, skoro hlasité ticho a všichni zírali na nekuřáka. Někteří si šeptem něco sdělovali a někteří si chtěli sáhnout. Nakonec se zábava zvrtla tak, že všichni přetřásali téma nekuřák a občas dotyčného častovali nejapnými dotazy. Ten se pak obvykle zvedl a odešel, protože jednak se mu nechtělo trávit večer tím, že by dokola vysvětloval, proč nekouří, a jednak tam bylo na jeho vkus příliš nahuleno. Trochu to připomíná dnešní poměry naruby.

Když jsem pak později s náležitým nadšením musel radostně a dobrovolně sloužit socialistické vlasti v onom kadlubu moudrosti, v armádě, byla cigareta univerzální měnou, za kterou bylo téměř cokoliv. Přímočaré otázky typu ?Monšč cigarentle?? a ?Aďa cigareta?? byly nejčastější věty, které tam bylo možné slyšet.

Kuřáctví tedy bylo v té době běžným společenským jevem, nikdo se nad ním nepozastavoval a hlasy objasňující škodlivost kouření byly takřka neslyšné. Navíc by tehdy málokdo věřil, že se jedná o narkomanii. On tomu ostatně nevěří každý ani dnes. Ale stačí, když si nevěřící kuřák zkusí tři dny nekouřit. To jsou potom pocity, když mají plíce hlad!

Šedesátá léta přešla, normalizace socialistické společnosti přitvrdila, nekuřáctví se začalo čím dál víc rozmáhat, kuřáctví čím dál víc prodražovat. A dnes se národ skládá snad už téměř z poloviny z nekuřáků. Zajímavé přitom je, že se tehdy soudruhům kormidelníkům společenského dění mistrně podařilo rozdělit národ. A kupodivu podle toho opovrhovaného amerického vzoru (!). Už jme nebyli černí a bílí. Ani chudí a bohatí či vzdělaní a nevzdělaní. Najednou jsme byli kuřáci a nekuřáci. Rozděl a panuj!

Ovšem kuřák je také jenom člověk. Postupně stárne a jeho záliba se mu začne zvolna vymykat z rukou. Mladý zfetovaný chasník, zajímající se čile o jeho peněženku, je rychlejší, a než ho náš kuřák stačí pořádně praštit, vyfasuje pár do čelisti. Najednou je zadýchaný cestou domů a ta jeho nekuřačka na něho z kopce haleká: ?Kde se couráš? Chceš mít kafe na stole, až dorazíš?? Nádhera. Kuřák zahaleká, že tedy kafe ano, zapálí si cígo a pomalu pokračuje do kopce. Přitom vzpomíná na frajerské výmyky na hrazdě, na to, jak jako suverénní cvičitel těm nešikovným osmnáctiletým dorostenkám předváděl dámskou sestavu na bradlech o nestejné výši, a na ty padesátikilové pytle s bramborami při brigádách. Když totiž chtěl nedávno vzít ten samý pytel a odnést ho do auta, ze zvyku za něj samozřejmě vzal, ale místo zvednutí pytle se konalo pokleknutí a požádání o vozík.

A tak náš kuřák ve vzpomínkách dojde lehce zadýchán na vrchol kopce, típne vajgla, vydá se směrem k domovu a zanechává za sebou chuťový ocas tabákového dýmu. Je mu jasné, že doma vykoná potřebné práce a večer si ta jeho nekuřačka všimne, zda je z něho cítit kouř. Pokud pravidelně ano, může časem začít šetřit na profesionální společnici.

Sebedestrukce začíná tímto okamžikem nabírat na tempu. Marně se radují ti, pánové, kteří mají doma kuřačku. Jestliže je kuřák ještě jura, kuřačka po padesátce je vyhaslá sopka. Pokud tito pánové mají pocit, že je na to dost času, mýlí se. Ona ta padesátka na sebe nenechá zas tak dlouho čekat, jak se zdá. Teď se zatím mohou smát, ale smích přejde přibližně padesát let po datu narození. A to je raz dva. To potom přijdou potomci, v předpažených rukou drží dort a jejich projev začíná slovy klasičky: ?Velebný kmete?? A je vymalováno. Plíce jsou zašedlé, kuřačka vyhaslá, nekuřačka otrávená, její milenec nemá čas, takže tu omítku na severní straně baráku budete muset stejně nahodit sami.

Takže jste-li kuřáci, zkuste se zamyslet nad tím, co vám váš bohulibý zvyk přináší a co vám bere. Říkám to proto, že jsem stejně postižený a začínám se nad tím také zamýšlet. Kdybyste znali nějaký recept, kterak s kouřením skončit, sem s ním. Nemám teď na mysli ony osvědčené zasvěcené rady typu ? nikdy naráz, ale postupně, nebo pouze naráz a nikdy víc, případně rady k návštěvě psychoanalytika či geniálního léčitele za dvě stovky tisícovek. Moudra z letáků pohozených v čekárnách lékařů jsou taky většinou na nic. Prostě hledám něco, co je skutečná rada, jak vyřešit tento problém.

Britský klasik pravil: ?Přestat kouřit je to nejjednodušší. Já jsem to udělal už tisíckrát.? Jako fór to beru. Ale asi by bylo v zájmu zmírnění sebedestrukce méně schůdné, avšak účinnější, udělat to jednou. Ale jak?


Autor: Špaček

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (23)

  • Obrázek uživatele Olina
    Olina (anonym)

    Vazeny autore, priznavam,ze jsem se dobre pobavila a vyhledala jsem si i avizovane dalsi vase clanky...diky a pokud jste jeste nekde nekam neco psal, prosim o anonci:-) Velmi dobre se ctete... S pozdravem Olina

    Říj 11, 2002
  • Obrázek uživatele Míra
    Míra (anonym)

    Pred dvouma lety jsem uvizl s Rodinou na chalupe na horach. Ctrnact dni se k nam nikdo kvuli snehu nemohl dostat. Uviz jsem tam betz cigaret i bez nejakeho toho povzbuddiveho moku. Bylo to docela peklo a byl jsem dost protivnej, ale po vysvobozeni mi bylo hloupe opet zacit, kdyz jsem byxl bez cigara jiz dva tydny. A tak do dneska nekourim. Takze ma rada zkuste nekde samotu, daleko od lidi a neberte si sebou zasoby.

    Říj 15, 2002
  • Obrázek uživatele slecn"
    slecn" (anonym)

    Jeeee,to byl krasny clanek! Jsem vyhlasena nekuracka,ze vsech stran obklopena kamarady-kuraky.Kdyz jsem jednou v hospudce vzala nabizenou cigaretu a rozzhavila zapalovac,tak mi ji trhali z ruk se slovy Prosiiim,nedelej to!!;o))Myslim,ze kuractvi me uz nepotka,nejhorsi je odolat v tech "teen" letech.Vadi mi pouze prekourene hospody,ale kdyz zavoni cigaretka na ulici....hodne stesti!

    Říj 08, 2003
  • Obrázek uživatele petule
    petule (anonym)

    Ja vim, ze nechcete opakovat stare zname fraze, ale pokud clovek chce prestat, musi opravdu CHTIT! Jsem byvala kuracka. Stale mam chut na cigaretu, kdyz se objevim v nejake kavarne a lide kolem me kouri nebo kdyz se napiju alkoholu (kafe nepiju, takze cigareta s kavou se mi nepoji). Je to tezky presvedcit sam sebe. Obcas si dam jednu cigaretu ke sklenicce, ale uz to neni ono, takze toho jen lituji. Vsem kurakum, kteri chteji prestat, drzim palce!! :-)

    Kvě 02, 2003
  • Obrázek uživatele Hans
    Hans (anonym)

    Až vám někdo něco poradí, uvítám, když se o to se mnou podělíte. Ono se to skutečně lehce říká, ale daleko hůř provádí. Ale máte pravdu něco s tím prostě musíme my pitomí kuřáci dělat. Ale já už fakt nevím jak na to!! Díky

    Říj 14, 2002
  • Obrázek uživatele Marketa
    Marketa (anonym)

    Je mi 19 let a k cigaretam mam neskutecny odpor. V zivote jsem kourit nezkusila, i kdyz jsem mela tu moznost a drzela horici gigaro v ruce. Nejvic ze vseho me dokaze nastvat cekani na zastavkach v Praze, kde si spousta lidi krati cas tim, ze svymi zplodinami zamoruji okoli. Mam sto chuti jim rict "JESTLI CHCETE UMRIT NA RAKOVINU PLIC, TAK KLIDNE, ALE BEZE ME!!!!!! Proc musim cichat takovy smrad proti sve vuli a proc mi nekdo cizi kazi zdravi? Proc s tim nikdo nic neudela? Neni to UBLIZOVANI NA ZDRAVI? A co teprv maminy a kocarkem v jedne ruce a s gigarem v druhe? Hruza. Takove deti uz nikdy nebudou tak chytre, jako by byly, kdyz by nebyly otaveny nikotinem.

    Říj 12, 2002
  • Obrázek uživatele Martin
    Martin (anonym)

    Je to tak a ne jinak. Prostě lidi si ještě nepochopili, že jeli někde napsáno Zákaz kouření, tak to znamená nekouřit. Někdy mi připadá, jako bych byl obklopen spoustou analfabetů. Holt kde není žalobce, není ani soudce. Vzít zákon do svých rukou mám však s pohledem na "chudáky" strach.

    Říj 13, 2002
  • Obrázek uživatele Edita
    Edita (anonym)

    ja nekourim pres rok.a zadny pocity ze mi to chybi ,nemam,a to jsem kourila od 16 let do ted ,do 40 let.nevim,jak jsem ani prestala,proste me to uz prestalo chutnat.sama nechapu.jo 1x za mesic kdyz mam ,nahodou opravdu chut,jdu si zapalit pul cigarety,ale po pulce mi to zveda zaludek,tak to tipnu.Ani kdyz muj muz kouri doma,jen v obyvaku,obyvak 45kvm,mi to nevadi a ani me neobtezuje kour,obyvak je dost velky a jinde nekouri.ja prestala bez potizi,nekourit,ale zase mam potiz zhubnout,co nekourim mam porad chut na sladky....

    Čer 29, 2007
  • Obrázek uživatele Janča
    Janča (anonym)

    Editko, trochu kecáte. Já jsem měla velkou chuť na sladký v době, když jsem kouřila, asi proto, že jsem jako většina kuřáků snídala akorát "šluka" tak jsem pak večer vybílila ledničku:) No, možná jste opravdu ta šťastná, které kouřením hubnou, u mě to bylo naopak.

    Čer 29, 2007
  • Obrázek uživatele petr
    petr (anonym)

    Zdarec moc pěkný článek zasmál sem se i přesto, že je to v podstatě smrtelně vážný.Kouřil jsem 8 roků od svých14.let. A 1.špinku jsem měl v 8letech, protože jsem naléhal na dědu abych to zkusil.No skončil sem -že jo-zelenej na záchodě a on to věděl že tak skončím. Nekouřím už nějakej pátek není vůbec důležitý jak dlouho,ale nejhorší bylo vykašlat to svinstvo a to doprovázelo to dušení, jak probíhá samočistící reakce.A už to dušení a kašel mě víc odradilo k tomu abych nehrábl po cigáru.Nedokážu si představit, že bych takhle jednou kašlal z aktivního kouření řadu let.A na závěr můžu říct že nelituji žádného kuřáka.Prostě když člověk chce tak svůj život změní.Cigareta je pro blbce co nemaj co dělat s rukama.Když přestanete kouřit váš život se zásadně změní.Nabude plno nových hodnot a rozměrů.Je krasné být svobodný

    Lis 16, 2007
  • Obrázek uživatele falcon
    falcon (anonym)

    Podle mě mají kuřáci nižší IQ, jsou jednodušší nebo nevyzrálí nebo nějak zamindrákovaní. To nemyslim jako urážku, prostě mi to tak připadá (a nejen mě).

    Pro 18, 2007
  • Obrázek uživatele rena
    rena (anonym)

    Taky s tichou závistí obdivuji nekuřáky, tak jako někteří obézní pokukují po lidech jim odlišných,taky mi chybí disciplína a ta mě neznámá pevná vůle,cizí kouření mi silně vadí,ale cigarety jsem jestě nikdy nezapoměla mit u sebe. Nastudovala a přečetla jsem vše co se kouření týká,přesto nedokážu skončit. A to jdu už brzy do důchodu, fakt nevím co s tím.....

    Pro 18, 2007
  • Obrázek uživatele Lucka
    Lucka (anonym)

    Ja jsem silny kurak. Pred tydnem jsem si zapalila posledni cigaro. Dva dny jsem vydrzela bez nikotinu, treti den jsem musela jit do lekarny a koupit si nikotinove zvykacky. Zatim je to den ode dne lepsi. Doufam, ze to nevzdam.

    Pro 18, 2007
  • Obrázek uživatele Tom
    Tom (anonym)

    Každý je strůjcem svého štěstí nebo v případě kouření neštěstí. Je na každém jak se rozhodne. Buď může být kuřákem nebo svobodným člověkem. Co více dodat...

    Lis 09, 2008
  • Obrázek uživatele Natura
    Natura (anonym)

    Kouření v takovém množství je znakem podvědomé sebedestrukce, trestání se za něco, stejně jako poruchy příjmu potravy nebo alkoholismus. Otázka je, nakolik odstraněním důsledku (kouření) ovlivníme celkovou skutečnost, že to potřebuji. Tím, že přestanu kouřit, neztratím chuť na cigaretu. Pravděpodobně si buď najdu jinou závislost (může být méně škodlivá) anebo se trápím celý život nekouřením, a zápasením s chutí na cigaretu. Jsem nekuřák, ale pocházím z kuřácké rodiny, kde se maminka mnohokrát pokoušela přestat kouřit. Někdy nekouřila týden, dva, jindy půl roku. Před x lety se oba s taťkou rozhodli přestat, a nekouřili celých 7 let! Umíte si představit tak dlouhou dobu? Ale přišel první problém, první větší stres, a už v tom byli zase. Po sedmi letech. Jeden můj kolega-nekuřák má zvláštní touhu. Hrozně by chtěl kouřit. Párkrát to zkusil, ale jeho zdravotní stav to nedovoluje, vždy měl pak zdrav. potíže. Přesto stále tvrdí: "Já bych kouřil, až bych brečel!" Od nekuřáka to zní divně.

    Lis 10, 2008
  • Obrázek uživatele Ivo
    Ivo (anonym)

    Mě pomohlo poslouchání přímeho přenosu z parlamentu a jednou jsem se s odpuštěním nasral když projednávali zdražení tabákových výrobků a řekl jsem, že těm sičákum nedám ani korunu a již přes deset let nekouřím.Ze začátku jsem si připadal jak baba v přechodu protože jsem měl na střídavo záchvaty zimnice a za chvilku nával horka. Ono z 80 cigaret deně okamžitě přestat není jednoduché, ale jde to.Chce to jen se naštvat!!!!!!!

    Lis 10, 2008
  • Obrázek uživatele Mergeš
    Mergeš (anonym)

    No Naturo, teď ještě zbývá, abys kuřáky zanalyzovala a začala brebentit o orálním stadiu :-))). Kuřáci, ten kdo vám opravdu může pomoci, jsou odnaučení kuřáci - ti totiž vědí, o co jde. Mrkněte na stranky www.odvykanikoureni.cz - je tam moc zajímavé diskusní fórum.

    Lis 10, 2008
  • Obrázek uživatele Palo
    Palo (anonym)

    Podle mě mají kuřáci nižší...Mě spíš připadá, že kuřáci mají slabou vůli. Nemusí být hloupí ani zamindrákovaní.

    Led 27, 2010
  • Obrázek uživatele Hanina
    Hanina (anonym)

    Mě spíš připadá, že kuřáci...Prdlajs,s vůlí to nemá nic moc společnýho.Je to závislost a jeden doktor to přirovnával jako závislost na heroin.Tak je to silný.Můj chlap přestal a měl velký problémy.Už přes rok nekouřil a kašlal čím dál víc,jak o život.Teď hulí,problémy má taky,ale je spokojenější.Co nadělám.Nic,štve mě to,ale jsem tolerantní nekuřák.

    Led 27, 2010
  • Obrázek uživatele Marie
    Marie (anonym)

    Můj muž kouří od 19 let,nyní mu je 65.Kouří asi 20 cigaret denně,za měsíc utratí za kouření kolem dvou tisíc.Jsme spolu 39 let,tak si umíte spočítat co nás to stálo.Co se týká jeho zdraví,má vysoký tlak,cukrovku,ale do kopce funím já,nekuřačka.Nadváhu máme oba,ale obezita to není.Nikdy vážně nepřemýšlel o tom přestat kouřit i když jeho kamarádi přestali a stále mu domlouvají.Mrzí mne,že to někdo dokáže a on ne a ne.

    Feb 22, 2011
  • Obrázek uživatele Petra
    Petra (anonym)

    jsem právě v období kdy se snažim přestat, už mě to dlouhodobě omezuje, navíc jsem astmatik a přestat jsem dokázala jen v případě kdy mě přepadl pár denní neustavající kašel, ale jakmile jsem se cítila úplně fit,zase jsem začala. Baví mě kouřit a chutná mi to, bohužel.. Nyní to řeším elektronickou cigaretou, která mi dodá nikotin a zároveň muj milovanej zvyk natáhnout a vydechnout kouř a přitom se jedná jen o páru a netaháte do sebe škodliviny.Mně to hodně pomáhá, cigarety jsem si uplně nezakázala, ale postupně je nahrazuju e-cigaretou. Prodávají do ní i náplně které jsou bez nikotinu - na ty si políčim až mi e-cigareta plně nahradí klasickou, takže pak budu postupně i snižovat dávky nikotimu.

    Srp 27, 2011
  • Obrázek uživatele Petra
    Petra (anonym)

    jsem právě v období kdy se...tak tohle mi nevyšlo a byl to věčný přestavací kolotoč, jako na spirále. Chce to seknout s kouřením ze dne na den se vším všudy, už pár týdnů nekouřím ani e-cigaretu.První dva týdny to byl opravdu boj a ,,muka,,. Po deseti letech každodenního kouření už i tohle je pro mě úspěch!

    Dub 10, 2012
  • Obrázek uživatele Zdenka
    Zdenka (anonym)

    Běhat. Pomalu a po troškách začít denně běhat. A za to se odměňovat.Třeba pěknou knížkou nebo dobrým jídlem. Kouření je naučený chování. A co je naučený, dá se odnaučit. Z týhle logiky bych vycházela. A možná je taky dobrý trávit hodně času v přírodě a chozením venku.

    Čer 03, 2014

Přidat komentář

Reklama

Reklama